editor: Černá, Alena M.
Národní archiv, fond Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské (Praha, Česko), sign. č. 376, okolo roku 1455
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Veršovanou skladbu s uzuálním názvem Píseň veselé chudiny jsme editovali z rukopisu Národního archivu v Praze, kde je uložen pod signaturou kn. č. 376 (tzv. Kancionál vyšehradský). Zápis písně na f. 5v–6r pochází z doby okolo roku 1455. V digitální podobě je rukopis dostupný online na stránkách Melodiaria (http://www.musicologica.cz/melodiarium/record.php?&ID_Pisen=42). Kromě tohoto zápisu se dochoval ještě mladší zápis z 2. poloviny 15. století, tzv. rukopis T, který je uložen v Státním archivu v Třeboni pod signaturou A 7 (f. 153v–154r). Píseň pochází z konce 14. století a oba zápisy jsou tedy mladšími opisy; po textové stránce a posloupnosti veršů se vzájemně značně liší. Text písně byl opakovaně vydán, např. Františkem Palackým (Palacký 1827, rukopis T), Adolfem Paterou (Patera 1904, rukopis V), Janem Vilikovským (Vilikovský 1940, rukopis T), Janem Lehárem (Lehár 1990) a stal se také součástí akademického Výboru z české literatury (Výbor 1957, rukopis V). Z dosavadních vydání je akademický přepis nejspolehlivější, avšak ani on se nedrží striktně předlohy a snaží se na některých místech upravit text tak, aby strukturně lépe vyhovoval předpokládanému archetypu (např. náhrada verše 43 Všecko, což kúpiti za očekávané Kterak učiniti?). Editoři rovněž eliminovali některé jazykové jevy, které v jazyce 15. století existovaly – např. upravují zápis v rukopise ztrava na strava ap. V našem přepise se snažíme zachytit všechny rysy rukopisného textu, které mají oporu ve středověké češtině, a emendujeme jen nezpochybnitelné chyby.
Písňový text byl zřejmě dosti oblíbený a nepochybně se textově i obsahově vyvíjel; odhadovat archetypální podobu je obtížné. Z obou dochovaných zápisů považuje A. Patera za správnější zápis písně v rukopise V, kdežto znění její v rukopise Třeboňském jest pouze zkomolený přepis z chybného některého rukopisu, kde si písař po nejisté své paměti zapsal tuto píseň, kterou snad v některé rozjařené společnosti byl slyšel (Patera 1904, s. 387). O hodnotě písně se s despektem vztaženým k umělému původu skladeb vhodných pro určité sociální vrstvu vyjadřuje F. Palacký: celá ta zbírka … důležitější jest skoumateli ducha předvěké chátry v Čechách nežli milovníku čisté prostonárodní poesie (Palacký 1827, s. 17). Podle J. Vilikovského jsou protagonisty písně chudí studenti, kteří si stěžují na svou neutěšenou situaci. J. Lehár však upozorňuje na verše 14 až 16 (v rukopise T verše 5 až 7), které jsou narážkou na biblickou knihu Přísloví (Pr 6,6–11), a píseň považuje za kritiku zahálky ústící v chudobu (Lehár 1990, s. 347). V Příslovích je líný člověk srovnáván s pilným mravencem, který si v létě chystá potravu na zimu: Jdi k mravenci, léný hubenče, a snábděj jeho cěst a nauč sě múdrosti. Neb on, nemaje vévody ani přikazatele ani kniežěte, připravuje sobě pokrm z léta a shromaždije ve žni, což zimě jie. Pokud, léní, spíš? Kdy povstaneš z tvého sna? Maličko pospíš, maličko podřiemeš, maličko složíš svoji rucě, aby pospal, i přijde k tobě nedostatek jako pocěstný a chudoba jako muž oděný (Bible olomoucká, Pr 6,6-11).
V jazyce zápisu podle rukopisu V se vedle jazykových rysů hlásících se k době vzniku památky na konci 14. století (tvary imperfekta spáchom, nedbáchom) vyskytují i jevy mladší, patřící do pokročilého 15. století, např. protetické v- (přivoděli).
Literatura
Lehár 1990: Lehár, Jan: Česká středověká lyrika. Praha: Vyšehrad, s. 211–212, 347–348.
Palacký 1827: Palacký, František: Dvě staročeské písně. Časopis Společnosti vlastenského museum v Čechách 1, s. 20–21.
Patera 1904: Patera, Adolf: Píseň veselé chudiny. Časopis Musea Království českého 78, s. 387–389.
Vilikovský 1940: Vilikovský, Jan: Staročeská lyrika. Praha: Melantrich, s. 82–85.
Výbor 1957: Výbor z české literatury od počátku po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství ČSAV, s. 414–416, 435.