Urozené paní, pani Magdaleně Zilvarové, rozené z Valdštejna a na Dubenci etc.cizojazyčný text, paní mně u víře a lásce křesťanské dobrotivě a milostivě příznivé.

Mezi všemi věcmi a skutky Božími, v nichž se velebnost božská lidskému pokolení zjevila, žádného není a nikdý nebylo znamenitějšího ani divnějšího, jako že Bůh, Otec nebeský, poslal na svět Syna svého jednorozeného, sobě spolupodstatného a spoluvěčného, aby pro nás pravým člověkem učiněn byl a po mnohých nesčíslných strastech a pracech, kteréž, zde na zemi bydleje trpěl, i smrt ohavnou kříže pro nás podnikl a podstoupil. Aniž jest která historia církevní aneb světská člověku křesťanskému, aby ji znal a [p2v]číslo strany rukopisučasto rozjímal, potřebnější a užitečnější nad tu, kterouž o umučení a smrti Pána a Spasitele našeho sv. evanjelistové sepsali. Nebo obsahuje v sobě netoliko pravé, dokonalé a spasitedlné poznání Pána Boha našeho, ale i všecko tajemství a řád vykoupení našeho, a k tomu slavný příklad, kterýž Kristus Pán na sobě ukázal, v němž by ho věrní jeho následovali.

A známost ovšem Boha, bez níž nelze k životu věčnému přijíti, ačkoli ze všech skutkův Božích brána býti může, však nikdež se tak jasně nevyjevila jako při umučení Syna Božího, kdež se nám všecky jeho vlastnosti jako v krásném zrcadle k spatření předkládají. Nebo nejdokonalejší spravedlnosti Boží příklad staví se nám v tom, že Bůh Otec ani vlastnímu a nejmilejšímu Synu svému neodpustil, aby za hřích člověka hodnými pokutami dosti učiněno bylo. A v tomť se pronáší i milosrdenství jeho [p3r]číslo strany rukopisuvíce nežli otcovské, kteréž jím k tomu pohnulo, aby raději Syna na potupném a ohavném kříži pníti viděl, nežli abychom my do věčných muk pekelných vydáni byli. Moudrost pak jeho svrchovaná v tom se zjevila, že ten prostředek a cestu spasení našeho obral a oblíbil, aby se jak přísné spravedlnosti, tak otcovskému milosrdenství jeho dosti státi mohlo. Pravdu jeho neomylnou z toho poznáváme, že naplniti chtěl všecky sliby své, kteřížto jináč leč trpkou smrtí Syna jeho naplněni býti nemohli. Naposledy nepřemoženou všemohoucnost jeho v tom spatřujeme, že Syn Boží v těle našem, nad něž nic není bídnějšího, nešťastnějšího a mdlejšího, všecky odporné moci, jako hřích, smrt, peklo, svět a kníže světa, vybojoval a přemohl. Ty věci kdož opravdově a bedlivě rozjímá, může sobě z nich naučení a napomenutí bráti o všech věcech k vedení života tohoto, buďto v