Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ)

Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ) je historický výkladový jednojazyčný slovník, zachycující slovní zásobu češtiny od jejích počátků do konce 15. století, který je zpracováván od roku 2005 v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vychází z materiálu shromážděného v lexikálních kartotékách tohoto pracoviště a jeho cílem je poskytnout uživatelům vědecký popis staročeské slovní zásoby. Primárně je určen odborníkům zabývajícím se bohemistikou, slavistikou, obecnou i srovnávací lingvistikou a dále badatelům z řad historiků a historiků umění, archivářů, etnografů a dalších tematicky blízkých oborů.

ESSČ abecedně doplňuje Staročeský slovník (Praha 1968–2008, rozsah hesel napři; dále StčS), tak aby byl popis staročeského lexika podán v úplnosti. V abecedním rozmezí AM se zaměřuje na popis veškeré materiálově doložené slovní zásoby staré češtiny. V části při-Ž byly původně zpracovány jen ty lexikální jednotky, jež neobsahuje Malý staročeský slovník (Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Praha 1979; dále MSS). Nyní jsou lexikální jednotky, které v abecedním rozmezí při-Ž zatím v ESSČ obsaženy nebyly, postupně doplňovány.

ESSČ byl původně koncipován jako nedokladový slovník. Tímto způsobem byla zpracována slovní zásoba v rozmezí abecedy při-Ž a AM v letech 2005–2017. Lexémy s náslovími při-Ž jsou od roku 2017 zpracovávány formou dokladového slovníku.

ESSČ byl zpočátku pojat jako autorský slovník bez jednotící sémantické a grafematické redakce, byly však prováděny minimální sjednocující zásahy, jak je popsáno v závěru této stati, a opravy. V rámci hesel s náslovím M byla provedena sémantická redakce. V úseku při-Ž je od roku 2017 ESSČ zpracováván jako slovník se systematickou jednotící sémantickou a grafematickou redakcí.

ESSČ vychází ze strukturního pohledu na historickou slovní zásobu, jak je podán zvláště v pracích I. Němce Vývojové postupy české slovní zásoby (Praha 1968) a Rekonstrukce lexikálního vývoje (Praha 1980). V obecných rysech navazuje na koncepci Staročeského slovníku, v zásadách a postupech proto vychází z Úvodních statí Staročeského slovníku (Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968) a interního textu Výstavba hesla v diachronním slovníku (interní materiál oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i., Praha 2002).

Slovní zásobu i samu lexikální jednotku chápe ESSČ jako strukturovaný systém, slovo jako jednotku mající stránku významovou a formální (Němec, I.: Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 7). Usiluje proto jak o postižení vnitřní významové struktury lexikální jednotky včetně naznačení jejího předpokládaného významového vývoje, tak o naznačení jejího vývoje formálního. Zároveň usiluje o postižení jejích různorodých vztahů k jiným jednotkám slovní zásoby.

ESSČ stejně jako StčS rekonstruuje hláskovou podobu heslového slova k roku 1300.

ESSČ zpracovává pouze nepropriální staročeské lexikální jednotky. Výběrově vykládá také vlastní jména kulturní; ostatní vlastní jména a názvy pouze registruje.

Z lexikálních jednotek původem jinojazyčných ESSČ zařazuje ty, které jsou prokazatelně součástí staročeského lexikálního systému, protože přijaly fonologické, morfologické a syntaktické vlastnosti staročeských lexikálních jednotek, a neuvádí cizojazyčné lexikální jednotky užité pouze jako slova citátová.

Stavba hesla

Plná heslová stať se skládá z heslového záhlaví, obsahujícího základní podobu heslového slova a jeho tvaroslovnou charakteristiku, z údaje o slovotvorné motivaci, z popisu významu, dokladové části (zařazené jen u nově zpracovaných hesel v abecedním rozmezí při-Ž) a fakultativně ze závěrečné poznámky. Heslové slovo je uváděno v hláskové podobě předpokládané k roku 1300.

