Rekonstrukce lexikálního vývoje

Práce vědeckého pracovníka Ústavu pro jazyk český ČSAV dr. Igora Němce, DrSc., představuje syntézu autorových poznatků a zkušeností z dlouholeté badatelské činnosti v oboru historické lexikologie a lexikografie. Zabývá se systémovostí slovní zásoby z hlediska synchronie a především diachronie a problematikou rekonstrukce jazykového systému minulých období. Opírá se o staročeský lexikální materiál, který je ze slovanských jazyků zvláště ve 14. a 15. století tematicky nejúplnější.

Autor popisuje specifičnost, vývojové předpoklady a vývojové souvislosti jednotek – slov a tříd – slov, jež ve vzájemných vztazích a hierarchii tvoří lexikální systém jazyka. Postihnout všechny podstatné prvky podmiňující působení a vývoj těchto jednotek a jazyku – celku znamená přihlížet i k jevům mimolexikálním – k hláskosloví, tvarosloví a k syntaxi, dále též k mimojazykové skutečnosti a k jejímu psychickému zpracování ve vědomí mluvčích. Tyto jevy autor sleduje v různých etapách vývoje, a tak se do jeho výkladů dostávají i poznatky o vývoji společnosti a jejího myšlení, poznatky získané analýzou např. dobových obrázků apod. To vše umožňuje vypracovat soubor kritérií, na jejichž základě je možné rekonstruovat jednotky neúplně doložené slovní zásoby ve starších vývojových etapách. A protože v jazyce spjatém s vývojem společnosti, a zejména ve slovní zásobě, jde vždy o systém v pohybu, přichází autor při aplikaci svých postupů k řadě zajímavých rekonstrukcí i k novým etymologiím. Své dílo pojal Němec jako komplexní pohled na vývoj lexikálního systému a zároveň jako cílevědomé zpracování možností jeho rekonstrukce. Jeho kniha se tak stává i praktickým návodem k práci v historické lexikologii, lexikografii i etymologii.

[0]číslo strany rukopisuČeskoslovenská akademie věd

STUDIE A PRÁCE LINGVISTICKÉ. 14

Rekonstrukce

lexikálního

vývoje

[1]číslo strany rukopisuČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

VĚDECKÝ REDAKTOR

†akademik Bohuslav Havránek

RECENZENT

doc. dr. František Kopečný, DrSc.

[2]číslo strany rukopisuIGOR NĚMEC

Rekonstrukce

lexikálního

vývoje

[3]číslo strany rukopisuACADEMIA

NAKLADATELSTVÍ

ČESKOSLOVENSKÉ

AKADEMIE VĚD

PRAHA 1980

[4]číslo strany rukopisu© Igor Němec, 1980

[5]číslo strany rukopisuPŘEDMLUVA

„Nikdy nemůžeme jazyk nevidět jako historický fakt, jako výsledek historického vývoje.“ B. Havránek 1958, s. 198

Pro poznání historického vývoje jazyka má zvláštní význam diachronní studium slovní zásoby, jejíž jednotky zaujímají středové postavení v hierarchii jazykových subsystémů (od nejnižšího, fonologického, po nejvyšší, syntaktický) a nejtěsněji spojují vývoj jazyka s vývojem společnosti jeho uživatelů. Tyto jazykové i mimojazykové souvislosti nutí historickou lexikologii analyzovat lexikální vývoj tak široce, že výsledky její analýzy jsou cenné i pro mimolexikální disciplíny jazykovědy a pro historické společenské vědy soumezné s jazykovědou; na druhé straně ony souvislosti umožňují upřesnit rekonstrukci lexikálního vývoje v starších obdobích, z nichž se nedochoval postačující dokladový materiál. K zpracování problematiky takové rekonstrukce poskytuje vhodné podmínky český jazyk bohatstvím a tematickou různorodostí svých písemných památek z 14.–15. stol. a také tím, že jeho relativně bohatý lexikální materiál z tohoto období je již shromážděn a lexikograficky zpracováván ve velkém Staročeském slovníku péčí Ústavu pro jazyk český ČSAV. Děkuji vedení tohoto ústavu za to, že mi umožnilo použít onoho materiálu k předkládanému zpracování otázek historickolexikologické rekonstrukce na základě poznatků a zkušeností, získaných dlouholetou prací na Staročeském slovníku a spoluprací s kolektivem jeho autorů.

V Praze 1977 I. N.


[6]číslo strany rukopisuÚVOD

Věda vidí svůj předmět jako dialektickou jednotu totožnosti a rozdílu a zkoumá jej na základě poznávacích principů obecných a zvláštních. Také lexikologie zkoumá slovní zásobu tak, že zjišťuje, v čem se slovní zásoba shoduje s jinými složkami jazyka (1) a čím se od nich liší (2), a že při svém studiu aplikuje jednak obecné principy poznání (3), jednak poznávací principy zvláštní (4). Úkolem této práce je prokázat, že komplexní uplatnění zjištěných poznatků a ověřených principů umožňuje prohloubit analýzu lexikálního vývoje (5) i rekonstruovat jednotky neúplně doloženého lexikálního systému na starších vývojových stadiích (6).

[7]číslo strany rukopisu1. Slovní zásoba jako systém

(1) Slovní zásoba se shoduje s jinými složkami jazyka, např. se systémem hláskoslovným nebo tvaroslovným, právě v těch rysech, které tvoří podstatu systémovosti. Slovní zásobu tedy chápeme jako systém vzhledem k tomu, že má tyto společné vlastnosti s jinými dílčími systémy jazyka: slovní zásoba je také celostní komplex souvztažných prvků‑jednotek (1.1); tvoří specifickou jednotu s okolím a je prvkem nadřazeného systému (1.2); každý prvek (jednotka) slovní zásoby je sám systémem (1.3); jednotky slovní zásoby jsou také uspořádány hierarchicky podle míry společných rysů (1.4); jsou propojeny sítí vztahů se svými prvky konstituujícími i se subsystémy, které samy konstituují, a také se systémy okolními, takže svými paradigmatickými seskupeními tvoří systém systémů v téže jazykové rovině (1.5) a svými syntagmatickými spojeními vytvářejí jednotky roviny vyšší (1.6).[1]Srov. J. Filipec 1973, s. 281.

(1.1) Systémová souvztažnost jednotek se projevuje tím, že jejich kvalita je určována jejich místem v systému, jejich vztahem k jiným jeho jednotkám na základě společných a odlišných rysů. Ujednotek slovní zásoby to platí především o jejich kvalitě obsahové, o lexikálním významu.[2]Srov. 8. tezi Pražského lingv. kroužku (1929): „Význam slova je určován jeho vztahem k ostatním slovům téhož slovníku, tj. jeho místem v daném lexikálním systému“ (U základů pražské jazykové školy, Praha 1970, s. 57). Srov. též Problemy leksikologii, 1973, s. 76. Protože však lexikální jednotka má povahu znaku (viz níže 2, 2.3), je její významová kvalita neoddělitelná od kvality formální: význam lexikální jednotky je podmíněn nejen ryze významovým vztahem k jiným lexikálním jednotkám (na základě společných rysů pouze významových, 1.11), ale i významovým vztahem zprostředkovaným a zvýrazněným formou (na základě společných rysů významových i formálních, 1.12); forma lexikální jednotky je pak podmíněna nejen ryze formálním vztahem k jiným lexikálním jednotkám (na základě společných rysů pouze formálních, 1.13), ale i formálním vztahem zprostředkovaným stránkou významovou (na základě společných rysů formálních i významových, 1.14).

[8]číslo strany rukopisu(1.11) Např. význam slova odpoledne je určován významovým vztahem k souřadným lexikálním jednotkám ráno, dopoledne, poledne, podvečer, večer a k nadřazené lexikální jednotce den na základě těchto rysů společných všem oněm souřadným jednotkám: (a) na základě jejich významové podřazenosti (inklusi) vůči významovému rozsahu jednotky den (odpoledne je právě tak název části dne jako ráno, dopoledne, večer…); (b) na základě totožnosti (identity) rozsahu jejich významu s významovým rozsahem jednotky den zmenšeným o součet významových rozsahů zbývajících jednotek souřadných (odpoledne pojmenovává část dne zbývající po odečtení ostatních částí dne zvaných ráno, dopoledne, poledne, podvečer a večer, právě tak jako např. večer pojmenovává část dne zbývající po odečtení jeho ostatních částí zvaných ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, podvečer apod.);[3]V rámci společného významového rysu části dne (a) mají ovšem uvedené lexikální jednotky i společný obecnější významový rys, gramatický, slovnědruhový (2.41), a vyznačují se proto také jistým společným rysem formálním, morfologickým (skloňovatelností). „Ryze významový vztah“ zde tedy vidíme bez přihlédnutí k tomuto významově-formálnímu vztahu slovnědruhovému. (c) na základě jejich významového rysu vzájemné časové následnosti v pevném pořadí. Uvedeným principem identity významového rozsahu (b) a významovým rozmístěním na časové ose (c) jsou vlastně dány odlišné významové rysy mezi oněmi souřadnými lexikálními jednotkami, jež vyplňují svými významovými rozsahy významový rozsah jednotky jim všem nadřazené. Souřadné lexikální jednotky mají tedy společný „integrační“ významový rys odpovídající významu nadřazené lexikální jednotky nejbližšího rodu a v rámci tohoto rodu se navzájem liší „diferenčními“ významovými rysy druhovými (srov. J. S. MASLOV 1975, s. 119). Proto se také při analýze základního významu takovýchto běžných lexikálních jednotek doporučuje v prvé řadě určit příslušnost jimi označované jednotliviny a třídy „k třídě obecnější“, v druhé řadě „hranice použitelnosti v poměru k slovům významově příbuzným“ a pak teprve ostatní významové složky (odlišnost od významů sekundárních, charakteristické prvky mluvnické, expresívnost a slovnědruhovou příslušnost; viz K. HORÁLEK 1967, s. 89). – Ve vývoji se tato souvislost mezi lexikálními jednotkami významově souřadnými a jejich jednotkou nadřazenou projevuje např. tím, že zúžení významu lexikální jednotky nadřazené je provázeno vyřazením některé z jejích lexikálních jednotek podřazených při zachování významového rozsahu všech oněch jednotek souřadných: vyřazením jednotek had, jěščer a jěščerka ze stč. okruhu významově souřadných a stabilních slov brúk, črv, had, jěščer, jěščerka, kobylka, mravenec, múcha a ščír bylo provázeno zúžení významu lexikální jednotky nadřazené hmyz/hmez a jejího synonyma žúžala, jež označovaly jednotlivce i třídu tvorů lezoucích nebo plazících se po zemi, budících zpravidla odpor; [9]číslo strany rukopisuv dnešní češtině již slovo hmyz ani žížala neoznačují plazy a obě mají navíc ještě jiné nové významové prvky (hmyz je mimo terminologické a expresívní užití charakterizováno gramaticky – omezením na sg., žížala sémanticky – zúžením na označování červa dešťovky).

(1.12) Ale vraťme se ještě k substantivu odpoledne. Jeho význam je určován nejen významovým vztahem k lexikálním jednotkám souřadným, ale i vztahem k lexikálním jednotkám jinak „významově příbuzným“, především k takovým, s nimiž má toto slovo společné významové rysy vázané na společné rysy formální: ve vztahu ke slovům se společnými lexikálními morfémy – k antonymu dopoledne, k základu poledne a k předložce od – je význam slova odpoledne pojat jako část dne začínající se od poledne, tj. následující po poledni. Závažnost takovýchto významově i formálně usouvztažněných jednotek pro konstituování významu lexikální jednotky se v praxi projevuje tím, že z nich vychází lexikografický popis lexikálního významu (např. odpoledne je v PSJČ určeno jako „část dne od poledne do podvečera“). – Formou je podobně zvýrazňován také významový vztah mezi lexikálními jednotkami tvořícími paralelní polysémní struktury (synonymní nebo antonymní): např. adj. levý je usouvztažněno s antonymem pravý významovou protikladností a stejným vztahem mezi významem základním a posunutým (‚jsoucí po levici‘ : ‚jsoucí po pravici‘ – ‚levicový‘ : ‚pravicový‘), ale také společnými rysy formálními – jednoslabičností základu a stejným vyzněním na ‑vý, ‑vého…(tj. rýmovaností); závislost významu lexikální jednotky na jiných lexikálních jednotkách takovéhoto seskupení (1.5) se projevuje ve vývoji tím, že v rámci významově chudší polysémie slova levý vznikají nové lexikální jednotky antonymní k starším lexikálním jednotkám s formou pravý: nč. levý ‚nesprávný, nenáležitý‘ (levý konec všeho uchopí PSJČ), sloven. ľavý ‚nepravdivý, mylný‘ (ľavá mienka), pol. lewy ‚nepravý, falešný‘ (lewe dokumenty) aj.

(1.13) K ryze formální závislosti na jiných lexikálních jednotkách stačí uvést jako příklad hláskovou adaptaci cizích slov při přejetí: zdomácnělé lexikální jednotky mají s jednotkami domácími společné vlastnosti co do kvality hlásek a hláskového skladu (např. v názvu textilie glot je česká souhláska zubodásňová /t/ na místě anglické zubnice /θ/, srov. angl. cloth; vlivem nedepalatalizované skupiny -ňk- v domácích slovních zakončeních přejímala stará čeština cizí zadopatrové /ŋk/ jako předopatrové /ňk/, srov. něm. Planke a čes. plaňka, něm. Rettung a stč. retuňk).

(1.14) Prostřednictvím svého lexikálního významu se pak cizí slova při adaptaci zařazují také do odpovídajících slovnědruhových a jiných gra[10]číslo strany rukopisumatických kategorií (např. slovesa do odpovídajícího vidu) a nabývají tak shodných morfologických charakteristik a gramatických morfémů se slovy domácími. Nezřídka zde dochází – tzv. lidovou etymologií – i k výraznějšímu přizpůsobení formy, k ztotožnění s domácími morfémy lexikálními: např. v důsledku adaptace sthn. frîthof > stč. hřbitov má toto slovo společné formálně-významové (slovotvorné) rysy se slovní čeledí slovesa pohřbíti a se jmény místními na -ov. Formální závislost na jiných lexikálních jednotkách zprostředkovanou významem můžeme ovšem doložit i z historie domácí slovní zásoby na příkladech běžného odvozování nových slov (v rámci existujících obecných slovotvorných významů, srov. 2.41) nebo na příkladech adaptace slov starých: např. ve významovém vztahu antonymním k adj. vysoký bylo adj. hluboký v některých nářečích formálně pozměněno na hlyboký, v slovenštině se vlivem adj. ťažký změnilo původní lehký na ľahký (O. HUJER 1961, s. 61).

(1.2) Přejděme k další systémové vlastnosti slovní zásoby. Podobně jako systém tvaroslovný a syntaktický jsou souřadnými a spolupracujícími subsystémy nadřazeného systému gramatického, také slovní zásoba „se prolíná a kooperuje“ se systémem gramatickým a fonologickým,[4]O třech dílčích systémech jazykového systému (fonologickém, gramatickém a lexikálním) viz J. Vachek 1958, s. 94. Že se takovéto „velké dílčí systémy“ navzájem „prolínají a kooperují hladce bez přesahování a tření“, zdůrazňoval již B. Trnka 1939, s. 62. K. Horálek 1967 uvádí jako názorný příklad propojení „plánu lexikálního a gramatického“ slovní druhy (s. 80). a tím umožňuje fungování nadřazeného systému celého jazyka. Propojenost systému lexikálního se systémem gramatickým záleží především v tom, že gramatické jednotky se podílejí na konstituování jednotky lexikální (ohebné slovo je po stránce formální tvořeno paradigmatem tvarů, 3.1) a lexikální jednotky prostřednictvím těchto nižších gramatických jednotek samy vyšší gramatické jednotky konstituují (na základě svých slovnědruhových vlastností slova tvoří větné struktury, 2.42). Propojenost systému lexikálního se systémem fonologickým se projevuje ve vývoji jazyka tím, že fonologické změny zasahují do vývoje lexikálního (např. úžením ie > í splynula v češtině většina prézentních tvarů tranzitivního typu ztvrditi s odpovídajícími tvary intranzitivního typu ztvrděti a takto vzniklá homofonie byla odstraněna zavedením nového intranzitivního typu ztvrdnúti)[5] Srov. K. Rocher, O vývoji české konjugace, Sborník filologický ČAVU 8/1 (1926), s. 9. Podrobněji o souvislostech vývoje lexikálního s fonologickým viz I. Němec 1968, s. 72–82. a lexikální vývoj zasahuje do vývoje fonologického (např. rozvojem čes. substantivních typů krajčí, purkrabie a Máří, historie se po zúžení ie v í zvětšilo funkční zatíže[11]číslo strany rukopisuní samohlásky /í/, takže s ní nemohl splynout foném /ý/, a proto nastoupil jinou vývojovou cestu – cestu diftongizace ý > əi > ei).[6] srov. J. Vachek 1968, s. 39. Podobně souvisí i vývoj lexikální s vývojem gramatickým: např. v souvislosti se zánikem starých tvaroslovných kategorií přecházejí některé formy z tvarosloví do slovní zásoby (stč. tvary téhož slova du. oči, pl. oka → nč. plurály rozrůzňující dvě slova) a naopak se vznikem nových tvaroslovných kategorií přecházejí některá slova do tvarosloví (psl. slovo *bǫdǫ ‚stávám se‘ → nč. gramatický komponent opisného tvaru futura, např. budu psáti); upadající syntaktické konstrukce ustrnují v jednotky lexikální (stč. předložka s + akuz. → nč. víceslovný lexém býti s to ‚být schopen‘) a naopak některé lexikální jednotky se významovým posunem stávají komponentem nových syntaktických konstrukcí (viz přehodnocování adverbií v předložky, citoslovcí v spojky apod.).[7] Podrobněji viz I. Němec 1968, s. 44–71.

(1.3) I nejnižší jednotka jazykového systému, foném, analyzuje se na prvky, jimiž se s některými jinými fonémy shoduje a od ostatních liší; tyto distinktivní prvky, související se vztahy uvnitř fonologického systému (1.1), tvoří i z fonému dílčí systém, tedy nikoli „atom“, ale „molekulu jazyka“.[8]F. V. Mareš 1970, s. 1. Podobně také lexikální jednotka představuje systém: její význam můžeme analyzovat na distinktivní komponenty tvořící sémantickou strukturu (podrobněji níže, 3.2, 4.11) a i nejnižší lexikální jednotka má také svou strukturu sémanticko‑formální (zvl. slovotvornou, viz níže 2.41). Sémantické struktuře lexikální jednotky nechybějí charakteristické rysy systému (viz l), není však systémem konstituovaným z jednotek dvoustranných, významově‑formálních (srov. V. M. SOLNCEV, s. 193–194), a její jednotky – sémantické komponenty, sémy – nejsou dále členitelné; sém již není sám systémem. Sémy však také svým počtem, svou jakostí a hierarchickým uspořádáním v rámci své nadřazené struktury – sémantické struktury lexikální jednotky – určují její významovou kvalitu, určují lexikální význam. Ten se pak ovšem změnou počtu (a), jakosti (b) nebo hierarchického uspořádání (c) svých sémantických komponentů mění: (a) např. uvedené již (1.11) zúžení lexikálního významu slova žížala (‚živočich pohybující se s trupem nízko při zemi‘ → ‚dešťovka‘) bylo dáno obohacením jeho sémantické struktury o další rysy ‚plazící se‘, ‚malý‘, ‚vyskytující se zvl. na vlhké zemi‘ aj.; (b) sekundární význam slova kouzlo ‚eskamotérský kousek‘ vznikl v podstatě tím, že sémantický rys nereálnosti daného děje byl zaměněn rysem existence zdánlivé (srov. níže 1.421); (c) lexikální význam pojmenování [12]číslo strany rukopisulátky nach se změnil proti stavu ve staré češtině tím, že centrálním sémantickým komponentem se zde stala červená barva (srov. význam odvozenin nachový, nachovost, nachověti aj.), kdežto v stč. slově nach byla centrálním komponentem vzácnost látky (pojmenovávaly se tak i jiné vzácné tkaniny než purpur, srov. bissus varia najbělejší nach rozličný MamKapR 80b).

Na konkrétní změně lexikálního významu se ovšem může podílet několik takových druhů změn sémantických komponentů (srov. V. BLANÁR 1972, s. 11–12). Změnami sémantických komponentů se ovšem nemění jen význam lexikální jednotky, ale i vztahy k jiným lexikálním jednotkám (např. uvedenými změnami sub a a b se čes. slovo žížala stává synonymem slova dešťovka, slovo kouzlo synonymem slova trik apod.), srov. 1.5. Změnu hierarchického uspořádání sémů (c) lze chápat jako změnu relevantnosti nebo míry uplatnění sémantického příznaku (např. v uvedené lexikální jednotce nach se vývojem zvětšila relevantnost sémantického příznaku barvy).

(1.4) I o lexikálních jednotkách dále platí to, co je vlastní jazykovým jednotkám vůbec: že se seskupují ve skupiny hierarchizovanépodle míry společných rysů. Tato seskupení (dílčí systémy) jazykových jednotek jsou vybudována na principu jednoty (shody) a rozdílu jejich klasifikačních rysů a na tom, že kvantitou společných klasifikačních rysů je dána kvalita systémového zařazení příslušných jednotek. Např. slovesa typu černat, línat…, typu bělet, trouchnivět… a typu blednout, schnout…, mají vedle společného rysu slovnědruhového také to společné, že vyjadřují změnu vlastnosti; na základě těchto společných klasifikačních rysů tvoří tedy dílčí lexikální systém, zv. „slovesa změny vlastnosti“. Ovšem většina z nich má navíc společný rys deadjektivnosti, tj. vztah fundace adjektivem (černatčerný atd.); sloveso línat, které tento klasifikační rys nemá, zaujímá v onom dílčím systému postavení periferní. Naopak centrální zde jsou slovesa schnout, bohatnout, slepnout…, protože mají navíc další společné klasifikační rysy, totiž vedle deadjektivnosti ještě také stejný formant a živý vztah k tranzitivnímu protějšku (usušit, obohatit, oslepit…). Takováto deadjektivní slovesa II. třídy tedy ve směru horizontálním tvoří centrum systému sloves změny vlastnosti a ve směru vertikálním jsou jeho systémem podřazeným (subsystémem). Jak vidíme, na počtu společných klasifikačních rysů záleží, zda jazykové jednotky tvoří nižší nebo vyšší subsystém jazyka (1.5) a zda zaujímají centrální nebo periferní postavení v daném subsystému. Rozdíl mezi jednotkami centrálními a periferními tkví tedy v tom, že jednotky centrální jsou k sobě poutány větším počtem společných rysů, takže jsou v daném systému pevněji zakotveny, kdežto jednotky periferní nemají všechny rysy společné jednotkám centrálním,[13]číslo strany rukopisutakže jsou izolovanější a v souvislosti s tím i méně stabilní, a proto snadněji podléhají změnám.[9]Srov. F. Daneš 1966, s. 16; J. Filipec 1966, s. 257–275; J. Vachek 1966, s. 23–37. Tak např. mezi stč. deadjektivními slovesy II. třídy s významem změny vlastnosti (chudnúti, blednúti, slepnúti…) mělo periferní postavení sloveso hlechnúti ‚stávat se hluchým‘, protože mu chyběl jim společný rys hláskové identity základu s příslušným adjektivem motivujícím (srov. hlechnúti : hluchý proti blednúti : bledý); nestabilnost této periferní jednotky se projevila tím, že její forma hlechnúti se změnila na hluchnúti, tj. dodáním právě onoho chybějícího klasifikačního rysu hláskoslovného. Podobně bylo posíleno okrajovější postavení polysémního adjektiva levý proti významově bohatšímu antonymu pravý dodáním chybějícího rysu významového, když vedle pravý ‚správný‘ se začalo v novější češtině užívat adj. levý ve významu ‚nesprávný‘ (viz výše 1.12). Dodáváním chybějících klasifikačních rysů (formálních, jako hlechnútihluchnouti, nebo významových, jako pravý ‚správný‘ → levý ‚nesprávný‘) se ovšem daná lexikální jednotka více přizpůsobuje jednotkám centrálním, tj. posouvá se k centru. Posun na ose centrum–periférie se tedy projevuje různými vývojovými postupy v oblasti slovní zásoby. Realizuje se ovšem nejen ve směru od periférie k centru (1.41), ale i od centra k periférii (1.42).

(1.41) Jako posun k centru jednotek téhož lexikálního subsystému lze tedy vysvětlit vznik nové lexikální formy (hluchnout) i vznik nového lexikálního významu (‚nesprávný‘ ve slově levý). V rámci celého lexikálního systému je pak možno posun k centru považovat za podstatu přejímání cizích slov: slova, jež pronikla z cizího lexikálního systému na periférii systému domácího, zdomácňují tím, že se adaptují postupným přijímáním rysů vlastních centrálním jednotkám domácího lexikálního systému. Např. uvedené již (1.14) starohornoněm. slovo frîthof nejprve hláskoslovnou adaptací na břitov nabylo společného formálního rysu se stč. slovy po stránce hláskového skladu a společného rysu formálně‑významového se stč. jmény místními tvořenými příponou ‑ov; později pak přesmykem na hřbitov nabylo společného formálně‑významového rysu se slovní čeledí slovesa hřbieti. Jeho zakotvení v těchto dvou subsystémech stč. lexikálního systému ovšem znamená výrazný posun k centru, tj. zdomácnění.

(1.42) Naopak zase „vykotvení“ lexikální jednotky z jejích lexikálních subsystémů, tj. ztráta rysů společných s jinými lexikálními jednotkami, znamená její posun od centra k periférii. Posun lexikální jednotky od centra se projevuje přibíráním nových rysů, cizích přísluš[14]číslo strany rukopisuným jednotkám centrálním (1.421), dále pak zánikem lexikální jednotky (1.422) nebo jejím přechodem přes periférii do jiného systému (1.423).

(1.421) O nestabilnosti lexikální jednotky, které chybí společný rys s jednotkami centrálními, svědčí především to, že může nabývat dalších diferenčních rysů, formálních i významových. Např. stč. sloveso svtieti (*svЬtěti) zaujímalo perifernější postavení v subsystému korelací (z)mlknúti : mlčěti, (za)tknúti : tčieti, (na)pnúti : pnieti, protože mu chyběl společný rys identity kořene s opozičním ingresívním perfektivem (roz)svetnúti; tato formální izolace se pak ještě více prohlubovala nabýváním dalších formálně diferenčních rysů – přesmykem na stvieti, dodáním reflexívní částice, viz stč. stvieti sě, a nakonec vložením hlásky k, viz dnešní stkvít se. Jiný příklad: stč. substantivu múřěnín chyběl ten formálně‑významový rys společný jednotkám lexikálního subsystému jmen obyvatelských typu měštěnín, zeměnín, Pražěnín, že nebylo usouvztažněno se jménem místním (jako měštěnín k město apod.). V důsledku této izolace se ještě více vzdálilo od oněch jednotek centrálních: nejprve tím, že zůstalo nezasaženo kategoriální změnou jejich formy (měštěnín > měšťan, zeměnín > zeman…), a potom tím, že nabylo speciálního významu (mouřenín se říká o člověku, který za prokázanou službu sklízí nevděk).[10]Podrobněji viz I. Němec 1966, s. 166. A ještě příklad k vývoji ryze významovému: slovo kouzlo ve středověku patřilo k lexikálnímu subsystému souřadných pojmenování zločinných činností (otrávení, loupež, vražda, násilí apod.), ale když se s vývojem myšlení přestala kouzla řadit mezi reálné protispolečenské činy, vzdálilo se slovo kouzlo od oněch jednotek „centrálních“ novým, odchylným sémantickým rysem reálné neexistence, přestalo se ho užívat v textech právních a jeho frekvence se soustředila na texty pohádkové (2.32); nakonec nabylo i sémantického rysu existence zdánlivé (1.3b) – stalo se pojmenováním kouzelnických triků a manipulací imaginistů.

(1.422) Je pochopitelné, že podobnou změnou v poznání skutečnosti nebo změnou pojmenované skutečnosti samé může být dané pojmenování odsunuto až na absolutní periférii lexikálního systému a zaniknout. Např. periferní postavení v stč. slovní zásobě mělo nemotivované pojmenování pověrečného léčitelského úkonu pobonek se svou konatelskou odvozeninou pobonkář; s rozvojem lékařských znalostí ovšem „pobonkáři“ vymizeli a slovo pobonek zůstalo osamoceno na periférii české slovní zásoby, nabylo definitivně sémantického rysu reálné neexistence a zaniklo. Obdobným způsobem zanikla rovněž nemotivovaná pojmenování v souvislosti se záni[15]číslo strany rukopisukem pojmenované reálie, např. názvy zaniklých zbraní (hrále, blída, řemdih aj.).[11]O zániku periferních lexikálních jednotek viz. I. Němec, Strukturní předpoklady zániku slov, SaS 29 (1968), s. 152–158.

(1.423) Lexikální jednotky, které se nabytím odlišných rysů přesunuly od centra na periférii, nejsou ovšem vždy odsouzeny k zániku; mohou také přecházet přes periférii daného lexikálního systému do dílčích lesysxikálních systémů zvláštních, především do subsystémů expresívních (a) nebo do subsystémů terminologických (b). Příklad k a: slovo šibal označující původně lotra, který vytrpěl trest mrskání (šibání), pozbylo zánikem slovesa šibati motivace (tj. společného rysu s podobnými odvozeninami), ale i když sama reálie (mrskání odsouzence) zanikla, slovo šibal v jazyce zůstalo jako pojmenování expresívní: zprvu jako pojmenování darebáka, později – dodnes – čtveráka, šprýmaře (srov. 2.21). Příklad k b: v souvislosti se zánikem produktivnosti deverbativních jmen typu příchoz, ochoz začalo se v slovní čeledi slovesa choditi pociťovat zakončení kmene na ‑z jako odlišný znak a slova typu ochoz se tím octla na periférii tohoto lexikálního subsystému; všechna však nezanikla, např. slovo výchoz přestalo vyjadřovat svůj centrální význam ‚východ‘ a přešlo do terminologické soustavy geologické jako název východu zcela speciálního, tj. místa, kde na povrch zemský vychází rudná žíla, vrstva nebo ložisko něčeho (výchoz uhelné sloje PSJČ). – O přechodu periferních jednotek do argotu a slangu viz 2.223 a 2.224.

(1.5) Podobně jako se jednotky gramatického systému seskupují svými paradigmatickými vztahy v dílčí systémy (viz např. u slovesa systém časový, vidový aj.), také jednotky lexikální tvoří tedy jednotlivé dílčí systémy (subsystémy) na základě společných rysů v rámci významové souřadnosti (ráno, dopoledne, večer…, 1.111, loupež, vražda, násilí…, 1.421), synonymie (stč. vražedlník, mordéř, krve prolévač…, 3.21), antonymie (levý : pravý, 1.12, 1.4, vysoký : hluboký, 1.13), polysémie (levý ‚jsoucí po levici‘, levý ‚levicový‘, levý ‚nenáležitý‘, 1.12), slovní čeledi (pohřbíti, pohřeb, hřbitov…, 1.14, 1.41), slovotvorného typu (schnout, bohatnout, slepnout…, 1.4, stč. měštěnín, zeměnín, Pražěnín…, 1.421) aj.[12]Srov. J. Filipec 1973, s. 282. Slovní zásoba má mj. proto systémový charakter, že je sama systémem systémů,[13] K rozpracování tohoto pojmu viz A. A. Reformatskij, Vvedenije v jazykoznanije, Moskva 1955, s. 24n., dále informaci v SaS 18 (1957) na s. 98 a článek J. Vachka 1958. právě tak jako systém jazyka vůbec. Je vybudována ze svých dílčích systémů (subsystémů) hierarchicky: nižší lexikální subsystémy tvoří centra subsystémů vyšších, tj. [16]číslo strany rukopisulexikální jednotky s větším počtem společných rysů jsou v rámci dílčího lexikálního systému (ve směru horizontálním) centrem, které je samo – na nižší úrovni (ve směru vertikálním) – systémem v tom smyslu, že obsahuje jednotky centrální a periferní. Jak již bylo naznačeno (1.4), čím více společných klasifikačních rysů mají lexikální jednotky, tím centrálnější postavení zaujímají v daném dílčím lexikálním systému a tím nižší lexikální subsystém tvoří. Uveďme příklad: K nejvyšším subsystémům lexikálního systému češtiny patří slovní druhy, nejvíce propojené se systémem gramatickým (1.2). V slovnědruhovém subsystému verbálním mají centrálnější postavení slovesa s protějškem vidovým (tj. tvořící vidovou dvojici – dát : dávat, slepnout : oslepnout) a perifernější jsou zde slovesa bez tohoto protějšku (vidově nepárová – sedět, pojít, zasmát se). V subsystému vidových dvojic mají centrálnější postavení slovesa s protějškem tranzitivním nebo intranzitivním (oslepnout : oslepit, vstát : postavit, vrátit : vrátit se) než slovesa bez takového protějšku (dát, přinést). V subsystému opozicí tranzitivnosti/intranzitivnosti mají centrální postavení slovesa s protějškem rezultativním (oslepnout : slepý, umlknout : mlčet, postavit se : stát) než slovesa bez takového protějšku (zhasnout, vrátit se). A tak bychom mohli postupovat k subsystémům ještě nižším, jako je např. systém deadjektivních sloves změny vlastnosti slepnout (: slepý), mládnout (: mladý) apod. s periferní jednotkou schnout (: suchý), která je vzdálená od centra vokalickou alternací kořenů sch : such. Nejnižším lexikálním subsystémem je pak polysémní struktura slova, protože její jednotky mají vedle jistých společných rysů sémantických také všechny společné rysy formální (v rovině morfologické), např. slepnout ‚pozbývat zraku‘ : slepnout ‚pozbývat barvy, zakalovat se‘; tento nejnižší subsystém není nepodobný systému antonym typu levý ‚jsoucí po levici‘ : pravý ‚jsoucí po pravici‘, má pouze větší počet společných formálních klasifikačních rysů. Odtud vyplývá, že základní znakovou lexikální jednotkou, která konstituuje nejnižší lexikální subsystém, je lexikální vyjádření lexikálního významu (srov. 2) nikoli polysémní slovo. Není jí ovšem ani sém (sémantický komponent), protože není jednotkou znakovou. Přesto však i změna jednotlivých sémů souvisí se změnami lexikálního systému v tom smyslu, že se promítá do změny významu lexikální jednotky (1.3), významová změna lexikální jednotky zase souvisí se změnou polysémní struktury slova (1.51) a změna tohoto nejnižšího lexikálního subsystému probíhá v rámci změny lexikálního subsystému vyššího (1.52).

(1.51) Vznik nového významu metaforickým posunem lze chápat jako záměnu starého sémantického komponentu komponentem novým (1.3b).[14]Viz např. V. Blanár 1973, s. 13. Např. v stč. [17]číslo strany rukopisulexikální formě dosieci (dosáhnu) čeho se rozvíjí polysémní struktura vznikem sekundárního významu přeneseného, což se projevuje tím, že vedle objektů hmotných (dosieci vlasóv, kopie, koně…, nepřietele, země, hor…) je zde mladšími památkami doložen také objekt nehmotný (dosieci slibóv, chvály, čsti, milosti apod.); v pozdější češtině se zase polysémní struktura tohoto slovesa ochuzuje, neboť zde lexikální forma ve spojení s genitivem ztrácí onen starobylý sémantický komponent děje konaného rukou, projevující se spojitelností s hmotným objektem předmětovým, věcným (nikoli místním): na místo předponového spojení dosiehne meče nastupuje předložkové spojení sáhne po meči apod.

(1.52) Takovéto změny polysémické struktury nejsou ovšem izolovány od vývoje lexikálních subsystémů nadřazených. Např. vznik uvedeného stč. lexému s přeneseným významem (dosieci čsti) souvisel s rozvojem příslušného subsystému synonym (dojíti, nabýti, nalézti, obdržeti, získati…) a také s rozvojem nadřazeného subsystému slovní čeledi, totiž s diferenciací na lexikální formy mající minulý kmen kořenný (dosáh‑, dosah‑, dosaž‑) a na lexikální formy mající minulý kmen n‑ový (dosáhnu‑), přičemž původní formy (s minulým kmenem kořenným) byly více využity k vyjadřování onoho sekundárního významu přeneseného; srov. zvl. nč. periferní sloveso dosíci (neužívané ve spojení s hmotným objektem věcným) proti centrálnímu dosáhnout, nebo verbální substantivum dosažení (cíle, úspěchu, výsledku apod.) proti významově konkrétnějšímu dosáhnutí (např. až někam).

(1.53) Naznačené souvislosti mezi vývojem dílčích systémů slovní zásoby ovšem nelze přeceňovat v tom smyslu, že by každá jednotlivá změna v jednom z nich měla propojení do všech ostatních a vedla dokonce až k dílčí změně lexikálního systému jako celku. Vzájemná souvislost změn v podsystémech slovní zásoby má své omezení: „určitý systém se může změnit ve svých interních vztazích, aniž by se musily změnit jeho vztahy externí, vztahy k jiným dílčím systémům“ (E. COSERIU 1970, s. 24); jinak bychom si těžko mohli představit historickou kontinuitu slovní zásoby jazyka. Ono omezení je dáno především tou vlastností lexikálního systému, že všechny jeho podsystémy nejsou stejnou měrou strukturovány. I když nesdílíme krajní stanovisko, že slovní zásobu tvoří složky strukturované a nestrukturované – terminologické, nomenklaturní (viz např. názor Coseriův a jeho kritiku tamtéž, s. 13 a 79), přece jen musíme počítat s odstupňováním strukturovanosti jednotlivých lexikálních subsystémů. K těm nejvíce strukturovaným dílčím lexikálním systémům nesporně patří – vedle polysémní struktury slova – sémantické (sémaziologické) pole lexikálních jednotek, onomaziologické pole lexikálních jednotek a v rámci těchto polí subsystémy synonym nebo antonym, dále pak systém slovní čeledi a v jeho rámci zejména podsystémy slovnědruhově homogenní (např. nikde, nikudy, nikam, nikdy…) a slovnědruhově heterogenní (např. oslnit, oslnivý, oslnivost apod.); o tom níže v kapitole 4.12 a 5.

[18]číslo strany rukopisu(1.6) Vedle paradigmatických vztahů v rámci uvedených lexikálních podsystémů (sub 1.5) je ovšem slovní zásoba také strukturována na základě vztahů syntagmatických. Syntagmatické vztahy mezi lexikálními jednotkami jsou totiž dány jednak jejich společnými sémantickými komponenty lexikálními (např. jednotky syntagmatu hra na housle mají společný sémantický rys ‚hudební nástroj‘, podrobněji viz 4.15), jednak jejich opozičními sémantickými komponenty lexikálně‑gramatickými, především slovnědruhovými (voda živá – substance : příznak substance, pracuje rád – příznak substance probíhající v čase : příznak substance neprobíhající v čase, bydlí daleko – příznak : příznak příznaku; podrobněji 2.41). Podobně jako se fonémy svými syntagmatickými vztahy spojují v morfémy a ty zase v slova, také lexikální jednotky se oněmi svými syntagmatickými vztahy sřetězují v jednotky roviny vyšší – ve věty. Větami zde ovšem rozumíme nikoli konkrétní akty řeči, nýbrž zobecnělé struktury konstituující syntaktický systém jazyka.[15]Srov. F. Daneš, Syntaktický model a syntaktický vzorec. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 116. Při stavbě těchto základních syntaktických struktur se uplatňují především ty rysy lexikálních jednotek, které je sdružují v nejvyšší, slovnědruhové subsystémy lexikálního systému (srov. 1.5). Proto při hlubší analýze lexikální jednotky nemůžeme pominout její slovnědruhové příznaky (srov. níže 2.41) ani její schopnost syntagmatické spojitelnosti (2.42) a musíme se zabývat otázkou, do jaké míry její syntaktické fungování skutečně odpovídá větotvorným možnostem jejího slovního druhu. Např. pro stanovení rozdílu mezi českými morfologickými adjektivy některý a nějaký je důležité kritérium dosaditelnosti do větných vzorců se syntaktickým adjektivem: zatímco některý lze dosadit do vzorců

žáci chyběli někteří, žákyně všechny, písničku znal jen některou,

u lexému nějaký taková dosaditelnost možná není. Nějaký se proto nepovažuje za syntaktické adjektivum.[16]Viz Z. Hlavsa 1975, s. 34. Pokud se pak lexikální jednotka nějaký v posunutém významu přece jen v oněch větných vzorcích uplatňuje (polívčičku, tu budeme mít nějakou!), je to svědectvím o jejím přechodu do „jiného slovního druhu“ (z hlediska syntaxe) a takové systémové přehodnocení – jak už to v jazyce bývá (2.22) – je zde spojeno s nabytím platnosti expresívní (nějaký ‚znamenitý‘).

