k naprave[106v]číslo strany rukopisuní mravuo, což mládencuom jest najpotřebnějšie. Neb že sú mnohem výmluvnější, nepotřebie mně o tom mluviti, poněvadž i Latinici sami v tom jim postupují. Aby také znal, v jakých mudrcích Zigmund tvuoj již čítati muože, s jakým netoliko při výmluvnosti, ale i při ctnostech prospěchem. Učinil sem toto také, a z přednie téměř přičiny, abych se týmž během při učení mém cvičil, jako někdy i Krasus, i Cicero, i Plinius potom činil. A Kvintilian tak radí přes to, abych zkusil, zdali český jazyk tak hojný jest, aby bez žebroty buďto němec[107r]číslo strany rukopisukého šverkánie, buďto latinského proměšovánie sám od sebe touž věc vymluviti mohl, kterouž by i Řekove vypsali. Seznamenal sem pak, že netoliko latinské pomoci nepotřebuje (o němčině mlčím, s kterouž nic nemám činiti), ale poněkud ji vyvyšiti muože, tak někde jest náchylnější k lahodnosti řecké a k lepotě nežli latinský, že při mnohých v mluvení ozdobách, při lepém slov skládaní, kdež jazyk latinský řeckého aneb prostě nemuože, aneb s těžkostí a velmi nesnadně následuje, tu jazyk český, co by byl mu v rodu dosti blízký, touž lahodou a jednostajní téměř krátkostí všecko vyslo[107v]číslo strany rukopisuviti muože. Ačkoli znám, co jest již jazyk latinský v ozdobě a co český, ani mne tajno nenie, že tento {latinský}marginální přípisek soudobou rukou pílností lidskou již jest ušlechtilejší nežli náš český, ale mluvím o přirození a zpuosobu obojieho jazyka, tak vo tom drže, že kdyby též pílnosti při okrašlovaní svého jazyka prvnější Čechove byli užívali anebo nynější ještě toho hleděli jako někdy Římané, jazyk český, co se tkne světlosti řecké, lahody, lepoty, nad to i ozdoby, i slov skládanie, byl by nad latinský v tom mnohem i šťastnější, i hojnější. Abych pak nemnožil řečí při vě[108r]číslo strany rukopisucech jiných, nechtě z toho jedno za duovod toto: neb toho, čemuž Řekove omiocatalexincizojazyčný text řiekají, Čechove pak mohli by řieci „podobné skonánie“, latina, jsúci cos hrubšieho, neráda trpí, čeština pak též jako řečtina velmi tiem osladčuje a libé činie mluvenie. V čemž i Gorgias vonen leontinský, i Polús agrigentinský velmi častý jest. K tomu rythmencizojazyčný text, což Čechove „rym“ jmenují, latina prostě nenávidí, ale čeština s řečtinou netoliko tiem řeč svú ozdobuje, ale i lahodnou činí. Při kterémž ozdobovánie Izokrates tento tak veliké a tak ustavičné užíval pílnosti, [108v]číslo strany rukopisu