Základní tvaroslovná charakteristika heslového slova má tuto podobu: u podstatných jmen se uvádí zakončení druhého pádu jednotného (popř. množného) čísla a zkratka gramatického rodu, u sloves zakončení 1. a 3. osoby jednotného čísla přítomného času a zkratka slovesného vidu; ostatní slovní druhy jsou obvykle opatřeny pouze zkratkou slovního druhu.

U motivovaných (neznačkových) lexikálních jednotek následuje určení jejich motivujících slov. Nejsou-li u motivovaných lexikálních jednotek doloženy lexikální jednotky bezprostředně fundující, uvádí se odkaz na slova, která jsou v rámci čeledi strukturně nejbližší, popř. na předpokládaná východiska předčeská, jinojazyčná ap.

Významy lexikálních jednotek jsou zachyceny novočeskými ekvivalenty nebo popisem významu. Součástí významového vymezení je údaj o syntaktické nebo sémantické spojitelnosti, stylistickém nebo tvaroslovném omezení, příp. o slovnědruhovém posunu. Je-li součástí popisu významu staročeská lexikální jednotka, uvádí se v uvozovkách.

Významová struktura hesla je lineárně uspořádána tak, aby pokud možno odpovídala předpokládanému významovému vývoji lexikální jednotky. Zvláštním typem písma jsou signalizována lexikalizovaná slovní spojení (frazémy).

Hesla s náslovím při-Ž jsou postupně opatřována dokladovou částí. Význam každé lexie je v nich dokládán zpravidla dvěma doklady, a to jednak jedním z nejstarších dokladů, jednak dokladem reprezentativním, lexikograficky hodnotným, dobře dokumentujícím popsaný význam. Vymezené podvýznamy a frazémy jsou dále dokládány vždy jedním reprezentativním dokladem. Z důvodů lexikologicko-lexikografických mohou být uvedeny lexikální varianty výrazu z příbuzných textů nebo cizojazyčný ekvivalent u památek vzniklých překladem; u biblických textů je uváděn cizojazyčný ekvivalent vždy, výjimkou je však překlad volný nebo nepřesný, v takových případech se ekvivalent neuvádí. Doklady jsou uváděny v novočeské transkripci.

Závěrečná poznámka nejčastěji obsahuje odkazy na lexikální jednotky, které jsou danému heslu systémově blízké (zvl. synonyma, u sloves vidové protějšky ap.; není-li uvedeno jinak, jde vždy o lexikální jednotky staročeské), dále komentuje předložené výklady nebo odkazuje na prameny, v kterých jsou dané lexikální jednotky výhradně doloženy (zvl. v abecedním úseku AM), nebo na související informace v odborné literatuře.

Soupis obecných zkratek užívaných v ESSČ naleznete zde.

 

ESSČ je zpracováván v oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i. V letech 2005–2019 vznikal pod vedením Miloslavy Vajdlové, od roku 2019 je vedoucím slovníkového týmu Štěpán Šimek. ESSČ je dílo autorského kolektivu. V rámci tvorby autorského nedokladového slovníku v letech 2005–2016 neprošla jednotlivá hesla s výjimkou hesel s náslovím M systematickým redakčním sjednocením: revizi heslových záhlaví lexikálních jednotek s náslovím R, Ř provedla Věra Chládková, lexémy s náslovím při-pz-, Q, S, Š, T a U revidovaly Veronika Bromová a Michaela Čornejová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, lexikální jednotky s náslovím VŽ a AL revidovala Irena Fuková. Sémantickou redakci hesel s náslovím M provedla Irena Fuková. Na výsledné podobě redigované verze ESSČ se podílejí: Irena Fuková (sémantická redakce), Miloslava Vajdlová (formální a grafematická redakce) a Kateřina Voleková (revize cizojazyčných výrazů), konzultantem výstavby heslové stati je Petr Nejedlý.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 7 měsíci a 27 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).