[3r]číslo strany rukopisuotec až posavád mne prostými šátky ošetřoval podlé své chudoby. A že pak nyní tyto šátky, ač skrovné, na mně vidíte, ty jest mně můj milý bratr ku poctivosti a sňátku nyní veselí svého udělati dal, a Pán Bůh ví, kdo je bude ještě moci spotřebovati. A mohl by Pán Bůh i to štěstí dáti, že já s svými chatrnými šátky tak daleko jako někdo v nejdražším hedbávním a aksamítovém rouchu projíti bych mohla. Nebo jakžkoliv my chudí jsme na statečku, může nás všemohúcí Pán Bůh na naších milých duších i tělích obohatiti a spasiti. A tak, upustivše od těch řečí, tu přinesla jest ta panna pěkný koláč a konev vína a žádala, prosíc těch panen, kteréž jsou k ní přišly a jí navštívily, aby sedly, pily a vesely byly. Jakož jsou pak to učinily, jedly, pily a vesely byly na dobrou hodinu. A tak, rozprávějíce o klénotích a šatech svých, kterak od rodičův svých opatřené jsou. Neb ta dcera městská také nádherně a dosti pyšně ozdobena byla, chlubíce se, že její matka k jakým kde penězům přijíti může, všecko na ni nakládá a šaty jí jedná, ale otec její že příkrý jest, takže ona před ním nesmí všeho nositi ani se jemu zjeviti, ale cožkoli má, to musí v tajnosti míti. Tu ta panna Anéžka řekla: Můj pak pan otec na mne od šatstva a roucha drahého více nakládá, nežli já míti chci. A kdyby bylo možné, a to že by proti stavu našemu nebylo, tehdy bych měla od šatstva, roucha a drahých klénotův tak, že netoliko hrabince, ale znamenité kněžně mohla bych přirovnána býti. [B1v]číslo strany tisku