Jižť nám zima přišla,

slyštež, odraní!

Zle sme sě přivoděli,

a šatuov nenie!

[5] Zlý vietr věje,

zlá naděje!

Sychravice jdú,

jedna za druhú,

činíť nám túhu.

[10] A snieh prší zhusta,

to zlé znamenie!

Plášček, kabát zedraný,

nohavic nenie.

V létě spáchom,

[15] nic nedbáchom,

co v zimě bude.

Náš těžký trude,

ano šatky chudé!

Milí chudí, těšmy sě,

[20] radost sě nám stala!

Šaty s nás opršaly,

hlava oblínala.

Milí chudí,

núze nás pudí.

[25] Kterak učiniti?

Nelze jinak býti,

než Bohu poručiti.

Kukly nám zle skrájeli,

kusa jich nenie.

[30] Což sme psoty nasěli,

toť bude plenie.

Z snopa čtvrtce,

smutno srdce.

O čem do Čech jíti?

[35] Sobě odtušiti

a do krčmy jíti.

Pójdeme li do krčmy,

nechtie nám naliti.

Ach, kterak jest nechutno

[40] z suché čieše píti!

Truchel pěšec,

lačen měšec.

Všecko, což kúpiti,

sobě odtušiti,

[45] Bohu poručiti.

Buoh jest ščedrý dařitel,

komuž ráčí dáti,

na něm nelze vyláti

ani vyhněvati.

[50] Komuž ráčí,

bez rozpači

dáť mu všeho dosti

z své hojné milosti

se vší ochotností.

[55] Zastavme kyj s palicí,

však zbroje netřeba!

Kážem piva naliti,

a kúpíme chleba.

Draho cení,

[60] peněz není.

Všecko, což kúpiti,

vždy musíme mieti,

byť nám bylo vydřieti.

V pátek naše hody,

[65] úkrop z studené vody,

kyselice s ščavú,

zaur se vší špatnú ztravú.

Budú ryby?

Nelze chyby,

[70] v Dunaji a v moři,

dražší než úhoři,

delší než piskoři.

Když bude v sobotu,

budem mieti psotu.

[75] A v neděli ráno

v žaludku prostrano.

Sedem k stolu,

chudí spolu,

kážem sobě dáti

[80] větru posniedati,

a nic obědvati.

A kuchaři naši

vaří nám ze mhly kaši,

ze tmy zvěřinu,

[85] ve snách jeleninu.

Náton pařie,

trdlo vařie,

chtiece hostí ctíti,

krmičku učiniti,

[90] nechajžť jsú s ní zbiti!

Nechajíc hrubých krmí,

milujme zelé,

jelito s krúpami,

mléko kyselé,

[95] a zášpici,

kapalici,

s mákem valdyně,

uzené, dýně,

hrách na okříně.