[19]číslo strany rukopisu2. Slovní zásoba jako specifický systém znakový

(2) Slovní zásoba je tedy dílčí systém jazyka právě tak jako systém fonologický nebo syntaktický. Je to ovšem specifický systém znakový, protože jeho základní jednotka – lexikální vvjádření (signifiant) lexikálního významu (signifié) – je specifickým znakem: její význam je odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích jazykově ztvárněný formou lexému (slova nebo sousloví) a skrze ni vztahem k jiným jednotkám jazyka.[17]Srov. definici J. Filipce v jeho čl. K otázce slova a významu. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 276. – K našemu bilaterálnímu pojetí lexikálního znaku srov. zdůvodnění v knize Z. Skoumalové, Status tzv. kmenotvorných přípon slovesných v slovanských jazycích, zvláště v ruštině, Praha 1975, s. 227n. K monolaterálnímu pojetí znaku viz zvl. V. M. Solncev, s. 109n. Jednotka lexikálního systému se tedy liší od ostatních jazykových jednotek kvalitou těchto vztahů, jež se uplatňují při konstituování jejího významu: jde o její specifický vztah ke skutečnosti (2.1), o vztah mezi lexikální jednotkou a mluvčím (2.2), o její vztah k odrazu skutečnosti ve vědomí mluvčích (2.3), k jiným jednotkám téhož dílčího systému (2.4) a k jazykovému systému vůbec (2.5). [18]O těchto významotvorných faktorech viz I. Němec, For a More Objektive Delimitation of the Basic Lexikal Unit in Historical Lexicology. In: TLP 3, Praha 1968, s. 145m. Na závažnost těchto pěti znakových vztahů při konstituování jazykové komunikace upozorňuje K. Horálek, K vývoji marxistické terminologie a teorie vědy, SaS 32 (1971), s. 109.

(2.1) Lexikální jednotka jako znak má schopnost označovat – v širším smyslu toho slova – různé skutečnosti; může být znakem pro objektivní skutečnosti, pro objekty mimojazykové (hmotné – strom, nehmotné – pravda) i jazykové (věta, to odkazující na konkrétní promluvu), stejně jako pro příznaky a vztahy takovýchto objektů (vysoký, bác!, ležet, dole, při, souvislost, proto, vyjadřovat), ale může být také znakem pro subjektivní pocity a postoje mluvčích (au!, , snad). Lingvistická terminologie však rozlišuje vztah jazykového znaku k těmto skutečnostem subjektivním, vázaným na subjekt mluvčího (pocity a postoje mluvčích se „vyjadřují“, 2.2) a vztah k oněm skutečnostem objektivním, existujícím mimo mluvčího (objekty se „označují“, 2.1). V důsledku toho převládá už[20]číslo strany rukopisuší pojetí označování skutečnosti, omezené pouze na objektové skutečnosti na objekty v širším slova smyslu: k objektům se zahrnují i jejich příznaky (jako běh, Z. HLAVSA, l. c. v pozn. 23), jejich vztahy a třídy (J. FILIPEC, l. c. v pozn. 17). Skutečností, kterou lexikální jednotka označuje (denotátem, referentem), se tedy míní jednotlivý jev skutečnosti – předmět, vlastnost, děj, vztah, jazykový jev – a také třída skutečností; srov. 2.311. Přitom schopnost označovat takovou skutečnost se připisuje lexikální jednotce jen v rámci konkrétního vyjádření, v promluvě.[19]Viz K. Horálek 1967, s. 85; F. Daneš 1967, s. 307.; Coseriu 1970, s. 96. Ale lexikální jednotka existuje také jako součástka systému, který není konstrukt, není pouhá abstrakce z konkrétních promluv („soubor možných realizací“ podle E. COSERIA 1970, s. 40): systémová lexikální jednotka je objektivně existující prvek jazyka (jako např. foném)[20]I zde platí to, co bylo řečeno o fonému, totiž že je „třeba rozlišovat mezi konstruktem a mezi objektivní realitou (mezi teoretickým popisem fonému a fonémem jako součástí objektivně existujícího jazyka)“, viz K. Horálek 1967, s. 64. Objektivní reálnou existenci jazyka vidí K. Horálek (1967, s. 50) v tom, že jazykový systém je „zvyklostní a paměťová dispozice, pomocí níž se uskutečňují promluvy (je stejně nespornou realitou jako tyto promluvy samy)“. – K paměťové realitě srov. níže 2.3. – reálná forma (3.1) spojená ve vědomí mluvčích s určitým obsahem, především se zobecnělým obrazem těch předmětů, které v konkrétních promluvách označuje nebo může označovat a jež jsou považovány různými uživateli jazyka za shodné v podstatných rysech (2.3). Např. název předmětu míč (míče, míči…) jako jednotka lexikálního systému má svůj lexikální význam dán tím, že v konkrétních promluvách označuje nebo může označovat různé předměty vyznačující se několika podstatnými společnými vlastnostmi, především kulatostí a určeností ke hraní (děti si hrají míčem, máme nový basketbalový míč, stehy hadrového míče povolily apod.). O které podstatné společné rysy jde a jaký je rozptyl oné různosti předmětů, jež jsou na základě těchto společných rysů zahrnovány pod jeden zobecnělý psychický obraz a označovány různými mluvčími v různých promluvách jednou a touž lexikální formou (srov. stč. a nč. hmyz, 1.11), to už je záležitostí jejího lexikálního významu systémového. Proto se ve vztahu ke skutečnosti chápe systémový význam lexikální jednotky (lexikální význam slovníkový) jako „soubor podmínek označování“ (U. WEINREICH 1962, s. 29), jako „to, co dovoluje, aby bylo výrazu užito k označení jistých objektů“ (F. DANEŠ 1967, s. 307). Určit systémový význam lexikální jednotky pak znamená vymezit podmínky, za kterých její forma označuje příslušnou skutečnost, tj. udat směrnice pro její správné užívání k označování této skutečnosti (srov. tamtéž, s. 308). Mluvíme‑li tedy o vztahu znakové jednotky lexikální ke skutečnos[21]číslo strany rukopisuti, o jejím označování nebo pojmenovávání skutečnosti,[21]Pojmenovávání a označování lze v lexikologii ztotožnit, viz F. Daneš 1967, s. 309; K. Horálek 1967, s. 82. V obecnějším (širším) smyslu užíváme slovesa „vyjadřovat“ (tj. vyjadřovat význam, složku významu, skutečnost, vlastnost, postoj mluvčího aj.). považujeme za správné rozlišovat podle Z. HLAVSY (1975, s. 11) tento dvojí pojmenovací vztah k objektu (a, b):

(a) vztah systémové lexikální jednotky „k celým universům objektů vyhovujícím jejím významům“,[22]Z. Hlavsovi zde tedy jde o jednotku polysémní, kdežto nám o lexikální vyjádření lexikálního významu (tj. o lexikální jednotku nižší, monosémní, základní, 1.5); v tom smyslu je designace tedy vztah lexikální jednotky k universu objektů vyhovujícímu jejímu lexikálnímu významu. který „se vytváří ve vědomí uživatelů jazyka a je předpokladem fungování pojmenování vzhledem k objektům skutečnosti“; takovou relaci Z. Hlavsa nazývá „designací“ a její členy „designátorem“ a „designátem“;

(b) vztah systémové lexikální jednotky „k objektu, o kterém mluvčí vypovídá“, vznikající „v každé konkrétní promluvě při aktuálním užití designátoru“; takovou relaci Z. Hlavsa nazývá „denotací“ a její členy „denotátorem“ a „denotátem“.

(c) I v systému, i v promluvě jde tedy o vztah systémové lexikální jednotky („lexikálně systémové jednotky, designátoru“) k označované skutečnosti: v systému se ovšem tento označovací vztah jeví jako schopnost systémové lexikální jednotky označovat v různých konkrétních promluvách konkrétně jedinečné objekty nebo třídy takových objektů zahrnutelné do jistého universa, kdežto v promluvě se označovací vztah systémové lexikální jednotky projevuje jako přímé označování (pojmenovávání) takového jedinečného nebo množného objektu, ale jako pojmenovávání zahrnující jej do onoho universa. Vzhledem k této zahrnující, obecně označovací povaze, kterou si lexikální jednotka zachovává i v promluvě, musíme při označování konkrétně jedinečných objektů v promluvě užívat konkretizačních forem (přišel host – préterium, právě začínají prázdniny – aktualizační příslovce) a referenčních frází (tato kniha, můj nejstarší bratr apod.); jinak by lexikální jednotka i v konkrétní promluvě označovala universum objektů (v červenci začínají prázdniny, kniha je přitel člověka, bratr pomůže bratru). Je to ovšem dáno tím, že i v konkrétní promluvě užíváme lexikální jednotky jako dorozumívacího znaku schopného označovat celé universum skutečností, jež jsou ve vědomí různých mluvčích téhož jazyka obráženy v podobě jednoho obecného a jim společného psychického obrazu, zvl. pojmu (2.313). Proto i když lexikologie rozlišuje rovinu lexikálních jednotek v systému a rovinu lexikálních jednotek v promluvě, může s výhodou pracovat s označovacím vztahem a denotační funkcí lexikální jednotky v obou rovinách, tj. užívat tradičního termínu „označování“ a „denotace“ jak pro systémovou schopnost, tak pro konkrétní realizaci této schopnosti systémové [22]číslo strany rukopisulexikální jednotky. Toto pojetí denotace (denotační funkce) lexikální jednotky jako předmětně odkazovací (věcně‑pojmové) složky jejího systémového lexikálního významu vyhovuje lexikologii zejména v poměru k jiné složce systémového významu lexikálních jednotek – ke konotaci (2.12, 2.2). Denotátem lexikální jednotky pak ovšem rozumíme jednak universum skutečností zahrnovaných ve vědomí mluvčích pod jeden společný obraz, který je fixován v kognitivní složce jejího systémového lexikálního významu (denotát – typizovaná představa, denotát systémový, designát), jednak konkrétní exempláře – jednotliviny i třídy jednotlivin – tohoto universa označované onou lexikální jednotkou v konkrétních promluvách (denotát – konkrétní jev skutečnosti, denotát promluvový, referent). Skutečnosti takto neproniklé do kolektivního vědomí mluvčích a nepojmenované lexikální jednotkou nejsou, pochopitelně, denotátem lexikální jednotky; i když mohou být denotátem opisných pojmenování nebo vět, nazýváme je ve svých lexikologických výkladech prostě skutečnosti, objekty skutečnosti, reálie apod. (2.311). Denotační funkce lexikální jednotky je tedy záležitostí jejího systémového významu. Má proto u různých významových typů lexikálních jednotek svou specifickou problematiku. Závažný je zde zejména rozdíl mezi lexikálními jednotkami obecnými, apelativy (2.11), a vlastními, proprii (2.12). Zvláštní pozornost je pak třeba věnovat jednotkám terminologickým (2.13).

(2.11) Lexikální jednotky apelativní slovní zásoby se liší od jednotek neapelativních (jmen vlastních) především tím, že jejich funkcí je označovat jednotlivý předmět i třídu zahrnující jednotlivé předměty společných podstatných vlastností (pes na nás hrozivě zavrčel, pes je přítel člověka), zatímco jména vlastní takovéto zahrnující třídy neoznačují (lze říci každý Richard Novák byl gestapem zatčen, ale jméno Richard Novák zde neoznačuje třídu jedinců na základě jejich společných podstatných rysů; být nositelem daného jména není z hlediska kolektivního psychického zpracování reality podstatný rys, i když v dané skutečnosti označené uvedenou konkrétní promluvou mohla tato vlastnost rozhodovat o životě a smrti skupiny lidí). Kromě toho se apelativní jednotky vyznačují tím, že mohou označovat nejen předměty konkrétní, ale i předměty abstraktní, tj. děje, vlastnosti a vztahy jako předměty pojaté;[23]Srov. Z. Hlavsa 1975, s. 9: „… ústřední postavení v našem obrazu reality mají ,věci‘, objekty: jsou ontologickv základní a jeví se jako nezávisle existující. Ostatní jevy jsou pak pojímány jen jako jejich příznaky… Avšak i příznaky se mohou osamostatňovat jako objekty, jestliže v trvale se opakujících situacích jsou jejich nositelé pro mluvčího zanedbatelní.“ (Jako příklad uvádí objekt označovaný slovem běh.) Formulace „náš obraz reality“, „jevy pojímané jako…“ apod. zde ovšem vystihují ten fakt, že denotace lexikálních jednotek je vždy označování skutečnosti odrážené ve vědomí mluvčích, tj. psychicky zpracované (2.3). – Protože se tedy i děj pojímá jako objekt reality, lze souhlasit s tím, že objektivní realitou je i realita jazyková, tj. „obsah sdělení“ (srov. výklad K. Horálka 1967, s. 55 o koncepci G. Klause). [23]číslo strany rukopisutouto schopností se ovšem v rovině označování skutečnosti sbližují jména se slovesy a jinými slovními druhy, kdežto lexikální jednotky neapelativní jsou omezeny na jména označující živé tvory a věci (2.12). – Vývoj v rovině denotace pak probíhá několika směry: (a) lexikální jednotky konkrétní nabývají schopnosti označovat předměty abstraktní, např. kořen (stromu) ‚podzemní část rostliny‘ → kořen (zla) ‚původ, příčina‘, vyvrátit (strom) ‚násilným vychýlením uvolnit a skácet‘ → vyvrátit (lež) ‚dokázat nesprávnost něčeho‘; (b) lexikální jednotky abstraktní nabývají schopnosti označovat předměty konkrétní, např. stč. chodba ‚chůze‘ (zláť jest náděje, by ten došel cíle, kdož chodby nepočne ŠtítMuz 129a) → nč. chodba ‚vstupní nebo spojovací prostor‘, nč. kořit se ‚projevovat úctu nebo obdiv‘→ kořit se ‚sklánět se v úctě nebo obdivu‘ (šíje vetchá otrocky se koří Krásnohorská/PS);[24]O vývojových postupech abstraktizace a konkretizace viz I. Němec 1968, s. 129–137. (c) lexikální jednotky apelativní se stávají vlastními jmény, např. mostMost (název města), skálaSkála (příjmení); připomeňme, že je to i postup terminologizační (zeměZemě jako astronomický termín). – Právě ve vývoji lexikálních jednotek vůbec, a apelativních zvláště, se projevuje specifičnost vztahu slovní zásoby k označované skutečnosti. Žádný jiný subsystém jazyka než subsystém lexikální se totiž nevyznačuje tak těsnou a jednosměrnou souvislostí svého vývoje s vývojem společnosti: téměř vše, co společnost vytváří, dostává i jméno, takže slovní zásoba neustále rozmnožuje počet svých jednotek (jejich zánik je proti tomu jev mnohem řidší).[25]Srov. V. Skalička, Vztah vývoje jazyka k vývoji společnosti. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 289. A tak i když slovní druhy tvoří uzavřený svstém slovních tříd (1.5), lexikální jednotky se v rámci produktivních pojmenovávacích typů seskupují v třídy otevřené. Touto otevřeností tříd a těsnou vázaností na vývoj společnosti se lexikální systém liší od systémů fonologického, morfologického a syntaktického. – Studium slovní zásoby a jejího vývoje se tedy neobejde bez analýzy vývoje společnosti, a naopak – samo přináší pro zkoumání společenského vývoje cenné poznatky.

Např. výrazné obohacení české slovní zásoby o nové lexikální jednotky lze osvětlit společenským vývojem za Karla IV. a v době Husově, který vyústil v tendence nahrazovat latinská slova českými.[26]Viz kolektivní čl. oddělení pro dějiny čes. jazyka ÚJČ ČSAV K lexikálnímu vývoji spisovného jazyka českého v době Karlově, SaS 34 (1973), s. 129–133, a B. Havránek, Český jazyk Husův, SaS 27 (1966), s. 8–10. Naopak zase důležitý fakt vývoje české společnosti, totiž demokratizace jejích sociálních vztahů v souvislosti s husitskou revolucí, může být dokumentován na vývoji celé řady lexikálních jednotek; srov. např. vznik pojmeno[24]číslo strany rukopisuvání obec pro husitské vojensko‑mocenské seskupení, dotváření významu ‚prospěch všech obyvatel země‘ ve slovním spojení obecné dobré nebo rozšiřování významu slova pán na význam zahrnující i příslušníky neurozených vrstev, zvl. měšťanstva.[27]Podrobněji viz J. Pečírková, Sémantická analýza staročeského slova obec, LF 97 (1974), s. 97; Z historie slov a věcí (obecné dobré, pán), Svobodné slovo, 7/5/1975 a 10/9/1975. O klíčovém slově pán viz podrobněji níže, 4.422. O slovníku, který takovéto fakty slovní zásoby postihuje, lze právem říci, že z něho můžeme vyčíst celou národní kulturu (srov. l. c. v pozn. 25).

(2.12) Společenský vývoj se však neobráží pouze na vývoji lexikálních jednotek apelativních. Projevuje se také změnami v oblasti jmen vlastních, a to především jejich vznikem (společenské podmínění vzniku vlastních jmen a jejich apelativní původ zkoumá onomastika),[28]Srov. např. V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960. jejich apelativizací (Caesarcésar, Tábortábor, srov. V. BLANÁR 1973, s. 9–10) nebo tím, že vlastní jména „se stávají kulturní skutečností (dějiny a politický vývoj se podílejí např. na tvoření významové náplně názvů měst)“, jak zdůrazňuje K. HORÁLEK 1967, s. 81. Vlastní jména tedy mají svou specifickou významovou náplň, která se neomezuje na pouhé označování jedinečných předmětů (lidí a věcí): vedle této denotace sem patří celá řada sémantických rysů konotačních, především klasifikační rysy, jež zařazují označovanou jednotlivinu do jisté třídy zeměpisných předmětů nebo do určité třídy osob či institucí a do jistého specifického okruhu kulturního i politického (tím dodávají vlastnímu jménu příslušnou domovskou příchuť a v cizím textu evokují představu jeho specifického domovského prostředí). I takovéto konotační sémantické rysy vlastního jména mají svou kvalitu, svůj počet a mají svou hierarchii; tvoří tedy strukturu, která se může změnit, změní‑li se některý z oněch tří faktorů (1.3). Tak např. čes. místní jméno Kutná Hora při nezměněném označování téhož českého města ztratilo svůj někdejší klasifikační rys příslušnosti k městům horním (hornickým) a zcela na periférii odsunulo svůj klasifikační rys příslušnosti k městům královským. Jiný příklad: na pozadí starých slovanských osobních jmen měla biblická jména (Josef, Anna apod.) v rané době historické nepochybně ještě domovskou příchuť kulturně vzdáleného prostředí, ale s rozvojem křesťanství u nás tohoto sémantického klasifikačního rysu pozbyla.

I vlastní jména jsou tedy zapojena do lexikálního systému jazyka různými paradigmatickými vztahy, a to nejen slovnědruhovými (Kutná Hora, Hora, hora…, Josef, Anna, muž, žena…), slovotvornými (kutnohorský, vysokohorský…, josefský, anenský, muž[25]číslo strany rukopisuský…) apod., ale i vztahy čistě lexikálně sémantickými – na základě své příslušnosti k jménům téhož sémantického okruhu (např. jména českých měst hornických, osobní jména biblická, jména rybníků apod.). Nemůžeme proto sdílet názor některých lingvistů (jako E. COSERIA 1970, s. 2–3), že by vlastní jména měla zůstat stranou analýzy lexikálního systému. Je to nepřijatelné stanovisko zvl. pro historickou lexikologii, která má ve vlastních jménech neocenitelný materiál pro rekonstrukci starší apelativní slovní zásoby. – Z podobných důvodů nevylučujeme z lexikologické analýzy ani lexikální jednotky terminologické (2.13).

(2.13) K výrazné stránce lexikálního vývoje, který bezprostředně souvisí s vývojem společnosti a jejího myšlení, patří narůstání dílčích systémů jednotek terminologických. I když tyto systémy po stránce významové netvoří obvyklá sémaziologická pole, nýbrž pole pojmová (objektivní soustavy přesně definovaných pojmů), nejsou také ve vývoji izolovány od slovní zásoby neterminologické (viz 1.423b, 2.11) a ani z hlediska synchronní sémantiky nelze soustavy terminologických pojmů ostře oddělovat od běžných sémantických struktur. Jako kategoriální rozdíl se zde uvádí, že význam termínů je omezen na pouhý odkaz k dané skutečnosti a není jazykově strukturován (termíny netvoří sémantická pole), tj. že termíny přímo „zastupují věci“ (E. COSERIU 1970, s. 10); ale není tomu tak. Podobně jako význam jednotky neterminologické je tvořen strukturou komponentů, jež jsou v jazyce objektivizovány jako sémantické klasifikační rysy jeho dílčích systémů (2.315), také význam–pojem u termínů je dán relevantními komponenty, podobně objektivizovanými v příslušné pojmové soustavě (srov. podrobněji níže, 2.33); ty také musí být vystiženy v terminologické definici: „vědec musí skutečnost termínem označovanou definovat a touto definicí tvoří »objekt«, který není bezprostředně daným faktem. Např. každá nová definice fonému tvoří nový »objekt«, k jehož označení se hodí slovo foném“ (J. LAROCHETTE v kritice E. Coseria, tamtéž s. 83). U termínů je specif. významotvorným faktorem zpracování označované skutečnosti ve vědomí mluvčích, ovšem hlubší a přesnější než u jednotek neterminologických (2.315). Další rozdíl je tu pak ten, že jednotky terminologické ve svém lexikálním významu nemají běžné subjektivní rysy konotační (2.2l).

(2.2) Jak jsme si již naznačili (2.12), lexikální význam vedle denotační složky (odkazu k označované skutečnosti) obsahuje také ještě jiné, doprovodné prvky, složky konotační. Patří mezi ně i vyjádření subjektivního hnutí ve vědomí mluvčího, tj. vyjádření jeho subjektivního postoje. Lze říci, že jedním z konstituentů lexikálního významu je také vztah mezi lexikální jednotkou a mluvčím, protože lexikální jednotka mj. slouží i jako znak pro jeho subjektivní po[26]číslo strany rukopisucity, volní postoje, nálady apod. Ovšem právě tak jako předmětný poukaz (denotace) může sám tvořit vlastní náplň lexikálního významu (např. u značkových pojmenování nemajících synonym – netopýr) i nemusí být součástí lexikálního významu vůbec (např. u prvotních citoslovcí expresívních – ach), také vyjádření postoje mluvčího není vždy jen průvodním, konotativním rysem denotace (jako u expresívních pojmenování), ale může být u některých lexikálních jednotek záležitostí celé jejich významové náplně, zatímco u jiných k lexikálnímu významu vůbec nepatří. Proto při analýze lexikálního významu na jeho dílčí složky rozlišujeme především tyto čtyři druhy vztahu mezi znakovou jednotkou lexikální a mluvčím: mluvčí volí danou lexikální jednotku, aby jí pojmenoval určitou skutečnost bez vyjádření svého postoje k ní (2.21), mluvčí danou lexikální jednotkou označuje určitou skutečnost i vyjadřuje svůj postoj k ní (2.22), mluvčí lexikální jednotkou vyjadřuje pouze svůj postoj k dané mimojazykové skutečnosti (2.23) mluvčí lexikální jednotkou vyjadřuje svůj postoj ke skutečnosti jazykové (srov. pozn. 23) – k obsahu sdělení (2.24).

(2.21) Lexikální jednotky pojmenovávající určitou skutečnost bez projevení osobního vztahu mluvčího k ní jsou hlavním prostředkem fixování poznávacích odrazů skutečnosti (2.3) – pojmů (strom, účelný, vyrábět, pět, odborně, protože), zobecnělých představ (, toto, nyní, zde) i zobecnělých počitků (zelený, sladce, bolet).[29]Srov. B. Valehrach 1962, s. 150n. Právě tyto jednotky umožňují lidské řeči plnit její základní funkci – vyjadřovat myšlenkové obsahy. Tvoří také většinovou, intelektuální část slovní zásoby, lze říci – její intelektuální subsystém; jako nadstavbu tohoto intelektuálního subsystému můžeme pak chápat lexikální subsystémy terminologické (2.13). – Ovšem i lexikální jednotky neprojevující osobní vztah mluvčího k označované skutečnosti nebo k obsahu sdělení mohou se vyvíjet v tom směru, že začnou takový vztah vyjadřovat. Jak již bylo naznačeno (1.423a), z intelektuálního lexikálního subsystému přecházejí některé jednotky označující jisté jevy skutečnosti do subsystémů expresívních, kde vyjadřují také citově hodnotící postoj mluvčího k označované skutečnosti; takový vývoj např. prodělala – v souvislosti se zánikem útrpného práva – slova kvalifikující původně odsouzence podle vytrpěných trestů, jako pálený, vypráskaný, dial. vybíjaný, šibal („vyšibalý z města neb u šibenice, kde zločince šibávají“ JungmSlov 4, 454) aj.; dnes jsou to expresíva většinou pojmenovávající vlastnosti typické pro podvodníky, šejdíře apod. (zvl. jejich prohnanost, vvchytralost). Podobně zase slova zřejmě a patrně označující jistou skutečnost, zřetelnost vnímání něčeho (bylo zřejmě sly[27]číslo strany rukopisušet klepání, patrně jsou zde vidět stopy), stala se také výrazem vztahu mluvčího k obsahu sdělení, výrazem jeho stanoviska, že dané sdělení je pravděpodobné (jestli někde byli záškodníci, skrývali se zřejmě tam; ve světnici bylo ticho, děti patrně již usnuly); lexikální jednotky s takovýmto významem patří již mezi výrazové prostředky modální. Běžnější je ovšem přechod lexikální jednotky ze subsystému intelektuálního do subsystému interjekčního (2.23). – Specifický význam jednotek lexikálního subsystému expresívního (2.22), interjekčního (2.23) i modálního (2.24) má zčásti i své specifické vyjádření formální.

(2.22) Lexikální jednotky expresívní se liší od jednotek subsystému intelektuálního především po stránce významové: vedle označování dané skutečnosti (denotátu) vyjadřují také citově hodnotící postoj mluvčího k ní nebo jeho volní úsilí o zapůsobení na posluchače (konotát). Na základě tohoto společného významového rysu tvoří tedy expresívní subsystém slovní zásoby (1.4). Ten má ovšem své nižší subsystémy, jež se vyznačují speciálními klasifikačními rysy významovými (hanlivostí, zjemněním, aktualizací aj.), a v rámci těchto dílčích subsystémů se zase seskupují expresívní lexikální jednotky na základě dalších společných klasifikačních rysů, významových i formálních. Formálními klasifikačními rysy expresív jsou především odchylky proti normálnímu hláskového skladu (např. čuchat proti čichat s náležitým provedením přehlásky 'u > i), odchylky proti normě slovotvorné stavby (např. zlobidlo má nástrojový formant u základu označujícího chování člověka, srov. 2.41) a odchylky proti normálnímu syntaktickému uplatnění (např. expresívnost lexikální jednotky nějaký ‚znamenitý‘ se formálně projevuje její dosaditelností do pozice doplňku, viz 1.6, což u zájmena nějaký norma vylučuje). – Vznik nových jednotek expresívních pak ovšem probíhá tím způsobem, že se starým jednotkám neexpresívním dodává příznak expresivity změnami, jež se vymykají normě sémantické (2.221) nebo normě formální (2.222), že se na expresíva přehodnocují staré jednotky exkluzívní (2.223) a že se tvoří nové expresívní jednotky zvláštními postupy slovotvornými (2.224).

(2.221) Expresívní významovou změnou lexikální jednotky proti sémantické normě je v podstatě nápadné snížení nebo zvýšení počtu jejích sémantických komponentů (srov. 1.3a, např. robota ‚nucená bezplatná práce poddaného pro pána‘ > ‚obtížná práce‘, všelijaký ‚různý‘ > ‚nepěkný‘), anebo nápadné přebudování hierarchie sémantických komponentů této jednotky (srov. 1.3c, např. řvát ‚silně křičet‘ [s dominantním komponentem zvukovým] > ‚plakat‘ [s nerelevantním komponentem zvukovým], kat ‚popravčí‘ [s nerelevantním komponentem krutosti] > ‚krutovládce‘ [s dominantním komponentem krutosti]). Z hlediska sémaziologického u všech ta[28]číslo strany rukopisukovýchto sekundárních významů jde o nápadné vyčlenění (zdůraznění) jistého sémantického komponentu, jaké u neexpresívních významových posunů nebývá běžné; je to ovšem komponent, který signalizuje citové hodnocení mluvčího (u uvedených příkladů vesměs záporné: nepříjemnost činnosti, vlastnosti, zvuku aj.). Z hlediska onomaziologického se této významové nápadnosti (která je zde podstatou expresivity) dosahuje tím, že danou citově hodnocenou skutečnost označujeme především slovem se základním významem intenzívnějším (řvát) nebo konkrétnějším (robota, kat), než má příslušné synonymum neexpresívní (plakat, práce, tyran).[30]Srov. J. Zima 1961, zvl. 43n. a 83. Tím se označovaná skutečnost do jisté míry zkresluje (u pejorativních expresív jako v karikatuře); míra tohoto zkreslení pak udává míru expresivity. Např. k silným výrazům citově zabarveným patří hanlivá pojmenování osob jmény neplnohodnotných jevů – zvířat (osel), méně hodnotných věcí (klacek), osob neplnohodnotných tělesně (mrzák), duševně (blázen), věkem (nemluvně), stadiem vývoje (nedochůdče) nebo sociálním postavením (chudák). Jsou jazykovým prostředkem snižování hodnoty lidí.[31]Viz I. Němec, Neplnohodnotnost jako zdroj expresivity. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 63–69. – Ve výrazy expresívní se ovšem monou přehodnocovat také lexikální jednotky původně zaměřené na věcný obsah sdělení bez vyjadřování postoje mluvčího k němu (2.21), jež ale významovým vývojem nabývají specifického klasifikačního rysu sémantického – překvapivé motivace (vypráskaný o člověku vychytralém), anebo motivaci vůbec ztrácejí (šibal o čtverákovi), viz 2.21.

(2.222) Expresívní změna lexikální jednotky proti formální normě projevuje se na její formě zvláštními úpravami, jež se vymykají vývojovým postupům běžným v intelektuálním subsystému slovní zásoby. Vedle záměny formantu neexpresívního expresívním (např. v češtině chudákchudás, ředitelříďa, srov. níže 2.224) jde především o hláskoslovnou úpravu lexikální formy do takové podoby, která je v rozporu s výsledky běžných fonologických změn (knírkňour, vypláznoutvyplajznout, mořemóře). Výsledné expresívní znění ovšem odpovídá nejen stavu bez provedení oněch zákonitých změn (bez přehlásek ňú > , ajz > ejz, bez diftongizace ó > uo > ú apod.), ale i stavu po jejich provedení přes zákonitou hranici. Jako příklad na tuto druhou možnost lze uvést předhistorickou slovanskou změnu gn > , jež nastala jen před samohláskami přední řady (*gnetǫ > stč. hňetu), ale v expresívním užití i před zadními (*gnusъ > stč. hňus); [32]Srov. F. V. Mareš, Vývoj skupiny gn (kn) v období slovan. jazykové jednoty. In: Čs. přednášky pro IV. mezinárodní sjezd slavistů v Moskvě, Praha 1958, s. 109n. stč. hláskové skupiny ‑hňu‑, ‑hňo‑, hňa- byly tedy pří[29]číslo strany rukopisuznakově expresívní, a proto nás nepřekvapí, že u odvozeniny ze základu hnój ‚hnůj‘ se setkáme také s podobou ohňojiti (psáno wohniogim v RokMakMuz 67a, srov. sch. nářeční gnjoj). – Jisté je, že hlásky nebo skupiny hlásek, které odpovídají stavu bez provedení zákonitých fonologických změn nebo po jejich provedení přes zákonitou hranici (jako nč. ‑ó‑, ‑ajz, stč. ‑hňu‑), nejsou vlastní většině lexikálních jednotek daného jazykového systému, patří tedy jednotkám periferním (1.4), a ty pak mají příznak expresívnosti (1.423a). Dodáváním takovéhoto klasifikačního hláskového rysu lexikálním jednotkám činíme z nich slova expresívní.

(2.223) Zcela periferní fonémy (jako /o:/) a skupiny fonémů (jako /ajz/) se ovšem vyskytují nejen v periferních lexikálních jednotkách expresívních, ale i v periferních lexikálních jednotkách cizích.[33]Že např. nč. periferní foném /o:/ je zároveň signálem emotivnosti i signálem cizosti, viz J. Vachek 1968, s. 31 („Občas tu můžeme obojí signalizaci, cizostní i emotivní, najít pohromadě“). Vzhledem k takovémuto společnému specifickému klasifikačnímu rysu formálnímu zaujímají tedy lexikální jednotky obou druhů na periférii lexikálního systému blízké postavení, a proto je pochopitelné, že i zdomácňující slova cizí se přehodnocují v jednotky expresívní (srov. čes. pejorativní hófrát z něm. Hofrat, expr. hajzl z něm. Häussel, lajstnout si z něm. sich leisten). Cizí slova s takovýmito exkluzívními formálními rysy pronikají často i do jiných dílčích lexikálních systémů daného jazyka (1.423), pro které je příznačné úsilí mluvčích volit zvláštní výraz k utajení označované skutečnosti před nezasvěcenými nebo aspoň se vyjadřovat zasvěceně (srov. argotické čór ‚zloděj‘ z cikánštiny, slangové sportovní lajna z angličtiny, šlajsna z němčiny apod.).

(2.224) Pokud jde o expresívně příznakové skupiny hlásek, jež byly zákonitým fonologickým vývojem zatlačeny na periférii systému (jako ‑ajs-, ‑ák- nebo ‑as- s měkčením předchozí souhlásky), je třeba dodat, že jazyk si z nich buduje speciální slovotvorné formanty pro tvoření expresív: srov. slovotvorné typy klapajzna, všivajzna…, náklaďák, cihelňák…, kruťas, kliďas… apod.; tytéž formanty ovšem slouží (z důvodů uvedených sub 2.223) také slangům, viz např. slangové gramajzna místo gramatika, roťák místo rotmistr, vrchňas místo vrchní číšník. – Obdobnou úlohu pak mají i formanty cizí připojované k domácím slovotvorným základům (srov. pracant, synátor, kopálista, stěhunk apod.), ale pouze v rámci tvoření expresív: expresívnost je zde zdůrazněna právě oním hybridním charakterem – protikladem mezi domácím základem a cizím formantem. Jiné druhy expresívního protikladu vznikají zase utvořením jména osoby pomocí formantu neživotného (krutina, nadutina…, zlobidlo,[30]číslo strany rukopisuvrtidlo…, chlapisko, dobrotisko… aj.; jde v podstatě o princip snížení hodnoty, viz 2.221).[34]K těmto a jiným slovotvorným postupům tvoření expresív viz výklady J. Zimy o expresivitě inherentní (1961, s. 12–42).

(2.23) Svůj postoj ke skutečnosti nebo vůli zapůsobit na posluchače mluvčí tedy vyjadřuje lexikálními jednotkami, které se vyznačují nápadným rysem významovým, nebo formálním, anebo oběma (expr. rošťák, klapajzna ‚ústa‘, argot. káča ‚nedobytná pokladna‘ apod.). Formálním rysem v širším slova smyslu může být ovšem také syntaktické začlenění lexikální jednotky do jisté jednotky vyšší, jak již bylo uvedeno na příkladu zájmena nějaký, jehož expresívní povaha se projevuje dosaditelností do větné pozice adjektiva v doplňku (1.6). V rovině syntaktického jazykového ztvárnění mají také specifický klasifikační rys lexikální jednotky zv. interjekce. Významově nejblíže k právě uvedeným lexikálním jednotkám s denotací i expresívní konotací (2.22) stojí (a) citoslovce onomatopoická, jako haf!, frrnk!, bác!, protože svým způsobem označují dějovou skutečnost i vyjadřují snahu mluvčího zapůsobit na posluchače zvukomalebnou lexikální formou; (b) podobně blízká expresívům jsou rovněž interjekce apelová, volní, jako haló!, na!, vpřed!, hej‑rup!, jimiž mluvčí vybízí posluchače k plnění své vůle uskutečněním činnosti, která je danou formou také signalizována (patří sem ovšem i pobádání zvířat citoslovci čehý!, hot!, prr! apod.). Pouhý postoj mluvčího ke skutečnosti, která není lexikální jednotkou nijak naznačena, vyjadřují pak (c) interjekce expresívní, náladové, jako ach!, běda!, fuj!, brr!; jsou to projevy citových hnutí mluvčího, jimiž reaguje na danou (ale citoslovcem neoznačenou) skutečnost nebo situaci. Společným systémovým rysem těchto lexikálních jednotek je ta jejich zvláštnost syntaktická, že netvoří větné členy začlenitelné do syntagmat, nýbrž samy mají platnost věty, samy tvoří „výpovědi“ sui generis.[35] Viz Vědecká mluvnice 1974, s. 76; rozlišuje se zde „jazyk interjekční“ od „jazyka neinterjekčního“. Společně s částicemi se interjekce řadí k tzv. větněekvivalentním slovům (Coseriu 1970, s. 2). Podobně jako expresíva (2.222, 2.223), také tato citoslovce mohou ve své hláskové formě obsahovat méně obvyklé fonémy nebo skupiny fonémů (ó, marš, brr, prr apod.) a mohou mít i obvyklou podobu domácích slov intelektuálních (2.221); ta je ovšem vlastní interjekcím odvozeným ze slov základních slovních druhů (běda, hrome, račte, jářku, vpřed). Existují tedy závažné souvislosti mezi interjekční a neinterjekční složkou slovní zásoby, takže nemůžeme vylučovat interjekce jako „větněekvivalentní“ slova z analýzy lexikálního systému (jak činí např. E. COSERIU 1970, s. 2). A opět – jako u vlastních jmen (2.12) a jednotek terminologických (2.13) – jde tu vedle souvislostí synchronních především o souvislosti diachron[31]číslo strany rukopisuní. Lexikální vývoj citoslovcí totiž probíhá z větší části právě mezi oněmi dvěma oblastmi slovní zásoby, mezi subsystémem neinterjekčním a subsystémem interjekčním: z neinterjekčních výrazů vznikají běžně ony druhotné interjekce (jako běda, vari) a naopak z prvotních interjekcí vznikla zase celá řada spojek a částic,[36] Viz J. Bauer, Vývoj syntaxe a vývoj myšlení. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 218. ale také některá adverbia (např. pryč vzniklo z apelového citoslovce, jímž se poháněl tažný kůň k chodu).[37]Srov. Fr. Kopečný, Nový etymologický slovník češtiny a slovenštiny, SaS 20 (1959), s. 129. O přecházení slov „z oblasti interjekcionální do oblasti normální“ a o zvukomalebné podstatě odolnosti interjekcionálních základů vůči normálním hláskovým změnám viz J. M. KOŘÍNEK, s. 81n.

I tento vývoj – přechod jednotky z jednoho subsystému do druhého – se ovšem projevuje jako postupné ztrácení klasifikačních rysů systému opouštěného a přejímání klasifikačních rysů systému, do něhož lexikální jednotka přechází (srov. 1.421). Např. přehodnocení slovesného tvaru vari v citoslovce mělo v podstatě tato stadia: zprvu to byl imperativ normálního slovesa variti ‚běžet‘ (v psl., csl. aj.), později se již z tohoto slovesa zachovaly jen imperativy var(i)! var(i)te! (např. v některých č. nářečích) a ty se někde omezily pouze na jeden tvar vari (vyjadřující důraznou pobídku k odchodu), ale začleňující se ještě do syntagmat jako sloveso (č. vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu K. J. Erben); toto vari pak ztrácelo poslední příznak slovesa a stávalo se vybízecím citoslovcem, když se ho začalo užívat bez syntagmatického vztahu – jako samostatného větného členu nebo v platnosti jednočlenné věty (Vari! Z cesty!). – Vývoj v opačném směru nám naznačuje změna vybízecího citoslovce nanate chleba, tj. přejímání tvaroslovného a syntaktického klasifikačního rysu slovesa.

(2.24) Vedle citoslovcí mají apelovou a expresívní povahu také jiné druhy neohebných lexikálních jednotek – některé částice: např. uvozující větu přací (ať je ta práce včas dokončena!) nebo citová částice to dodávající výpovědi rázu důvěrnosti (to vám to sluší!). Takovéto lexikální jednotky se ovšem od citoslovcí liší tím, že nevyjadřují bezprostřední vztah mluvčího ke skutečnosti nebo k jejímu uskutečnění posluchačem, nýbrž že vyjadřují vztah mluvčího k vyjádření o skutečnosti – k obsahu věty (souvětí) nebo k obsahu jejích (jeho) jednotlivých členů. To je navíc vztah širší než pouze citový (citově hodnotící) a volní. V systému partikulí nejde totiž pouze o vztah citový, náladový (to prší, bohužel nemohu přijít) a volní (ať jsi včas doma), ale o celou řadu dalších postojů mluvčího k sdělení: mluvčí různými partikulemi vyjadřuje, že dané sdělení považuje za pravdivé (opravdu, jistě), pravděpodobné (asi, snad), [32]číslo strany rukopisusporné (sotva) apod., že s daným sdělením souhlasí (ano) nebo nesouhlasí (nikoli), že v daném sdělení klade důraz na jistý jeho člen (zvláště, dokonce), vyjadřuje svůj orientační postoj, tj. zjišťuje platnost daného sdělení (což, zdali) apod. Lexikální systém partikulí se dále vyznačuje propojeností se systémem gramatickým (1.2) ve vyjadřování postojové modality: mnohá částice nevyjadřuje daný postoj mluvčího sama, nýbrž společně s gramatickou kategorií způsobu slovesa (modu) a druhem koncové intonace.[38]Srov. F. Daneš, Intonace a věta ve spisovné češtině, Praha 1957, s. 34. I systém partikulí se ovšem rozvíjí tím, že se obohacuje přehodnocováním nemodálních lexikálních jednotek, přičemž nemodální jednotky postupně ztrácejí své původní klasifikační rysy; např. modální lexikální jednotka zřejmě ‚pravděpodobně‘ ještě zachovává společný klasifikační rys formální (totiž společnou formu) s výchozí jednotkou nemodální zřejmě ‚zřetelně‘ (2.21), kdežto modální prý, zpochybňující sdělení jako nezaručené, už pozbylo i tohoto formálního rysu společného s výchozí jednotkou nemodální (praví > prý), tj. vzdálilo se od nemodálních lexikálních jednotek důležitým rysem diferenčním (1.421).

