uživatelem[108v]číslo strany rukopisu že se i útržky tak přielišného usilovánie neuvaroval, neb i Filonikúš, i Jeroným mudřec v tom ho jaks nešanují, ač při jiném ho vychváliti nemohou.[108r]číslo strany rukopisucech jiných, nechtě z toho jedno za duovod toto: neb toho, čemuž Řekove omiocatalexincizojazyčný text řiekají, Čechove pak mohli by řieci „podobné skonánie“, latina, jsúci cos hrubšieho, neráda trpí, čeština pak též jako řečtina velmi tiem osladčuje a libé činie mluvenie. V čemž i Gorgias vonen leontinský, i Polús agrigentinský velmi častý jest. K tomu rythmencizojazyčný text, což Čechove „rym“ jmenují, latina prostě nenávidí, ale čeština s řečtinou netoliko tiem řeč svú ozdobuje, ale i lahodnou činí. Při kterémž ozdobovánie Izokrates tento tak veliké a tak ustavičné užíval pílnosti, [107v]číslo strany rukopisuviti muože. Ačkoli znám, co jest již jazyk latinský v ozdobě a co český, ani mne tajno nenie, že tento {latinský}marginální přípisek soudobou rukou pílností lidskou již jest ušlechtilejší nežli náš český, ale mluvím o přirození a zpuosobu obojieho jazyka, tak vo tom drže, že kdyby též pílnosti při okrašlovaní svého jazyka prvnější Čechove byli užívali anebo nynější ještě toho hleděli jako někdy Římané, jazyk český, co se tkne světlosti řecké, lahody, lepoty, nad to i ozdoby, i slov skládanie, byl by nad latinský v tom mnohem i šťastnější, i hojnější. Abych pak nemnožil řečí při vě[107r]číslo strany rukopisukého šverkánie, buďto latinského proměšovánie sám od sebe touž věc vymluviti mohl, kterouž by i Řekove vypsali. Seznamenal sem pak, že netoliko latinské pomoci nepotřebuje (o němčině mlčím, s kterouž nic nemám činiti), ale poněkud ji vyvyšiti muože, tak někde jest náchylnější k lahodnosti řecké a k lepotě nežli latinský, že při mnohých v mluvení ozdobách, při lepém slov skládaní, kdež jazyk latinský řeckého aneb prostě nemuože, aneb s těžkostí a velmi nesnadně následuje, tu jazyk český, co by byl mu v rodu dosti blízký, touž lahodou a jednostajní téměř krátkostí všecko vyslo

Pro tyto tehdy přičiny, ač sú ještě i jiné velmi mnohé, rád sem na sebe tu práci vzal, abych tuto řeč Izokratovu, kterouž nějakého Demonika a skrze něho všecky mládence k ctnostem napomíná, vedlé mé možnosti, jestliže ne tak ozdobně, jak sám jest v sobě, neb to nenie možné, aspoň věrně v češtinu přeložil a tobě za znamenie a zavdavek našeho přátelstvie oddal, kterouž že vděčně přijmeš, [106v]číslo strany rukopisuní