spoluvěč[p4v]číslo strany rukopisuný a spolupodstatný, od věkův k tomu zřízený a předzvěděný, aby lidského pokolení byl spasitelem a vykupitelem. Ten tedy v uloženém času pravým člověkem učiněn, a proto vzal na se přirození náše, aby jako bratr náš nám ve všem kromě hřícha podobný při náši k sobě přijal a za viny náše Bohu Otci dosti učinil. Což on vše dostatečně na oltáři kříže vykonal, když obětován jsa za hříchy světa, věčné vykoupení nám[a]nám] uám nalezl, jakž svědčí téměř poslední slovo jeho, již umírajícího, když pověděl, že dokonáno jest všecko, což Bůh o vykoupení lidského pokolení v radě své uložil.

K nám tedy celá historia umučení Krista Pána se vztahuje, a poněvadž všecko, což se tam dálo, pro nás se dálo, dosti zřejmé jest, že jsme my toho všeho původem a příčinou byli. Nebo že Syn Boží byl zrazen, jat, svázán, odsouzen, posmíván, uplván a naposledy na kříži ohavnou smrtí umrtven, [p5r]číslo strany rukopisu všecko to pro nás se stalo a tak hříchové náši shlazeni býti musili. A protož my sami vinni jsme smrtí Kristovou, aniž máme příčinu, proč bychom se na Jidáše zrádce, na pyšné a lakomé kněží, na nespravedlivého soudce, na krvavé žoldnéře hněvati měli, poněvadž v jednomkaždém z nás najíti se mohou ty věci, kteréž Kristu Pánu k snášení takových těžkostí a bolestí[b]bolestí] boſtj příčinu daly. Slušnějiť bude a nám prospěšněji, abychom, sami v sebe sstoupíce, hříchy náše poznali, srdečně jich litovali: a přitom věřili, že sme smrtí Pána Krista vykoupeni, a vděčni jsouce tak velikého dobrodiní, vydávali se Bohu v obět živou, a sami také umírajíce, hříchům povstávali s Kristem k životu novému, kterýž by sloužil cti a slávě jeho.

Třetí povědíno, že historia umučení Páně zavírá v sobě k naučení našemu spasitedlný příklad, kterýmž nás Kristus předšel. Nebo, jakž sv. Petr