Mezi subsystémy partikulí (2.24) i citoslovcí (2.23) a subsystémy plnovýznamových slov jsou tedy těsné kontakty. Hlavním diferenčním rysem je zde to, co partikule a citoslovce mají společného s kategoriemi systému gramatického: že neoznačují předměty skutečnosti (substance); vyjadřují však lexikální významy pro cíle komunikace neméně důležité.[39]Např. o výzvě (apelu), jež je významovou náplní některých citoslovcí, platí to, co bylo řečeno o „apelových obsazích“ imperativu a vokativu: „Výzva je zde věcným poukazem na jednání, jako je ve větě oznamovací poukaz např. na nějaký materiální předmět“ (K. Horálek 1967, s. 106). Diachronní studium těchto lexikálních jednotek dokonce může přinést jisté informace o společenském vývoji jejich uživatelů (v tom smyslu není např. zanedbatelné, že adverbium pryč vzniklo z citoslovce pobízejícího původně koně, 2.23). Ovšem hlubší poznatky v tomto směru poskytuje studium lexikálních jednotek expresívních, jež vyjadřují citově hodnotící postoj uživatelů jazyka k označované skutečnosti (2.22): jazykový vývoj zde obráží důležité změny v hodnocení věcí, změny společenských hodnot.[40]Viz např. srovnání sémantických okruhů expresív v mém článku Nová slova Husova a J. A. Komenského, SaS 31 (1970), s. 317n.

(2.3) Rozborem celé slovní zásoby na daném stadiu vývoje lze pak zkoumat nejen tehdejší stav společnosti (2.1) a její hodnotící postoje (2.2), ale i úroveň jejího poznání skutečnosti. Lexikální jednotky jsou totiž nejen označením objektů skutečnosti (pojmenování intelektuální, 2.21) a výrazem hodnotícího vztahu k takovým objektům (pojmenování expresívní, 2.22) nebo vyjádřením pocitů a postojů mluvících subjektů (interjekce, [33]číslo strany rukopisu2.23, partikule, 2.24), ale vyjadřují toto vše jako odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích, který odpovídá příslušné úrovni ve vývoji myšlení společnosti. Slovní znaky vedle „subjektových forem odrazu skutečnosti (expresívních, normativních a orientačních)“ vyjadřují také „objektové, poznávací formy odrazu skutečnosti (smyslové obrazy, pojmy, myšlenky)“[41]Viz B. Valehrach 1962, s. 150. Srov. dále tamtéž: „Význam jazykových jednotiek môže byť v oblasti pomenovania i skladby nielen pojmový a myšlienkový, ale aj subjektný. Ak za základný príznak pojmu pokládáme jeho súhlas s podstatou predmetu, jeho definovateľnosť (jeho vzájomnú súvislosť so všetkými ostatnými pojmami), potom je zrejmé, že významy adjektiv červený, sladký, slovies voňať, bolieť a iných nie sú definovateľnými pojmami, ale všeobecnými predstavami pocitov (pocity zanechávajú stopy kvalitatívne zmenené na predstavy)… Nepojmové sú významy interjekcií, niektorých zámen, normatívnych znakov a znakov orientačných.“ a tyto psychické odrazy poznávací podléhají v souvislosti s vývojem společnosti výraznějším změnám. Nejen označovaná skutečnost, ale i odraz skutečnosti v kolektivním vědomí mluvčích patří tedy ke konstituentům lexikálního významu (2.31), jejichž změnami je dán lexikálně sémantický vývoj (2.32).

(2.31) Problematika vztahu mezi psychickým odrazem skutečnosti a lexikálním významem je značně složitá. Lexikolog se zde musí vyrovnat především s těmito otázkami: má pro lexikologii smysl uvažovat pouze o skutečnosti odrážené ve vědomí mluvčích, anebo i o objektivní skutečnosti takto neodrážené? (2.311); co vše rozumíme skutečností odráženou ve vědomí mluvčích? (2.312); jak chápat v rámci lexikálního významu psychický odraz skutečnosti vůbec (2.313) a pojem zvláště? (2.314); jaké jsou rozdíly mezi objektivní skutečností a jejím psychickým odrazem jazykově ztvárněným ve významu lexikální jednotky? (2.315).

(2.311) Z hlediska lexikologického se nám jeví poněkud úzké pojetí, že v lingvistice „nemá smysl uvažovat o jiné realitě než o abstraktně pojaté rovině objektů“ (Z. HLAVSA 1975, s. 17). Skutečnost pojmenovaná lexikální jednotkou je ovšem vždy jen skutečnost pojatá abstraktně, tj. odrážená ve vědomí mluvčích, a ani při označování konkrétně jedinečného objektu není zbavena zobecňujícího pojetí (2.1c). Vždyť ani tak běžné denotáty jako vlastnost, děj, vztah, třída skutečností apod. (2.1) nejsou objekty skutečnosti samy o sobě, ale jsou výsledky abstrakční (abstrahující) činnosti našeho vědomí. Ale lexikální jednotky nejsou pouze znaky pro realitu z „roviny objektů“ (viz 2.1), a za druhé, historickou lexikologii zajímá i konkrétní skutečnost bez ohledu na to, zda byla uvědomovaná, ve vědomí mluvčích zpracovaná a v daném prostředí pojmenovaná, anebo nebyla. Historická lexikologie (a zvl. etymologie) zkoumá svůj předmět také z hlediska onomaziologického, a proto ji zajímá, jak [34]číslo strany rukopisuvypadaly ony starobylé reálie již před pojmenováním, jaké měly pro tehdejší společnost nápadné a závažné vnější rysy, podle kterých mohly být pojmenovány. Např. u nejstarší střelné zbraně to byl tvar podobný píšťale a patrně také jasnější zvuk jejích výstřelů; proto na základě těchto vnějších, empirických (smysly vnímatelných) rysů byla také husity pojmenována píšťala. Historickou lexikologii zajímá, jaké přírodní a civilizační objekty měli naši předkové k dispozici, než si začali uvědomovat a pojmenovávat různé vlastnosti – tvar, zvuk, barvu apod. (z čeho vůbec měli možnost abstrahovat a na základě čeho pojmenovat např. hranatost, kulatost, vypouklost, hořkost apod., 4.111). Podobně si musí historická lexikologie při řešení otázek rekonstrukce nebo interference (zvl. přejetí) lexikálních jednotek klást otázky, zda uživatelé daného jazyka vůbec měli ve svém prostředí exempláře těch reálií, na jejichž cizí názvy narazili při překladu cizích textů nebo jejichž cizí názvy později přejali. V zájmu uspokojivého řešení takových otázek historická lexikologie nezřídka musí zkoumat i archeologické nálezy oněch reálií, dobové ilustrace s jejich zobrazením apod. (o tom níže, 4.4). Zkoumá tedy nejen skutečnost odráženou ve vědomí mluvčích, tj. její podstatnější rysy konstituující pojmovou nebo kognitivní složku lexikálního významu příslušné lexikální jednotky (tzv. význam pojmový, 2.313), ale i konkrétní, nikoli abstraktně pojatou skutečnost, tj. její vnější, smyslově vnímatelné rysy, které mohou být fixovány lexikální jednotkou v tzv. věcné složce jejího lexikálního významu (v tzv. jejím významu věcném, 4.41).

(2.312) Jak již bylo řečeno (2.1), lexikální jednotka je znakem nejen pro objekty mimojazykové i jazykové skutečnosti a pro jejich příznaky i vzájemné vztahy, ale je také znakem pro skutečnosti týkající se mluvícího subjektu – pro pocity a volní, orientační aj. postoje mluvčích. Tomuto dvojímu druhu skutečností odpovídá i dvojí druh odrazu skutečnosti – odrazy objektové a odrazy subjektové (2.3).

(2.313) Protože tedy lexikálně vyjadřovaným psychickým odrazem skutečnosti jsou nejen smyslové obrazy, pojmy, myšlenky (objektové formy odrazu), ale i počitky, představy fantazie, vůle aj. (subjektové formy odrazu), nepovažujeme za přesné psychický odraz skutečnosti fixovaný v lexikální jednotce omezovat na oblast myšlení („odraz skutečnosti… zprostředkovaný myšlením“, o. c. v pozn. 17) a respektovat pouze pojmovou složku (tzv. pojmové jádro) lexikálního významu, jak se v lingvistice převážně děje. Mluvíme‑li obecně o odrazové složce významu lexikálních jednotek, je přesnější užívat místo „myšlení“ slova „vědomí“ a místo o „pojmu“ mluvit o „obsahu vědomí“ (o „duševných obsahoch“ podle E. PAULINYHO 1958, s. 23). Vědomí totiž zahrnuje všechny uvedené druhy psy[35]číslo strany rukopisuchických odrazů, jež jsou fixovány lexikálními jednotkami. Proto také soudobá lexikologie, pokud se zaměřuje na odrazovou složku lexikálního významu, klasifikuje lexikální významy podle ní na několik typů, především na významy s jádrem pojmovým, tzv. významy pojmové, a na tzv. významy nepojmové (viz pozn. 41). V. BLANÁR 1976, s. 99, např. rozlišuje co do psychického odrazu skutečnosti významy typu pojmového (ruka, píseň, stříbrný, číst…), typu subjektového (bolet, leknout se, skvělý, ach…) a různé významové typy přechodné. Podle našeho názoru i zevšeobecnělé představy subjektivních počitků vyjadřované slovesy (bolet) nebo adjektivy (zelený, skvělý) již patří k psychickým odrazům poznávacím, protože jsou ve vědomí mluvčích psychicky zpracovány jako děje nebo jako vlastnosti, tj. jsou přiřazeny k pojmům dějovým (číst) nebo vlastnostním (stříbrný); tento společný klasifikační rys po stránce psychického zpracování či utváření odrazu skutečnosti (zařazení představového odrazu skutečnosti do společné kategorie s blízkými pojmy) je také jazykově vyjádřen společnou formou slovnědruhovou (číst i bolet jsou slovesa, stříbrný i zelený jsou adjektiva). Proto také lexikální významy obou odrazových typů (skutečně pojmového i představového) se v lexikologii tradičně zahrnují pod významy „pojmové“, pod lexikální významy s jádrem pojmovým, konceptuálním. Přesnější by zde však bylo mluvit o významovém jádru kognitivním. – Za příklad významového typu přechodného považujeme vedle významu denotativně‑konotativního (2.22) také lexikální význam jednotek větněekvivalentních, jež vyjadřují jak subjektivní postoj mluvčího, tak jeho psychický odraz poznávací – myšlenku (např. částice asi v promluvě bude asi pršet má platnost parentetické věty je to podle mého mínění pravděpodobné, tj. funguje jako výraz myšlenky).

(2.314) Ovšem mezi psychickými odrazy skutečnosti, které jsou fixovány lexikálními jednotkami, zaujímá centrální a vyhraněné postavení pojem: v pojmech se koncentruje a upevňuje poznání, identifikující objektivní skutečnost; pojmové poznání směřuje k proniknutí do podstaty jevů, neboť pojmy reprezentujíce množiny predikací shrnují výsledky poznávacího procesu, postupně zpřesňované a prohlubované (srov. V. BLANÁR 1976, s. 99). Tuto dynamiku pojmů a postupné prohlubování poznání skutečnosti do jisté míry obráží vývoj významu lexikálních jednotek a lexikální vývoj vůbec. Vedle rozvoje terminologické složky slovní zásoby připomeňme aspoň řadu lexikálních změn v souvislosti s překonáním geocentrického názoru na svět, např. významovou změnu obloha ‚klenba, firmamentum‘ → ‚obloha‘ nebo zánik slovního spojení okršlek zemský ‚kotouč Země uložený na stěžejích, kolem nichž se otáčejí nebeské sféry‘ (StčS); podrobněji 2.32. Řada neterminologických lexikálních jednotek dodnes ve svém významu obsahuje pojmové jádro vázané na takové starší stadium vývoje [36]číslo strany rukopisupoznání, srov. např. západ (slunce) ‚zapadání slunce za obzor‘, slunovrat ‚doba, kdy se slunce začíná vracet ze své nejvyšší nebo nejnižší polohy nad obzorem‘ apod. Takovýto lingvistický popis významu uvedených lexikálních jednotek se ovšem liší od vědeckého (encyklopedického) popisu příslušných pojmů – přinejmenším tím, že vědecký popis mluví o zdánlivosti onoho pohybu Slunce („zapadání“, „vracení se“ apod.), protože počítá naopak s pohybem Země. Rozdíl mezi oběma popisy zde naznačuje, že kognitivní jádro lexikálního významu slova může být pro cíle dorozumění konstituováno na základě méně podstatných rysů a povrchnějších vztahů vyabstrahovaných ze skutečnosti, než k jakým dospělo její soudobé poznání vědecké (v daném příkladě jde u významu o rysy uvědomované smyslovým vnímáním a o vztahy empirické, kdežto u vědeckého pojmu o rysy uvědomované myšlením a o vztahy logické).

(2.315) V kognitivním jádru lexikálního významu je tedy obraz pojmenované skutečnosti strukturován jinak než v příslušném vědeckém pojmu;[42]Zpracovat ve vědomí odraz skutečnosti na pojem znamená vyabstrahovat z ní podstatné znaky 2.313; ty pak tvoří pojmovou náplň jejího pojmenování, ale pokud jde o běžnou, neterminologickou lexikální jednotku, lze říci, že „s vědeckým pojmem má tato pojmová náplň málo společného“ (K. Horálek 1967, s. 87). V. M. Solncev charakterizuje lexikální význam jako „zjednodušený pojem“ (s. 111). je zde totiž strukturován na základě těch vyabstrahovaných rysů reality, které jsou v daném jazyce zakotveny jako sémantické klasifikační (distinktivní) rysy jeho dílčích lexikálních systémů (1.53) i jeho systému vůbec (o tom podrobněji níže, sub 2.4 a 2.5). Psychický odraz skutečnosti je vyjadřován lexikální formou, která sdílí formální klasifikační rysy oněch jazykových subsystémů, a prostřednictvím této formy daný psychický odraz sdílí jejich klasifikační rysy sémantické; tímto strukturně komponentovým začleněním do sémantického systému jazyka je dáno jazykové ztvárnění psychického odrazu skutečnosti v lexikální význam (viz příklad uvedený sub 2.33). Sémantický systém jazyka ovšem „představuje pouze úroveň povrchových vztahů, které odpovídají potřebě členit vnější skutečnost pro cíle subjektivního uchopení a společenského dorozumění“ (V. BLANÁR 1976, s. 99–100). Jazykově ztvárněné psychické odrazy (tj. významy) založené na takovémto „povrchovém“ členění skutečnosti mohou být dokonce v rozporu se vztahy objektivně existujícími v dané realitě: svým jazykovým ztvárněním (tj. strukturně komponentovým zařazením do dílčích systémů jazyka, zvl. do sémantických polí) mohou vyčleňovat jako skutečnost i to, co objektivně neexistuje (čarovat, 2.32), mohou jednu skutečnost rozčleňovat na dvě (jitřenka a večernice – obě pojmenování označují planetu Venuši) a mohou rozčleňovat skutečnost tak, jak objektivně rozčleněna není. Na tu poslední možnost uveďme aspoň příklad COSERIŮV (1970, s. 16): i když v objektivní skutečnosti neexis[37]číslo strany rukopisutují přesné hranice oddělující den a noc, pojmová jádra lexikálních jednotek den a noc jsou přesně vymezena distinktivními rysy, na nichž je vybudován dílčí lexikální systém tyto jednotky zahrnující (1.11). S tím ovšem souvisí, že jazykové ztvárnění odrazů skutečnosti v rámci dané jazykové struktury nezřídka představuje jinou strukturaci reality, než jaká je fixována jednotkami lexikálního systému jiného jazyka. Např. něm. dílčí lexikální systém názvů částí těla, který diferencuje pojem nohy na Bein a Fuss, odpovídá jinému členění skutečnosti než příslušný systém českých pojmenování bez takové diferenciace. Nebo v polysémické struktuře čes. a ital. pojmenování kosa se obráží ten konotační rozdíl co do pojímání vnější reality, že čes. kos ve svém sekundárním významu označuje člověka chytrého, kdežto ital. merlo může označovat i člověka hloupého (E. COSERIU 1970, s. 15). Takovéto mezijazykové rozdíly v psychickém zpracování a hodnocení skutečností – nesporně související s rozdílnými podmínkami společenského vývoje – však neznamenají rozdíl ve způsobu myšlení a neohrožují dorozumění při překladu z jazyka do jazyka. I když vlivem dezintegračního faktoru mimojazykového i jazykového slova označující v různých jazycích týž jev skutečnosti mívají různý „pojmový význam“ (různé kognitivní jádro významu), mohou různé jazyky svými jazykovými prostředky dobře vyjádřit nejrůznější pojmy, ke kterým jejich uživatelé došli obecně lidskými principy myšlení (srov. J. S. MASLOV 1975, s. 121–122). Protože různým jazykovým ztvárněním bývá fixováno rozdílné diferencované pojetí skutečnosti nebo rozdílné její hodnocení, mohou ovšem takovéto jazykové rozdíly svědčit o větším nebo menším promyšlení jevů daného okruhu reality, o vyšším nebo nižším stupni jejího poznání ve společnosti uživatelů daného jazyka. – Jsou to rozdíly mj. typické i pro různá stadia lexikálního vývoje téhož jazykového systému.

(2.32) Na jazykovém ztvárnění (mj. i na spojitelnosti dané lex. jednotky se slovy jistých sémantických okruhů, 2.42) se tedy projevují relevantní komponenty kognitivního jádra lexikálního významu, jež odpovídá psychickému poznávacímu odrazu skutečnosti označované danou lexikální jednotkou. Pochopitelně, se změnou psychického odrazu skutečnosti – s přeřazením dané skutečnosti v síti vztahů s jinými poznanými skutečnostmi – mění se pak i struktura sémantických komponentů příslušného pojmenování, mění se i lexikální význam; a tato změna se projevuje také ve sféře jeho jazykového ztvárnění. Např. dokud lidé řadili mezi reálné protispolečenské činy čarování a kouzla, takže jejich pojmenování patřila do lexikálního podsystému názvů zločinných činností a fungovala také v kontextech právních, slova čáry, čarovati apod. odrážela jiný stav poznání než dnes a měla tedy jiný lexikální význam: neobsahoval ještě sémantic[38]číslo strany rukopisuký rys nereálnosti, komponent vázanosti na pověrečné představy (viz 1.421). Vzhledem k této diferenční pojmové složce se stč. slova čáry, kouzlo apod. významově nekryjí se stejně znějícími slovy dnešními. Změnilo se zde chápání podstaty označované skutečnosti. (Tato změna ovšem neprobíhala skokem; stč. památky např. ukazují, že v době, kdy se již uznávala pověrečná podstata ordálů, uřknutí a podobného čarování, věřilo se ještě v účinnost takových „kúzel“, jako byly kouzelné nápoje; viz ZHSV 29/12/1976.) – Postižení podstatnějších rysů skutečnosti, tj. její hlubší poznání (2.314), vede dále také k jejímu pojmenování na základě podstatnějšího pojmenovávacího příznaku (srov. záměnu vlkopruzení, 4.31). – Častým případem změny v psychickém odrazu označované skutečnosti je pak diferenciace pojmu,[43]Viz E. Michálek, Pojmová diferenciace – ústřední problém terminologie viděné historicky, SaS 32 (1971), s. 312–317. projevující se v lexikálně sémantickém vývoji nikoli jako záměna sémantických komponentů (čáry, kouzlo 1.3b, 1.421), nýbrž jako zmnožení jejich počtu, jako specializace významu (1.3a). Např. málo známá exotická reálie, jakou byl ve středověkých Čechách slon, nemohla být tehdy pojmově zpracována tak přesně a diferencovaně od jiných jevů, jako je tomu dnes (kdy známe slona ze zoologických zahrad, z cirkusů, z filmů apod.). Pojem slona byl tehdy mlhavější, ještě v obecném vědomí mluvčích jasně nerozhraničený od pojmů jiných velkých exotických zvířat; svědčí o tom jednak skutečnost jazyková, že v nejstarších stč. textech se slon pojmenovává slovem slon i slovem velblúd,[44]Např. v devátém zpěvu Alexandreidy, kde se popisuje boj Alexandrových jezdců na koních s Indy na slonech, čteme o nevýhodě slonů toto: neb velblúdi, ač vysoci, a všakž jsú jich léni skoci AlxŠ 6. jednak skutečnost mimo jazyková, že slon je v Nové radě Smila Flašky z Pardubic v rukopisném sborníku Opatovickém z 15. století vyobrazen jako silný vlk s prodlouženým čenichem a s věžičkou na hřbetě (obr. l). Jak patrno, teprve během středověku se v Čechách dovršuje diferenciace pojmové náplně synonym slon a velblúd, tj. specializace jejich společného významu ‚velké cizokrajné zvíře sloužící zvláště k dopravě‘ na jejich užší a odlišné pojmové významy dnešní – ‚elephas‘ a ‚camelus‘. Nechceme‑li se tedy dopouštět anachronismů při sémantické interpretaci slov v starých textech, musíme přihlížet k rozdílům v poznání mezi dneškem a dobou jejich vzniku. Sama hlubší sémantická analýza takových starých slov je pak důležitou metodou při zkoumání vývoje poznání a vývoje kulturní úrovně společnosti.

(2.33) Odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích, vyjadřovaný formou lexikální jednotky, je tedy jazykově ztvárňován v lexikální význam tím, že je konstituován vyabstraho[39]číslo strany rukopisu

Obr. 1 (k 2.32) slon

Obr. 1 (k 2.32) slon

vanými rysy skutečnosti, které jej zařazují do tříd (psychicky odrážených) skutečností, pro něž má daný jazyk vybudovány formálně‑sémantické kategorie; toto zařazení ovšem zprostředkovává lexikální forma, jejíž každý zařazující komponent je společným formálním klasifikačním rysem (formálním příznakem) lexikálních jednotek příslušné formálně‑sémantické kategorie, a jemu odpovídající společný sémantický klasifikační rys (sémantický příznak) těchto lexikálních jednotek téže formálně‑sémantické kategorie se zase naopak (recipročně) vyčleňuje jako ztvárňující komponent psychického odrazu skutečnosti vyjádřeného onou lexikální formou, tj. jako distinktivní sémantický rys jejího lexikálního významu. Např. pojem aeroplánu je v češtině jazykově ztvárněn lexikální formou (nebo prostřednictvím lexikální formy) letadlo, jejíž formální příznaky jej zařazují do těchto tříd poznaných a pojmenovaných skutečností:[45]Srov. M. Dokulil a J. Kuchař, Vztah jazyka a myšlení v struktuře pojmenování (sb. cit. v pozn. 17, s. 235). – Protože prostřednictvím lexikální formy je pojmenovaný obsah vědomí strukturován jako člen oněch tříd vyjadřovaných příslušnými lexikálními a lexikálně‑gramatickými kategoriemi daného jazyka, platí i o lexikálním významu, že je to „obsah v zrcadlení formy“, tj. „ve smyslu vnitřních zákonitostí daného jazyka stylizovaný odraz obsahu vědomí“ (M. Dokulil, Význam, obsah, smysl, Jazykovědné aktuality 14, 1977/2, s. 63–65). (a) do třídy substancí je zařazován prostřednictvím její slovnědruhové charakteristiky substantivní, která je společným formálním příznakem lexikálních jednotek označujících substance; (b) do třídy prostředků je zařazován prostřednictvím jejího formantu ‑dlo, který je společným formálním příznakem lexikálních jednotek téhož slovotvorného typu, označujících prostředky k nějaké činnosti; (c) do třídy jevů charakterizova[40]číslo strany rukopisuných pohybem ve vzduchu je zařazován prostřednictvím jejího základu léta‑, který je společným formálním příznakem lexikálních jednotek téhož subsystému slovní čeledi, majících společný sémantický příznak (rys) létání; (d) do třídy prostředků, které slouží k přepravě, je zařazován prostřednictvím jejích specifických konstrukčně valenčních pozic (2.42), především její typickou syntaktickou funkcí příslovečného určení prostředku u predikátů označujících přemísťování osobního subjektu, tj. dosaditelností do syntaktického schématu někdo se přemísťuje něčím // v něčem (např. otec přiletí letadlem // v letadle; děti nejely vlakem // ve vlaku, poplujeme lodí // v lodi apod.); takovéto valence jsou tedy společným formálním příznakem sémantického pole lexikálních jednotek označujících prostředky přepravy lidí. Forma letadlo, začleněná svými formálními klasifikačními rysy do uvedených formálně‑sémantických kategorií lexikálních jednotek (slovního druhu, slovotvorného typu, subsystému slovní čeledi a typu valenčního), zprostředkovává tedy jazykové ztvárnění pojmu aeroplán pomocí jejich sémantických příznaků takto: „prostředek (ab) k létání (c) pro přepravu lidí (d)“. Ovšem takto ztvárněný obsah vědomí zahrnuje vedle pojmu letadla také pojmy vyjadřované č. slovy balón, vzducholoď, vrtulník a raketa, mezi nimiž jsou významové rozdíly v oblasti pojmového jádra lexikálního významu. Lze říci, že všechna tato slova spolu se slovem letadlo tvoří dílčí lexikální systém – sémantické pole (1.5), v němž jsou spojena oněmi společnými sémantickými rysy svého pojmového jádra (a–d), tj. rysy integračními, a liší se navzájem odlišnými sémantickými rysy svého pojmového jádra, tj. rysy diferenčními (1.11). Podstatné pojmové rozdíly mezi létacími stroji ovšem tkví v rozdílném způsobu udržování létacího stroje ve vzduchu, v rozdílné příčině jeho pohybu, v různém směru startu aj.: letadlo je nadnášeno křídly a uváděno do pohybu vrtulí, prouděním vzduchu (větroň, kluzák) nebo reaktivním pohybem spalovaných plynů; balón i vzducholoď jsou nadnášeny náplní lehčího plynu, ale balón je uváděn do pohybu prouděním vzduchu, kdežto vzducholoď vrtulí; u vrtulníku obojí obstarávají vrtule, u rakety reaktivní pohyb spalovaných plynů. Ale jazyk zde respektuje rozdíly méně podstatné, povrchnější (2.315): především empiricky nápadné vnější rysy – tvar a pomalý pohyb lodi – a nápadnou součást – vrtuli, ale také nápadný způsob uvedení do pohybu – nadnášení balónu lehčího než vzduch, odpálení rakety (odhlíží se od jiných technicky podstatných vlastností, jako je např. kolmý start vrtulníku). Prostřednictvím lexikální formy se ztvárňují jednotlivé pojmy oněch létacích strojů jako substance zařazené mezi lodi (pojmenováním vzducholoď v rámci slovní čeledi se základem loď- a v rámci slovotvorného typu paroloď), mezi prostředky vyznačující se vrtulí (pojmenováním vrtulník v rámci slovní čeledi se základem vrtul- a v rámci [41]číslo strany rukopisuslovotvorného typu parník, srov. rysy b, c), mezi věci lehčí než vzduch (pojmenováním balón v rámci tvaroslovného typu neživé substance a v rámci slovní čeledi s oním základem), mezi střely–rakety (pojmenováním raketa v rámci slovní čeledi se základem raket‑) a mezi létací stroje nevyznačující se žádnou z těchto řadicích vlastností (pojmenováním letadlo; letadlo totiž nemá tvar lodi, může a nemusí mít vrtuli, není nadnášeno vzduchem jako těleso lehčí než vzduch, může a nemusí mít raketový pohon). Podoba lodi, charakteristická součást – vrtule, nadnášení tělesa lehčího než vzduch, raketový pohon – to jsou tedy jazykově relevantní diferenční rysy, jež dotvárňují pojmová jádra lexikálních jednotek onoho sémantického pole. V lexikálním významu jednotky letadlo ovšem pojmové jádro dotvářejí negativně – svou absencí nebo nerelevantností. Negativní diferenční rys empirický, tj. nepodobnost lodi (e), je totožný s nápadným pozitivním rysem letadla, který takovou podobnost neguje, totiž s jeho okřídlením; existence křídel u letadla je rys jazykově zvýrazněný tím, že na rozdíl od ostatních jednotek onoho sémantického pole substantivum letadlo zaujímá valenční pozici přívlastku v genitivu u výrazů se základem slovní čeledi křídl- (křídla letadla, křidélko letadla, křídlová plocha letadla aj.). Nerelevantní diferenční rysy, tj. pohon vrtulí nebo raketový pohon (f), lze v jazykově ztvárněném odrazu letadla považovat za potenciální. Na základě všech uvedených jazykově ztvárněných rysů (a–f) můžeme tedy definovat neterminologický lexikální význam slova letadlo touto lingvistickou (nikoli technicky odbornou!) definicí: ‚létající dopravní prostředek‘ (a–d) vyznačující se křídly (e), uváděný do pohybu zvl. vrtulí nebo raketovým pohonem (f)‘.

Lexikální význam leteckého termínu letadlo je proti tomu dán pouze pozitivními rysy integračními a–d (‚zařízení schopné létat, zvl. jako dopravní prostředek‘), takže svým rozsahem zahrnuje významy jednotek téhož terminologického subsystému konstituované navíc slovněčeleďovými rysy diferenčními (vrtulník, křídelník ‚letadlo s mávajícími křídly‘ aj.). Komponent okřídlení zahrnuje i negativní rys ‚těžší než vzduch‘ (e).

(2.331) Analýza pojmové složky lexikálního významu ukazuje, že jazykové ztvárnění poznávacího odrazu skutečnosti v pojmové jádro lexikálního významu má dvě roviny: (I) Poznávací obsah vědomí mluvčích, vyjadřovaný lexikální jednotkou, jazykově ztvárňují její znakové komponenty – integrační rysy, jež danou lexikální jednotku po stránce formální i významové zařazují do nadřazených lexikálních subsystémů jako konstituenty jejich obecné formy a jejich obecného významu (2.33a–d); o těchto obecných významech jazykových kategorií (popř. i o formách, jež ty obecné významy vyjadřují) lze říci, že přímo a z podstatné části ztvárňují obsah vědomí na lexikální význam. (II) Na jazykovém ztvárnění poznávacího obsahu vědomí se dále podílejí rysy diferenční, jež danou [42]číslo strany rukopisulexikální jednotku odlišují po stránce významové od ostatních jednotek příslušného sémantického pole, při čemž jazyková zakotvenost (objektivnost) těchto diferenčních rysů je dána integračním jazykovým ztvárněním oněch jednotlivých jednotek v rámci jejich specifických systémů slovněčeleďových (2.33e–f); jsou to tedy rysy, které jazykově dotvárňují obsah vědomí v lexikální význam nepřímo, zprostředkovaně (srov. 2.5). – Viz tabulku na str. 43.

(2.332) Nekognitivní, subjektová složka odrazu skutečnosti (2.2, 2.312) je pak jazykově ztvárněna obdobně v konotativní složku lexikálního významu na základě rysů diferenčních, a to především v rámci lexikálních subsystémů synonym (2.41, 2.221).

(2.4) Jazykové ztvárnění odrazu skutečnosti v lexikální význam je tedy umožněno tím, že lexikální jednotka má jisté společné formálně‑významové rysy s jinými lexikálními jednotkami; na základě těchto společných znakových rysů lexikální jednotka tvoří s jinými lexikálními jednotkami dílčí lexikální systémy, jejichž obecným významům je její lexikální význam podřízen. Význam lexikální jednotky lze tedy chápat jako průnik obecných významů jejích nadřazených lexikálních subsystémů, tvořený integračními sémantickými komponenty jednotek každého z nich (2.331 I) a specifikovaný diferenčními sémantickými komponenty jednotek příslušného sémantického pole (2.331 II). Jak jsme si již ukázali (2.33), ony znakové komponenty, významotvorné rysy lexikální jednotky nacházíme nejen v rovině znaků nižších, které lexikální jednotku konstituují (v rovině morfémů, 2.41), ale i v rovině znaků jí konstituovaných (v rovině větných struktur, 2.42).[46]O větné struktuře jako „formálně významové komplexní znakové jednotce“ viz F. Daneš, Z. Hlavsa, J. Kořenský 1973, s. 27. V tomto vztahu k dvojí znakové rovině záleží další specifičnost lexikální jednotky.[47] Specifičnost slova záležející v jeho segmentačním vztahu k rovině morfematické a v jeho integračním vztahu k rovině syntagmatické zdůrazňuje J. Jahn, K problematice slova. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 21–22.

(2.41) Na základě gramatických morfémů společných s jinými slovy se lexikální jednotka zařazuje do jistého slovního druhu (prostřednictvím shodné slovnědruhové charakteristiky) a do jistého tvaroslovného typu (prostřednictvím některých specifických afixů, např. v češtině substantivní koncovkou genitivně‑akuzativní do deklinačního typu jmen životných). Na základě společných morfémů lexikálních se pak často řadí také do jistého typu slovotvorného (prostřednictvím shodného formantu a jistých shodných rysů slovotvorné báze) a do různých subsystémů příslušné slovní čeledi. Tyto morfematic

[43]číslo strany rukopisu

Schéma jazykového ztvárnění pojmu aeroplán v lexikální význam slova letadlo prostřednictvím komponentů jeho nadřazených lexikálních subsystémů (2.33)

Schéma jazykového ztvárnění pojmu aeroplán v lexikální význam slova letadlo prostřednictvím komponentů jeho nadřazených lexikálních subsystémů (2.33)

[44]číslo strany rukopisuky charakterizované kategorie lexikálních jednotek (slovní druh, tvaroslovný typ, typ slovotvorný aj.) mají ovšem své obecné významy: význam slovnědruhový, tvaroslovný, slovotvorný atp.“[48]O významech slovnědruhových pojednává E. Pauliny 1958, s. 22; o „modelování“ obsahu pojmu podle gram. kategorie vidu P. Trost ve sb. cit. v pozn. 17, s. 158; o významu slovotvorném viz M. Dokulil, K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně motivovaného slova, SaS 39 (1978), s. 244n. – O zařazení lexikálního významu do obecnějších významů příslušných lexikálních subsystémů viz 2.33. – Obecné (strukturní) významy takových dílčích systémů lexikálních jednotek uvádíme v uvozovkách dvojitých („…“), významy lexikální v uvozovkách jednoduchých (,…‘). Subst. význam „nepříznak“ (Věd. mluvn., s. 39) nazývám substancí. Forma lexikální jednotky je tedy nositelem takovýchto významů a jimi se podílí na ztvárnění vyjadřovaného obsahu vědomí ve význam lexikální. Např. čes. lexémy veselý i veselost označují stejnou vlastnost, ale slovnědruhová forma adjektivní ji ztvárňuje jako příznak substance, kdežto slovnědruhová forma substantivní jako substanci, která sama může být nositelem vlastnosti (nemístná veselost). – Podobně lexémy nosič, ‑e, ‑ovi a nosič, ‑e, ‑i označují substanci, která něco nosí (přenáší), ale tvaroslovný typ životný (s dat. koncovkou ‑ovi) ztvárňuje její pojetí životné, kdežto typ neživotný (s dat. koncovkou ‑i) zase její pojetí věcné: tvaroslovné významy životnosti a neživotnosti spolu s jinými jazykovými faktory (zvl. 2.42) zde ztvárňují dva lexikální významy ‚osoba zabývající se nošením něčeho‘ a ‚předmět, který něco nese nebo přenáší‘ (PS 3,623). – Stejný pojem, jaký vyjadřuje slovní spojení zlobivé dítě, vyjadřuje také jednoslovný lexém zlobidlo, ale jeho slovotvorná forma ztvárňuje tento pojem slovotvorným významem „prostředek (nástroj) ke zlobení“ (srov. 2.33bc) a tímto snižujícím zařazením označované skutečnosti (živé osoby mezi neživé předměty, 2.221) je dotvářeno jazykové ztvárnění onoho pojmu v lexikální význam expresívní; toto dotvárnění ovšem obohacuje pojmové jádro lexikálního významu o složku konotativní, která zde odpovídá subjektové – citově hodnotící – složce odrazu označované reality ve vědomí mluvčích (2.332). – Změnou takových kategoriálních významů se pak ovšem mění i význam lexikální; např. slovnědruhovou změnou stč. substantiva desět v číslovku (srov. stč. akuz. všicknu desět ‚celou desítku‘ a nč. akuz. všech deset) pozbylo toto slovo lexikálního významu ‚soubor deseti jednotlivin, desítka‘ (srov. I. NĚMEC 1969, s. 47); v nadřazeném subsystému slovní čeledi pak s touto sémantickou změnou souvisel vznik nové odvozeniny desítka (1.52).

(2.42) Obecnější významy, které se podílejí na jazykovém ztvárnění obsahu vědomí mluvčích ve význam lexikální, jsou ovšem také vlastní dílčím lexikálním systémům, jejichž jednotky mají společné formálně gramatické rysy v rovině syntaktické, v rovině větných struktur.

[45]číslo strany rukopisuProstřednictvím gramatické větné struktury se totiž vyjadřuje sémantická větná struktura, tj. vztahová struktura jistých obecných významů lexikálních jednotek (srov. DANEŠ, HLAVSA, KOŘENSKÝ 1973, s. 26), a tento obecný význam má každá lexikální skupina se stejnými syntakticky relevantními sémantickými rysy (srov. 2.33d). Obecný význam takové třídy slov, daný shodnou syntakticky relevantní složkou jejich lexikálního významu, tj. význam syntaktický, je ovšem specifikací příslušného významu slovnědruhového (2.41); např. v rámci slovesa vezměme jako takový obecný význam syntaktický význam převedení něčeho ze svého vlastnictví do vlastnictví někoho jiného, společný slovesům dát, darovat, věnovat… (srov. tamtéž, s. 28). Zatímco lexikální jednotky téhož významu slovnědruhového se v rovině formálně gramatické vyznačují jistými charakteristikami morfologickými, lexikální jednotky téhož významu syntaktického se v rovině formálně gramatické vyznačují stejnou valencí (někdo – dá, daruje… – někomu něco). To znamená, že při analýze lexikálního významu na jednotlivé sémantické komponenty musíme především vyčlenit ty, které jsou objektivizovány formálně gramatickou (konstrukční) valencí („valenčním potenciálem“) příslušné lexikální jednotky, tj. její spojitelností s jistými větnými členy v jejich jistém tvaru (srov. tamtéž, s. 28–29); jinak řečeno, jde o spojitelnost dané lexikální jednotky s jinými lexikálními jednotkami v jejich jistých konstrukčně valenčních pozicích. Např. zkoumáme‑li u sloves dát, darovat, věnovat… opakovatelné vztahy mezi členy jejich společného valenčního potenciálu někdo, něco (akuz.), někomu v jeho proměnném obsazení, vyjevuje se nám akuzativní člen jako výraz pro předmět měnící vlastníka, nominativní člen jako výraz pro původního vlastníka onoho předmětu a dativní člen jako výraz pro jeho vlastníka výsledného. Těmito funkcemi syntagmatickými a funkcemi gramatických morfémů oněch sloves (aktivním slovesným rodem a dokonavým videm) je konstituován jejich obecný syntaktický význam „převedení do výsledného vlastnictví“. Ovšem konstrukční valence samy o sobě ještě nesignalizují zařazenost lexikálního významu lexikální jednotky do obecného významu syntaktického na nižší úrovni abstrakce. Např. valenční potenciál někdo X něco někomu přece nemají jen lexikální jednotky s obecným významem X1 = „převést něco ze svého vlastnictví do vlastnictví někoho jiného“, ale i jednotky s obecným významem X2 = „převést něco od někoho do svého vlastnictví“ (vzít, odejmout, ukrást… někomu něco). Rozdíl mezi oběma obecnými významy (X1, X2), tj. distinktivní rys původního agentova/patientova vlastnictví převáděného předmětu, již zde nevyjadřují uvedené konstrukční valence; je to však objektivní sémantický diferenční rys, který může být vyjádřen (potenciálně) konstrukční valencí další, ale s výrazným sémantickým omezením (srov. 2.33d); takovou potenciální kon[46]číslo strany rukopisustrukční valenci uvádíme v závorkách kulatých a její sémantické omezení – tj. onen diferenční sémantický rys – v závorkách hranatých: někdo X1 někomu, něco (něčího [svého]), kde X1 = dá, daruje, věnuje…; někdo X2 někomu něco (něčího [jeho]), kde X2 = vezme, odebere, ukradne… Takovouto spojitelnost dané lexikální jednotky s jinými v jistém jejich tvaru a s jistým jejich sémantickým omezením (srov. dát někomu svou věc, vlastní košili… a vzít někomu jeho poslední peníze, jemu patřící věc…) nazýváme valencí sémantickou, popř. frazeologickou, lexikální. Je založena na tom, že obě syntagmaticky spojené lexikální jednotky mají společný sémantický rys: dát a své rys původního vlastnictví agenta děje, vzít a jeho rys původního vlastnictví patienta děje (srov. hrát a housle, 1.6). Rozdíl ve valenčním potenciálu je tedy závažný při analýze lexikálního významu a zvláště při zjišťování rozdílu lexikálně významového. Např. jinou strukturu sémantických komponentů (= jiný lexikální význam) má sloveso očesat ve spojení očesat ovoce s potenciálním určením se stromu, a jinou zase ve spojení očesat strom s potenciálním číslovkovým určením objektu jeden (strom), dva, tři… (stromy). To je totiž kategoriální rozdíl vlastní celému lexikálnímu subsystému sloves očesat, otrhat, ořezat, osekat, okrájet apod. Z hlediska diachronního je zde ovšem základní ta struktura, která se projevuje spojitelností s akuzativem označujícím množství (nesingulativním), tj. typ očesat ovoce (se stromu), otrhat listy (na větvi); ten totiž vznikl prefigací spojení česat ovoce, trhat listy apod. (typ očesat strom však nevznikl z typu *česat strom), protože právě u syntagmat typu česat ovoce, trhat listy měla předpona o(b)- svou primární, adverbiální funkci určení ‚kolem dokola‘. V tom smyslu byl typ otrhati listy (na větvi) v rámci nadřazeného subsystému (1.5) souřadným např. se stč. typem obvěsiti uťaté ruce a nohy na trnu (ComestK 141b), obsaditi oděnce [ve městě] (ComestC 287b), občiniti škody [v okolí] (ArchČ 8,156): u obou typů šlo o obecnější slovotvorný význam „vykonat danou činnost kolem dokola (na různých místech nějakého místního objektu)“. Tento vyšší lexikální subsystém, vyznačující se sémanticky takovým obecným významem, morfologicky předponou o(b)- a syntakticky uvedeným valenčním potenciálem s vytčeným sémantickým omezením (nesingulativním objektem v akuzativu a potenciálním místním určením), podlehl ovšem jistým změnám v souvislosti s diferenciací slovní zásoby; některé jeho jednotky zanikly (občiniti), některé byly nahrazeny jednotkami slovotvorně speciálnějších typů (stč. obvěsiti ruce = nč. rozvěsiti, stč. obsaditi oděncě = nč. rozsaditi, rozmístiti) a jiné se specializovaly sémanticky (očesat ovoce, otrhat listy… „odstranit hromadnou část s povrchu celku“).

[47]číslo strany rukopisu(2.5) Rozborem vztahů mezi členy valenčního potenciálu, kterým se vyznačuje daný subsystém lexikálních jednotek, tedy zjišťujeme společné syntakticky relevantní komponenty jejich lexikálního významu. Např. srovnáním syntaktických struktur (a) očesat ovoce (se stromu), okrájet slupku (s jablka)… a (b) očesat (tři) stromy, okrájet (čtyři) jablka… vyčleňujeme v systému polysémních sloves očesat, otrhat, okrájet… dva subsystémy lexikálních jednotek s těmito sémantickými komponenty jejich lexikálního významu: (a) odstranit nepočitatelnou část s povrchu celku, (b) zbavit počitatelný celek jeho povrchové části. (Tento sémantický rozdíl, odpovídající rozdílu ve valenčním potenciálu, ovšem také rozlišuje dva lexikální významy v rámci každého z oněch polysémních slov.)[49]O vydělování jednotlivých „syntaktickosémantických“ významů slova na základě jeho valenčních potenciálů viz F. Daneš, Z. Hlavsa, J. Kořenský 1973, s. 30. Zdůrazňuje se tu, že z hlediska syntaktického jde spíše o vydělování různých jednotek znakových než různých významů, což odpovídá našemu pojetí, podle něhož je základní lexikální jednotkou lexikální výraz lexikálního významu, a nikoli slovo (1.5, 2) nebo význam sám o sobě. Rozborem vztahů mezi morfémy konstituujícími tyto lexikální jednotky zjišťujeme jejich společné sémantické komponenty u obou typů: u uvedených sloves s předponou o(b)- je to lokalizace dějového zásahu na povrch onoho celku, vykonání tohoto zásahu (dokonavost) a jeho složenost z opakovaných zásahů dílčích (distributivnost). Prohlubujeme‑li svou analýzu od oněch lexikálních subsystémů a jejich společných sémantických komponentů integračních k jednotlivým lexikálním jednotkám a jejich sémantickým komponentům specifickým, diferenčním, musíme již pracovat bez opory přímých vztahů k rovině formální (morfematické a syntagmatické). Specifické sémantické komponenty sloves očesat, otrhat, okrájet… (a podobně souřadných jednotek jiných sémantických polí, 2.311 II), jejichž nositeli jsou rozdílné morfémy kořenné (slovněčeleďové znaky), již není snadné vystihnout objektivně. Komponentní sémantická analýza kořenných morfémů se proto objektivizuje tím, že pracuje s takovými sémantickými prvky, které jsou abstrahovány z nejrůznějších formálně‑sémantických kategorií jazykového systému (viz níže 4.11). Např. rozdíl v lexikálním významu mezi slovesy česat, trhat, krájet… by bylo možno objektivně vystihnout průnikem kategorií činnost/stav, pohyb/klid, činitel/prostředek, celek/část, trvání/okamžik apod. Distinktivními sémantickými prvky takovýchto kategorií ovšem rozlišujeme i jednotlivé lexikální významy polysémního slova (sběračka osoba/věc, činitel/prostředek). Objektivnost oněch distinktivních prvků je dána formálně‑sémantickými kategoriemi daného jazyka – morfologickými a onomaziologickými (nosič, ‑e, ‑ovi / nosič, ‑e, ‑i osoba/věc, činitel/prostředek, 2.41) i syntaktickými (2.42).

[48]číslo strany rukopisuTakovými distinktivními prvky vystihujeme také obecnější sémantické komponenty syntakticky relevantní (viz výše u sloves očesat, otrhat, okrájet… kategorie počitatelnost/nepočitatelnost, celek/část) i sémantické komponenty dané funkcí morfémů (viz výše plocha/bod, dokonavost/nedokonavost, opětovanost/neopětovanost). – Rovněž sémantické okruhy valenčního potenciálu lexikálních jednotek (okruhy lexikálních jednotek vymezené jejich vztahem sémantické valence k dané lexikální jednotce, 2.42) jsou takto strukturovány průnikem jazykově relevantních kategorií. Např. oba neexpresívní významy adj. obšírný se vyznačují odlišnými sémantickými okruhy rozvíjeného substantiva, z nichž první je vymezen průnikem místa a větší míry (obšírné stepi, sady apod.), druhý pak průnikem kategorie činnosti a jazyka (obšírný výklad, projev, list apod.). Je pochopitelné, že změnami v sémantických okruzích rozvíjených slov je pak dána také změna významu lexikální jednotky rozvíjející: adj. obšírný jako atribut pojmenování větších prostorů (tj. s významem ‚rozlehlý, prostorný‘) je na ústupu proto, že vůbec v rámci celého tohoto slovotvorného typu (ob + komparativní základ + , ‑ného…) se silně omezilo vyjadřování vlastnosti vázané na předmět věcný, jak ukazuje na jedné straně zánik stč. adjektiv obdlúžný (obdlúžná brada PasMusA 232), obvýšný (obvýšná kruchta PasMusA 240), obténný (rúbík obténný ŠtěpMuz 20), obhústný (o směsi LékFrantC 170a)… a na druhé straně zachování podobných adjektiv kvalifikujících osoby (obtížný člověk), jejichž činnost (obtížná práce, obšírný výklad) nebo jevy speciálnější a abstraktnější (obdélný průřez, tvar).

[49]číslo strany rukopisu3. Obecné principy poznání slovní zásoby

(3) K hlubšímu poznání slovní zásoby se tedy dopracováváme studiem jejích jednotek a dílčích systémů, jež jsou jimi tvořeny, a také studiem kategorií relevantních v daném jazykovém systému. Slouží nám k tomu především tyto obecné principy poznání: jako při zkoumání jiných jevů, také u lexikálních jednotek vycházíme z jejich stránky materiální (3.1); k osvětlení zkoumaných jevů hledáme jejich souvislosti s jinými fakty (3.2); sledované jevy zkoumáme ve vývoji (3.3); hybnou sílu tohoto vývoje hledáme především ve vnitřních rozporech zkoumaných jevů (3.4); sledujeme kvantitativní změny, které mění jejich kvalitu (3.5).

(3.1) Materiální stránkou znakové lexikální jednotky, vnímanou smysly, je sled hlásek (sekundárně grafémů) v konkrétním jazykovém projevu. Tato materiální forma je organizovaná podle morfonologických aj. pravidel daného jazyka v specifickou jazykovou formu (psychický ekvivalent onoho materiálního útvaru), s níž je spojen jistý obsah – lexikální význam ve své promluvové variantě. Podobně jako obsahem lexikální jednotky je lexikální význam jakožto realita jazyková (2.33) stojící proti označované realitě mimojazykové (proti denotátu, 2.1c), formou lexikální jednotky je zvukový útvar jakožto realita jazyková stojící proti zvukovému útvaru jakožto realitě materiální (srov. K. HORÁLEK 1967, s. 19). Z této materiální formy lexikální jednotky v různých konkrétních promluvách vycházíme při studiu její jazykové formy a jejího invariantního obsahu, tj. základní, neměnné složky lexikálního významu (lexikologie ovšem přihlíží i k jeho složce variabilní a potenciální, viz tamtéž, s. 82). Vyjadřují‑li tento významový invariant různé podoby lexikální jednotky (její gramatické tvary), tvoří všechny v celku (v paradigmatu) její lexikální formu systémovou, tj. formu jakožto realitu jazykového systému; u slov neohebných má ovšem tato systémová forma pouze jeden tvar. Analýzou systémové jazykové formy lexikálních jednotek pak zjišťujeme jejich formální klasifikační rysy, na základě těchto rysů studujeme vztahy mezi lexikálními jednotkami (1.1) [50]číslo strany rukopisua stavbu dílčích systémů slovní zásoby (1.4, 1.5) i hlubší souvislosti jejího vývoje s vývojem mimolexikálních subsystémů jazyka (2.11). Výsledky takové analýzy umožňují zpětně prohloubit a objektivizovat rozbor lexikálního významu (2.1–2.5), zvl. při komplexním uplatnění všech příslušných poznatků (4); umožňují též hlouběji osvětlit vývoj jednotlivých subsystémů slovní zásoby (5) a rekonstruovat její jednotky na neúplně doložených stadiích jazykového vývoje (6). Lze říci, že právě zanedbávání lexikální formy, opomíjení údajů, které lze z ní vytěžit pro poznání jejího lexikálně významového obsahu, patří k hlavním nedostatkům soudobé historické lexikologie a lexikografie.[50]Viz E. Michálek a I. Němec, K florentskému symposiu o velkých historických slovnících, LF 98 (1975), s. 175. – Nutnost budovat lexikologickou analýzu na zcela objektivních kritériích lexikální formy a jejího fungování v kontextech zdůrazňuje E. Coseriu 1970, s. 56. – O nezbytnosti studia lexikální formy psal již J. M. Kořínek 1934, s. 7. A naopak – nejvýraznější prohloubení lexikální analýzy v poslední době připadá na vrub těch prací, které rozšiřují formální rovinu lexikálního znaku o oblast syntaktiky, tj. shledávají formálně‑významové klasifikační rysy lexikálních jednotek v jejich spojitelnosti s jinými znakovými jednotkami. Je to metoda aplikovaná také v naší práci (2.42, 4.15 a další), protože umožňuje analyzovat lexikální význam jako objekt strukturovaný jazykovým systémem nejen u slov slovotvorně motivovaných, ale i u slov značkových. Prediktabilitu lexikálního významu neomezuje pouze na struktury slovotvorné (srov. M. DOKULIL, o. c. v pozn. 48, s. 247).

(3.2) Hlubší studium slovní zásoby se ovšem zaměřuje komplexně na souvislosti se všemi fakty, jež se podílejí na konstituování lexikální jednotky a zasahují do jejího vývoje: je to skutečnost, kterou lexikální jednotka označuje (2.1), individuální postoj mluvčího k této skutečnosti nebo k obsahu sdělení (2.2), kolektivní psychický odraz (psychické zpracování) skutečností, zvláště pojem o ní, který lexikální jednotka vyjadřuje (2.3); dále jsou to jazykové fakty, které dvojí – subjektivní i objektivní – odraz skutečnosti ztvárňují v lexikální význam v lexikální formě (2.2, 2.4, 2.5). Těmito různými konstitutivními prvky lexikálního významu jsou totiž dány různé druhy sémantických rysů, jež tvoří jeho strukturu (3.21), a zároveň i činitelé, jež se podílejí na změně lexikálního významu a na lexikálním vývoji vůbec (3.22).

(3.21) Pokud jde o různé druhy sémantických rysů souvisící s různými konstituenty lexikálního významu (2.1–2.5), lexikologie zkoumá, které druhy těchto rysů se uplatňují v sémantické [51]číslo strany rukopisustruktuře lexikálních jednotek jako centrální, a které jako periferní (srov. 1.4). Např. rysy dané označovanou skutečností (2.1) a jejím pojmovým zpracováním (2.314), konstituující věcně‑pojmovou složku lexikálního významu (tzv. věcně‑pojmový význam), mají centrální pozici v sémantické struktuře těch lexikálních jednotek, které jsou začleněny do systémů sémantického pole, pojmového pole a do struktury synonym; jsou to totiž sémantické rysy společné všem jednotkám těchto lexikálních subsystémů, tj. rysy integrační. Proti tomu periferní pozici zde mají sémantické rysy dané postojem mluvčího k označované skutečnosti (2.2), konstituující konotativní expresívně‑stylistickou složku lexikálního významu; jsou to nepojmové rysy rozlišující lexikální jednotky téhož pojmového pole (práce, makat…) a jednotky dané struktury synonym (měsíc, luna…), tj. rysy diferenční. Pozici bližší k centru zde mají rysy dané jazykovým ztvárněním, konstituující obecný význam slovnědruhový, tvaroslovný a syntaktický (2.41, 2.42), protože jsou integrační u jednotek téhož sémantického pole a u synonym, ale diferenční u jednotek téhož pole pojmového (práce, makat…); srov. 4.11. Pozici bližší periférii zase mají v sémantické struktuře takových jednotek rysy dané jazykovým ztvárněním, jež konstituují obecný význam slovotvorný (2.41): u všech uvedených lexikálních subsystémů patří k rysům diferenčním (letadlo, vrtulník…, letadlo, letoun… apod.), kdežto integrační jsou u lexikálních jednotek téhož slovotvorného typu (letadlo, vozidlo…). – Uveďme příklad analýzy lexikálního významu z tohoto hlediska. Např. stč. synonyma vražedlník, mordéř, zabijěč a krve prolevač mají společnou věcně‑pojmovou složku lexikálního významu ‚osoba zločinně zabíjející člověka‘; všem jim je také společné jazykové ztvárnění v slovním druhu kategorie substance a v tvaroslovném typu kategorie osobovosti. Proti tomu navzájem se liší sémantickými komponenty, které odpovídají různým postojům mluvčího k oné označované skutečnosti a rozdílnému slovotvornému ztvárnění: formy zabijěč a krve prolevač svým slovotvorným významem („kdo zabíjí“, „kdo prolévá krev“) ztvárňují onen negativní pojem bez komponentu zločinnosti (kdo zabíjí, prolévá krev, není ještě zločincem), čímž vyjadřují snahu mluvčího o pojmenování jemnější, méně drsné; v slovotvorném významu forem vražedlník a mordéř „konatel vraždy“ však tento komponent nechybí a slovo mordéř naopak svým hláskovým skladem charakteristickým pro cizí slova (bez provedení metateze základního substantiva mord, 2.223) spíše zdůrazňuje citově záporný vztah mluvčího k onomu negativnímu pojmu vraha. Jde tu tedy o tyto rozlišující, specifikační sémantické rysy: stylistické zjemnění (zabijěč, krve prolevač), neutrálnost (vražedlník) a expresívnost (mordéř). Dokreslují je i fakty paradigmatické a syntagmatické (např. pojmenování krve prolevač je svým [52]číslo strany rukopisuvýlučně přísudkovým užitím systemizováno jako prostředek charakterizace). Srov. můj podrobnější výklad těchto stč. synonym v LF 88 (1965), s. 340n.

(3.22) Faktory, které konstituují lexikální význam (2.1–2.5), mají ovšem i podíl na jeho změnách. Jsou to rovněž faktory lexikálního vývoje. Proto dílčí lexikální změny a jimi se projevující vývojové postupy v slovní zásobě klasifikujeme podle uvedených významotvorných činitelů, a to v podstatě do těchto tří kategorií: (a) vývojové postupy působené faktory mimojazykovými (změnami v označené skutečnosti, 2.1); (b) vývojové postupy působené faktory psychickými (změnami v psychickém zpracování označované skutečnosti, 2.3, a v postoji mluvčích k ní, 2.2); (c) vývojové postupy působené faktory jazykovými (změnami v jazykových formách a jazykovém ztvárnění příslušných obsahů vědomí, 2.4 a 2.5). Tato klasifikace je tedy zaměřena na souvislosti vývoje slovní zásoby s vývojem jazyka, myšlení a společnosti a odpovídá běžnému třídění významových změn podle jejich příčin, jak se s ním setkáváme v soudobé sémantice: „Příčiny proměnlivosti významů vyhledává sémantika buď v jazyce samém, nebo také v činitelích, jež působí na jazyk zvnějšku, tj. v činitelích psychologických či sociologických“ (A. SCHAFF 1963, s. 37). Ve vzájemném působení těchto tří činitelů zkoumá lexikální vývoj naše práce Vývojové postupy české slovní zásoby (1968).

(3.3) Lexikální analýzu tedy prohlubuje cílevědomé studium vztahů mezi jevy koexistujícími (3.2) – mezi dílčí skutečností a jejím odrazem ve vědomí, mezi obsahem vědomí a lexikálním významem, mezi významem a formou, mezi lexikálními jednotkami navzájem, mezi jednotkami lexikálními a jednotkami subsystémů mimolexikálních, mezi jednotkami a subsystémy aj. K obecným principům vědeckého poznání však patří také sledování vztahů mezi jevy, jež jsou navzájem v poměru nástupnickém: v lexikologii to znamená studovat lexikální varianty ustupující a nastupující,[51]K tomuto principu dynamické synchronie viz J. Vachek, The Linguistic School of Prague, Bloomington 1966, s. 27, a E. Coseriu 1963, s. 228 („Dlouho před tím, než nějaký prvek vypadne ze systému, existují už v normě jazyka prvky, jež potom převezmou funkci onoho prvku vypadlého“). srovnávat navzájem si odpovídající jednotky i subsystémy lexikálního systému v různých chronologických vrstvách daného jazyka a sledovat tak vývoj těchto jednotek. Rozdíly zjištěné tímto srovnáváním lexikálních jednotek i subsystémů na různých vývojových stadiích jazyka, v jeho různých dobových průřezech pokud možno časově nejbližších (srov. B. TRNKA 1943, s. 58), podávají pak obraz nejen o jednotlivých lexikálních změnách, ale i o vývoji slovní zásoby jako celku. Zkoumání žádného ja[53]číslo strany rukopisuzykového subsystému, klademe‑li na ně vyšší nároky, nemůže se omezovat na jednu synchronní rovinu, na popisování jeho stavu bez rekonstrukce jeho vývoje (byť i chápalo synchronii dynamicky); teprve konfrontace dvou takových rovin – mladší a starší – dodává jazykovému studiu nepostradatelný aspekt, totiž možnost osvětlit jednotlivé jazykové jevy jako důsledek předchozího jazykového stavu.[52]B. Havránek 1958, s. 198: „nikdy nemůžeme jazyk nevidět jako historický fakt, jako výsledek historického vývoje“. Tím spíše to platí o systému lexikálním, který je nejméně stabilní složkou jazyka. Svědčí o tom zvláště lexikální výklady založené na principu restrukturace dílčích lexikálních systémů; např. strukturní rozdíl mezi nč. opozicemi hluchý : hluchnout a suchý : schnout/usychat osvětluje restrukturace stč. subsystému bledý : blednútihluchý : hlechnúti… → bledý : blednútihluchý : hluchnúti… (1.4). Podrobnější příklady viz níže (4.14, 5).

(3.4) Záměna lexikální jednotky hlechnúti jednotkou hluchnúti je typickým příkladem lexikální změny působené faktorem jazykovým („strukturním, systémovým“ podle COSERIA 1963, s. 217 a 239): odumřením psl. střídy samohlásek (*gluch- : *glъch‑) a českou vokalizací jerů (*glъch- > hlech‑) se stč. sloveso (o)hlechnúti izolovalo od svého adjektivního základu hluchý i od tranzitivního protějšku ohlušiti, neboť pozbylo s nimi společného klasifikačního rysu – shodného vokálu v kořeni; tento společný rys byl obnoven formálním přikloněním starého lexému (o)hlechnúti k většinové podobě slovního základu v čeledi adjektiva hluchý, tj. vytvořením nového lexému (o)hluchnúti (srov. I. NĚMEC 1968, s. 77). Ovšem tuto změnu lze osvětlit ještě obecnějším principem – vnitřními rozpory, které jsou hybnou silou vývoje jazyka, a tedy i vývoje lexikálního systému. Hybnou sílu „samopohybu“ v slovní zásobě lingvistika spatřuje ve vnitrosystémových rozporech „mezi růzností formy a identitou obsahu a mezi totožností formy a růzností obsahu“.[53]Viz M. Komárek, K dialektice jazykového vývoje, Slavica Pragensia 4 (1962), s. 22. U stč. opozice ohlušiti : ohlechnúti tento vnitřní rozpor záležel v totožnosti významu slovních základů a v různosti jejich formy (‑hluch- : ‑hlech‑); odstraněn byl vyrovnáním formy. – Uveďme ještě několik příkladů na podobné řešení rozporů mezi lexikálním významem a lexikální formou, a to jednak uvnitř lexikální jednotky (3.41), jednak uvnitř dílčího lexikálního systému (3.42).

(3.41) Např. vznik slova lanovka ze staršího pojmenování souslovného lanová dráha (univerbizaci) lze osvětlit mj. tím, že se zde utvořením no[54]číslo strany rukopisuvého lexému jednoslovného řešil rozpor mezi jednotou významu a nejednotou formy uvnitř staršího lexému víceslovného, vícečlenného.

(3.42) Naopak zase zánik staré lexikální jednotky lze chápat jako řešení rozporu mezi formální shodou a významovým rozdílem u jednotek homonymních (např. vedle dochovaného svět ‚vesmír‘ zaniklo stč. homonymum svět ‚rada‘, příbuzné s rus. sovet). Stejný rozpor v rámci polysémní struktury se často řeší rozrůzněním formy, formální diferenciací výrazů významově rozdílných (*horký ‚horký‘ i ‚hořký‘ → nč. horký a hořký; srov. též 1.52). Podobně lze zdůvodnit vývoj synonym ve směru stylistické diferenciace nebo zániku některého z nich jako důsledek rozporu mezi významovou shodou a formálním rozdílem uvnitř jejich dílčího systému (např. za stč. řadu synonym proknívšechenvšelikýkaždý má nč. pouze zájmeno každý a kniž. všeliký).

(3.5) Vedle vývojových tendencí daných takovýmito rozpory uplatňují se v slovní zásobě také tendence k vyvážení vyšší (složitější) kvality lexikálních jednotek nižší kvantitou jejich výskytu a naopak. Proto i historickou lexikologii zajímají takové synchronní souvislosti, jako je úměrnostní souvislost mezi větší délkou slova a jeho menší frekvencí, mezi nižší členitelností (nemotivovaností) slova a jeho vyšší frekvencí, mezi větší složitostí jeho struktury formální a menší složitostí slovní struktury sémantické (polysémie).[54]Srov. J. Furdík, Čo dáva slovotvorba lexikológii, Slavica slovaca 11 (1976), s. 55–62, a J. Mistrík, Kvantitativné a retrográdne skúmanie slovnej zásoby, tamtéž, s. 63–65; viz též Slavia, 42 (1974), s. 107. Ovšem na základě dialektického vztahu mezi kvantitou a kvalitou je třeba vidět především sám proces lexikálního vývoje. Dílčí změny probíhající v rámci lexikálního vývoje analyzujeme tak, že zjišťujeme kvantitativní podmínění vzniku nové kvality v slovní zásobě. Týká se to jak vývoje lexikálních jednotek (3.51), tak vývoje lexikálních subsystémů (3.52).

(3.51) Lexikální jednotky mají své rysy centrální a periferní, a jak postupně přibývá užití dané jednotky bez některých dosavadních rysů centrálních (s přibývajícími novými rysy bližšími jinému centru), realizuje se její posun k nové kvalitě (1.4). Může tak být dovršena změna lexikální jednotky po stránce formální nebo významové. K změně lexikální formy postupným přibíráním nových rysů byla již uvedena jako příklad adaptace cizího slova (1.41). K změně po stránce vý[55]číslo strany rukopisuznamové uveďme pro ilustraci posun od významu konkrétního („materiálního“) k významu abstraktnímu („nemateriálnímu“). Např. posun od významu ‚otravovat, infikovat‘ (nakažovati jedem) k významu ‚mravně kazit, zbavovat bezúhonnosti‘ se u stč. slovesa nakažovati projevuje těmito kvantitativními změnami: I. nejprve se ojediněle začne onoho slovesa užívat o prostředku nehmotném, ale ještě ve spojení s pojmenováním prostředku hmotného, tedy obrazně (nakažovati jedem duchovním Štítný); II. pak se množí užití s přímým lexikálním pojmenováním prostředku nehmotného, které má ještě sémantický vztah k onomu prostředku hmotnému (nakažovati bludem, kacieřstvím v době husitské); III. nakonec je možné i užití ve významu abstraktním („nehmotném“) bez pojmenování onoho prostředku vůbec (nakažovati mladého člověka, nakaziti mladost apod.).

(3.52) Takovýmito kvantitativními změnami, jejichž výsledkem jsou nové lexikální kvality – lexémy s významem přeneseným, abstraktním, ovšem narůstá abstraktní složka slovní zásoby. Můžeme říci, že se rozvíjí její abstraktní lexikální subsystém, a to v starší době především v souvislosti s principem vícevýznamovosti v středověké literatuře.[55]Srov. J. Krása 1971, s. 77: „Už církevní otcové a po nich středověcí teologové až do 16. století vykládali figury Písma paralelně zpravidla ve čtverém významu: doslovném čili historickém, tropologickém neboli v přeneseném smyslu mravním, alegorickém, jenž se dotýkal církve, a anagogickém, kterým se vztahoval k onomu světu. Tento způsob nezůstal vyhrazen jen bibli, ale v obměnách se stal závazný pro velkou část středověké literatury.“ Ale kvantitativními změnami jsou také podmíněny kvalitativní změny lexikálních subsystémů v jiném směru: v hierarchii jazykových subsystémů vyšších – lexikálních – a nižších – fonologických (1.5). Jde tu zvláště o lexikální důsledky zvýšení častosti výskytu jistých fonémů. Je pochopitelné, že takováto kvantitativní změna má za následek větší funkční zatížení oněch fonémů, a tím i snížení jejich distinktivní kapacity, což se v lexikálním vývoji projevuje záměnou slovotvorných formantů: na místo formantů tvořených fonémy se sníženou distinktivní kapacitou nastupují produktivnější formanty tvořené fonémy s distinktivní kapacitou zvýšenou. Uveďme aspoň nejnutnější příklady.

Analýza českých slabičných slovotvorných formantů[56]Viz I. Němec, Hláskoslovné předpoklady produktivity slovotvorných formantů v češtině, SaS 32 (1971), s. 217–224. vede ke zjištění, že většina nejproduktivnějších formantů tohoto typu je vybudována ze samohlásek a, o, u, zatímco omezeně produktivní a neproduktivní formanty obsahují převážně samohlásky řady opačné, tj. přední e, i. Protože dnes je v češtině častost výskytu těchto samohlásek předních v rovnováze s nepředními (a, o, u), ačkoliv stč. přehláskami ʼa > e, ʼu > i došlo k radikálnímu zvětšení výskytu e a i, je jasné, že vyrovnání zde bylo dosaženo mj. [56]číslo strany rukopisuzásluhou rozvoje produktivních formantů budovaných oněmi vokály nepředními, tj. též záměnou formantů typu stč. dvořěnínnč. dvořan, učitedlniceučitelka, vladyčinvladykův, plešivýplešatý, obnávětiobnovovati apod. Rozvoj českých produktivních formantů vybudovaných z distinktivnějších fonémů nepředních je prokázán nejen srovnáním dnešního stavu se stavem staročeským, ale i se stavem v jiných jazycích slovanských, kde nedošlo fonologickým vývojem (přehláskami apod.) k funkčnímu přetížení vokálů předních;[57] Podrobně viz I. Němec, Podíl distinktivní kapacity hlásek na stavbě produktivních slovotvorných formantů v slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů, Praha 1973, s. 251–257. srov. čes. dvořanrus. dvorjanin, učitelkaučiteľnica, vladykůvvladykin, plešatýplešivyj apod. Distinktivní kapacita hlásek formantu, změněná kvantitativními změnami v jejich výskytu, není ovšem jediným faktorem vývoje produktivity onoho formantu: např. celkově vyšší produktivita rus. formantu ‑ic(a) a nižší produktivita formantu ‑ic(e) v dnešní češtině jistě souvisí s tím, že v češtině byla uvedenými hláskovými změnami zmenšena distinktivní kapacita vokálu i a změnou *tj (*kt) > c také snížena distinktivní kapacita konsonantu c, ale důležitou úlohu zde měl také faktor tvaroslovný, totiž neúnosná tvarová homofonie mezi nom. a gen. sg.; srov. stč. veveřicě, ‑ě a rus. veverica, ‑y.[58] Viz podrobněji I. Němec, O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných formantů, Slavia 42 (1973), s. 14.

[57]číslo strany rukopisu4. Zvláštní principy poznání slovní zásoby a jejího vývoje

(4) Lexikologie se ovšem neomezuje na obecné principy poznání svého předmětu (3), nýbrž v zaměření na jeho specifičnost (2) si vypracovává své metody vlastní, specializované pro hlubší poznání znakových jednotek lexikálních. Protože kvalita i vývoj těchto jednotek závisí na třech hlavních činitelích – na označované skutečnosti, jejím psychickém zpracování a jazykovém ztvárnění výsledných obsahů vědomí (3.2) –, také speciální metody lexikologie můžeme roztřídit podle těchto tří faktorů; abychom začali faktorem jazykovým, budeme postupovat v obráceném pořadí: od metod zkoumajících formu a jazykové ztvárnění lexikálního významu (4.1, 4.2) přes metody zaměřené na jeho psychickou složku, na zpracování odrazu skutečnosti ve vědomí mluvčích (4.3), k metodám, které prohlubují poznání lexikálního systému zkoumáním jeho vztahu k mimojazykové skutečnosti (4.4).

(4.1) Při zkoumání jazykové formy lexikálních jednotek a jazykového ztvárnění jejich významu lexikologie vyvozuje důsledky ze zjištěného faktu, že tyto jednotky se vyznačují obdobnými systémovými vlastnostmi jako jednotky jiných, mimolexikálních systémů jazyka (1): své studium prohlubuje především aplikací metod osvědčených při zkoumání systému fonologického, při studiu fonémů a jejich vývoje. I když metody fonologie nelze mechanicky přenášet na studium slovní zásoby, přece jen četné analogie a závažné rysy izomorfismu mezi systémem fonologickým a lexikálním tuto aplikaci s výhodou umožňují (srov. zvl. E. COSERIU 1964, o. c. v pozn. 62, s. 150n.). A tak podobně jako fonologie, také lexikologie analyzuje jednotky zkoumaného systému na distinktivní komponenty (4.11), postihuje systémové vztahy mezi těmito jednotkami prostřednictvím korelací a opozicí (4.12), zkoumá jednotky a jejich vývoj v rámci prostorových modelů jim nadřazených subsystémů (4.13), aplikuje při svém studiu poznatky o zákonitých vztazích na ose centrum–periférie (4.14) a metody určující kvalitu jednotek na základě jejich spojitelnosti s jednotkami jinými (4.15).

(4.11) Fonologický poznatek, že foném tvoří „molekulu“ a nikoli „atom jazyka“ (1.3), aplikuje lexikologie na významovou stránku lexikální jed[58]číslo strany rukopisunotky: lexikální význam rozkládá na sémantické komponenty – distinktivní rysy (příznaky), a podobně jako fonologie rozlišuje u fonémů příznaky základní, fixní, a akcesorické, volné (F. V. MAREŠ 1970, s. 11), také lexikologie pracuje se sémantickými komponenty invariantními, stabilními, a variabilními i potencionálními (K. HORÁLEK 1967, s. 82). Podle počtu shodných fonémických příznaků a jejich hierarchie zkoumá fonologie blízkost jednotlivých subsystémů v rámci systému fonologického a podle počtu shodných sémantických komponentů a jejich hierarchie určuje lexikologie stupeň blízkosti jednotlivých lexikálních významů v rámci nejnižšího subsystému lexikálního, v polysémní struktuře slova (1.5), a vyčleňuje jejich společné jádro – sémantickou dominantu (V. BLANÁR 1973, s. 8); pomocí sémantických komponentů zjišťuje také vztah synchronní a diachronní odvozenosti mezi těmito významy (v plánu diachronním se ovšem změnami sémantických komponentů osvětlují změny polysémní struktury slova, viz 1.3). Komponentní analýza pracuje především se sémantickými rysy, které mají oporu v kategoriích daného jazyka (2.5) a jež lze sestavit v hierarchizovaný soubor (strukturní strom),[59]Srov. zvl. J. Horecký, Sémantické príznaky, ich jazykový a myšlienkový základ, Slavica slovaca 11 (1976), s. 14–18. ale v zájmu sémantické typologie a lexikografie používá také internacionální soustavy sémantických komponentů jako metajazyka pro porovnávání lexikálně sémantických systémů různých jazyků.[60]Srov. O. S. Achmanovová a kol., Osnovy komponentnogo analiza. Moskva 1970; J. Filipec 1973, s. 279n. – Proti tomu rozbor vyšších lexikálních subsystémů (zvl. onomaziologických struktur nebo pojmových polí, 3.21) již cílevědomě odlišuje sémantické rysy umožňující zapojení lexikálních jednotek do gramatické větné struktury daného jazyka (rysy v užším smyslu klasifikační) od rysů zařazujících lexikální jednotky do toho či onoho pojmového pole (identifikačních) a rozlišujících různé členy téhož pole (specifikačních).[61]Srov. R. Ostrá, K diachronnímu studiu onomaziologické struktury, SaS 33 (1972), s. 1. U sémantického pole lexikálních jednotek téhož slovního druhu nebo u polysémní struktury ovšem vystačíme s dichotomií rysů integračních a diferenčních (1.3, 2.33, 3.21). Studium pojmových a sémantických polí v plánu vývojovém je pak hlavní metoda strukturální sémantiky diachronní.[62]Viz E. Coseriu, Pour une sémantique diachronique structurale, Travaux de linguistique et de littératures romanes 2 (1964), s. 139–186. – Soudobá lexikologie ovšem neomezuje svou komponentní analýzu na lexikální jednotky spojené paradigmaticky (1.5) v rámci různých lexikálních subsystémů (polysémních struktur, onomaziologických struktur apod.), ale také zkoumá, jak na sebe působí sémantické komponenty lexikálních [59]číslo strany rukopisujednotek v jejich vzájemném spojení syntagmatickém (1.6, 2.42), tj. v promluvě, v textu.[63] Viz zvl. V. G. Gak, Semantičeskaja struktura slova kak komponent semantičeskoj struktury vyskazyvanija. In: Semantičeskaja struktura slova, Moskva 1971, s. 78–96. Analyzuje tedy lexikální jednotky tak, jako fonologie fonémy, v jejich vzájemných systémových vztazích (4.111) i v jejich sřetězení v proudu řeči (4.112).

(4.111) Podobně jako distinktivní prvky, které konstituují foném, souvisí se vztahy uvnitř jemu nadřazeného subsystému fonologického, také distinktivní komponenty lexikální jednotky jsou zakotveny do vztahů uvnitř příslušného subsystému lexikálního. Pokud jde o nejnižší lexikální subsystém, o polysémní strukturu slova, znamená to, že jeho jednotlivé významy jsou konstituovány sémantickými rysy, kterými se jeden s druhým navzájem shodují, a zároveň sémantickými rysy, kterými se jeden od druhého vzájemně liší. Tento fakt umožňuje mj. objektivněji rekonstruovat základní význam nemotivovaných slov staršího neúplně doloženého stadia lexikálního vývoje. Např. staročeskými texty máme bezpečně prokázáno, že slovo oko tehdy vedle zrakového orgánu označovalo také věci podobné oku okrouhlostí (tučnost oka na polévce BechNeub 61a) nebo vypouklostí svého tvaru (oko kolena neb čéška LékSalM 791), že bylo synonymem slova obličej (srov. oko sě jich veždy směje AlxV 209, frons tvář, čelo, t. oko GlosSed 117a) i slova zrak (srov. kterak jest pásl oči své OrlojK 360 obtutus) a že tvořilo víceslovné lexémy s významem ‚okamžik‘ jako synonymum slova viečko (oka mženie, oka mehnutie, okem hnutie apod., srov. hnutie viečka Hvězd 64b). Tato užití slova oko akcentují nejen dominantní sémantické komponenty jeho jednotlivých významů sekundárních, ale umožňují i objektivněji určit sémantické komponenty jeho významu primárního, základního (na jejichž základě ony sekundární významy vznikly): umožňují definovat jej jako „zrakový orgán s víčkem vyznačující se okrouhlostí a vypouklostí“ (srov. StčS s. v. oko). Lze právem soudit, že pojmová složka tohoto stč. lexikálního významu (jeho kognitivní jádro, 2.315) plně neodpovídá dnešnímu psychickému zpracování téže skutečnosti označované stejně znějícím nč. slovem oko. Přinejmenším je zde rozdíl v tom, že v pojmové složce nč. významu toho slova již není tak zdůrazněna součást oka – víčko, protože k vyjádření krátkodobosti okamžiku máme dnes i jiné výrazové prostředky než obraz kmitnutí víčkem (srov. stč. spojený oka mženie a nč. jednoslovné lexémy okamžik, mžik, vteřina, sekunda aj.); podobně přibyla řada reálií, jejichž názvy vhodněji označují různé věci vypouklého tvaru než oko, a proto sémantický komponent vypouklosti ustoupil do pozadí polysémické struktury tohoto slova i sémantické struktury jeho základního významu.

[60]číslo strany rukopisu(4.112) Podobně jako na sebe působí distinktivní rysy fonémů v jejich vzájemném spojení v proudu řeči, tak se také ovlivňují sémantické komponenty lexikálních lednotek navzájem spojených v promluvě (v textu). V tom směru můžeme např. srovnávat na jedné straně ztrátu distinktivního rysu znělosti fonému /z/ před neznělým fonémem /č/ ve zpřežce zčásti a na druhé straně ztrátu sémantického komponentu nereálnosti u lexikální jednotky kouzlo ‚čarovný prostředek‘ před lexikální jednotkou víla v syntagmatu kouzlo víly, tj. v kontextu pohádkovém, kde se věci nereálné chápou jako existující. Ale můžeme jít i dále, neomezovat se na takovouto „poziční variantu“ a srovnávat dovršení hláskové změny z > s (stč. nezčíslný > nč. nesčíslný, srov. k stč. podobě stsl. neištislЬnъ) s dovršením obdobné změny lexikální, se záměnou sémantického komponentu ‚místo‘ komponentem ‚život‘ u slovesa sejíti vlivem původního spojení sejíti se světa. Podobná srovnání podněcují lexikologii k tomu, aby v lexikálním vývoji hledala osvětlení i složitějších jevů analogiemi z průhlednějšího vývoje fonologického. Jako příklad takových možností lze uvést na jedné straně zvýraznění vokalického komponentu periferního slabičného fonému m ve spojení s jiným konsonantem (sedm) vsunutím vkladné samohlásky u (→ sedum) a na druhé straně zvýraznění expresívního sémantického příznaku periferního lexému mazaný ‚vychytralý‘ dodáním lexému „vkladného“ všemi mastmi (tj. všemi mastmi mazaný). V obou případech jde v podstatě o posun k centru systému (1.4): slabičné m má zcela okrajové postavení v přechodovém pásmu mezi vokalickou a konsonantní oblastí čes. fonologického systému (viz J. VACHEK 1968, s. 50) a mění se zde ve vokál u a neslabičný konsonant m, tj. ve dvojici hlásek centrálních; expresívní lexém mazaný ‚vychytralý‘ má zase periferní postavení dané jeho nemotivovaností (srov. vypráskaný, 2.21) a mění se ve slovním spojení všemi mastmi mazaný ve výraz motivovaný, tedy méně okrajový.

(4.12) Protože považujeme za základní jednotky slovní zásoby znakové lexémy, tj. lexikální jednotky nejnižší úrovně (2), nikoli neznakové sémy, tj. jejich sémantické rysy, má pro naši aplikaci fonologických principů větší explikativní sílu výklad v termínech fonémů, a nikoli v termínech distinktivních rysů. Přikláníme se ke stanovisku poválečné pražské školy, že „vývoj fonologického systému lze pochopit výstižněji a názorněji v termínech fonémů než jeho simultánních složek, distinktivních rysů“ (J. VACHEK 1968, s. 24), a jevy lexikálního vývoje osvětlujeme především na základě systémových vztahů, které fonologie odhalila mezi fonémy. V této kapitole (4.12) budeme vycházet z mezifonémového vztahu vytvářeného distinktivními rysy, tj. z korelace dvou fonémů. Podle učení pražské školy je korelace vztah privativní, proporční a bilaterální zároveň (tamtéž, s. 81). Např. vztah mezi fonémy /t/ a /ť/ má [61]číslo strany rukopisuproto platnost korelace, že prvnímu chybí rys měkkosti, který je přítomen v druhém (privativnost), že vztah /t/ : /ť/ je týž jako mezi fonémy /d/ : /ď/ i mezi /n/ : /ň/ (proporčnost) a že /t/ a /ť/ jsou „v češtině jediné dva fonémy, které mají jako společné rysy konsonantnost, nekontinuálnost, neznělost, nenazálnost a zároveň negravisovost“ (vztah bilaterální formulovaný tamtéž, s. 83). Podobně např. vztah mezi lexikálními jednotkami vyhodit ‚hodit ven jednotlivý nebo nejednotlivý objekt‘ (dopis, staré věci, náčiní) a vyházet ‚hodit ven (postupně nebo zároveň) nejednotlivý objekt‘ (staré věci, náčiní) má platnost korelace proto, že (a) prvému chybí sémantický komponent omezení sémantické valence na objekt množný nebo hromadný, že (b) stejný privativní vztah je i mezi jinými lexikálními jednotkami nepříznakově a příznakově distributivními (vysadit : vysázet, otevřít : zotvírat apod.) a že (c) vyhodit : vyházet jsou v češtině jediné dvě lexikální jednotky, které mají při tomto sémantickém rozdílu (2.42) společné sémantické rysy konstituující obecnější význam „přemístit objekt házením z místa házejícího agentu ven“ (2.41); synonymní slovesa vyvrhnout a vymrštit již takovou korelaci netvoří. – Na jiném místě již bylo naznačeno, jak uplatnění pojmu korelace v lexikologii umožňuje prohloubit výklad lexikálního vývoje (I. NĚMEC 1968, s. 44–138). Je však třeba přesněji lišit korelace od jiných opozicí (4.121) a věnovat náležitou pozornost rozdílu mezi lexikálními opozicemi, v nichž je sémantický diferenční rys signalizován přímo kategoriálním příznakem lexikální formy – morfémem (4.122), a kde se sémantický diferenční rys jeví omezen na rovinu významovou, protože jeho zvýraznění není dáno morfematicky (4.123); sem ovšem řadíme i opozice typu hnáti : hnáti koho, dojíti čeho : dojíti do čeho, jejichž diferenční sémantický rys (intranzitivnosti/tranzitivnosti, abstraktnosti/konkrétnosti) je zvýrazněn syntagmaticky, valenčně. Jde o opozice pouze významové v užším pojetí lexikální formy.

(4.121) Přestože jsou lexikální dvojice jako vyhodit : vyházet (s příznakem distributivnosti), děd : dědeček (s příznakem expresívnosti) obdobné fonologickým korelacím, lexikologie zpravidla s pojmem korelace nepracuje. Většinou se zde užívá obecnějšího pojmu opozice, protože „v lexikálním plánu se objevují dvojčlenné protiklady v značně rozmanitých obměnách“.[64]K. Horálek, Binárnost, dichotomie, dualismus, Studia slavica Pragensia 1973, s. 14; k nejběžnějším lexikálním protikladům zde řadí antonyma (jasný : nejasný, dobrý : zlý apod.). Obecně o opozicích v plánu formálním i obsahovém viz H. Kølln, Linguistic Oppositions, Miscellanea linguistica (AUPO) 1971, s. 5–8. Ostatně i fonologie operuje binárními vztahy nekorelativními, jež se od korelací liší zdvojením diferenční kvality (např. /p/ : /f/ nebo /t/ : /s/). Takovým fonologickým protikladům odpovídají [62]číslo strany rukopisuv lexikálním systému různé druhy opozicí lexikálních jednotek: jak symetrické opozice významové (jejichž oba členy se vyznačují vlastním specifickým příznakem významovým, ale ne morfematicky formálním – zhasnout ‚přestat svítit‘ : zhasnout ‚způsobit, aby něco přestalo svítit‘, liška ‚psovitá šelma našich lesů‘ : liška ‚liščí kožišina‘), tak symetrické opozice významově‑formální (se specifickým příznakem významovým i morfematicky formálním u obou členů – zhasnout : zhasit, liška : liščina).

(4.122) Lexikální opozice významově‑formální mají v lexikálním systému centrálnější postavení než opozice pouze významové. Především proto, že jejich členy mají více společných klasifikačních rysů – v rovině významu i v rovině formy (1.4). Za druhé proto, že významový rozdíl mezi jejich členy byl natolik závažný, že se pro jeho vyjádření vyhradila kategoriální forma: srov. protiklady distributivnosti/nedistributivnosti (vyházet : vyhodit), expresívnosti/neexpresívnosti (dědeček : děd), tranzitivnosti/intranzitivnosti (zhasit : zhasnout), protiklad partitivnosti (liška : liščina) apod. Za třetí – právě mezi lexikálními opozicemi tohoto typu jsou soustředěny řady slovních dvojic, jejichž členy mají navzájem nejtěsnější vztah, takže nejvíce odpovídají mezifonémovým korelacím (4.121). Vývoj fonologických korelací nám také naznačuje některé důležité aspekty vývoje opozicí lexikálních. Podobně jako pohyb ve fonologickém systému se vysvětluje tím, že dominantní centrální korelace zatlačuje jiné mezifonémové korelace na periférii,[65]Srov. nejnověji J. Vintr, Dynamisches Raummodell des alttschechischen phonologischen Systems, Wiener Slavistisches Jahrbuch 21 (1975), s. 294. také vývoj lexikálního systému si můžeme přiblížit sledováním vývoje dominantní opozice lexikálních jednotek v jejích konfliktech s lexikálními opozicemi jinými. V tom smyslu lze především srovnávat vývoj měkkostní korelace, který byl společným jmenovatelem různých procesů přebudování českého fonologického systému v oblasti konsonantismu i vokalismu,[66]Srov. tamtéž a výklad M. Komárka, Zur Entwicklung der konsonantischen Mouillierungskorrelation im Tschechischen. In: TLP 4, Praha 1971, s. 25–35. s vývojem dvojice vidové, který byl společným jmenovatelem různých procesů přebudování systému českého slovesa v oblasti gramatické i lexikální. Na výhody studia takovýchto společných jmenovatelů různých procesů poukazovala zejména poválečná pražská škola, ale v podstatě jen pro oblast systémů fonologických a gramatických.[67]Srov.: „…je vhodný čas, abychom přistoupili k studii, která se pokusí celý hláskoslovný vývoj jednoho údobí zahrnout jednotícím pohledem. Vždyť nemůže být pochybnosti, že i zde lze postihnout takové zákonitosti, které spojí a organicky vysvětlí řetěz změn sice dobře známých, ale neuvedených dosud na společného jmenovatele nebo aspoň v náležitou souvislost“ (F.V. Mareš, Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty, Slavia 25, 1956, s. 443). A dále můj závěr: „…Geneze gramatické kategorie vidu z lexikální kategorie determinovanosti a indeterminovanosti byla společným jmenovatelem těch nejpodstatnějších procesů, jež formovaly slovanský systém kmenů a tvarů slovesných“ (čl. Kategorie determinovanosti a indeterminovanosti jako základ slovanské kategorie vidu, tamtéž, s. 534). Ovšem není nesnadné dokázat, že [63]číslo strany rukopisurozvoj takové lexikálně‑gramatické opozice, jako je opozice slovesa dokonavého a nedokonavého, hrál velmi závažnou úlohu ve vývoji systému lexikálního: rozložil staré opozice určenosti/neurčenosti (tj. u slovesa protiklad konkrétně jedinečného děje směřujícího k dovršení a děje nejedinečného či bez tohoto momentu dovršení – opakovaného, pojatého jako stav, charakterizačního apod.), srov. v češtině úpadek dvojic ingresívně/stavových typů ‑tknúti : tčieti, svetnúti : svtieti (1.421) a vzbydliti : bydliti (příslušný předponový člen zaniká); vedl k přebudování formy řady sloves podle vidového protějšku (např. stč. potkati : potýkati → nč. potkat : potkávat), k deprefixaci (stč. přilnúti : přilípati → nč. přilnout : lnout), k úpadku prefigovaných sloves stavových (typu náseděti), ke vzniku nových korelací (např. uvedeného typu vyhodit : vyházet) aj. (I. NĚMEC 1968, s. 51–58).

Podobně jako ve fonologickém systému nová dominantní opozice fonémů zatlačuje starou, také vidová opozice lexikálních jednotek (přehodnocená později v gramatickou) zatlačila starou opozici určenosti/neurčenosti, která měla kdysi dominantní postavení v systému slovesa (a) i v systému jména (b). – (a) Zatlačení této kategorie v systému slovesa se projevilo mj. využitím inchoativně‑ingresívního formantu její opozice ingresívnosti/stavovosti (*svЬt-ne- : *svЬt‑ě-) jako znaku perfektivnosti (stč. 3. sg. préz. padepad‑ne) a bylo dovršeno vybudování gramatické opozice perfektivnosti/imperfektivnosti; souvisel s tím i rozvoj sloves reflexívních: protože původní n‑ový formant intranzitivních inchoativ se stal formantem perfektiv intranzitivních i tranzitivních (chytíchytne), závažný systémový protiklad intranzitivnosti/tranzitivnosti musel být rozvíjen intranzitivním formantem novým, a k tomu se hodil rodový protějšek vidové předpony – partikule sě (srov. stč. symetrickou opozici probednúti : probuditi a pozdější více úspornou asymetrickou opozici probuditi se : probuditi na jejím místě).[68]Srov. I. Němec, Nadbytečnost jako činitel vývoje slovesné morfologie slovanské, SaS 21 (1960), s. 16–24. (b) Stejně tak zase zatlačení oné kategorie určenosti/neurčenosti v předhistorickém systému jména se projevilo mj. využitím formantu kolektivnosti její opozice singulativnosti/kolektivnosti (srov. stč. bratr sg. m. : bratř‑ie sg. f.) jako znaku plurálovosti (bratr sg. m. : bratř‑ie pl. m.) a bylo dovršeno dobudováním gramatické opozice singuláru/plurálu. Úpadek onoho starého protikladu měl ovšem i jiné projevy: „Protiklad určenosti/neurčenosti původně vyjadřovala též opozice adjektiv složených a jmenných; s rozbitím této opozice v atributu pronikají adjektiva složená do predikátu, sbližují se tím se substantivy, a rozvíjí se tak substantivizace adjek[64]číslo strany rukopisutiv a participií v pozicích, jež byly dříve závazné pro morfologická substantiva. V slovní zásobě se to projevuje mj. zánikem řady stč. substantiv činitelských s platností dnešních participií, jako tlukač (= tlukoucí), obětovník (= obětující), líbač (= políbivší), netbač (= nedbající), pravdy mluvce (= mluvící pravdu) apod.“ [69]J. Marvan, E. Michálek, I. Němec, Základní procesy v lexikálním vývoji českého jazyka. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 107.

(4.123) Zatímco formálně‑významové lexikální opozice jsou omezeny na kategoriální výrazové prostředky morfologie (2.41), lexikální opozice ryze významové takové omezení nemají; jazyk je v jejich tvoření omezen pouze možnostmi asociací v kolektivním jazykovém vědomí jeho uživatelů. Pochopitelně i zde k centrálnějším opozicích patří ty, které mají protějšek formálně‑významový jako liška ‚psovitá šelma našich lesů‘ : liška ‚liščí kožišina‘ (srov. liška : liščina), protože tím mají ve svém subsystému pevnější zakotvení než významové opozice bez takového vztahu, jako např. kohout ‚samec slepice‘ : kohout ‚nahoru vyčesaný pramen vlasů (dětská úprava účesu)‘. Míra tohoto zakotvení sémantické lexikální opozice v lexikálním systému se ovšem projevuje počtem opakovatelných případů a lze ji také – aspoň ilustrativně – ověřovat experimentálně, tzv. asociačními testy (4.2). Při studiu diachronním je lexikologie ovšem omezena pouze na studium významových opozicí v rámci doložených polysémních struktur lexikálních jednotek, tj. na studium opakovatelných významových posunů u různých slov. Toto diachronní studium ukazuje, že významové opozice vzniklé takovými opakovatelnými posuny mohou být v různých fázích lexikálního vývoje různé. Např. jistě obecným pro různá období je posun od neutrálního pojmenování neplnohodnotného jevu k hanlivému pojmenování člověka (2.221), ale významové opozice typu beran ‚ovčí samec‘ : beran ‚tvrdohlavý člověk‘ (pojmenování domácího zvířete → hanlivé pojmenování člověka) jsou rozhodně četnější v době dnešní než ve středověku, kdy krádež dobytčete byla trestána smrtí člověka a kdy se člověk nezřídka přirovnával k dobytčeti pochvalně, srov. volek pracovitý, jenž zemi oře, jest kněz dobrý HusPost 33a (podrobněji viz I. NĚMEC 1971, s. 66). Takové diference v sémantických opozicích jsou ovšem dány odchylnými životními podmínkami společnosti v různých dobách a historická lexikologie (etymologie), která příslušné významové posuny v rámci subsystémů polysémní struktury a slovní čeledi cílevědomě studuje, shromažďuje cenný materiál i pro studium vývoje společnosti a jejího myšlení. Proto k důležitým metodám soudobé historické lexikologie (a zvl. etymologie) patří tzv. modelování sémantických procesů na základě srovnávacím.[70]Srov. např. H. Schuster–Šewc, Modellierung semantischer Processe und Etymologie. In: Slawische Wortstudien, Bautzen 1975, s. 13–14: „Die Analyse des entsprechenden slawischen und weiteren indoeurop. Wortschatzes zeigt, dass bei gleicher Wurzelgestalt neben den erwähnten Bedeutungen ,Gewächs‘ gewöhnlich noch folgende weiteren Bedeutungen auftreten: 1. ,schlagen, pochen, stossen, stechen, treten, meisseln, spalten, reissen usw.‘, 2. ,Holzstück, Span, Keil‘, verschiedene hölzerne Gegenstände wie ,Stock‘, ,Pranger‘ usw., 3. ,Stamm, Baum, spez. Baumnamen‘, 4. ,steif, starr dastehen, erstarren, emporragen, hervorstehen usw.‘ mit Spezialisierungen wie ,erstaunt sein‘,,verdutzt dastehen‘, ,sterben‘, ,erstarrte Flüssigkeiten (Teer, Fett), trübe, stumpf, heiser sein‘ usw., 5. ,stark sein‘ mit Spezialisierungen wie ,derb, heil, gesund, treu usw.‘. Oft finden sich in gleicher Nachbarschaft auch Belege wie ,Bodenvertiefung u. hohler Gegenstand‘.“

[65]číslo strany rukopisu(4.13) Významové opozice lexikálních jednotek, spojených navzájem největším počtem společných klasifikačních rysů (4.123), konstituují tedy nejnižší lexikální subsystémy – polysémní slova – a formálně‑významové (kmenoslovné) opozice lexikálních jednotek, spojených navzájem menším počtem společných rysů (4.122), konstituují vyšší lexikální subsystémy – slovní čeledi; viz výše 1.4, 1.5. Podobně jako jsou fonologické (sub)systémy vybudovány na korelacích fonémů, jsou také lexikální (sub)systémy vybudovány na takovýchto opozicích lexikálních jednotek. Jestliže fonologové své výzkumy prohlubují znázorňováním korelačních vztahů uvnitř fonologických (sub)systémů pomocí dynamických prostorových modelů[71]Viz J. Vintr, Dynamisches Raummodel des alttscheshischen phonologischen Systems, Wiener Slawistisches Jahrbuch 21 (1975), s. 290–299. a tuto metodu s úspěchem aplikují i na korelace uvnitř (sub)systémů morfologických (tvaroslovných),[72] Viz F. V. Mareš, Vznik a raný vývoj slovanské deklinace. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 59. pak také systémové studium slovní zásoby může svou metodiku obohatit tímto postupem. Jako příklad na aplikaci této metody v lexikologii uveďme aspoň prohloubení analýzy jednoho z nejnižších subsystémů české slovní zásoby – polysémního slovesa sednout: úvodem (4.131) naznačíme jeho rozbor na základě uplatnění všech obecných principů poznání (3) a potom svůj výklad doplníme ilustrací v podobě dynamického prostorového modelu (4.132).

(4.131) Zkoumáme‑li významovou stránku slovesa sednout, vycházíme z její formy (3.1) a srovnáváme toto sloveso především s jednotkami formálně i významově nejbližšími (3.2), tj. s intranzitivními synonymy téže slovní čeledi sednout si a posadit se; v rámci vývoje (3.3) širšího, nadřazeného lexikálního subsystému opozičních jednotek tranzitivních a intranzitivních uvařiti : uvřieti, posaditi : siesti (> sadnúti > sednouti…) zjišťujeme, že zde rozpor mezi jednoduchým distinktivním rysem významovým a složitým aparátem distinktivních rysů formálních (3.4), vzniklý odumřením ablautu a pozdějšími hláskovými změnami, vedl k zjednodušující restrukturaci, při níž množící se formy produktivního typu tranzitivního nabyly nové kvality (3.5): intranzitivní jednotky s menším počtem společných formálních rysů uvřieti, sadnúti… se posunuly [66]číslo strany rukopisuna periférii od tranzitivních jednotek centrálních uvařiti, posaditi… (1.42), jejichž vyrovnanější produktivní forma nabyla ve spojení s reflexivním příznakem intranzitivnosti (4.122a) funkce oněch starých intranzitiv; vznikly tak dnešní jednodušší (asymetrické) korelace uvařit : uvařit se, posadit : posadit se… s novými intranzitivními formami, více integrovanými k centru, tj. lišícími se od svých centrálních protějšků pouze jedním formálním distinktivním rysem (se). Stará intranzitiva na periférii pak buď zanikla (uvřieti, 1.422), nebo se přijetím centrálního rysu přesunula k centru (sednúti > sednout si, 1.41), anebo podlehla individuálním sémantickým posunům (sednúti). Proto má dnešní sloveso sednout nejvíce významů posunutých od centrálního významu zaujetí tělesné polohy, který je vyhrazen slovesu posadit se,[73] Posadit se je centrální jednotka „onomaziologické struktury“ či „pojmového pole“ zaujetí polohy vsedě a „polysémie přesahující hranice příslušné onomaziologické struktury je pro centrální termín pole nemožná“ (R. Ostrá 1972, s. 5). zatímco sednout si jej vyjadřuje se specifikačním příznakem zájmu subjektu na ději; u posledních dvou synonym jde tedy převážně o význam vázaný na subjekt osobní (popř. životný), kdežto sednout jej vyjadřuje jen okrajově a jinak má vesměs významy vázané na subjekt neosobní a neživotný, zvl. věcný (viz níže, 4.132 IV).

(4.132) Jak tento vývoj souvisel s restrukturací systému slovesných kmenů příslušné slovní čeledi, to nám umožňuje postihnout dynamický prostorový model rozložený do čtyř vývojových podob: první znázorňuje stav psl. před vznikem vidu (I), druhý stav psl. po vzniku vidu (II), třetí stav v starším období staročeském (III) a čtvrtý stav v dnešní češtině (IV).

I. V době praslovanské před vznikem vidu byl onen subsystém kmenů označujících polohu vsedě a zaujetí takové polohy založen na opozicích děje intranzitivního a tranzitivního (-)sędetЬ : -saditЬ, intranzitivního děje a výsledného stavu (-)sędetЬ : (-)sěditЬ, intranzitivního děje jedinečného a opakovaného, iterativního (-)sędetЬ : (-)sědajetЬ.[74] Tyto předhistorické slovesné kmeny uvádím v tradiční historické podobě, bez hvězdičky a pro názornost s koncovkou 3. os. sg. préz. Předponovost kmene naznačuji tiretem v jeho násloví, např. -saditЬ (= posaditЬ, vЪsaditЬ apod.), jde-li o před- ponovost pouze potenciální, tiretem v závorkách, např. (-)sędetЬ (= sędetЬ i vЪsędetЬ, obsędetЬ apod.). – O uvedených psl. kmenových opozicích viz I. Němec, Geneze slovanského systému vidového, (Rozpravy ČSAV), Praha 1958, s. 41n. Centrální pozici (1.4) zde měl kmen inchoativně‑ingresívní (-)sędetЬ (aor. sěde), který tvořil v rovině vyjadřování dějů zacílených k dovršení (determinovaných – D) opozici s kmenem tranzitivním -saditЬ (D.IT : D.T) a v rovině vyjadřování dějů intranzitivních (IT) dvě opozice: opozici s kmenem vyjadřujícím nezacílený, indeterminovaný děj – stav (-)sěditЬ (IT.D : IT.IDs) a opozici s kmenem vyjadřujícím indeterminovaný děj – děj opakovaný (-)sědajetЬ (IT.D : IT.IDo); viz obr. č. 2. Vzhledem [67]číslo strany rukopisu

Obr. 2 (k 4.132 I)

Obr. 2 (k 4.132 I)

k těmto dvěma lexikálním významově‑formálním opozicím determinovanosti/indeterminovanosti považujeme tento protiklad určenosti/neurčenosti v onom vývojovém stadiu za dominantní (srov. 4.122a). Dílčí systém kmenů založený na tomto protikladu, jak ukazuje náš prostorový model na obr. 2, ovšem nebyl dokonale vyvážený: dvě opozice v rovině intranzitivnosti (IT.D : IT.IDs, IT.D : IT.IDo) nebyly vyváženy žádnou opozicí v rovině tranzitivnosti; byla tím dána vývojová tendence k dotvoření opozičního kmene v prázdném sektoru tranzitivnosti a indeterminovanosti zároveň (viz šipku v našem dynamickém prostorovém modelu). Tranzitivní děj (uvedení objektu do polohy vsedě) však zde byl v rozporu s dějem indeterminovaným, nesměřujícím k dovršení. Proto dotvoření lexikální opozice v tomto sektoru tranzitivnosti již nemohlo mít starou kvalitu (3.4), takto vzniklá opozice nemohla již vyjadřovat protiklad determinovanosti/indeterminovanosti. Tímto dotvořením vznikla opozice kvalitativně nová, opozice dokonavosti/nedokonavosti, dvojice vidová.

II. Komparatistika prokázala, že nejstarší vidová dvojice vznikla z kmenů inchoativně‑ingresívních a jejich iterativních protějšků;[75]Viz tamtéž, s. 76; dvojici préz. kmenů na -ne- a ‑āje- považují za počátek vidového protikladu J. Kuryłowicz, PF 14 (1929), s. 644n., Chr. Stang, Das slavische und baltische Verbum, Oslo 1942, s. 18 aj. v našem subsystému to byla intranzitivní opozice (‑)sędetЬ : (‑)sědajetЬ. Teprve na základě takovéto vidové opozice vznikla pak také opozi[68]číslo strany rukopisuce dokonavosti/nedokonavosti u sloves tranzitivních: ‑saditЬ : ‑sadjajetЬ (srov. např. stsl. posaditi : posaždati).[76]O sekundárnosti kmenů s dloužením kořenného vokalismu typu -važdati < -voditi viz J. Kuryłowicz, L' apophonie en indo-européen, Wrocław 1956, s. 304. V prostorovém modelu na obr. č. 3 jsou tyto (zprvu ještě) lexikální opozice umístěny na rovině rozhraničující oblast stavovosti (s) a opakovanosti (o), protože jejich oba členy – dokonavý (pf.) zaujímající pozici dřívějších kmenů determinovaných (D) i nedokonavý (ipf.) zaujímající pozici dřívějších kmenů indeterminovaných (ID) – již vyjadřují novou kvalitu: děj opakovaný i děj jedinečný v téže formě.

Obr. 3 (k 4.132 II)

Obr. 3 (k 4.132 II)

Srov. stč. IT.pf.: my, panici dvořáci, když již za stolem sedem, inhed na se lúčiemy chlebem Podk VýbAkad 1,339 (děj opakovaný, obvyklý) – ten čas, ješto syn člověčí sěde na stolici veleslavenstvie svého KristA 63b (děj jedinečný); IT.ipf.: jenž mnoho let s tobú živ byl i k tvému sto[69]číslo strany rukopisulu sědal Aug 27b (děj opakovaný, obvyklý) – a z toho (= za to) zde i k stolu sedajíc prosíme řkúce KorMan 171b (děj jedinečný); T.pf.: když na prvním místě u stola jich [kněží] neposadí, divně se dmú HusSvatokup 120 (děj opakovaný, obvyklý) – dietě na zemi posadiv vecě PasMuzMA 360 (děj jedinečný); T.ipf.: tak ohavné něteré sázela k svému stolu ŠtítAlžb 484a (děj opakovaný) – což sú spáchali proti… prorokovi sázějíc jeho v temnici, aby umřěl tu hladem BiblOl Jr 38,9 (děj jedinečný); předponový typ T.ipf. posázěti je již na ústupu, doložen je převážně ve významu posunutém (např. proňž svój život posázal LegApš 141). Dílčí systém kmenů založený na tomto dominantním protikladu dokonavosti/nedokonavosti (pf./ipf.), jak ukazuje prostorový model na obr. 3, nebyl však dokonale vyvážený: nedokonavé intranzitivum stavové (ipf. ITs (‑)sěditь) nemělo v tomto systému ještě přímý protějšek dokonavý ani tranzitivní; byla tím dána tendence k dotvoření takových protějšků (viz šipky v našem dynamickém prostorovém modelu). Dotvoření takových opozicí k slovesu původně indeterminovanému nemohlo ovšem vést ke vzniku vidové dvojice starého typu, vybudované na kmenech determinovaných pomocí sufixů (‑ne- : ‑aje- apod.). Vznikly tím opozice dokonavosti/nedokonavosti nového typu, typu předponového.

III. Tento nový stav již známe z doby historické – ze staršího období staré češtiny: systém kmenů uvedené čeledi je zde již symetričtější v tom směru, že stč. stavové imperfektivum seděti zde již má předponový protějšek perfektivní poseděti (srov. poseďte málo mlčiece, uslyšíte divóv mnoho viece HradProk 13b) i předponový protějšek tranzitivní vyseděti (srov. nikdy z vajec svých nemohl ptáčat vyvésti a vyseděti GestaB 116b). Produktivnost nového prostředku dotváření opozice dokonavosti/nedokonavosti, tj. předpony, je ovšem důsledkem vidové deprefixace (posadí : posázieposadí : sadí apod.). Proto centrální vidové dvojice tohoto systému mají v té době již také podobu sadí : posadí (T) a sadí sě : posadí sě (IT). Srov. T: proti… tvým dětem, ježto sadíš podle sebe UmučRoud 752 (ipf.) – posadiž ji (matku) na stolici u svého otce na pravici Vít 41b (pf.); IT: aby každý sadil sě na posledním miestě HusPost 166b (ipf.) – zástup… na zemi se posadil WaldhPost 94 (pf.). Opozice tranzitivnosti/intranzitivnosti typu posadí : posadí sě je ovšem ve srovnání se starším typem příponovým posadí : sědne mnohem homogennější[a]homogennější] homogenější, její členy mají více společných rysů po stránce formální, a proto se stává opozicí centrální (1.41); tím je dána tendence k tomu, aby se nereflexívní, původní podoby intranzitivní (sědne pf., sědá ipf.) posunuly k periférii systému a zaměřily se na vyjadřování významů sekundárních, speciálnějších (1.421‚viz šipky na našem dynamickém prostorovém modelu III). Starší stadium staré češtiny tedy charakterizuje rozvoj asymetrických opozicí vedle starších opozicí symetrických, přípono[70]číslo strany rukopisuvých: posadí : sědne (T/IT) → posadí : posadí sě; sědne : sědá, posadí sě : posázie sě n. posazuje sě (pf./ipf.) → posadí sě : sadí se (4.122). – Ani v tomto stadiu nebyl ovšem uvedený systém dokonale vyvážený, protože rozvinutím perfektivních odvozenin od imperfektiva stavového seděti (→ poseděti, vyseděti aj.) se prohloubila asymetrie v rámci starého protikladu stavovosti/opakovanosti (s/o). Vznikla tím tendence k vytvoření nových kmenů s významem opakovaným (viz šipky směřující od kmenů vodorovně doprava v našem dynamickém modelu na obr. č. 4).

Obr. 4 (k 4.132 III)

Obr. 4 (k 4.132 III)

IV. Vývoj ve směru této tendence byl také později realizován. V nové češtině již máme příslušné kmeny s významem (příznakově) opakovaným nejen v oblasti intranzitivní a tranzitivní nedokonavosti (o. ipf.), ale i v oblasti intranzitivní a tranzitivní dokonavosti (o. pf.). Srov. o. ipf.: smutně sedíval (žebrák u cesty) Baar, s ní sedával sám podvečer u okna Vrba (IT) – ji (čepici) sázívali toho času na hlavy těm, kteří byli odsouzeni k upálení Pečírka (T); o. pf.: po dvaceti jich (dětí) posedalo na žebřinové vozy V. Mrštík, mnozí pousedali do kočárů R. Svobodová (IT) – rozsázím (vojáky) za jeden stůl Klicpera, prosedal u důchodňů [71]číslo strany rukopisudva měsíce R. Svobodová (T). Viz náš prostorový model na obr. č. 5. Dodejme – pro úsporu bez uvedení dokladového materiálu –, že tento dílčí

Obr. 5 (k 4.132 IV)

Obr. 5 (k 4.132 IV)

systém české slovní zásoby, vybudovaný na základě opozicí tranzitivnosti/intranzitivnosti, dokonavosti/nedokonavosti a opakovanosti/neopakovanosti, byl dotvářen již v době staročeské (před r. 1500). I po této vývojové etapě ovšem zůstává dominantní opozicí systému opozice dokonavosti/nedokonavosti: centrum systému tvoří nyní již opoziční vidové dvojice homogennější, vyznačující se větším počtem společných formálních rysů všech svých členů, totiž posadí se : posazuje se (IT) a posadí : posazuje (T), kdežto většina členů bývalých centrálních opozicí, totiž (‑)sedne : (‑)sedá, sadí se (IT) a (‑)sází, sadí (T), má již postavení perifernější, tj. vyjadřuje především významy speciálnější, sekundární, posunuté od centrálního významu zaujetí tělesné polohy „vsedě“. Srov. podle SSJČ: sednout 1. ‚posadit se‘ (do vlaku ‚nastoupit‘), 2. ‚ukončit klesavý pohyb‘ (o letadle apod.), 3. na koho ‚zachvátit koho‘, 4. hovor. ‚přilehnout‘, 5. expr. ‚hodit se‘; usednout 1. poněk. kniž. ‚posadit se‘, 2. na koho ‚zasednout si‘; sedat 1. ‚posazovat se‘ (do vozu [72]číslo strany rukopisu‚nastupovat‘, na koně ‚nasedat‘), 2. ‚přistávat‘ (o letadle), 3. na koho ‚zachvacovat koho‘, 4. ‚zapadat‘ (o slunci), 5. ‚(vy)sedávat‘; sadit se ob. ‚vsadit se‘; sázet 1. ‚zasazovat‘ (rostliny), 2. ‚umisťovat‘, 3. ‚dávat peníze v naději na výhru‘, 4. ‚zhotovovat sazbu‘, 5. expr. ‚vyslovovat‘, 6. ‚vytýkat‘; sadit 1. ‚zasazovat‘, 2. poněk. zast. ‚ustanovovat‘ aj.

(4.14) Vývoj takovýchto lexikálních jednotek, které se posunuly od centra svého systému k periférii, právem soudobá lingvistika srovnává s vývojem jednotek systému fonologického. Např. J. VACHEK upozorňuje na to, že využití jistých periferních jazykových prostředků („nejen fonologických“) je ve své podstatě obdobné osudu českého dlouhého vokálu /o:/: toto dlouhé ó po změně stč. ó > a po monoftongizaci tohoto v ú (psané ů) se octlo v postavení periferním a stalo se „signálem upozorňujícím na cizost, resp. emotivnost výrazů je obsahujících“ (2.223), tj. jednotkou sice integrovanou do českého vokalického systému, ale „integrovanou diferenciačně“, takže se svou příznakovostí funkčně liší od plnoprávných (centrálních) jednotek tohoto fonologického podsystému sloužících „napořád funkčnímu přístupu bezpříznakovému“ (1968, s. 31). Takovéto diferenciačně integrované periferní jednotky v systému lexikálním, jak ukazuje J. VACHEK na jiném místě,[77]J. Vachek, On the Integration of the Peripheral Elements into the System of Language. In: TLP 2, Praha 1968, s. 23–37, zvl. 25–27. se však neomezují jen na signalizování přístupu emotivního (expresívního), ale slouží i účelům čistě komunikativním. Jako příklad uvádí restrukturaci starších angl. opozicí late : latter a near : next v mladší homogenější opozice late : later a near : nearest, při níž se staré paradigmatické formy – komparativní latter a superlativní next – lexikalizovaly funkčním přehodnocením na jednotky se speciálním, neparadigmatickým významem intelektuálním ‚pozdější v pořadí‘ a ‚další, následující‘; takovéto formy „v starších stadiích jazyka tvořily paradigmatické tvary komparativů (popř. superlativů) příslušných adjektiv, ale v důsledku závažných formálních změn se tak dalece odlišily od forem svých pozitivů, že nadále již nemohly plnit své původní paradigmatické funkce. (Jak známo, tuto původní funkci převzaly nové formace typu later, latest, nearest.).“ Centrální funkce byly tedy převzaty formami přímo (těsněji) integrovanými k centru (tj. větším počtem společných formálních rysů, srov. 1.41). – Na základě stejného principu nabylo speciálních sekundárních významů české sloveso sednout. Když se v stč. opozici posadí : sěde (4.132/II) v důsledku hláskoslovných změn oslabil vztah mezi oběma členy a intranzitivum sěde (> sedne) se od centrálního tran[73]číslo strany rukopisuzitiva odsouvalo na periférii daného lexikálního subsystému (4.132/III–IV), došlo k několika závažným změnám: základní (centrální) funkci onoho starého intranzitiva začala plnit nová forma (přímo integrovaná k centrální jednotce posadí), totiž posadí se, ale staré intranzitivum sedne nezaniklo, nýbrž nabývalo speciálních významů neparadigmatických (netýkajících se polohy „vsedě“), a to (a) intelektuálně posunutých (např. smutek na mne sedl ‚smutek mě zachvátil‘), (b) stylisticky diferencovaných (hovor. kabát mu dobře sedne ‚padne‘) a (c) expresívních; posun periferních jednotek do oblasti expresív je již vlastně přechod do jiného lexikálního podsystému, podobně jako jejich přesun (d) mezi jména vlastní nebo (e) mezi termíny (srov. 1.423). – Takovéto využití periferních lexikálních jednotek k diferenciaci a obohacení slovní zásoby patří ovšem k obecným zákonitostem lexikálního vývoje[78]Srov. I. Němec, Česká slovesa změny vlastnosti typu blednouti/zblednouti, LF 80 (1957), s. 260 (o „obohacování slovní zásoby tím způsobem, že funkci starého slova přejímá slovo nového typu, ale staré slovo samo nezaniká, nýbrž nabývá nového významu speciálnějšího“). a zákonitý vztah mezi lexikální jednotkou přímo integrovanou k centru a diferenciačně integrovanou lexikální jednotkou periferní (typu later : latter, posadí se : sedne) je třeba brát v úvahu při rekonstrukci jednotek neúplně doloženého lexikálního (sub)systému (o tom níže, 6.124).

(4.15) Kvalita lexikálních jednotek podobně jako kvalita fonémů není ovšem dána pouze takovýmito paradigmatickými vztahy k jiným jednotkám téhož systému, ale i jejich vztahy syntagmatickými (srov. zvl. 1.6 a 2.42), tj. jejich vzájemnou spojitelností, valencí. Právě tak jako fonologie zkoumá, které fonémy mohou stát v promluvě v kontaktu a k jakým změnám přitom dochází, také lexikologie prohlubuje svou analýzu tím, že zkoumá syntagmatickou spojitelnost slov (v jejich jednotlivých významech) a zákonité důsledky této spojitelnosti. Podobně jako fonologie přitom vychází ze shodných distinktivních rysů spojitelných fonémů (srov. např. společný rys neznělosti ve skupině pk u slova sopka), také lexikologie zjišťuje shodné sémantické rysy spojitelných lexikálních jednotek (srov. společný rys ‚hudební nástroj‘ obou jednotek v syntagmatu hrát na housle, 1.6), a u lexikálních jednotek spojených takovým společným rysem („solidárních“) rozlišuje různé druhy sémantického vztahu (vztah afinity, selekce a implikace, viz E. COSERIU 1970, s. 55–56). Cenné podněty pro diachronní studium slovní zásoby zde přináší srovnávání takových faktů, jako je vysouvání hlásek z jistých hláskových skupin (např. stl > sl, stč. stlúp > slúp) a elipsa lexikálních jednotek v jistých slovních spojeních (bez významové změny celku): srov. stč. sníti s světa ‚zemřít‘ → sníti ‚zemřít‘ (král Filip s světa snide AlxV [74]číslo strany rukopisu114hanebně sníti nechtiece, boj na samém břězě vzěchu AlxV 1826), zahladiti s země ‚zničit‘ → zahladiti ‚zničit‘ (ovoce jich s země zahladil JeronM 3b perdidit – již nikakéž nezahladím světa potopami vodními PulkR la perdam), zhynúti s země ‚zaniknout, zahynout‘ → zhynúti ‚zaniknout, zahynout‘ (zhyň s země pamět jich ŽaltPod 108,15 dispereat de terra – slibové jeho a slova jeho nikdy nezhynou ArchČ 20,560, r. 1469) apod. Z takovýchto jazykových faktů je např. jasné, že spojení slov jistých významových okruhů zákonitě vede k určitému významovému posunu, že řada lexikálních jednotek označujících zánik nebo záhubu byla původně slovesy pohybovými, že čes. sloveso pojít ‚chcípnout‘ bylo utvořeno předponou po- s původní funkcí odlukovou[79] Viz I. Němec, O slovanské předponě po- slovesné, Slavia 23 (1954), s. 8. aj. Proto etymologie a historická lexikologie vůbec musí přihlížet k podobným faktům spojitelnosti lexikálních jednotek, musí uplatňovat princip valence při své analýze. A také to činí (srov. I. NĚMEC 1968, § 3.5, a 1974, s. 163). I v oblasti historické lexikografie, kde se při analýze lexikálního významu často ještě zanedbává úloha roviny morfematické (zvl. slovotvorného významu, 2.41), existují již vypracované metody analyzující lexikální význam na základě jeho konstituentů syntaktických: rozlišují jej podle spojitelnosti jeho formy s jinými lexikálními jednotkami jisté větněčlenské platnosti (monovalenčnost, bivalenčnost, trivalenčnost), jistého tvaru či konstrukčního typu (valence konstrukční), nebo jistého sémantického okruhu (valence lexikální, sémantická).[80]Srov. Staročeský slovník (úvodní stati, soupis pramenů a zkratek), Praha 1968, s. 24–26 a 40; Table ronde sur les grands dictionnaires historiques, Florencie 1973, zvl. s. 55–66 a 91–95. Kvantitativními změnami v této valenci se pak osvětlují kvalitativní změny lexikálního významu (3.5).[81]Srov. I. Uluchanov, Izmenenija v leksičeskoj sočetajemosti kak pričina semantičeskich izmenenij. In: Problemy leksikologii, Minsk 1973, s. 174–180. – Studium valenčních vztahů nám ovšem také umožňuje objektivněji určit podstatné komponenty lexikálního významu v rámci významu slovnědruhového (např. rozlišit zájm. nějaký od adjektiva nějaký, 1.6, nebo stč. subst. desět od číslovky desět, 2.41), syntaktického (viz 2.42) i slovotvorného (2.41).

Vycházet ze slovotvorného významu při výkladu významu lexikálního není bez problémů, jde‑li o starší fázi lexikálního vývoje, protože nemůžeme vždy snadno posoudit, zda byl v té době ještě živý vztah slovotvorné motivace. Pomůže nám přitom důsledné přihlížení k sémantické valenci zkoumané lexikální jednotky. Např. kdybychom vystihovali význam stč. slova oběd stejně znějícím ekvivalentem dnešním, zřekli bychom se možnosti rekonstruovat onu lexikální jednotku na základě jejího významu slovotvorného, tj. vystihnout sémantický rys daný funkcí předpony ob- (‚okolo, v kruhu‘); ale valence doložené v stč. dokladech prokazují, že zde byl onen sémantický rys závažnější než [75]číslo strany rukopisudnes, tj. že stč. slovo oběd sloužilo především k pojmenování jídla v kruhu, k označování společného pojedení (nikoli pojedení osamoceného jedince): toto substantivum se zde převážně spojuje se slovesem majícím kolektivní agens (by… s vámi byl seděl za tiemto obědem AsenF 262a; posadiec se za stuol jedie… dokonajíce oběd CestMil 83a apod.) nebo funguje v syntagmatech, jež ve vzájemném spojení vyjadřují kolektivní účast na označovaném ději (když přijdeš k mému obědu BawEzop 1572; pozval jeho tu k sobě k obědu RokLukA 302a apod.); tento sémantický rys kolektivního participantu označovaného děje je ovšem dominantní v stč. lexikální jednotce oběd ‚hostina, hodování‘ (učinil slavný oběd BiblOl Jdt 12, 10 cenam; manducatis… voběd za mrtvé učiněný VodňLact A8a apod.); srov. 4.111.

(4.2) Z uvedených důvodů (4.15) se tedy historická lexikologie zaměřuje na valenční rozdíly mezi starším a dnešním stavem zkoumaných lexikálních jednotek a vystříhá se tak anachronismů při interpretaci jejich slovotvorného významu v starších fázích vývoje. Např. valenční schopnost stč. substantiva obličěj být v biblických textech místním určením sloves pohybových (šli sú, radujíce sě, ot obličeje rady BiblOl A 5,41 a conspectu; postavím hřiechy tvé přěd tvým obličějem ŠtítBojVyš 5a contra faciem; z obličěje tvého súd tvój vynde ŽaltWittb 16,2 de vultu) odpovídá té skutečnosti, že stč. slovo obličěj nemělo ještě zcela zastřený původní slovotvorný význam „to, co je kolem líce“, tj. že mohlo spíše než dnes označovat části obličeje mimo tváře, zvl. oči a ústa; mohlo být proto spíše dosazováno do překladů za lat. conspectus a vultus. Potvrzuje to také synonymičnost tohoto stč. slova s verbálními substantivy obezřěnie a opatřenie (srov. přěd obličějem andělským vzchváli tě ŽaltWittb 137,1, pod. BiblPad a BiblPraž, a varianty v obezřěňú anjelóv ŽaltKlemv opatření BiblLit – za lat. in conspectu angelorum); srov. též případy, kde bychom dnes užili slova pohled (např. nejsem duostojen tvého obličejě MatHom 104 aspectu), a valenci ustáleného spojení obličějem v obličěj se slovesy vidění a mluvení (vidiemy nynie skrze zrcadlo v přeludě, ale tehdy obličejem v obličej EvOl 1 C 13,12 facie ad faciem; obličejem v uobličej mluvil jest k nám BiblCard Dt 5,4 facie ad faciem). Je tedy pochopitelné, že dokud ještě v stč. slově obličěj přežíval týž slovotvorný význam, jaký měla formace psl. místního typu obličie, tj. „to, co je kolem líce“, mohlo být toto stč. slovo snáze při překladech z latiny dosazováno do takovýchto kontextů, kde jde o uplatnění očí a úst. Teprve později, když byl tento slovotvorný význam zcela přehodnocen v dnešní význam „to, co je kolem líce, a líce také“ (obličej včetně tváří), ustoupil sémantický rys funkce očí a úst do pozadí a slovo obličěj se stalo těsnějším synonymem slova tvář; proto také v pozdějších stč. textech již není preferováno v naznačených kontextech a častěji je zde nahrazováno tímto synonymem (např. BiblPraž [76]číslo strany rukopisumá slovo tvář za starší obličěj v cit. bibl. místech A 5,41, Žalt 16,2, 1 C 13,12, Dt 5,4). Ono přehodnocení původního významu slovotvorného je ovšem příznačné pro takováto slovanská jména utvořená z předložkových pádů.[82]Srov. výklad F. Y. Gladneye (On the Structure of Nouns with Prefixes in Russian. In: American Contributions to the Seventh International Congress of Slavists I, 1973, s. 117–128, zvl. 126): typ vzmor’ je se strukturním významem [(„proti“ „lokalitě pojmenované motivujícím jménem“) nacházející se („oblast“)], tj. typ [(vz + X) j], restrukturoval se po zániku předložkové funkce morfému vz na typ [(vz) (X + j)] s významem [(„okrajová“) („lokality pojmenované motivujícím jménem“ „oblast“)]. Proto se stč. slovo obličěj po stránce lexikálně významové zcela nekryje se slovem obličej v dnešní češtině a takový rozdíl je třeba v historickém slovníku vhodně vystihnout.[83]Srov. Staročeský slovník, sv. 8 s. v. obličej. – Není třeba zdůrazňovat, že podobná hlubší analýza slovotvorných významů upřesňuje také závěry synchronního lexikálního studia (srov. 2.41); připomeňme jen, že rozpor mezi označovanou skutečností a slovotvorným významem jejího pojmenování je spolehlivým kritériem jeho expresivity.[84]Viz podrobně I. Němec, Slovotvorný význam a expresivita, SaS 33 (1972), s. 116–121.

(4.3) Ovšem při zkoumání starších fází lexikálního vývoje je mnohem problematičtější jiná stránka lexikálního významu než jeho podmínění jazykovým ztvárněním (valencí, 4.15, a významem slovotvorným, 4.2). Je to jeho složka mentální, daná psychickým zpracováním označované skutečnosti (kvalitou odrazu dané skutečnosti v kolektivním vědomí mluvčích, srov. 2.3). K objektivnímu postižení této významové složky má zatím vhodné metody lexikologie studující soudobou slovní zásobu: protože poznávací odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích je konstituován (zpracován) přiřazením k asociačně nejbližším pojmům (2.313), lze experimentálně (testy) ověřit, jaké sémantické určení se u dané lexikální jednotky nejčastěji vyskytuje a které podstatné komponenty jejího pojmového jádra jsou tím akcentovány. Např. bylo takto zjištěno, že hlavní sémantickou charakteristikou pojmenování časových úseků je trvání, kdežto u pojmenování počasí je to hodnocení jeho kvality.[85] Viz A. P. Klimenková, Nekotoryje voprosy psicholingvističeskogo analiza semantiki. In: Problemy leksikologii, s. 47. – O určování sémantických komponentů pomocí asociačních metod viz SaS 30 (1969), s. 101. Asociační testy psycholingvistiky ovšem také měří sílu různých mezipojmových asociačních spojů, jež odpovídají různým lexikálně sémantickým vztahům a podmiňují sémantické posuny: ukazuje se tak, že nejtěsnější vazba je mezi jednotkami antonymními, potom mezi jednotkami souřadnými, dále mezi pojmenováním vlastnosti a pojmenováním nositele vlastnosti, mezi jménem činnosti a jménem nástroje (např. na podnětové slovo jehla [77]číslo strany rukopisudalo z tisíce pokusných osob 160 osob odpověď nit, 158 špendlík, 152 ostrý, 135 šít, 53 ocel,… 1 zlomený, 1 krejčí).[86]Vyplývá to z údajů v čl. J. Průchy, O psycholingvistice, SaS 26, 1966, s. 71. – O významu lexika a sémantiky z hlediska psycholingvistiky viz 3. část kolekt. díla Osnovy teorii rečevoj dejateľnosti, Moskva 1974. Ve vývoji slovní zásoby se dynamická síla takových asociačních spojů projevuje především tím, že při vzniku nových výrazů pro obsahy vědomí se uplatňují staré výrazy pojmů a zobecněných představ takto asociovaných s oněmi nově pojmenovanými obsahy a častěji se na takový obsah přenáší ten starý výraz, který je svým starým obsahem těsněji asociován k onomu obsahu nově pojmenovanému; např. frekventovanější je posun od pojmenování daného nástroje k pojmenování jiného předmětu tvarem podobného (jehla ‚drobný nástroj k šití‘ → jehla ‚jehlice, ozdobný špendlík‘, srov. vytáhnout z klobouku jehlu Šimáček/PS) než posun k označování činnosti oním nástrojem konané (jehla ‚šití‘, srov. netěšila ji jehla ani domácí práce Krásnohorská/PS). Asociační vztah nejméně pevný, a tedy nejméně frekventovaný, je ovšem překvapivý, a proto se uplatňuje při sémantickém tvoření lexikálních jednotek expresívních (2.221): v tom smyslu je zákonité, že např. pojmenování nástroje se stává humornou přezdívkou jeho uživatele, osoby, která tímto nástrojem pracuje (jehlička ‚malá jehla‘ → jehlička ‚krejčí‘, srov. tys jí (krve) vylil, ty jehličko! Jirásek/PS). A tak lze říci, že asociační vztahy jsou důležitým faktorem dotváření lexikálně sémantických opozicí (4.123, srov. I. NĚMEC 1968, s. 112) a že lexikologie má účinné metody ke zkoumání jejich soudobého stavu. Větším problémem je jejich studium v minulých etapách lexikálního vývoje, protože nelze počítat s tím, že jednotlivé asociační vztahy měly i dříve totéž místo v pořadí těsnosti a frekvence, jaké mají dnes. Jistá jazyková fakta naopak nasvědčují tomu, že těsnost a frekvence takovýchto asociačních vztahů byla dříve jiná. Např., jak se zdá, vztah mezi nástrojem a jeho uživatelem byl ještě v době staročeské natolik těsný a frekventovaný, že pojmenování pracovníka názvem předmětu, kterým se zabývá, nemuselo mít ještě nutně charakter expresíva: viz např. stč. pojmenování ohřevného zařízení i topiče, který v něm topí, týmž slovem niestějka (srov. niestějky… zrušeny budú a nečisty budú BiblCard Lv 11,35 var. peci BiblPražmy sme kněžie a niestějka jest chlap; my sme zákona potvrzeného, ono beghard ŠtítBes 199). Při studiu takovýchto významových vztahů (posunů) v minulých jazykových stadiích lexikologie ovšem nemůže aplikovat metodu asociačních testů; musí se opírat o statistické rozbory lexikálních opozicí významových (v rámci subsystémů polysémních, 4.31) a lexikálních opozicí významově‑formálních (v rámci subsystémů slovotvorných, 4.32); vedle těchto vnitrosystémových [78]číslo strany rukopisuopozicí (4.33) nepomíjí ani sémaziologické paralely v jiných jazycích (4.34).

(4.31) Statistické rozbory lexikálních opozicí v polysémních subsystémech slovní zásoby (4.123) potvrzují, že šlo dříve o jinou intenzitu i kvalitu asociačních vztahů než dnes. Např. v stč. polysémních slovech označujících v základním významu domácí zvíře nevyskytuje se běžně posun k hanlivému pojmenování člověka: hanlivě se zde užívá o lidech převážně jmen živočichů škodlivých nebo neužitečných (výr o sedlákovi ChelčSíť 152b) a mezi stč. nadávkami vůbec jména zvířat představují překvapivě malé procento; např. v satirické skladbě Podkoní a žák, která nadávkami nešetří, žádná z nich není původem jméno zvířete (dvě jsou jména věcí – partéka ‚krajíc‘ a třepačka ‚hadr‘, šest jména osob – mizera, nebožátko, nebožtík, sagitář, satrapa, žebrák). Stč. jména zvířat zato na rozdíl od takových jmen novočeských vykazují větší procento významových posunů ve směru pojmenování nemocí nebo chorobných novotvarů, viz húsěnka, krticě, rak, ščiřík, vlk, vodné tele aj. Srovnáme‑li tyto staré názvy s jejich pozdějšími ekvivalenty úbytě, krtičnatost, rakovina, vyrážka, opruzení, vodnatelnost, pozorujeme, že později se již méně zdůrazňuje vzdálená (obrazná) souvislost s vnější podobou nebo s vnějšími důsledky působení oněch živočichů; novějšími názvy se zde vystihují rysy podstatnější – přímá souvislost se škodlivým dějem (úbytě, vyrážka, opruzení) nebo se škodlivou vlastností (krtičnatost, vodnatelnost). Toto nové jazykové ztvárnění ovšem souvisí s novým psychickým zpracováním odrazu příslušných skutečností – se zaostřením pozornosti na jejich jiné, podstatnější rysy konstituující příslušné pojmy (2.32). Protože s rozvojem poznání dochází k takovýmto změnám, jeví se nám dnes pojmenování nemoci jménem zvířete nebo pojmenování zločinu jménem části těla (stč. hlava ‚vražda, zabití‘) jako neobvyklé, nezdůvodněné frekventovaným asociačním vztahem. Opřeme‑li se zde o komponentní analýzu, můžeme vyslovit závěr, že sémantické vztahy v polysémní struktuře slova jsou na novější etapě jazykového vývoje jednodušší a sevřenější než v etapě staré; srov. např. více významů s menším počtem shodných sémantických komponentů v stč. slově nápis (1. nápis na nějakém předmětu, 2. titul, přídomek hodnostáře, 3. nadpis, záhlaví, 4. bibl. fylakterium, 5. kouzelná formule nebo kouzelnické znaky, 6. pomník, 7. zápis, spis, 8. opis, 9. právní záznam) a méně významů s větším počtem shodných sémantických komponentů v nč. slově nápis (1. nápis na nějakém předmětu, 2. epitaf, 3. nadpis, záhlaví, 4. arch. adresa, 5. arch. epigram). – Protože takovéto diachronní rozdíly v sémantických vztazích (posunech) uvnitř polysémních struktur odpovídají vývojovým rozdílům v asociacích, přispívá ovšem historické studium polysémních subsystémů slovní zásoby k poznání vývoje myšlení.

[79]číslo strany rukopisu(4.32) Těsností asociačních vztahů mezi obsahy vědomí (zvl. mezi pojmy) je tedy dáno, jak často se onomaziologických příznaků dané kategorie užije k vytvoření nových lexikálních jednotek jistého sémantického okruhu (např. názvů zvířat k pojmenování nemocí). Taková pojmenování na základě asociace s výchozím obsahem vědomí se ovšem netvoří jen sémanticky, významovým posunem (tj. dotvářením lexikální opozice významové, 4.123), ale i morfologicky, slovotvorným odvozováním (tj. dotvářením lexikální opozice významově‑formální, kmenoslovné, 4.122). Také statistické rozbory těchto lexikálních opozicí v subsystémech slovotvorných prokazují souvislost mezi častějším výskytem kmenoslovné opozice a těsnějším asociačním vztahem obecnějších (kategoriálních) významů jejích členů, jakož i souvislost mezi expresívností odvozeného členu takové opozice a jeho volným asociačním vztahem k členu základnímu (srov. 4.31): podobně jako jsou nejtěsněji asociovány pojmy antonymní nebo souřadné (jehla : nit, jehla : špendlík) a méně těsně pojmy prostředku a jeho vlastnosti (jehla : ostrý) nebo pojmy prostředku a jím konaného děje (jehla : šít), tak také k nejfrekventovanějším kmenoslovným opozicím patří lexikální opozice tvořené formanty antonymními (úspěch : neúspěch, talent : antitalent, vládní : protivládní aj.) nebo přechylovacími (učitel : učitelka, vlk : vlčice, letec : letkyně aj.), a již poněkud méně frekventované jsou zde opozice jména věci a jména její vlastnosti (led : ledový, špice : špičatý aj.), jména věci a jména děje tou věcí konaného (cvoček : cvočkovat, barva : barvit aj.); podobně jako je neobvyklý asociační spoj mezi pojmem předmětu a pojmem nespeciální činnosti, kterou lze uskutečňovat prostřednictvím onoho předmětu právě tak jako prostřednictvím mnoha předmětů jiných (jehla : píchat), tak také je v centrálních slovotvorných subsystémech češtiny neobvyklá kmenoslovná opozice jména substance a pojmenování děje uskutečněného prostřednictvím této substance, která pro něj není nijak zvlášt typická: dotváří se převážně v slovotvorném subsystému expresívním, srov. chmel a expresívum nachmelit se nebo jméno kůň a expresívní odvozeninu vykonit se ‚vyjet na koni‘ v humorném spojení rytíř se z lesa vykonil. K výrazně volnějším asociačním spojům patří také vztah mezi objektem a činností, kterou se do něho něco lokalizuje (jehla : navlékat); proto také příslušná kmenoslovná opozice není běžná v centrálních slovotvorných systémech češtiny, vyskytuje se spíše v slangu (srov. síť a sportovní vsítit míč) nebo v terminologii (srov. fara a administrativní přifařit někoho). Uvedeným volným asociačním vztahům mezi substancí a příslušným dějem v rovině psychického zpracování tedy odpovídá v rovině jazykového ztvárnění vztah mezi jednotkou centrální a periferní; lze říci, že volným asociačním vztahem je zde oslabován sémantický vztah základního jména substance k odvozenému po[80]číslo strany rukopisujmenování příslušného děje, a proto tato jména dějová přecházejí na periférii do jiného subsystému, zvl. expresívního (srov. 1.423a) nebo terminologického (srov. 1.423b). – To ovšem neznamená, že stejné poměry musely být v jazyce starém. Např. opozice typu hák : přihákovat měly v staré češtině – jak se zdá – větší systémovou frekvenci než dnes (a tedy i centrálnější postavení). Vývojem dominantní opozice vidové (4.122) je totiž dáno, že předponový typ hákovati : přihákovati ‚spojovat : spojit hákem‘ byl mladší (4.132 III) než typ příponový prigvaždati : prigvozditi ‚přibíjet : přibít hřeby‘ (stsl., 4.132 II), a že tedy v nejstarší vývojové fázi byl typ prigvozditi, přihákovati zcela běžným, frekventovaným – centrálním – denominativem; zcela běžně je v této době doloženo přímé prefixálně‑sufixální odvozování sloves ze substantiv typu světloosvětliti, aniž existuje příslušné simplex (*světliti). [87]Pozdní rozvoj prostě perfektivizační funkce původně lokálních předpon „souvisí na prvním místě s provedením deprefixace u sloves fundovaných dříve pouze jménem“ tj. sólosolitiosoliti/soliti (V. Martínková, Předpona o-, ob- ve staré a nové češtině, LF 98, 1975, s. 216). Takováto fakta[b]fakta] fakty by ovšem zasloužila podrobnější statistickou analýzu.

(4.33) I historická lexikologie prohlubuje tedy analýzu lexikální jednotky a jejího vývoje tím, že zkoumá opakovatelnost (četnost) vztahů mezi lexikálními jednotkami v rámci jejich dílčích systémů polysémních (4.31) a slovotvorných (4.32): má‑li při nedostatečné dokladové doloženosti přesněji rekonstruovat komponenty (nebo vývoj komponentů) dané lexikální jednotky, která vznikla tvořením sémantickým (tj. dotvořením opozice významové) nebo tvořením slovotvorným (tj. dotvořením opozice významově‑formální), může se opřít o vlastnosti jiných lexikálních jednotek téhož dílčího lexikálního systému, jež jsou zakotveny v dobře doložených takových významových nebo významově‑formálních opozicích. O tom podrobněji v kapitole 6.

(4.34) Lexikologie se ovšem může s úspěchem opřít také o takovéto dobře doložené opozice v jiných jazycích, tj. o jinojazyčné sémaziologické paralely. Ale nelze přitom zapomínat na to, že sémantické opozice (a tedy i sémantické posuny) mohou být vázány na specifické kulturní podmínky uživatelů daného jazyka (2.310, 4.123, 4.31), takže se lexikologie o ně nemůže opírat mechanicky, bez vyhodnocení jejich stránky mimojazykové; i ta musí být dostatečně paralelní. Proto jistě mají pro rekonstrukci lexikálního vývoje větší závažnost sémantické paralely z jazyků kulturně a vývojově blízkých než z jazyků takto vzdálených. Např. při rekonstrukci lexikálního vývoje češtiny lze uplatňovat ze staré egyptštiny sémantickou opozici ‚černá [81]číslo strany rukopisuzemě‘ : ‚úrodná země‘, ale nikoli již opozici ‚červená země‘ : ‚pustá země, poušť‘, protože tato opozice nemá v Čechách mimojazykové podmínění. Takovéto mimojazykové vyhodnocování použitelnosti jinojazyčných sémaziologických paralel je pak zvlášť důležité v etymologické analýze: např. při nesnadném osvětlování původu slovan. slova blago považujeme za vhodnější opírat se nikoli o hebrejskou opozici b‑r‑q ‚blesk‘ : b‑r‑k ‚požehnání‘ (jak se v etymologických slovnících někdy uvádí), nýbrž o dobře doloženou slovan. významovou opozici ob(v)lažiti ‚svlažit, osvěžit‘ : oblažiti ‚uvést do příjemného stavu, do blaha‘ (srov. stč. oblaženie ‚zavlažení‘ : oblaženie ‚potěšení‘, strus.‑csl. oblažitisja ‚zavlažit se‘ : oblažitisja ‚dosáhnout blaženosti‘ apod.), odkud lze vyvodit deprefixací blažitiblago ‚příjemný stav, blaho‘. Formálně‑významová opozice ob(v)lažiti : blago je i zakotvena v slovan. systému antonym, srov. gorěti ‚hořet, pálit‘ : gorě ‚nepříjemný stav, hoře‘. Dotvoření obojí opozice (s uvedeným sémantickým posunem ‚zavlažení‘ → ‚blaho‘, ‚pálení‘ → ‚hoře‘) mělo jistě vhodné mimojazykové podmínky zvl. na vyprahlejším území slovanského jihu, kde byla vzácností vláha, žírný dobytek apod.; vždyť právě v jižních oblastech Jugoslávie se také zachovaly relikty předkřesťanského užití lexikálních jednotek oblažiti, blažiti (srov. staré lidové výrazy oblaž ‚tuk, maso‘, ne oblaža mi se ‚nechutná mi‘ – původně asi o suchém, neomaštěném jídle, blažiti rane ‚zmírňovati bolest ran‘ mastí apod.), k nimž nepochybně patří i srbocharv. blažiti ‚jíst maso‘, blago ‚dobytek‘ a ‚majetek vůbec‘ (viz příslušná hesla v Rječniku hrvat. ili srp. jezika). Vývojovou souvislost blažitiobvlažiti potvrzuje zejména responze sch. blažiti rane (Osvet 2,174) – stč. obvlažiti bolest (LékVodň 274a).

(4.4) Těsnost a frekvence asociačních vztahů (4.3), hierarchie společných rysů usouvztažňujících navzájem pojmy, i jiné faktory psychického zpracování odrazu skutečnosti (2.2), jež podmiňují významové posuny, volbu onomaziologických příznaků při pojmenování apod., to vše je ovšem dáno společenskými podmínkami života uživatelů daného jazyka, mimojazykovou skutečností, ve které žijí. Bylo již řečeno, že např. posun od pojmenování domácího zvířete k hanlivému pojmenování člověka nemohl být rozvinut v době, kdy se krádež dobytčete ještě trestala smrtí člověka (4.123). Podobně zase v dnešní době, kdy se již málo realizuje patriarchální společné obědvání za jedním stolem, není v pojmu ‚oběd‘ do té míry zdůrazněn prvek kolektivní účasti jako dříve, kdy byl ještě tento prvek natolik závažný, že se odrazil v jazykovém ztvárnění onoho pojmu (v slovotvorné stavbě pojmenování a jeho valenci, viz 4.15); prostřednictvím tohoto prvku kolektivnosti byl k pojmu ‚oběd za společným stolem‘ také asociován pojem ‚společník u stolu‘, dnes již v jazyce [82]číslo strany rukopisunefixovaný; srov. stč. zaniklé substantivizované adj. zástolný (např. tys mě posadil, slúhu tvého, mezi zástolnými stolu tvého BiblOl 2. Rg 19,28 inter convivas). K přesnému určení lexikálních jednotek po stránce významové a k hlubší analýze lexikálního vývoje tedy lexikologie potřebuje znát příslušná fakta mimojazykové skutečnosti, konfrontovat poznání vývoje společnosti se svým poznáním vývoje jazyka a obojí poznatky navzájem doplňovat. Slouží tomu metody zaměřené dvojím směrem: na denotáty konkrétní, věcné, na tzv. reálie (4.41), a na denotáty abstraktní – na sociální vztahy, instituce, na jevy duchovní kultury (4.42).

(4.41) Studium věcných denotátů je zvláště důležité v historické lexikologii, která musí rekonstruovat lexikální významy názvů zaniklých nebo pozměněných věcí. Přesná rekonstrukce tzv. věcných významů (2.311) se ovšem opírá o zkoumání dochovaných předmětů (např. v muzeích), ale prvořadou důležitost pro ni má vyhodnocování dobových vyobrazení. Tato vyobrazení mají totiž proti muzejním exponátům tu výhodu, že jsou většinou zasazena do kontextu, který spojuje vyobrazení daného předmětu s jeho pojmenováním. Když si v muzeu prohlížíme středověkou rytířskou výzbroj a její součásti, často ani nevíme, jak se všechny ty starobylé věci jmenovaly. Jazykozpytec na tom bývá podobně, ale v opačném smyslu: zkoumá středověká pojmenování určitých oborů (např. rytířskou terminologii) a mnohdy ani neví, co některé starobylé, zaniklé názvy označovaly. Má‑li však v ruce rukopis, který staré pojmenování věci v textu doprovází jejím vyobrazením v textové ilustraci, pak je jeho úkol snadnější. Bez vyobrazení by nebylo snadné určit, jaký věcný význam měla stč. pojmenování radlicě, zahrada visatá, žalář, ruby střiebra aj. Takováto slova jsou však obsažena v nadpisech k zobrazeným výjevům z náboženských skladeb Krumlovského sborníku (Kruml 40, 13, 33, 79), takže odtud lze čerpat poučení o důležitých prvcích významu těchto slov – o vnějším vzhledu jimi pojmenované skutečnosti: pro vymezení lexikálního významu je zde důležité, že radlicě je v tomto iluminovaném rukopise zobrazena jako mírně zahnutý nůž velikosti meče, visatá zahrada jako terasa na nejvyšším podlaží věže (obr. 6), žalář jako kláda s odsouzencem do ní vsazeným (obr. 7), ruby střiebra jako mince. – Proto historická lexikologie i lexikografie[88] Výklad významu některých slov doprovází vyobrazením pojmenované skutečnosti např. Machkův Etymologický slovník 1968 a cílevědoměji Staročeský slovník 1977. využívá dobových vyobrazení k hlubšímu osvětlení věcného významu slov (4.411); náležité vyhodnocení takových vyobrazení však umožňuje upřesnit i jiné složky významu lexikálních jednotek, nejen význam věcný (4.412), a umožňuje také rekonstruovat nejen jejich význam, ale i jejich formu (4.413).

[83]číslo strany rukopisu

Obr. 6 (k 4.41: visatá zahrada)

Obr. 6 (k 4.41: visatá zahrada)

(4.411) Využití rukopisných ilustrací při rekonstrukci významové stránky slov někdejšího jazyka je ovšem jednoduché, celkem samozřejmé, když jde o pojmenování materiálního objektu, věci. Potřebujeme‑li k analýze věcného významu znát výčet hlavních viditelných vlastností pojmenované věci (popis jejího tvaru, relativního rozměru, složenosti ze součástí, umístění vzhledem k okolí apod.), pak je nasnadě, že takové informace můžeme vyčíst i z jejího vyobrazení; viz právě (4.41) uvedené příklady žalář, zahrada visatá apod. Vždyť vyobrazení skutečnosti, o níž chce někdo někoho informovat, bývá někdy výstižnější a úspornější než samo pojmenování nebo dobový popis, a proto se už v starých textech tu a tam i vtěluje přímo do kontextu souvětí jako jeho integrální součást. Srov. např. tento úryvek z LékFrantA 16a: jestliže by ta čára byla rozdělená červená, jako tuto ||||||||, znamenie jest milovánie s smělostí a dobroplodností. – Kromě toho dobová vyobrazení, v nichž se opakovaně vyskytují jisté charakteristické detaily, mohou nám také objasnit vznik významových posunů a osvětlit jazykovou symboliku vůbec. Např. položíme‑li si otázku, jakými slovními obrazy se v staré češtině vyjadřuje fakt smrti a jak jsou nejčastěji v stč. rukopisných ilustracích zobrazovány bezprostřední souvislosti tohoto faktu, dostaneme odpovědi více než paralelní: v obrazném slovním vyjádření staré češtiny jsou symbolem smrti máry a černá pohřební přikrývka (místo dnešního bát se smrti říkali staří Čechové báti sě mar a místo dnešního obratu už je po smrti užívali ustáleného slovního spojení už jede pod černým dekem) a v ilustra[84]číslo strany rukopisu

Obr. 7 (k 4.41: žalář)

Obr. 7 (k 4.41: žalář)

cích stč. textů jednajících o smrti člověka je jeho úděl nejčastěji zobrazován jako odnášení nebožtíka k hrobu na márách pod tmavou pohřební přikrývkou (viz níže 5.713).

(4.412) Ovšem podstatné komponenty lexikálního významu u pojmenování skutečnosti nejsou vždy dány jen jejími prvky, které uživatelé jazyka vnímají zrakem. Nezřídka to bývají i vlastnosti neviděné, ale pouze představované. Platí to především o reáliích exotických, které mluvčí nemohou dobře znát z vlastního nazírání. Tak již bylo ukázáno, že uživatelé stč. jazyka neměli zcela jasnou představu o slonu (někdy ho pojmenovávali i velblúd, tedy jako zvíře „veliké“ a „obludné“, tj. na domácí prostředí nestvůrně veliké, srov. 2.32) a tuto nepřesnou představu dosvědčuje i dobové zobrazení slona jako silného vlka s prodlouženým čenichem (viz obr. 1). Podobně se spíše vlku podobá krokodýl (stč. kododril) v ilustraci spisu Ctibora Tovačovského Hádání Pravdy a Lži (TovHád 71b, viz obr. 8). Po stránce psychického zpracování a výtvarného zpodobení šlo zde tedy o přizpůsobení cizokrajné reálie domácímu prostředí. Takové přizpůsobování bylo ovšem běžné zejména při překladech cizích slov, jejichž denotáty jsou vázány na prostředí biblické.[89]Tak jako se latinský název tygra překládá v stč. biblích domácím pojmenováním zubr (pro jeho sílu) nebo cizokrajný chameleón se označuje domácím slovem křeček (pro jeho barevnost), tak se zde také oblek a příbytek biblických postav zobrazuje v podobě domácí: bibličtí zbrojnoši mají v ilustracích stč. biblí odění staročeských žoldnéřů a nástroje zde zobrazené jsou nástroje běžné u nás ve středověku. Připomeňme jen pro příklad, že Kristův hrob je ve zmíněném již Krumlovském sborníku českých prozaických skladeb (z počátku 15. stol., str. 60) zobrazen jako sarkofág středověkého panovníka (viz zde obr. 11), nikoli jako skalní hrob židovský z biblického prostředí, ačkoli bible i Mikuláš z Lyry (LyraMat 178b) na zvláštnosti tohoto hrobu upozorňují. – Srov. k tomu zejména studii Fr. Šnajperka, Názvy exotických zvířat v staročeských překladech, LF 90 (1967), s. 380–385. Spíše než adaptaci k domácímu prostředí vidí zde vliv různých pramenů, zvl. předloh biblického překladu, I. Kwilecká (Ze studiów nad staropolskimi przekladami Biblii. Problem tłumoczenia realiów biblijnych, Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 10, s. 65–89), ale za prameny považuje ze svého hlediska i stč. překlady bible. Nelze také popřít, že přizpůsobování domácím reáliím a pojmům je nevyhnutelné při překládání cizích názvů kulturně vzdálených reálií zvl. v starších fázích vývoje jazyků; např. i stará amharština překládala lat. ursus domácím pojmenováním tygra (Z. Poláček, Diachronní analýza amharskěho lexika na základě rukopisu V. R. Prutkeho. Rukopis kandidátské disertace z r. 1974). Do[85]číslo strany rukopisu

Obr. 8 (k 4.412: kokodril)

Obr. 8 (k 4.412: kokodril)

bové zobrazení denotátu takových slov jako slon nebo krokodýl tedy pomáhá rekonstruovat tu složku jejich lexikálního významu, která nezávisí bezprostředně na realitě, ale je dána psychickým zpracováním skutečnosti, jejím pojetím (tzv. význam „pojmový“, 2.311, 2.314). Pochopitelně, vyhodnocení dobových obrázků je pak důležitou metodou nejen při sémantické analýze slov, která fixují někdejší odchylné, méně přesné psychické zpracování skutečnosti, méně jasný pojem o ní, ale i v těch případech, kdy jde přímo o představu skutečnosti nereálné, neexistující, např. pohádkové. Pro rekonstrukci významu stč. slova san např. není zanedbatelné to, že ve zmíněném iluminovaném rukopise Krumlovského sborníku (Kruml 30) je denotát tohoto slova zobrazen jako nestvůra mající podobu dnešní známé pouťové atrakce zvané „lochneska“ (viz obr. 9). Ilustrace přinejmenším vhodně dokresluje rekonstrukci lexikálního významu takových pojmenování, srov. např. výklad významu stč. slova noh a vyobrazení takto nazývaného fantastického zvířete v Staročeském slovníku (s. v.).

[86]číslo strany rukopisu(4.413) Historie slov má tedy pro své studium cenný pomocný materiál v obrázcích starých iluminovaných rukopisů a tisků. A je třeba říci, že tento materiál někdy dokonce i pomáhá řešit jazykovědné záhady, které se týkají i formální stránky lexikálních jednotek. Jako příklad nám může posloužit záhadné slovo „obuoz“ doložené na jediném místě v jediné památce – v slovníku z poloviny 15. stol. – spolu se slovy souznačnými púto a okova (NUK VIII G 28, fol. 87a). Jan GEBAUER ve svém lístkovém materiálu spojuje tento název pouta se slovesem ovázati (končetiny se přece poutají ovázáním). Ale pohled na upoutaného mistra Jana Husa ve vyobrazení, které nám zachoval starý tisk Husovy Postily (HusPostTN B lb), nás upozorňuje na správnější výklad. V uvedeném vyobrazení (viz obr. 10) má totiž mistr Jan Hus – kromě řetězů kolem těla – pouze jedno pouto, a to na levé noze; umístění tohoto pouta i jeho zobrazení v jednom kuse (nikoli ve dvou) nás opravňuje onen záhadný název „obuoz“ číst jako obnož. Umožňuje to nejen stránka grafická (/u/ a /n/ se v stč. rukopisech píše často stejně a litera z zde mívá platnost souhlásky /ž/), ale zejména stránka slovotvorná: pojmenování obnož je svou slovotvornou strukturou systemizováno pro strukturní význam „věc obepínající nohu“ (jako obruč „věc obepínající ruku“, ohlav „věc obepínající hlavu“, srov. stč. ohlav ‚ohlávka‘ apod., 2.41) a sémantický posun tohoto strukturního významu – tj. jeho zúžení na lexikální význam ‚nožní pouto‘ – je modelový, prokázaný sémaziologickými paralelami v jazycích příbuzných (4.123, srov. např. srbocharv. obnožnica ‚okovi na nogama‘).[90] Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika VIII. Zagreb 1917–1922, s. 416.

(4.42) Dobová vyobrazení věcných denotátů slov nám tedy umožňují přesněji rekonstruovat lexikální jednotky na starších etapách jazykového vývoje; zejména nás informují o věcném významu jednotek zaniklých (ruby střiebra 4.41, obnož 4.413) a o odchylkách ve věcně‑pojmovém významu slov dodnes živých (žalář 4.411, slon 4.412). Samo o sobě zobrazení pojmenované věci by však nemusilo být ještě spolehlivé, zvl. kdyby šlo o obrázek ojedinělý. Např. zkreslená podoba exotických zvířat (viz obr. 1 a 8) by stěží prokázala odchylku v lexikálním významu jejich pojmenování (4.412), kdybychom neměli o tom údaje jiné, zejména informace o rozšíření znalosti příslušných cizokrajných reálií v středověkých Čechách. Takové informace ovšem historická lexikologie musí těžit z poznatků jiných společenských věd, především z poznatků historie středověké kultury a dějin společnosti vůbec. Uveďme ještě názornější příklad. J. Gebauer vysvětluje ve svém slovníku (I, 370) stč. obrat platiti z dýmu, doloženém již u Dalimila, jako platit „z ohniště, z komína“; komín však nemáme v první polovině 14. stol. doložen ani lexikálně, ani v dobových

[87]číslo strany rukopisu

Obr. 9 (k 4.412: san)

Obr. 9 (k 4.412: san)

ilustracích, a pro tu dobu jeho existenci nepotvrzuje ani historická archeologie.[91]Srov. J. Škabrada ve sborníku Z počátku českých měst, Praha 1977, s. 123. Přesnější výklad by zde tedy byl: „platit z ohniště (později z komína)“. Historická lexikologie se tedy opírá při prohlubování své analýzy studiem kulturních a společenských podmínek užití slov o takovéto poznatky mimolingvistických historických věd. Ale neomezuje se na ně. Sama pro tyto své účely i ve prospěch poznání vývoje společnosti vůbec užívá zvláštních metod. Jsou to metody historické sociolingvistiky, záležející v konfrontaci vývoje lexikálního systému s vývojem struktury společenské.[92]Srov. R. A. Budagov 1971, s. 27: „Лексика исследуется как система, находящаяся в движении, соответственно чему учитываются факторы развития общества представлякщего определенную структуру социальных отнсшений.“ Protože změny společenské struktury se obrážejí na vývoji tzv. klíčových slov, na rozvoji terminologických slovních okruhů, na volbě onomaziologických příznaků pro nová pojmenování, na rozvoji synonymních struktur a expresívních slovních okruhů, na přejímání cizích slov apod.,[93]Srov. I. Němec, Е. Michálek a kol., Vztah sémantiky staročeské slovní zásoby ke společenské situaci. Slavia 47 (1978), s. 14–22. jednotlivé faktory společenského vývoje se konfrontují především s těmito podsystémy lexikálního systému (1.5): se slovními čeleděmi tzv. klíčových slov (4.421), s terminologickými okruhy slov (4.422), s novými pojmenováními, pro něž je volen pojmenovávací příznak z téže věcné oblasti (4.423), s charak[88]číslo strany rukopisu

Obr. 10 (k 4.413: obnož)

Obr. 10 (k 4.413: obnož)

teristickými onomaziologickými (synonymními) strukturami (4.424), s expresívy příznačných sémantických okruhů (4.425) a s kategoriemi přejatých cizích slov (4.426).

(4.421) Danou etapu společenského vývoje charakterizují v prvé řadě tzv. klíčová slova.[94]Viz R. A. Budagov 1971, s. 34. Otázkou klíčových slov a vztahem historie a sociolingvistiky se zabývá na franc. jazykovém materiále R. Robinová, Histoire et linguistique, Paris 1973, zvl. s. 45–49. Jejich sémantika obráží zejména sociální vztahy, společenské hodnoty a pojmy dotvořené sociálně‑politickým uvědoměním společnosti daného období. Příkladem takového klíčového slova může být samo pojmenování společnost, jehož sémantický vývoj v češtině dobře ilustruje historii vztahu jedince k celku: od uvědomění jednotících rysů příslušnosti rodinné a rodové – přes uvědomění jednoty národnostní a později širší, nadnárodní jednoty náboženské – až k chápání společenství nejširšího, všelidského, které umožnil teprve pád bariér národnostních a náboženských za humanismu.[95]Viz Z historie slov a věcí, Svobodné slovo 8. 9. 1976. Podobný příklad nám poskytuje stč. slovo obec jako kolektivní pojmenování stavů podílejících se na moci ve feudálním státě: zhruba do poloviny 14. století většinou označuje jen šlechtice, k nim pak ve druhé polovině 14. stol. přistupují královská města [89]číslo strany rukopisua za husitské revoluce již označuje husitské stavy včetně venkovských poddanských měst a venkovských bratrstev (2.11).[96] Viz J. Pečírková, Sémantická analýza staročeského slova obec, LF 97 (1974), zvl. s. 93–94. Pochopitelně, v době charakterizované vzestupem moci šlechty projevuje se tento společenský faktor v slovní zásobě nejen významovými posuny příslušných klíčových slov, ale i rozvojem jejich slovních čeledí (např. pán, panstvo, panic, panošě, expr. pánkati…, řitieř, řitieřstvo, řitieřský, řitieřovati…, rod ‚původ‘, urozenie, urozený, nezroda…, za Václava IV. jednota ‚šlechtický svaz‘, jednotník, spolujednotník apod.).

(4.422) Zatímco klíčová slova představují v lexikálním obraze společenské situace daného období důležité body – průsečíky výrazných linií a mezníky kontrastních ploch, samy ony linie a plochy jsou v tomto obraze vytvářeny především dobově charakteristickými řadami lexikálních jednotek významově souřadných a terminologickými okruhy slov. Obojí v širším pojetí chápeme jako terminologické subsystémy lexikálního systému (1.5). Např. odrazy husitské revoluce tedy shledáváme nejen v stč. terminologii vojenské (húfnicě, tarasnicě, srubnicě, píščala…), náboženské (boží zákon, věrní Čechové, hřiech, pikharti aj. s novou významovou náplní) a administrativně právní (obcě, veliká obcě, osada, moc ‚stát‘…), ale i v stč. terminologii sociálních vztahů,[97]Srov. např. kolektivní čl. oddělení pro dějiny českého jazyka ÚJČ ČSAV K vývoji terminologie sociálních vztahů, SaS 35 (1974), s. 189–194, a zvl. J. Macek, Osada. Z terminologii średniowiecznego osadnictwa, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 1977, 3, s. 359–373. jejíž lexikálně sémantické jednotky mohou být na pomezí i jiných terminologických okruhů a zároveň mít charakter slov klíčových.

Takovými termíny sociálních vztahů jsou např. pojmenování pán a velká obec, jejichž klíčové postavení v staré češtině vyniká ve srovnání se stavem staropolským: na rozdíl od staré češtiny titul pan v polštině 15. století nepřísluší prostým měšťanům ani členům městské samosprávy, natož pouhým členům městské obce – „už proto, že se v polských středověkých městech velká obec nestala politickou institucí a nebyla jednotkou městské nebo dokonce státní správy. Srovnání významů stč. a stpol. slova pán/pan zřetelně svědčí o tom, jak daleko postoupilo kolem r. 1500 demokratizační úsilí v Čechách a jak se v důsledku husitské revoluce lišilo postavení měst v Čechách od středověkého Polska“ (A. FIEDLEROVÁ a kol., Ze staročeské terminologie sociálních vztahů – pán, SaS 38, 1977, s. 63).

(4.423) Rozvoj jistých společenských vztahů, institucí, oborů činnosti apod. se ovšem neprojevuje v slovní zásobě jen rozšířením příslušných okruhů terminologických jednotek. Důležitým projevem společenských změn je také to, že se z takových společensky závažných okruhů slov přednost[90]číslo strany rukopisuně vybírají pojmenovávací (onomaziologickě) příznaky pro nová pojmenování. Tak např. rozvoj husitské brannosti a bojovnosti necharakterizuje jen vznik celé řady nových vojenských termínů, ale i obohacení abstraktní slovní zásoby metaforickými pojmenováními s militaristickou sémantickou motivací (duchovní boj, oděnie ďáblovo, nad sebú pilnú stráž jmieti apod.). Podobně vzrůst moci šlechty v Čechách za posledních Přemyslovců se obrážel na tehdejší slovní zásobě mj. tím, že na základě „šlechtických“ slov vznikla řada pojmenování kladně hodnocených jevů a vlastností, jako šlechetný ‚ušlechtilý‘, dvorně ‚pěkně‘, dobrodružský ‚hrdinský‘ apod.

(4.424) Společenský vývoj tedy s sebou přináší nové okruhy onomaziologických příznaků a nezřídka z různých etap tohoto vývoje jazyk zachovává vedle sebe synonymní pojmenování s různými takovými příznaky; taková koexistující synonyma pak tvoří onomaziologické struktury, jež jsou příznačné pro danou strukturu společnosti. Např. ve vrcholné etapě rozvoje feudální monarchie v Čechách odpovídá rozvinuté struktuře šlechtické společnosti soustava dílčích onomaziologických struktur, jejichž synonyma mají pojmenovávací příznaky ze tří období: z rodově‑kmenového období vývoje společnosti (vladyka, zeměnín, velmož, kmet…), z doby raně feudální s dominantními vlivy západní rytířsko‑lenní kultury (rytíř, hrabie, lenní pán…) a z období aristokratického feudalismu (šlechtic, urozený…). Jako další příklad lze uvést společensky podmíněný vývoj synonym vyjadřujících týž sociálně závažný pojem, jako ‚práce‘, ‚obchod‘, ‚stát‘ apod.[98]Srov. Je. Je. Talickaja, Semantičeskaja evoljucija slov so značenijem ,trud, rabotaʻ v češskom jazyke (autoreferát), Leningrad 1968, 18 str.; B. Ostrá 1972, ln.; Z. Horálková a kol., Die Aussagen der alttschechischen Sprache über die mittelalterliche Auffassung des Staates in Böhmen, Zeitschrift für Slawistik 18 (1973), s. 838–852; M. Pobudová, Významy stč. slova „obchod“ a jejich kulturně historická hodnota, LF 97 (1974), s. 80n.; Ch. R. Tuguševa, Istoriko-semasiologičeskoje issledovanije gruppy slov, vyražajuščich ponjatije ,torgovljaʻ v russkom, češskom i slovackom jazykach do nacionaľnogo perioda (autoreferát), Leningrad 1976, 24 str.

(4.425) Ovšem lexikální jednotky nefixují pouze pojmové odrazy takovýchto faktů ve vědomí mluvčích, ale i vztah mluvčích k oněm označovaným faktům (2.2). Vývoj společnosti se proto také neobráží jenom na vývoji sémantických kategorií lexikálních jednotek intelektuálních, ale i na vývoji různých okruhů jednotek expresívních, vyjadřujících citově hodnotící postoj mluvčích k sociální realitě. Je samozřejmé, že společenská hnutí bojující za obnovu společnosti se vyznačují charakteristickou zásobou expresívních pojmenování, jimiž vyjadřují svůj odmítavý postoj k společnosti staré, k jejím představitelům a nežádoucím jevům. Proto je důležitou metodou historické sociolingvistiky srovnávání sémantic[91]číslo strany rukopisukých okruhů expresív různých období (viz pozn. 40) a sledování vývojových kontaktů mezi oblastí lexikálních jednotek intelektuálních a oblastí lexikálních jednotek expresívních (např. vzrůstající odpor společnosti k světskému způsobu života duchovních osob se v době husitské lexikálně projevuje tím, že k staršímu intelektuálnímu pojmenování simonity svatokupec přibývají nové názvy expresívní – šimonita, šimoněnec, šimáček, jezita, jezenec aj.; podobně vedle staršího intelektuálního slova očistec objevují se v slovníku husitských radikálů pejorativní synonyma ošistec a purgáč).

(4.426) S vývojem společnosti se pak mění nejen její vztah k jistým skutečnostem a pojmům, ale také k jistým pojmenováním. Nejběžnějším případem je ovšem měnící se vztah k slovům cizího původu. V historii stč. společnosti byla období, kdy se v souvislosti s usidlováním zahraničních kolonistů v Čechách spontánně přejímala jejich cizí slova (viz např. německé názvy různých řemesel v staré češtině – barvieř, flašnář, maléř, platnéř aj.), ale s vzrůstem mocenského vlivu českých měšťanských vrstev vznikla i tendence vymycovat ty názvy cizího původu, pro něž měla čeština synonymní výrazy vlastní (připomeňme puristické úsilí mistra J. Husa: „též nynie hodni by byli mrskánie Pražené i jiné Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpoly německy řiekajíc… hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, renlík za trérožku,… marštale za konnici, mazhaus za svrchní sien, trepky za chódy, mantlík za pláštěk, hauzknecht za domovní pacholek, forman za vozatajHusVýklB 58a). Je pochopitelné, že odmítaná slova s neobvyklým, cizím hláskovým skladem pak přecházejí na periférii lexikálního systému a žijí zde nadále jako pejorativní expresíva (2.223); srov. příznačný vývoj staré vrstvy řemeslnických názvů přejatých z němčiny, jakým ještě Blahoslav dával domovské právo v české mluvě „verštatní“ („vocabula technica“), např. starý neexpresívní název tužky plavajs a jeho dnešní expresívní užití. Příklad opačného vývoje nám poskytují jména husita, viklefista, táborita apod., jež byla zprvu užívána v latinských protireformačních textech jako lat. názvy kacířů, a proto přešla do češtiny s citovým zabarvením hanlivým (stoupenci Husa a Viklefa se sami tak nenazývali, ve svém názvu zdůrazňovali následování Písma – zachovatelé božieho zákona, obránci zákona božieho, obcě k zákonu božiemu příchylné, boží bojovníci a zákona jeho); dnešní neexpresívní užití oněch slov je tedy až sekundární. – Společenské podmínění takových postojů mluvčích k cizím slovům odhalují některé speciální obory lingvistického studia: je to zejména studium mezijazykových kontaktů, které sleduje pojmenovávací možnosti jednotlivých jazyků (které reálie mohl daný jazyk pojmenovat svými slovy a pro co musil převzít slova cizí); dále jazykový zeměpis, onomastika, studium etnogeneze jazykových společenství a jejich diferenciace,[99]Srov. I. Němec 1974, s. 164n. to vše berou[92]číslo strany rukopisucí v úvahu etymologie a v neposlední řadě studium dějin purismu, jež přináší „zajímavé závěry pro vytčení sémantických oblastí jazykových kontaktů, pro míru odolnosti domácích výrazových prostředků vůči ovlivňujícím prostředkům cizím, pro sociální podmínky přejímání cizích výrazových schémat, pro účinnost umělých zásahů proti cizím výpůjčkám“.[100]M. Jelínek, Dějiny novodobého českého purismu (1975, rukopis).

(4.43) Náležité přihlížení k mimojazykovým (společenským) podmínkám lexikálního vývoje zabezpečuje jeho rekonstrukci před nejčastějším ohrožením – před nebezpečím anachronistické interpretace. Máme‑li shrnout závěry o možnostech upřesnění rekonstrukce lexikálního vývoje na základě principů uvedených v této kapitole (4.4), vyjádříme je stručně právě na příkladech, které svádějí ke krátkému spojení s běžnými fakty soudobého jazyka nebo jazyků příbuzných. Historická lexikologie musí pochybovat o tom, že stč. slovo komín znamenalo totéž co nč. komín, že slovo slon mělo od nejranější historické doby věcně‑pojmové jádro lexikálního významu zcela shodné s dnešním, že lexikální forma zapsaná jako obuoz byla odvozeninou dodnes živého slovesa obvázati, že stč. pojmenování pán významově odpovídalo stpol. slovu pan, že stč. názvy husita, viklefista měly týž lexikální význam jako dnes. Vedle některých jazykových faktů nás o tom opravňují pochybovat závažná fakta mimojazyková: údaje dané dobovými vyobrazeními příslušných reálií (komín 4.42, slon 4.412, obuoz 4.413), skutečnosti odhalované sociolingvistickým studiem klíčových slov (pán 4.422), sociolingvisticky osvětlené postoje k cizím slovům (husita, viklefista 4.426) aj. Pochybovat o významové identitě rekonstruované lexikální jednotky s její kontinuální jednotkou v nynější fázi vývoje téhož jazyka (a) nebo s její responzí v jazyce příbuzném (b) – to je základní předpoklad upřesnění historickolexikologické rekonstrukce. Taková identita co do věcně‑pojmové složky lexikálního významu musí být totiž prokázána spolehlivými údaji o příslušných denotátech (vázaných na někdejší skutečnost a její dobové chápání) a tyto údaje musíme shromažďovat pečlivým a všestranným studiem. Nezřídka je k tomu zapotřebí i znalostí speciálních historických disciplín (komín, 4.42). Platí to ovšem i o lexikálních jednotkách, které sice nemají přímou kontinuitu s jednotkami dnešními, ale jejichž věcně‑pojmový význam by mohl být nepřesně interpretován vlivem odchylného chápání dnešního. Např. při rekonstrukci stč. astronomických termínů okolek a okršlek (srov. měsiec sě ústavně hýbá v svém okolku pod sluncem LyraMat 176b a [slunce] obracuje sě v okrslku nebeském BiblPad 2 Esd 4,34) se nespokojíme s jejich běžným výkladem, že jde o dráhu nebeských těles po nebeské klenbě, i když [93]číslo strany rukopisu

Obr. 11 (k 4.43: představa biblického hrobu)

Obr. 11 (k 4.43: představa biblického hrobu)

tento výklad respektuje geocentrický názor uživatelů staré češtiny a nezdůrazňuje tedy zdánlivost oné dráhy, ale vezmeme v úvahu složitější rozdíl ve vědeckém poznání světa mezi dneškem a středověkem, jak jej odhaluje speciální výzkum středověké astronomie: podle výsledků tohoto studia[101] Za odborné informace děkuji dr. Z. Horskému, CSc., pracovníku Astronomického ústavu ČSAV. se tehdy pohyb nebeských těles chápal jako otáčení celých soustředných kleneb‑sfér (stč. „okolkóv“, „nebí“) s nebeskými tělesy na nich fixovanými, a proto stč. synonymní astronomické termíny okolek a okršlek interpretujeme takto: „otáčející se nebeská sféra unášející nebeské těleso (tyto sféry se chápaly jako duté soustředné koule)“.[102] Viz StčS 1977, s. 380 a zvl. doklad najvyššie nebe svu prudkostí všecka nebesa anebo okolky nebeské po sobě tiehne Hvězd 83a. – Ovšem existují i opačné případy, kdy nás naopak zasvěcené znalosti svádějí k náročnější interpretaci, než je třeba. Týká se to především užití slov v starých překladových textech, zvláště biblických, jež mají cizí předlohu velmi přesně proanalyzovanou podle soudobých vědeckých kritérií. Je zde nebezpečí, že specifický lexikální význam cizího ekvivalentu, vázaný na cizí kulturní prostředí a odhalený novověkými znalci onoho prostředí, ztotožníme s lexikálním významem stč. slova, které vo[94]číslo strany rukopisulil k překladu středověký překladatel málo znalý kulturně diferenční problematiky (c). Podobně jako v případech (a) a (b) i zde se toho nebezpečí vyvarujeme pečlivým řešením otázky, do jaké míry mohl stč. překladatel onu cizí reálii znát a jaké měl možnosti pojmenovat ji připodobněním k reáliím kultury domácí. Zase nám zde pomohou dobové ilustrace, jak jsme si naznačili na příkladě Kristova hrobu (pozn. 89); tato biblická reálie se většinou chápala jako sarkofág středověkého velmože (srov. Kruml 60, viz obr. 11), i když dnes víme, že šlo o specifický hrob skalní, tzv. pecovitý.[103]Viz P. Škrabal, Příruční slovník biblický, Praha 1940, s. 157. Stejně tak v překladech lat. psaných lékařských knih nebudeme ztotožňovat lexikální význam stč. slova s významem příslušného lat. termínu v jeho dnešním odborném pojetí. Např. v textu o oknu na zřietedlnici oka, ješto slóve latině katheracta (LékRhaz 5) nelze význam slova okno rekonstruovat jako ‚šedý zákal čočky oční‘, což je dnešní význam lékařského termínu katarakta, i když stč. okno zde označuje tutéž reálii jako onen novověký termín: věcná složka významu obou slov (daná označovanou skutečností) je tu stejná, ale složka pojmová (psychické zpracování dané poznáním oné skutečnosti) je odlišná (srov. 2.314); stč. slovo v takových kontextech nepovažujeme ani za termín významově rovnocenný s termínem střlat. předlohy, nýbrž za popisné obrazné vyjádření toho, co označuje cizí termín předlohy v rámci středověkého odborného poznání své disciplíny.

[95]číslo strany rukopisu5. Prohloubení analýzy lexikálního vývoje komplexním uplatněním uvedených principů (1–4)

(5) Chceme‑li prohloubit dosud běžnou analýzu lexikálních jednotek a jejich vývoje, nemůžeme se ovšem omezovat pouze na rozbor kontextů z různých dob, kde jsou doloženy (3.3), a na zkoumání právě uvedených mimojazykových podmínek jejich užití (4.4). Hlavní směr prohloubení této analýzy vidíme v maximálním uplatnění principů rozboru jazykového (1–3, 4.1–4.3), a zvláště ve využití explikativních možností systémových vztahů. Např. zkoumáme‑li vývoj dílčího systému české slovní zásoby – terminologického souboru pojmenování částí domu, zaujme nás osud speciálního názvu pro komoru k oblékání obláčnice, užívaný ještě na počátku doby obrozenecké: zanikl nepochybně nejen z důvodů mimojazykových (že tato speciální místnost přestala být mezi uživateli českého jazyka běžnou reálií), ale také proto, že již dříve zaniklo motivující sloveso obláčiti sě ‚oblékat se‘ (2.41) i synonyma oblačidlo, oblačišče, oděvnicě aj. (1.52), jimiž se v stč. bibli – stejně jako slovem obláč(ě)nicě – označovala předsíň starozákonního chrámu, chápaná jako místo k oblékání kněží a ukládání bohoslužebného roucha; toto chápání ovšem neodpovídalo oné cizí mimojazykové skutečnosti (kterou přesněji známe z vědecké rekonstrukce jeruzalémského chrámu), ale bylo motivováno existencí podobné reálie domácí (totiž sakristie, 4.43c, srov. vestibulum… dicitur locus, in quo vestimur, vel locus adiacens, proprie oblačišče SlovLucD 146a, obláčnice neb kapla JakZjev 302a JI 2,17 vestibulum) a hlavně jazykovým faktem souznění lat. předlohy vestibulum s lat. názvem šatů vestis. Prohloubení analýzy lexikálního vývoje tedy vidíme v komplexním studiu vývoje takovýchto dílčích lexikálních systémů tvořených lexikálními jednotkami na základě jejich různých vztahů (1.5). Onou komplexností rozumíme cílevědomé přihlížení ke všem zřetelům vytyčeným v dosud uvedených principech, vycházejíce především z těchto systémových vztahů: ze vztahu zkoumaného subsystému (např. polysémní struktury slova oblačišče) k systémům nadřazeným, vyšším (k terminologickému okruhu pojmenování částí domu, k příslušné slovní čeledi oblačišče, oblačidlo, obláčiti, obláčiti sě…), k systémům sousedním, usouvztažněným se zkoumaným subsystémem paradigmatickými vztahy (k soustavě synonym oblačidlo, [96]číslo strany rukopisuoděvnicě, kapla… apod.) a k systémům podřazeným, nižším (k sémantickým strukturám tvořeným komponenty domácího a bibl. významu polysémního slova oblačišče). Je pochopitelné, že historická lexikografie má těžiště takovéto komplexní analýzy v rekonstrukci stavu a vývoje oněch subsystémů nejnižších, sémantických struktur jednotlivých lexikálních jednotek a jejich struktur polysémních, takže pak historické lexikologii nezastupitelně připadá úkol rekonstruovat jednotlivá stadia a vývoj celého lexikálního systému na základě naznačené komplexní analýzy dílčích lexikálních systémů vyšších.[104]Dobrý lexikografický popis, dobrý historický slovník ovšem historické lexikologii usnadní takový úkol nejen prohloubením analýzy na oné úrovni nejnižší, tj. přesnější rekonstrukcí lexikálních významů slov a jejich polysémních struktur, ale i registrováním vztahů k vyšším lexikálním subsystémům (systematickým uváděním příslušných odkazů), viz praxi StčS 1977. V následujících kapitolách se pokusíme uvést příklady takové prohloubené historickolexikální analýzy na všech hlavních úrovních – na úrovni sémantické struktury lexikální jednotky (5.1), polysémní struktury slova (5.2), dílčího systému antonym (5.3), dílčího systému synonym (5.4), slovotvorného typu (5.5), slovní čeledi (5.6) a terminologického okruhu slov (5.7).

Pozn. Naše výklady ovšem nemohou na tomto místě uvádět výsledky detailního rozboru všech příslušných doložených jevů, ale budou ukázkou postupů, které při studiu daného dílčího lexikálního systému vedou k hlubšímu osvětlení jeho vývoje a svou uplatnitelností při analýze ostatních subsystémů téže úrovně umožňují rekonstruovat vývoj lexikálního systému jako celku.

(5.1) Vhodným příkladem hlubší analýzy, pokud jde o sémantickou strukturu lexikální jednotky, může být sémantický rozbor polysémního slova, které již zaniklo, takže nemáme oporu v jeho dochovaném stavu dnešním. Zde nezbývá než pečlivě zkoumat jeho lexikální jednotky v rámci doložených kontextů (5.11), vztah takto doložených lexikálních jednotek k sobě navzájem v rámci polysémní struktury (5.12), jejich vztah k systémům nadřazeným (5.13) a sousedním (5.14) i jejich vztah k mimojazykové skutečnosti (5.15), a na základě takové komplexní analýzy rekonstruovat pak jejich nejstarší historický stav (5.16) a jeho další vývoj (5.17). – Jako příklad volíme stč. sloveso občiniti.

(5.11) Z hlediska celoslovanského vzácné spojení slovesa činiti s předponou ob- žilo nesporně v staré češtině, jak ukazují tyto doklady: Bázeň (personifikovaná) občinivši bičík z provázkóv hřiechóv starých i nynějších popúzieše toho člověka BojDuchA lb; pan Šamberský také Heršlák drží, nepřítel muoj (tj. Roubíkův). A což já budu moci v jeho držení u[97]číslo strany rukopisučiniti tomu zboží zlého, občiním jako nepřétel ArchČ 8,156 (1475). Novější čeština již taková slovesa nezná (neuvádí je ani slovník Jungmannův, ani známější slovníky českých a moravských nářečí). Do citovaných kontextů by se sice hodilo nč. sloveso učiniti, ale kontextová zaměnitelnost zkoumaného slova slovem jiným není sama o sobě spolehlivou oporou pro výklad lexikálního významu.

(5.12) Vztah obou doložených minimálních kontextů občiniti bičík z provázkóv a občiniti co [škody někomu] je sémanticky natolik vzdálený, že nemůžeme usuzovat na dva doklady téhož významu, nýbrž na polysémii. Obě jednotky této polysémie mají společné to, že vyjadřují děj složený z řady úkonů (vytvoření bičíku upevňováním provázků, napáchání řady škod), ale výsledkem onoho děje v prvním případě je konkrétní jednotlivina (předmět), kdežto v druhém – abstraktní množství (řada dějů). Takový mezivýznamový vztah je ovšem běžný v rámci stč. polysémních struktur, jak ukazuje studium sémantických opozicí (4.123), srov. např. stvořiti tělo : stvořiti divy.

(5.13) Společný rys složenosti děje z dílčích úkonů je vlastní obecnějšímu významu nadřazených lexikálních systémů tohoto slovesa (2.4) – slovní čeledi se základem ‑čini- a slovotvorných typů s předponou ob‑. Sloveso činiti od původu označovalo manipulaci rukama, zvl. činnost přikládání a připojování něčeho k něčemu,[105]Srov. stsl. sъčiniti ,složit dohromadyʻ, strus. počiniti ,spravitʻ a stind. cinōti, cayati ,vrství, řadí, seskupuje, spojujeʻ (viz M. Vasmer 1958, 3/340). a předmětová perfektiva s předponou ob- vyjadřovala děj, jehož výsledek je místně rozložen na nějaký okruh. Tím obojím je dáno vodítko k objektivnějšímu vymezení významů tohoto slovesa, totiž jeho obecnější slovotvorný význam (4.2): lexikální jednotka občiniti v kontextu občinivši bičík [z provázkóv] zjevně patří k slovotvornému typu obraziti peniez (ComestC 256b) se slovotvorným významem „vytvořiti nějaký předmět vykonáním děje v kruhu“; jako peníz vzniká ražením ve tvaru kruhu, tak i bičík se z provázků vytvářel jejich kruhovitým připojením, tj. připevněním kolem dokola dřevěné násady nebo obvázáním (omotáním) pramene několika provázků na jednom konci; v každém případě šlo o vznik předmětu manipulací kolem dokola něčeho (srov. 5.15), jak ukazuje i srovnání se slovem téže čeledi náčinek ‚obklad‘ (zatímco náčinek pojmenovává věc vytvořenou přiložením něčeho na povrch těla, sloveso občiniti označovalo vytvoření věci přiložením a připojením kolem dokola nějakého předmětu). Proti tomu lexikální jednotka občiniti v kontextu občiniti co [škody kde] patří k slovotvornému typu o(b)kopati jámu okolo čeho (WaldPost 95b) se slovotvorným významem „učinit něco kolem dokola nějakého míst[98]číslo strany rukopisuního objektu“: předpona ob- s původním místním významem ‚kolem dokola‘ je v tomto kontextu zdůvodněna tím, že uvedený děj činiti zlé ‚škodit, působit škody‘ má postihnout celý okruh objektů vlastněných panem Šamberským (tomu zboží v jeho držení) v okolí jeho sídla – tvrze Heršláku. Srov. typ očesati ovoce 2.42.

(5.14) Podobně jako výklad občiniti bičík z provázkóv = ‚vytvořit bičík přiložením a připojením provázků kolem něčeho‘ se opírá o paralelní sémantickou strukturu jednotky téže slovní čeledi náčinek ‚věc vytvořená přiložením něčeho na povrch těla‘ (5.13), tak také výklad občiniti škody [kde] = ‚učinit škody kolem dokola‘ lze opřít o paralelní lexikální jednotku synonymní obdělati co [kde]; srov. i obděla [opevnění] okolo něho [Jeruzaléma] i vnitř ComestC 155b.

(5.15) Oba výklady mají kromě toho oporu i v poznatcích příslušných mimojazykových skutečností. O tom, že bičíky (důtky) se zhotovovaly především přivázáním a upevněním provázků kolem dokola dřevěné násady, svědčí dochované exponáty v muzeích i dobová vyobrazení (viz obr. 12). Že hrozba J. Roubíka panu Šemberskému (což já budu moci…, občiním jako nepřétel) doopravdy zamýšlela napáchání škod v okolí tvrze Heršláku, to potvrzuje historický materiál (4.42), jehož údaje shrnuje A. SEDLÁČEK: J. Roubík později svou hrozbu skutečně splnil, neboť „vesnice k Heršláku patřící přepadl a mnoho kořisti sebral“.[106]A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české 3, Praha 1932, s. 285.

(5.16) Z uvedené analýzy vyplývá, že oba doložené významy stč. slovesa občiniti se liší především valencí (4.15): objektem – výsledkem příslušného děje je v prvém případě jednotlivina – nástroj (občiniti bičík), v druhém případě množství, zdůrazňované v kontextu vyjádřením velké míry děje (což já budu moci…, občiním). Tato valenční diference umožňuje vystihnout první význam také pomocí nč. slovesa zhotovit, druhý také pomocí nadělat, napáchat. Proto lze obě lexikální jednotky doložené v oněch stč. kontextech popsat takto: 1. občiniti co [bičík] z čeho [z provázků] ‚vytvořit (zhotovit) nějaký nástroj připevněním něčeho kolem dokola‘; 2. občiniti co [škody] kde [kolem tvrze] ‚učinit (nadělat, napáchat) něco v okolí nějakého místního objektu‘. Správnost tohoto popisu se mj. potvrzuje tím, že se jím objasňuje dosud nejasné místo v bibli Olomoucké: oblehu Jeruzalém… a obczzuzym (sic!) jako okrúhlost v okolí v tvém a smeci proti tobě hromadu kamenie a dobyvadla pokořím (sic!) k obležení k tvému BiblOl Is 29,3 circumdabo quasi sphaeram in [99]číslo strany rukopisu

gorьkъ ‚hořký‘	solъdkъ ‚sladký‘ gorьkъ ‚horký‘	choldьnъ ‚chladný‘ hořký sladký	gor’kij sladkij horký chladný	gorjačij cholodnyj desьnъ ‚zdatný‘ (též o právě ruce?) 				lěvъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) pravь ‚přímý‘ (též o pracé ruce)			krъchъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) 				krivъ ‚křivý‘ prěmъ ‚přímý‘ funkce záporné částice	nikoli						nikak zdůraznění záporu	nikoli		nikudy		nikda/nikdy	nikak/nikterak způsob			nikoli		nikady/nikudy			nikak/nikterak 						nikudy		nikda/nikdy 				nikam		nikde		 nikda/nikdy místo					nikde		nikda/nikdy		čas funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

Obr. 12 (k 5.15: bičík)

circuito tuo… et munimenta ponam ad obsidionem tuam. Protože lat. sloveso circumdare se v stč. překladech překládá také slovesem obdělati (např. MatHom 327), což je kmenoslovné synonymum našeho slovesa občiniti, právem považujeme hapaxlegomenon obczzuzym za chybu a rekonstruujeme je jako obczzinym, tj. občiním (zvláště když na onom místě stč. textu máme ještě zjevnou písařskou chybu jinou – pokořím ‚ponam‘ místo položím). Toto dosud nejasné sloveso v kontextu občiním jako okrúhlost v okolí v tvém se zcela kryje s naší lexikální jednotkou občiniti co kde ‚učinit něco v okolí nějakého místního objektu‘ (č. 2) a onen celý kontext můžeme tedy bezpečně – i vzhledem k lat. předloze – interpretovat „učiním jakoby kruh v okolí tvém (Jeruzaléme)“, tj. sevřu tě obklíčením. Jiné stč. bible také mají na onom místě sloveso obklíčím (BiblPad, BiblPraž). – Tento nový doklad ze staršího stč. období vhodně dokresluje sémantickou stránku slovesa občiniti, protože zvýrazňuje u obou významů jejich sémantické komponenty společné i zvláštní, rozdílné: k těm společným patří osobní subjekt (agens), tvůrčí činnost složená z dílčích úkonů, rozložení výsledků těchto úkonů kolem něčeho, složenost objektu děje (patientu) z těchto dílčích výsledků; naproti tomu rozdílnými sémantickými komponenty jsou zde vlastnosti valenční – konkrétní objekt přenosný (bičík) proti objektu abstraktnímu nepřenosnému (škody, okrúhlost) a určitelnost uvedením materiálového zdroje (z provázkóv) proti určitelnosti uvedením místa (v jeho držení, v okolí tvém).

[100]číslo strany rukopisuKomponentní analýza zde tedy vyčleňuje na jedné straně společnou sémantickou dominantu obou významů (4.11), ztvárněnou slovotvorně (2.41, ob + čini‑) a syntakticky levomístným členem valenčního potenciálu (2.42, subjektem je někdo, tj. osoba), na druhé straně vyčleňuje komponenty diferenční, rozlišující, ztvárněné syntakticky pravomístnými členy valenčního potenciálu (2.42, objekt = něco konkrétního přenosného/abstraktního nepřenosného, určení = z něčeho/někde – místo definitivní lokalizace objektu); přitom diferenční rys různé určitelnosti (z něčeho/někde) je ovšem komponent potenciální, vázaný na kvalitu objektu. – Těsnější vztah k původnímu významu základu čini- (5.13) a konkrétní charakter objektu (hmotný nástroj) ukazují, že význam 1. je v této polysémické struktuře primárnější.

(5.17) Další vývoj obou lexikálních jednotek slovesa občiniti musíme charakterizovat jako zánik v souvislosti s faktory vnitrosystémovými, jazykovými, nikoli vnějšími, mimojazykovými. Tak zánik jednotky občiniti 1 (‚zhotovit nějaký předmět upevněním něčeho kolem dokola‘) nelze nespojovat s vývojem nadřazeného lexikálního subsystému (1.52) příslušné slovní čeledi, s významovou diferenciací synonymní struktury jejího základního slovesa činiti, dělati, tvořiti, pósobiti…: pro tento diferenciační vývoj bylo příznačné, že sloveso činiti i jeho odvozeniny se postupně více a více omezovaly na děje abstraktní, na spojení s abstraktními objekty (srov. nč. činit výčitky). – Zánik jednotky občiniti 2 (‚učinit něco v okolí nějakého místního objektu‘) pak zase musíme spojovat s úpadkem nadřazeného lexikálního subsystému – slovotvorného typu obkopati jámu, obdělati zdi (kde), jenž měl strukturní význam „udělat něco vykonáním příslušné činnosti (označované základním slovesem) okolo nějakého místního objektu“ (5.14). Úpadek tohoto derivačního, slovotvorného typu byl ovšem součástí širších vývojových procesů. Polysémní předponové slovotvorně typy tranzitivní jako obdělati něco, jejichž slovesa označovala i vytvoření něčeho hromadného okolo místního objektu (obdělati zdi okolo města), i opatření místního objektu hromadným výsledkem činnosti (obdělati město zdmi), byly zatíženy vnitrosystémovým rozporem mezi slovotvornou „totožností formy a růzností obsahu“ (3.42) a tento rozpor se řešil jejich formální diferenciací: typ obdělati, obstaviti… město zdmi zůstal produktivní, kdežto typ obdělati, obstaviti… zdi okolo města byl zatlačen typem udělati, postaviti… zdi okolo města. Tato restrukturace ovšem odpovídala jak ekonomické tendenci k odstraňování nadbytečných výrazových prvků (obdělati okoloudělati okolo), tak tendenci k analytičtějšímu vyjadřování (místní určení předponou i příslovečným určením → místní určení pouze přísl. určením).

[101]číslo strany rukopisu(5.2) Naznačená komplexní analýza stavu a vývoje lexikálních jednotek polysémního slovesa občiniti, včetně rekonstrukce (identifikace) jeho formy v dokladu sporném (5.16), je již také příkladem na analýzu polysémní struktury slova ve vztahu k podřazeným jednotkám i k nadřazeným lexikálním subsystémům slovní čeledi, struktury synonym a slovotvorného typu. Protože však tato stč. struktura záhy zanikla (5.17), je třeba ještě uvést příklad, který by poskytoval vhodný materiál pro hlubší analýzu složitějšího vývoje polysémní struktury. Takový příklad si volíme z oblasti sémanticky dosti blízké: polysémní sloveso zpósobiti. Také zde uplatníme komplexní hledisko vztahů syntagmatických (4.15), paradigmatických (4.2) i vztahů k mimojazykové skutečnosti (4.4) a jejímu psychickému zpracování v kolektivním vědomí (4.3). Vzhledem k většímu množství dokladů (které zde nelze uvádět v potřebném rozsahu) zařadíme za elementární kontextový rozbor (5.21) přehled hlavních distinktivních sémantických komponentů lexikálních jednotek v rámci dané polysémní struktury (5.22), a tento systém složený z oněch lexikálních jednotek pak upřesníme zkoumáním jeho vztahu k systémům sousedním (5.23) a nadřazeným (5.24), k mimojazykové skutečnosti a jejímu dobovému psychickému zpracování (5.25), a pak teprve provedeme rekonstrukci jeho stč. stavu (5.26) a vývoje (5.27).

(5.21) Podobně jako stč. občiniti, také sloveso zpósobiti v staré češtině označuje činnost osobního agentu, kterou vzniká nějaký hmotný útvar (srov. občiniti bičíkzpósobiti čihadla ArchČ 18, 207) nebo dějový fakt (srov. občiniti škodyzpósobiti škody ArchČ 3,125), ale navíc je také pojmenováním děje, kterým se mění postavení nebo vlastnost patientu (např. zpósobiti jezdcě ‚sešikovat‘ BiblDrážď 2. Mach 15, 20, zpósobiti mysl k pláči ŠtítSvát 116b). Z hlediska lexikální valence (4.15) tedy u slovesa zpósobiti musíme rozlišovat významy s takovým předmětem vnějším (A) a s oním předmětem vnitřním (B).

(A) Substancím, které zde označuje akuzativní objekt jako předměty vnější, mění agens za prvé (Aa) polohu: uvádí je (Aa1) do polohy za sebou (zpuosobiv panny… na koně podlé jich každého stavu a duostojenstvie TrojK 102b, zpósobiti jezdcě viz výše, zpósobiti své zástupy BiblOl Gn14, 8 = sšikovati se BiblPraž), (Aa2) do polohy vedle sebe (zpuosobiv naň [na stůl] posvátné chleby ‚srovnal‘ BiblPraž Ex 40, 21 ordinatis), (Aa3) do polohy na různá místa (Bořivoj v pražském městě strážě své zpósobiv PulkR 76a), (Aa4) do abstraktní „polohy“ klasifikační (lid ve tři řády zpósobil StítBrigC 39a); za druhé (Ab) agens mění stav nebo vlastnost substance: uvádí substanci (Abl) do stavu účelného uspořádání (zpósobiv duom svój i oběsil sě BiblOl 2. Rg 17, 23, zpósobil buoh svrchnosti světa ComestC lb disposuit, zpósobiti všeckno AlbRájA 35b), (Ab2) dodává substanci určitou vnější nebo vnitřní úpravu (hrnčieř… ramenem [102]číslo strany rukopisusvým zpuosobí hlínu BiblPraž Sir 38, 32 formabit, zpósobiti rúcho ‚upravit‘ Aug 4b, svój život MatHom 33b, srdcě, rěč apod.), (Ab3) dodává jí způsobilost k něčemu (zpósobiti koho k čemu TkadlS 21b, zpósobme mysl k pláči ŠtítSvát 116b formemus, stvátost oltářnie… ku požívání jest zpuosobena pod dvojím zpuosobem KorMan 71a, lid na vojnu zpuosobiv PasKal 2 2a).

(B) To, co označuje akuzativní objekt slovesa zpósobiti jako předmět vnitřní, činností agentu vzniká: agens vytváří za prvé (Ba) substanci, a to (Ba1) vytváří substanci bez vztahu k jinému účastníku děje (zpuosobil pán buoh člověka BiblPraž Gn 2,7 formavit, zpuosobiti příbytek BiblPraž Ex 15,17 oferare, krmě LékKřišč 15a, čihadla ArchČ 18,207, r. 1500), (Ba2) agens vytváří substanci ve prospěch někoho (pohanóm… mají potřebu tělesúu zpósobiti ‚opatřit‘ ArchČ 3,77 MajCar, zpuosobiti děvečce manžela BiblPraž Ex 21, 10),(Ba3) agens vytváří substanci nadřízenou někomu (z nich budú zpósobeni nad velikými tvrzěmi‚tj. vládci BiblDrážď 1. Mach 10, 36, zpuosobiti krále VýbAkad II/2, 102, poručníky ArchČ 8,390, r. 1482, kněží LetKřiž 115), (Ba4) agens vytváří substanci závaznou pro někoho (nový svój zákon zpuosobil… apostolóm KorTrakt 5a, zpósobil poručenství listem Půh 5/1, 79, r. 1483, elipticky zpuosobeno jest, aby chudí svobodně bohatých mohli poháněti ‚ustanoveno‘ Tovač 55). Za druhé (Bb) agens vytváří dějový fakt (událost, konání i stav), a to (Bbl) uskutečňuje jej bez vztahu k jinému účastníku své činnosti (zpósobiti poselstvie PulkR 113b peragere, zpósobiti mši zpievanú LetKřiž202, zápisy ListářRožmb 4, 308, r. 1450, s tiem… před súdem nic nezpuosobili Právšváb E 29a niht getan hant), (Bb2) uskutečňuje dějový fakt ve prospěch někoho nebo něčeho jiného (zpósobil spasenie naše ŠtítSvát 66a, když pokoj těch zemí zpósoben bieše PulkR 100a, když mi to [obstarání lékaře] zpósobíš VeronK 27 ‚zařídíš‘, zpósobím, abyste bydlili AktaBratr 2, 194b, o těch věcech [převzetí pokladů šel] zpósobit BiblOl 2. Mach 3,14), (Bb3) agens uskutečňuje dějový fakt v neprospěch někoho nebo něčeho (písaři… našim poddaným nedomnělé zpósobie škody ArchČ 3,125 MajCar, pósobiti nevinné krve prolitie PulkR 24a, jej nazajtřie zabiti zpósobili ZrcSpas 71, rád by všechno zlé naše zpuosobil ArchČ 7,342, r. 1468), (Bb4) dějový fakt je uskutečňován specifickým agentem – nadpřirozeným (činové… jsú hvězdami zpósobeny ŠtítSvát 26b, všichni skutkové… radú božskú… zpósobeni sú VýklŠal 105b, duch sv. zpuosobil jest v nich všelikú řeč božie ChelčSíť 10a, šathan zpósobil jest, že lid boží klaněl se jest modle BelA 169b ‚způsobil‘).

(5.22) Uvedený elementární kontextový rozbor polysémní struktury slovesa pósobiti (5.21) jsme tedy provedli na základě jeho valence konstrukční (spojitelnosti s akuzativním objektem, s jeho konstrukcemi zástupnými [103]číslo strany rukopisua s dalšími syntaktickými určeními) a na základě jeho valence lexikální (spojitelnosti se slovy jistých sémantických okruhů), viz princip 4.15. Vyčlenili jsme tak řadu sémantických komponentů (sémantických klasifikačních rysů) jeho lexikálních jednotek, především jejich komponent společný – akční charakter děje – a potom dva základní komponenty distinktivní, rozlišující v rámci dané polysémní struktury dvě sémantické dominanty (4.11): předmět vnější (A) a vnitřní (B). V rámci těchto jednotlivých dominant se uplatnily další distinktivní komponenty, objektivizované kategoriemi jazykového systému (2.5): umístění patientu děje (Aa), jeho kvalita (Ab), jeho kategoriální zařazení substanční (Ba) a dějové (Bb). Ještě na nižší úrovni jsme pak jednotlivé jednotky vyčlenili pomocí dalších distinktivních komponentů, které lze objektivizovat v jazyce systemizovanými obecnějšími významy, především významy předložkových a pádových konstrukcí (např. Aa1, Aa2, Ba2), ale také obecnější jazykovou distinkcí klad/zápor (Bb2/Bb3) a opakovatelnými lexikálními rysy (např. zúžením agentu děje na nadpřirozeného iniciátora, Bb4). Většinu těchto distinktivních komponentů objektivizuje také prohloubená analýza slovesných významů, jak ji uplatňuje pro dnešní češtinu F. DANEŠ.[107]Fr. Daneš 1976, s. 142–152; Vědecká mluvnice, 1974, s. 9n. V souladu s principy této analýzy můžeme všechny významy stč. slovesa zpósobiti charakterizovat jako akční děje směřující od východiska k závěru a hlavní distinktivní rysy vidět v tom, zda je závěrem děje nová situace objektu (A), nebo existence nového objektu (B); dále sub A: zda je novou situací lokalizace objektu (Aa), nebo kvalifikace objektu (Ab); sub B: zda je nově vzniklým objektem substance (Ba), nebo osamostatněný příznak substance – děj (Bb); v rámci skupin vyčleněných takovýmito dvojicemi sémantických komponentů lze pak jednotlivé lexikální jednotky objektivně rozlišit podle druhu lokalizace (Aa1, Aa2…), kvalifikace (Abl, Ab2…) a podle vztahu nově vzniklého objektu k participantům děje (Ba1, Ba2…, Вb1, Bb2…), popř. podle jejich specifikace (Bb4). – Pokusme se nyní všechny tyto distinktivní komponenty uplatnit i k prohloubení naší analýzy polysémní struktury slovesa zpósobiti a použijme k tomu také objektivních komponentů dalších, jež jsou dány systémovými kategoriemi jazyka, např. distinkce osobovosti/neosobovosti, hromadnosti/nehromadnosti (rozčleněnosti/nerozčleněnosti), hmotnosti/nehmotnosti (2.5) apod. Výsledkem bude takové upřesnění distinktivních komponentů:

(Aa1) Závěrem činnosti osobního agentu je lokalizace jednotek hromadného osobního objektu do seskupení za sebou: zpósobiti jězdcě, zástupy, panny (v průvodu). (Aa2) Závěrem činnosti osobního agentu je loka[104]číslo strany rukopisulizace jednotek hromadného neosobního objektu do polohy vedle sebe: zpósobiti chleby ‚srovnat‘. (Aa3) Závěrem činnosti osobního agentu je lokalizace jednotek hromadného osobního objektu na různá místa: zpósobiti strážě. (Aa4) Závěrem činnosti osobního agentu je klasifikace hromadného objektu: zpósobiti lid ve tři řády. (Abl) Závěrem činnosti osobního agentu je účelné uspořádání hromadného (popř. na různé části rozčlenitelného) substančního objektu: zpósobiti čeleď (ComestC 214b), dóm, svět, všecko. (Ab2) Závěrem činnosti agentu je vnější nebo vnitřní úprava substančního objektu: zpósobiti hlínu, rúcho, svój život, srdcě, řeč. (Ab3) Závěrem činnosti agentu je vnější nebo vnitřní uzpůsobenost (způsobilost, připravenost, přizpůsobenost) substančního objektu k nějakému ději: zpósobiti někoho k něčemu, lid na vojnu, mysl k pláči, svátost ku požívání, něčí srdce, aby… (AktaBratr 1, 4a).

(Ba1) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik hmotné substance: zpósobiti příbytek, krmě, čihadla, člověka (agens = Bůh). (Ba2) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik hmotné substance ve prospěch nějaké substance osobní: zpósobiti potřebu tělesnú někomu, manžela děvečce, což jim zpuosobeno a dáno (KorMan 59b). (Ba3) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik hmotné substance osobní nadřazené jiné substanci osobní: zpósobiti vládcě nad někým, zpósobiti krále, poručníky, kněží. (Ba4) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik nehmotné substance závazné pro nějakou substanci osobní: zpósobiti zákon někomu, zpósobiti poručenstvie, zpósobiti, aby chudí mohli poháněti. (Вb1) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik dějového faktu (události, konání, stavu apod.): zpósobiti poselstvie, mši, něco (= děj). (Ba2) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik dějového faktu ve prospěch nějaké substance: zpósobiti něčí spasenie, pokoj těch zemí, někomu něco (= dějový fakt), dále typ zpósobím, abyste bydlili a typ s elipsou dějového objektu zpósobiti o těch věcech, o dceři (Půh 5/1 103). (Bb3) Závěrem činnosti osobního agentu je vznik dějového faktu v neprospěch nějaké substance: zpósobiti škody někomu, všechno zlé něčí, nevinné krve prolitie, zabiti někoho. (Bb4) Vznik dějového faktu je závěrem činnosti nadpřirozeného iniciátora: činy jsú zpósobeny hvězdami, radu božskú, dále typ šathan zpósobil jest, že… apod.

(5.23) Že uvedené distinktivní sémantické komponenty (5.22) objektivně rozlišují lexikální jednotky polysémní struktury slovesa zpósobiti, to potvrzuje mj. srovnání se synonymní strukturou slovesa zřiediti, která se vyznačuje obdobnými sémantickými vztahy mezi svými jednotkami, srov.: (Aa1) zřiediti vojska (TrojK 89b), jezdcě (např. pět set jězdcóv zpósobených BiblDrážď 1. Mach 6,36 = zřiezených BiblLit tamtéž za lat. equites ordinati); (Aa2) zřiediv na něm [105]číslo strany rukopisu(na stole) chleby BiblBosk Ex 40, 21); (Aa3) 0; (Aa4) ve třech osobách zřiezeni PovOl 278a; (Abl) zřiediti zemi, duom (TobU 10, 13 gubernare); (Ab2) zřiediti řěč (BiblOl 2. Mach 2,30); (Ab3) člověk má postavu zřiezenú ke všie múdrosti Tkadl 19b; (Bal) množstvie hvězd po vší věži zřéditi kázal PasKal K7b; (Ba2) je (anjely) nám v službu… dal i zřiedil PasKal L1b; (Ba3) dětí svých a statku svého poručníky zdělati a zřiediti ArchČ 18,29 (1498); (Ba4) zřiediti práva (AktaBratr 1, 71b); (Bbl) neúplněs poselství zřiedil PasKal N2b; (Bb2) Ø; (Bb3) farář zřédil a spuosobil, aby… (byli) přinuceni ArchČ 9,24 (1400); (Bb4) tu lásku zřiedil v nás (Bůh) VýklŠal 42a.

(5.24) Rekonstrukci polysémní struktury lexikálních jednotek na základě uvedených distinktivních sémantických komponentů (5.23) je třeba dále podepřít a upřesnit jejím zasazením do širšího rámce, který nám poskytují jazyková fakta nadřazených lexikálních podsystémů. Abychom mohli bezpečněji určit, které lexikální jednotky dané struktury mají centrálnější postavení (1.4), budeme především zjišťovat, jak často se jednotlivé distinktivní sémantické komponenty vyskytují v kmenoslovném paradigmatu příslušné slovní čeledi, tj. u kolika slov stejnokořenných se opakuje týž soubor sémantických komponentů, vyčleňující danou lexikální jednotku zkoumané polysémní struktury (5.241). Abychom pak mohli přesněji určit, která lexikální jednotka je v dané polysémní struktuře vývojově základní, nejbližší etymologickému východisku, musíme tuto strukturu zkoumat v rámci nadřazeného slovotvorného typu (5.242).

(5.241) Pokud jde o kmenoslovné paradigmatické vztahy, není bezprostředně nadřazeným lexikálním systémem polysémní struktury zpósobiti celá slovní čeleď se základem -pósob- (tím méně soustava slov s kořenem ‑sob‑), nýbrž systém slov odvozených ze slovesa zpósobiti včetně deprefigovaného imperfektiva pósobiti[108] O vzniku takovýchto bezpředponových imperfektiv vidovou deprefixací z předponových perfektiv viz I. Němec 1968, s. 99n. a jeho odvozenin. V rámci staré češtiny jde o tyto odvozeniny: zpósobovati, pósobiti; zpósobiti sě, zpósobovati sě, pósobiti sě; zpósobenie, zpósobovánie, pósobenie; zpósobený, zpósobný, zpósobivý, zpósobitý, pósobný; zpósobeně, zpósobně, zpósobile, pósobně; zpósob, zpósoba, zpósobnost, zpósobilost, pósoba, pósobenstvie, pósobnost; zpósobcě, zpósobitel, pósobcě. Je to celkem 27 jednotek, většinou polysémních, a nás zajímá, u kolika z nich je jejich dílčí lexikální význam vyčleněn týmž souborem sémantických komponentů (identifikačním, 4.11), [109]Nepřihlížíme tu ovšem k různým sémantickým komponentům „klasifikačním“ (4.11), jež jsou dány různými významy gramatickými, zvl. slovnědruhovými (srov. např. zpósobiti–zpósobovati, pósobiti–pósobcě, zpósobený–zpósobeně). jako paralelní dílčí význam u slovesa zpósobiti (Aa1–Bb4). Ukáže to následující přehled:

[106]číslo strany rukopisu(Aa1) Závěrem akčního děje je lokalizace jednotek objektu do seskupení za sebou („po sobě“): zpósobovati vojska (BiblOl 3. Rg 20,29) zpósobiti sě s svými u boj (BiblOl 2. Esd 1,29), zpósobenie nebeské ‚militia coeli‘ (BiblOl Dt 17,3), jezdci zpósobení (BiblDrážď l. Mach 6,36), zpuosobní k boji (BiblPraž Gen 14,14), zpósoba ‚militia‘ (KrumlVýkl Dt 17,3), zpuosobcě vojsk (TrojK 121a), tj. celkem 7 jednotek. (Aa2) Závěrem akčního děje je lokalizace jednotek objektu do seskupení vedle sebe: zpósobenie hvězd ‚constellatio‘ (CestMill 33), osuduov odporných zpuosoba series (TrojK 80b), tj. 2 jednotky. (Aa3) Závěrem akčního děje je lokalizace jednotek objektu na různá místa: pod rody staršími sedajte a způsob svuoj mějte vedlé let svých DeskBrn 4 (1480) ‚zasedací pořádek‘, tj. 1 jednotka. (Aa4) Závěrem akčního děje je abstraktní lokalizace jednotek objektu (klasifikace): žádná jednotka. (Abl) Závěrem akčního děje je účelné uspořádání objektu: zpósobovati čeleď (BiblLit l. Tim 3,4), pósobiti královstva (ŠtítBarlB 77b), zpósobenie světa (ComestS 5b), zpósobovánie svého (AlbRájA 55a), pósobenie věci časných administratio (LyraMat 58b), zpósobená čeládka (Krist 32a), králevstvie zpósobné ‚spořádané‘ (Aug 61b), knihy o zpósobě těla člověčieho LékSal 195, kterým skladem, pósobenstvím neb pořadem svého umu nravy složíš (Vít 58b), zpósobcě i tělesných i duchovních věcí dispensatores (ŠtítVyš 64a), toho královstvie pósobce (ŠtítKlem 29b), tj. celkem 11 jednotek. (Ab2) Závěrem akčního děje je vnější nebo vnitřní úprava (výsledný zevnějšek nebo charakter) objektu: zpósobovati lože (PovOl 255b), zpósobiti sě v ctnostech (HusPostH 4b), zpósobovati sě božím slovem (ArchČ 6,43, r. 1420), pósobiti sě líčidly ‚upravovat se‘ (ŠtítŠach 300b), zpósobenie údóv (Aug 94b), ovoce jako hrušky zpósobené (CestMandA 212b), dobře zpósobný cumorphus (SlovOstřS 77a), zpósob ‚tvar‘ (similis forme podobného způsobu MamKapR 158a), jest krásný zpuosobú mezi syny lidskými forma (VýklŠal 11a), bůh Otec nemá tvářnost neb zpuosobnost (JakPost 108a), (věci) u pósobě neznámy sú k vidění (CestMandA 158a), tj. celkem 11 jednotek. (Ab3) Závěrem akčního děje je uzpůsobenost (způsobilost, připravenost, přizpůsobenost) objektu k něčemu: zpósobovati kamenie u postavenie domu (ComestS 2a), pósobiti zemi (aby byla plodná, ŠtítKlem 53b), zpósobiti sě proti chytrosti Antikristově (HusPostH 8a), zpósobovati se k životu bohomyslnému (RokLuk 228b), zpósobenie… k životu věčnému (AktaBratr 1, 30b), lodí k tomu zpósobená (TrojK 88b), čas k tomu zpósobný (Solf 123a), zpósobivý k pohoršení (ArchČ 3,298, r. 1415), zpósobilý přijieti svědectvie (RokJan 20b), zpósob, aby… ‚způsobilost‘ (ChelčPost 269a), zpósoba k Novému zákonu dispositio (LyraMat 4b), zpósobnost ‚způsobilost‘ (TkadlS 27a), zpósobilost k čemu ‚příležitost‘ (RokJan 147a), pósoba každej věci ‚účel‘ (LegKatŠ 103), tj. celkem 14 jednotek.

(Ba1) Závěrem akčního děje je vznik hmotné substance bez vztahu k dalšímu participantu děje: zpósobovati tráveniny (ŽídSpráv 252), pósobiti hrady, města, domy (LegKatŠ 1366), zpósobenie nádobí (TovHád 47b), chrám mramorový bohem divně zpuosobený (PasKal [107]číslo strany rukopisuM14а), mój zpósobitel ‚tvůrce‘ (JeronPat 32a), tj. 5 jednotek. (Ba2) Závěrem akčního děje je vznik hmotné substance ve prospěch někoho: zpósobovati přiebytek komu (ŠtítAlžb 452a), zpósobené osoby ‚obstarané, zjednané‘ (ArchČ 9, 429), pósobcě stvořenie všeho provisor (ŠtítBarlB 150a), tj. 3 jednotky. (Ba3) Závěrem akčního děje je vznik hmotné substance nadřazené někomu: zpósobovati poručníky (ArchČ 26,392, r. 1430), pósobiti biskupy (KorMan 56b), zpósobenie konšelóv (BřezKron 496), tj. 3 jednotky. (Ba4) Závěrem akčního děje je vznik nehmotné substance závazné pro někoho: zpósobovati práva manželská (ProlBiblK 30b), zpósobenie práv (HusKor 136), řád nad někým zpósobený (VýbAkad II/2, 153), podle zpósobu božieho ‚ustanovení‘ (ŠtítSvát 60b), božie zpuosoba ‚vůle‘ (TristB 107a), pósoba testamentum (BiblOl Sir 14,12), tj. celkem 6 jednotek. (Bbl) Závěrem akčního děje je uskutečnění dějového faktu bez vztahu k dalšímu participantu akční činnosti: zpósobovati bojě (KrumlVýkl 109a), pósobiti práci svú facere (BiblLit Gn 2,2), o zpósobení stolic (LékSal 507), zápis zlatem zpósobený ‚vyhotovený‘ (KorMan 151a), skutkové bez pósobnosti ‚bez účinnosti‘ (Vít 3b), zpósobitel přikázání ‚vykonavatel‘ (TrojK 79b), tj. 6 jednotek. (Bb2) Závěrem akčního děje je uskutečnění dějového faktu ve prospěch někoho nebo něčeho: puosobiti službu mrtvých (BiblPraž Gn 50,10). zpósobenie o špitálu ‚opatření‘ (ŽidSpráv 30), pósobení o naše spasení (RokPostB 569), zpósob o něčí zboží s kým ‚opatření, dohoda‘ (PrávoOpav 2, 134) a také zpósobovati dobré komu apod., tj. 5 jednotek. (Bb3) Závěrem akčního děje je uskutečnění dějového faktu v něčí neprospěch: pósobiti úklady proti komu (BiblLit Gn 26, 10), že jest otráven skrze zpuosob otce tvého ‚úkladem‘ (VýbAkad 11/2, 205), pósob o nežádoucí činnosti, snad pomluvě (KlarGlosA 1444), tj. 3 jednotky. (Bb4) Uskutečnění dějového faktu je závěrem činnosti nadpřirozeného agentu: zpósobovati, aby duchovně lidi přijímali o bohu (MatHom 168b), některé (sny) zmek pósobí (ŠtítVyš 105a), z božího zpósobenie (LyraMat 137b), pósobením ducha svatého (KorMan 59b), skončěnie… bohem juž zpósobené (Prokop 166), božím zpósobem (ŠtítSvát 203b), boží zpósobú (CestMandA 164b), boží pósobnost (LegKat 1363), tj. celkem 8 jednotek.

Zapojení jednotlivých jednotek polysémní struktury slovesa zpósobiti v rámci nejnižšího nadřazeného podsystému slovní čeledi lze na základě početnosti jejich vztahů k paralelním jednotkám tohoto vyššího systému vyjádřit následující tabulkou:

distinkcejednotkypolysémnís truktury počet jednoteks touž distinkcí v nadřaz.podsystému Distinkcejednotkypolysémnístruktury počet jednoteks touž distinkcí v nadřaz.podsystému
Aal 7/6 Bal 5/3
Aa2 2/2 Ba2 3/2
Aa3 1/1 Ba3 3/1
Aa4 0/0 Ba4 6/5
Abl 11/9 Bbl 6/4
Ab2 11/9 Bb2 5/3
Ab3 14/12 Bb3 3/2
Bb4 8/6

[108]číslo strany rukopisuPozn. Za lomítkem (/) uvádíme počet po odečtení vidových derivátů (zpósobovati, pósobiti…), jež považujeme za tvary slovesa zpósobiti.

(5.242) Z uvedeného rozboru početnosti systémových vztahů, kterými jsou spojeny jednotky dané polysémní struktury s jednotkami nadřazeného podsystému slovní čeledi (5.241), vysvítá toto: největším počtem těchto vztahů jsou zapojeny jednotky s abstraktními významy „organizačními“, tj. jež označují činnosti kvalifikující patienta (Ab1 11, Ab2 11, Ab3 14), a nejmenším počtem oněch vztahů jsou zapojeny jednotky s významy konkrétními, tj. jež označují činnosti lokalizující patienta (Aa1 7, Aa2 2, Aa3 1, Aa4 Ø). Přitom doklady na činnosti lokalizující (zpósobiti jězdcě, panny v průvodu, strážě ve městě, chleby na stole apod.) patří k starší vrstvě stč. slovní zásoby a novější jazyk již taková užití slovesa zpósobiti (> způsobit) nezná. Tato starobylost i ona perifernost jednotek s distinkcí Aa (zpósobiti ‚sešikovat‘, zpósobiti ‚seřadit‘, zpósobiti ‚rozmístit‘ apod.) naznačuje, že tyto lexikální jednotky polysémního slovesa zpósobiti s významy konkrétními, lokalizačními, mají nejblíže k jeho etymologickému východisku. A potvrzuje to i rozbor slovesa zpósobiti v rámci dalšího nadřazeného podsystému – slovotvorného typu. Zkoumáme‑li totiž nejstarší doklady českých předponových sloves s kořenem ‑sob- (‑násobiti, ‑osobiti, ‑pósobiti aj.), zjistíme, že jejich lexikální významy zapadají do obecného slovotvorného významu (2.41, 4.2) „uvést něco (jednotky) do polohy, kterou vyjadřuje základní předložkový pád se zájmenem zvratným“: násobiti ‚skládat do záhybů‘ (RešSir) ⊂ „uvádět do polohy na sobě“ ‚osobiti sobě, přivlastnit si‘ (ti sobě osobichu země DalC 4b) ⊂ „uvést do polohy o sobě, tj. kolem sebe“, zpósobiti, seřadit, sešikovat‘ (Aa1) ⊂ „uvést do polohy po sobě, tj. za sebou“. Náležité přihlížení k interním vztahům polysémní struktury (5.21, 5.22) i k jejím externím vztahům v rámci nadřazených lexikálních podsystémů (5.24) umožňuje tedy objektivněji určit etymologické východisko daného slova; v případě slovesa zpósobiti jím není ani význam ‚dávati čemu příslušný tvar‘ (J. ZUBATÝ, Sb. filologický 2, 1911, s. 104), ani ‚po‑sobě činiti, tj. přizpůsobovati‘ (HOLUB–KOPEČNÝ 1952, s. 306), ale východiskem zde byl význam ‚uvést do polohy po sobě jednotlivé hmotné objekty (substance) nějakého hromadného celku‘ (srov. zpósobiti jězdcě, panny apod.). Protože tímto uspořádáním po sobě (‚za sebou‘) vznikal účelný celek (srov. zpósobiti zástupy, vojsko, špicě neb zástupné potkánie proti nepřátelóm PulkR 82b dispositis aciebus), vyvinul se z onoho etymologického východiska širší význam organizační ‚upravit nějaký hromadný nebo složitý objekt v účelný celek, tj. účelně jej uspořádat‘ (Abl) a také význam vznikový ‚sestavit část po části nějaký účelný celek, tj. vytvořit jej‘ (Bal).[110]Tento můj výklad byl přijat V. Machkem (1968, s. 500).

[109]číslo strany rukopisu(5.25) Náš dosavadní rozbor tedy ukazuje, že polysémní struktura slovesa zpósobiti byla vybudována na strukturním významu jeho lexikální formy „uvést do polohy za sebou jednotlivé hmotné objekty nějakého celku“, přičemž většina dokladů tento celek zužuje na celek vojenský a onen strukturní význam specializuje na význam ‚sešikovat, seřadit do postavení účelného pro boj‘. Ptáme‑li se, proč tato vojenská specializace byla nejstarší dominantní variantou významu strukturního, musíme přihlédnout k tehdejší mimojazykové skutečnosti a jejímu dobovému psychickému zpracování. V nejstarší době staročeské ovšem nebylo mnoho společenských struktur, které by se vyznačovaly tím, že jeden jedinec seskupuje jedince ostatní do účelného postavení za sebou nebo řadí jednotlivé předměty do následného pořadí ve prospěch dílčí společnosti. Dnes je takových společenských struktur mnohem více (viz řazení jedinců podle velikosti ve škole, v tělovýchovných organizacích, seřazování jednotek v dopravě, organizaci návazných postupů ve výrobě apod.), ale ve středověku byla nejtypičtější takovou strukturou struktura vojenská: seřazování bojovníků velitelem do výhodných bojových formací byla skutečnost natolik obecně známá a existenčně závažná, že si časem nejen vynutila vznik odborných popisů–návodů (viz např. spis Václava Vlčka z Čenova Naučení o šikování jízdních, pěších a vozů z doby kolem r. 1490), ale od nejstarší doby působila také jako příklad účelné organizace užší společnosti. Proti tomu jiné případy seřazení jednotek do polohy za sebou nemají v středověkých Čechách takové společenské zakotvení (srov. zpósobiti lodí, zpósobiti panny v průvodu apod.). Společenská struktura šlechtické rodové posloupnosti nebyla zase jevem tak starobylým[111]Urozenost jako prokázaný původ po šlechtických předcích je determinující znak šlechty, který se u nás na počátku doby historické teprve rozvíjí; např. Dalimil mluví o vzniku šlechticů z neurozených „chlapóv“ (DalL 41). a nadto se její pojem vymyká strukturnímu významu slovesa zpósobiti tím, že zde chybí komponent osobního agentu; ovšem v případě substantiva verbálního s významem výsledkovým, kde tento komponent není relevantní, mohlo být sloveso zpósobiti východiskem pojmenování oné posloupnosti, viz stč. zpósobenie v nadpise jedné z kapitol Pulkavovy kroniky: O dokonání Přěmyslovu a o zpósobení jeho synóv po ňem (PulkR 12a). Lze říci, že realizace strukturního významu ve význam lexikální byla u slovesa zpósobiti společensky omezena na vznik lexikálního významu ‚uvést hromadný celek do postavení s jednotkami za sebou‘, v jehož sémantické struktuře (1.3) měl centrální pozici komponent objektu s charakterem vojenským (zpósobiti jězdcě, zástupy), kdežto komponent objektu s charakterem nevojenským (zpósobiti panny) byl zde [110]číslo strany rukopisuperiferní. Tuto výchozí lexikální jednotku dané polysémní struktury bychom proto popsali takto: zpósobiti koho/co [nějaké množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou, zvl. do bojové formace, tj. sešikovat‘. Vůči ní sekundární jednotky s významem organizačním (‚upravit objekt v účelný celek‘), manipulačním (‚upravit objekt po stránce vnější nebo vnitřní‘) a vznikovým (‚vytvořit nějaký objekt‘) měly již v struktuře staročeské společnosti a jejího myšlení širší uplatnění: připomeňme aspoň středověkou strukturu domácnosti s vedoucí organizační úlohou hospodáře (zpósobiti čeleď, svój dóm), strukturu feudální monarchie s podobnou vedoucí úlohou vladaře (zpósobiti královstvie, kniežetstvie) a s příslušnými právními kompetencemi (zpósobiti zákony, poručenstvie, konšely), organizaci výroby s individuální tvůrčí úlohou řemeslníka (zpósobiti hlínu o hrnčíři, zpósobiti dřevo o tesaři HusVýklM 68b), nábožensky motivovanou úlohu člověka měnit sebe i společnost (zpósobiti srdcě, svój život), náboženské pojetí původce světa a dění v něm (zpósobiti člověka ‚stvořit‘, skutkové radú božskú zpósobeni, to črt zpósobí skrzě melankolí ŠtítSvát 135a) apod.

(5.26) Elementární kontextový rozbor (5.21), upřesnění distinktivních sémantických komponentů na jeho základě (5.22), srovnání s lexikálními podsystémy paralelními (5.23) i nadřazenými (5.24) a konfrontace příslušných jazykových faktů s mimojazykovou skutečností (5.25) – to vše nám již umožňuje provést přesnější rekonstrukci polysémní struktury zkoumaného slovesa. Touto přesnější rekonstrukcí rozumíme postižení hierarchie lexikálních jednotek dané polysémní struktury (5.261), postižení vztahů mezi nimi (5.262) a detailnější vymezení příslušných lexikálních významů (5.263) s náležitým přihlédnutím k jejich lexikální formě (5.264).

(5.261) Protože hierarchie lexikálních jednotek v dílčím lexikálním systému (jejich rozložení od jeho centra k periférii) je dána mírou společných klasifikačních rysů (1.4), seskupují se nám lexikální jednotky polysémního slovesa zpósobiti na základě svých společných a diferenčních klasifikačních rysů sémantických i morfologicky formálních (tj. tvoření vidových tvarů) do několika formálně‑významových celků; z těchto celků má v dané polysémní struktuře centrálnější postavení ten, který se v ní vyznačuje nejen větším počtem společných klasifikačních rysů svých jednotek, ale i větším počtem klasifikačních rysů diferenčních (jimiž se tyto jednotky navzájem liší) a také větším počtem vztahů externích – k ostatním jednotkám nadřazeného lexikálního podsystému, jež se při formální shodě základů shodují také v základních distinktivních komponentech sémantických (5.241). Interní seskupení všech jednotek dané polysémní struktury podle počtu jejich společných klasifikačních rysů (I), [111]číslo strany rukopisupočet jejich diferenčních rysů v interním rámci jednotlivých skupin (II) a u každé jednotky počet externích jednotek téhož slovněčeleďového subsystému majících s ní shodný identifikační sémantický komponent (III) – to vše nám umožňuje zjistit následující tabulka. (Pozn.: rysy formálně signalizované konstrukční valencí řadíme zde tradičně pod rysy sémantické).

Lexikální jednotky polysémní strukturyslovesa zpósobiti charakterizované základními distinktivními komponenty(5.22):
A A A Aa a a a12 3 4

A A Ab b b

12 3

B B B Ba a a a12 3 4 B B B Bb b b b12 3 4

Nd

i e

ipf. tvar zpósobovati má + / nemá ‑ + ‑ + + + + + + + + +

o

i*‑i s

ipf. tvar pósobiti má + / nemá ‑ + + + + + ‑ + + + +
objekt vnější + / vnitřní ‑ + + + + + + +
U »<u lokalizace + / kvalifikace vnějšího objektu + + + +

<rl

E

substančnost + / dějovost vnitřního objektu + + + +
>u(0M •r‑l4‑1 osobovost + / neosobovost agentu + + + + + o o + + + + + + + o
•HM‑i

(ís

><u

hromadnost, rozčleněnost + /nehromadnost objektu + + + + o o o o o o o o o o o
•H hmotnost + / nehmotnost objektu + + + + o o o + + + ‑
n) tn se vztahem + / bez vztahu k dalšímu participantu děje + + + + + + ‑
M vztah prospěchu + / neprospěchu ‑ + o o + ‑
kvalita lokalizace objektu: 12 3 4
I počet společných klasifik. rysů u lex.jednotek Aal‑Aa4, Abl‑Ab3, Bal‑Ba4‚Bbl‑Bb4 / počet jednotek ve skupině 7/4‑2 ipf. 6/3 5/42/2 5/43/2
II počet jejich diferenčních klasifik.rysů ve skupině 1 1‑2 2‑3 1‑4
III

počet ostatních lex. jednotek nadřazeného subsystému se společnými šémy(5.241)

průměr na jednotku

6 2 1‑ 9 9 12 3 2 15 4 3 2 6
2 10 3 4

Z této tabulky již vysvítá, že centrální postavení v polysémní struktuře slovesa zpósobiti má celek lexikálních jednotek se sémantickou distinkcí Ab (tj. s obecným významem „agens mění vlastnost nebo stav substančního objektu“), protože jeho jednotky (I) se vyznačují maximálním počtem společných klasifikačních rysů formálních (úplným [112]číslo strany rukopisuparadigmatem vidových tvarů zpósobiti/zpósobovati/pósobiti), (II) navzájem se rozlišují dostatečně výrazně jedním až dvěma diferenčními komponenty sémantickými a (III) jsou zakotveny v podsystému slovní čeledi největším počtem externích vztahů (každá z nich zde má průměrně 10 odvozenin s týmž souborem základních distinktivních komponentů). Proti tomu nejperifernější postavení v oné polysémní struktuře má celek lexikálních jednotek s sémantickou distinkcí Aa (tj. s obecným významem „agens mění polohu jednotek substančního objektu“), protože jeho jednotky (I) se vyznačují minimálním počtem společných klasifikačních rysů formálních (nejméně úplným paradigmatem vidových tvarů), (II) navzájem se rozlišují pouze jedním diferenčním komponentem sémantickým a (III) jsou v podsystému slovní čeledi zakotveny nejmenším počtem externích vztahů (každá průměrně jen vztahem k dvěma odvozeninám). V pásmu mezi tímto celkem periferním a oním centrálním je pak umístěn blíže k periférii celek lexikálních jednotek s distinkcí Ba („agens vytváří objekt substanční“) a blíže k centru celek lexikálních jednotek s distinkcí Bb („agens vytváří objekt dějový“); toto jejich postavení je dáno tím, že jednotky obou celků mají více společných formálních klasifikačních rysů (I), diferenčních sémantických komponentů (II) a externích vztahů (III) než jednotky celku periferního (Aa), a méně společných klasifikačních rysů vůbec (I) i méně externích vztahů (III) než jednotky celku centrálního (Ab), přičemž ve všech třech směrech (I, II, III) jsou lexikální jednotky celku Ba zakotveny menším počtem vztahů než lexikální jednotky celku Bb, tvořící navíc symetričtější strukturu. – Označíme‑li tedy jednotlivé lexikální jednotky polysémní struktury zpósobiti jejich základními distinktivními komponenty Aa1, Aa2 atd. (5.21), můžeme jejich hierarchii v této struktuře vyjádřit takto: centrální seskupení zde tvoří jednotky Ab1, Ab2, Ab3; postavení blíže k centru mají jednotky Вb1, Bb2, Bb3, Bb4, z nichž centrálnější jsou jednotky Bb2, Bb3 s osmi společnými klasifikačními rysy (I); postavení blíže k periférii mají jednotky Ba1, Ba2, Ва3, Ba4, z nichž centrálnější jsou Ba2, Ва3 se sedmi společnými klasifikačními rysy (I); nejperifernější seskupení tvoří jednotky Aa1, Aa2, Aa3, Aa4, z nichž nejlépe je zakotvena jednotka Aa1 (viz I a III).

(5.262) Uvedená tabulka rozložení sémantických komponentů a popsaná hierarchie lexikálních jednotek v dané polysémní struktuře (5.261) s výklady předchozími (zvl. 5.242 a 5.25) – to vše již poskytuje podrobnější informace o vztazích oněch jednotek. Vývojově výchozí (primární) je zde nesporně jednotka periferní (5.261) s lexikálním významem nejbližším etymologickému významu slovotvorné struktury (5.242) a odpovídajícím starobylé struktuře sociální (5.25), tj. zpósobiti koho/co [nějaké množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou, zvl. do [113]číslo strany rukopisubojové formace‘ (Aa1). Systémově nejbližší této jednotce jsou ovšem jednotky Aa2, Aa3, Aa4, které se od ní liší v podstatě pouze změnou jakosti (transsémantizací, 1.3b) jednoho sémantického komponentu – kvality výsledné lokalizace jednotek hromadného objektu: Aa1 ‚za sebou‘ (zpósobiti jězdcě ‚sešikovat‘), Aa2 ‚vedle sebe‘ (zpósobiti chleby ‚srovnat‘), Aa3 ‚na různá místa‘ (zpósobiti strážě ‚rozmístit‘), Aa4 ‚do různých kategorií‘ (zpósobiti lid ve tři řády ‚roztřídit, zařadit‘). Nedostatek dokladového materiálu zde zatím neumožňuje spolehlivě posoudit relevantnost jiných distinktivních sémantických rysů, zvl. osobovosti/neosobovosti hromadného objektu (Aa1/Aa2 ?) a obligatornosti/neobligatornosti dalšího participantu děje (Aa4/Aa3 ?). Proti tomu spolehlivěji je zde možno prokázat relevantnost sémantického příznaku osobovosti agentu a hromadnosti i hmotnosti objektu. Vždyť právě neutralizací těchto sémantických příznaků se z větší části liší od onoho primárního významu Aa1 sekundární významy centrální Abl, Ab2, Ab3, jež se z něho vyvinuly přehodnocením komponentu účelného seskupení hromadného objektu (s jednotkami za sebou) v komponent účelného uspořádání, upravení objektu vůbec. Jak je dobře patrné z naší tabulky (5.261), při tomto přehodnocování zůstala primární jednotce typu zpósobiti vojsko (Aa1) nejblíže sekundární jednotka typu zpósobiti čeleď (Abl) s hromadným objektem, kdežto nejvíce se vzdálila sekundární centrální jednotka typu zpósobiti mysl k pláči (Ab3), kde k neutralizaci příznaků osobovosti agentu, hromadnosti a hmotnosti objektu přistoupil navíc distinktivní komponent dalšího participantu děje (‚uzpůsobit, naklonit něco k něčemu‘). – Pochopitelně, ještě těsnější systémový vztah k primární a zároveň nejarchaičtější jednotce (Aa1 zpósobiti vojsko, šik) mají lexikální jednotky nejméně vzdálené od periférie, tj. Ba1–Ba4 (5.261), a z nich zvláště prvá typu zpósobiti příbytek ‚zřídit (si), vybudovat‘: ta se totiž liší od oné primární v podstatě neutralizací příznaku hromadnosti objektu a přehodnocením základního komponentu vnějšího objektu v komponent objektu vnitřního (účelné seskupení hromadného objektu s jednotkami za sebou > vytvoření účelného substančního objektu vůbec). Ostatní lexikální jednotky s obecným významem vytvoření substančního objektu mají pak navíc různý komponent dalšího participantu děje – zpósobiti potřebu tělesnú někomu, manžela děvečcě apod. ‚opatřit‘ (Ba2), zpósobiti poručníky (někomu) ‚ustanovit‘ (Ba3) – nebo komponent hmotnosti objektu zaměněný komponentem jeho nehmotnosti zpósobiti poručenstvie (někomu) ‚ustanovit‘ (Ba4). Příznak nehmotnosti objektu je pak vlastní také lexikálním jednotkám zbývajícím (Bbl–Bb4), jejichž obecný význam vytvoření dějového objektu (zpósobiti poselstvie ‚uskutečnit‘ Bbl, zpósobiti spasenie [někomu] ‚zajistit‘ Bb2, zpósobiti škody někomu ‚způsobit‘ Bb3, šathan zpósobil, žeBb4) lze vyvodit z předchozího obecného významu (Ba) zámě[114]číslo strany rukopisunou komponentu substančnosti objektu komponentem jeho dějovosti; rozdíly mezi nimi jsou ovšem dány rozdílem v rovině dalšího participantu děje (existencí, neexistencí a růzností vztahu k němu), u poslední jednotky (Bb4) navíc také neutralizací příznaku osobovosti agentu, provázenou jistou specializací (osobní agens > nadpřirozený iniciátor). – Uvedená komponentní analýza naznačuje, že z primárního významu Aa1 se vyvinuly jednak periferní významy Aa2–Aa4, jednak centrální významy Ab1–Ab3 a také periférii bližší významy Ba1–Ba4, a že patrně nadstavbou těchto jednotek Ba1–Ba4 jsou pak centrálnější významy Bb1–Bb4, mající nejblíže k dnešnímu stavu.

(5.263) Protože při zkoumání polysémní struktury stč. slovesa zpósobiti nemáme k dispozici potřebný úplný lexikální materiál, jsou naše dosavadní výklady pouze upřesňováním její rekonstrukce. Při získání bohatšího materiálu by tato rekonstrukce byla ještě přesnější. Nezbývá nám tedy než se snažit rozšířit torzální lexikální materiál a konfrontovat jej s popsanými jazykovými i mimojazykovými kritérii lexikální analýzy (1–4); to znamená, při nedostatku dokladového materiálu považovat za reálné jen ty lexikální jednotky, které jsou zdůvodněny dostatečným počtem systémových i mimosystémových vztahů. Upřesňováním rekonstrukce v těchto směrech můžeme pak dojít k vymezení aspoň těchto lexikálních jednotek s dokonavým tvarem zpósobiti: 1. [o osobním agentu] koho/co [množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou, zvl. do bojové formace, sešikovat‘ (zpósobiti jězdcě, zástupy, panny v průvodu, zástupné potkánie, špic proti nepříteli apod., Aa1); akuzativní valence co zde naznačuje, že objektem může být i substance neosobní, srov. např. zvěří a jězdcěv komonstvo na svých miestech zpósobili (velitelé) BiblOl 2. Mach 15,20 compositi. – 2. [o osobním agentu] co [předměty] ‚srovnat, uspořádat, uvést do náležité polohy vedle sebe‘ (zpósobiti chleby na stole, Aa2); nedostatek dokladů je zde vykompenzován existencí odvozenin s touž sémantickou distinkcí, srov. zpósobenie hvězd ‚constellatio‘ (5.241 Aa2). – 3. [o osobním agentu] koho [osoby] (kde) ‚rozmístit, umístit na různá místa (podle jistého řádu)‘ (zpósobiti strážě ve městě, Aa3); rekonstrukci této jednotky při malé doloženosti umožňuje vztah k jednotce s týmž společným klasifikačním rysem v rámci slovní čeledi, srov. zpósob ‚zasedací pořádek‘ (5.241 Aa3). – 4. [o osobním agentu] koho/co [množství] kam [do skupin] ‚roztřídit, rozřadit, rozdělit‘ (zpósobiti lid ve tři řády, Aa4); pravděpodobnost reálné existence této jednotky oslabuje nedostatek přímých dokladů i nedostatek zakotvujících systémových vztahů (viz zvl. 5.241 Aa4). – 5. [o osobním agentu] koho/co [hromadný nebo složitý celek] ‚uspořádat, zorganizovat, uvést do náležitě fungujícího stavu‘ (zpósobiti čeleď, dóm svój, svět disponere, všechno apod., Abl); v různých specifických kontextech této bohatě do[115]číslo strany rukopisuložené lexikální jednotky lze její význam ovšem vyjádřit i užšími nč. ekvivalenty, srov. např. buoh vše dobře zpósobil OtcC 206b ‚zařídil‘. – 6. co/koho ‚upravit něco nebo někoho, uvést vnější nebo vnitřní stránku něčeho nebo někoho do náležitého stavu‘; [osobu, její život apod.] (v čem) ‚zdokonalit‘ (zpósobiti rukú hlínu, rúcho, srdcě, svú řeč, svój život, někoho v ctnosti apod., Ab2). – 7. koho/co k čemu, na co, aby… nebo komu apod. ‚uzpůsobit, připravit k něčemu nebo pro někoho‘ (zpósobiti někoho k něčemu, mysl k pláči, svátost k požívání, lid na vojnu, něčí srdcě, aby…, srdce pánu BiblPraž l. Rg 7,3 apod., Ab3); ve světle bohatšího lexikálního materiálu lze tu prokázat i další významovou specializaci, zvl. relig. zpósobiti koho k spasení ‚předurčit‘ (ComestC 53a aj.); – 8. [o osobním agentu] co/koho [převážně složitější hmotný celek] ‚vytvořit, dát dohromady‘; [o bohu] ‚stvořit‘ (zpósobiti příbytek, krmě, čihadla, člověka apod., Ba1); jako starobylé užití na přechodu z 1/Aa1 (zpósobiti šik) se jeví typ s hromadným objektem zpósobiti tovařišstvo BiblOl 1. Mach 8,17 constituere s nerelevantním již rysem hmotnosti objektu. – 9. [o osobním agentu] co/koho [hmotného] (komu) ‚opatřit, obstarat něco nebo někoho někomu, zařídit, aby něco nebo někoho dostal někdo‘ (zpósobiti potřebu tělesnú někomu, děvečce manžela a odění, sumu někomu apod., Ba2); zaměření na něčí prospěch, na dispozici pro někoho, zde zůstává relevantním sémantickým komponentem, i když není syntakticky vyjádřeno druhým předmětem (zpuosob žábu zemskú ListářRožmb 1,198, r. 1442; zpuosobil zpěváky PasKal E6b2); to je rozdíl proti vznikovému významu Ba1 ‚formare‘. – 10. [o osobním agentu] koho [nadřízeného] (komu, nad kým) ‚ustanovit, jmenovat‘ (zpósobiti vládcě nad tvrzěmi, poručníky někomu, krále, kněží apod., Ba3). – 11. [o osobním agentu] co, jak, aby… [něco závazného] (komu) ‚ustanovit, stanovit, dát jako směrnici k jednání‘ (zpósobiti zákon někomu; zpósobiti, aby chudí mohli poháněti, zpósobiti poručenstvie, práva, tak ComestŠ 401a, řád mocí listu ArchČ 10,247, r. 1421 apod.; Ba4); i tento bohatě doložený typ má několik užití periferních, jejichž vyhranění v nové lexikální jednotky by bylo možno prokázat jen bohatším materiálem, např. zpósobiti místo, na kterém místě státi apod. ‚určit‘, zpósobiti poručenstvie listem, věci psaním apod. ‚utvrdit‘. – 12. [o osobním agentu] co, jak [děj] ‚uskutečnit, vykonat‘; [úkol] ‚provést‘ (zpósobiti poselstvie, mši, zápis, nic, prosbu OtcB 3b, jakož ustaveno jest BiblKladr 2. Esdr 8,95 apod., Bbl); o administrativně‑právní specializaci (na přechodu k 11/Ba4) může jít v kontextech typu zpósobiti zápis, úmluvu, listovnú paměť ‚vyhotovit‘. – 13. [o osobním agentu] co, aby… [žádoucí účinek nebo stav] čí, komu apod. ‚zajistit, zařídit, obětavým úsilím uskutečnit‘ (zpósobiti něčí spasení, užitek někomu, pokoj těch zemí, někomu to [obstarání lékaře], aby někdo bydlil apod., Bb2); kontexty typu [116]číslo strany rukopisuzpósobiti někomu viece užitku a dobrého (ArchČ 10,59) naznačují, že nehmotný objekt dějový (užitek) má velmi blízko k nehmotnému objektu substančnímu (dobré), takže užití typu zpósobiti dobré komu se pak liší jen distinktivním rysem nehmotnosti objektu od významu 9/Ba2 (zpósobiti tělesnú potřebu komu). – 14. [o osobním agentu] co, aby…, s inf. [nežádoucí účinek nebo stav] čí, komu apod. ‚uskutečnit, vědomě způsobit‘ (zpósobiti nevinné krve prolitie, všechno zlé naše, škody poddaným, zabiti někoho apod., Bb3). – 15. Za vyhraněnou již lexikální jednotku lze považovat speciální užití jednotek 12–14, vyznačující se třemi novými distinktivními rysy – elipsou dějového objektu, rozšířením dalšího participanta děje i na substance neosobní a konstrukční valencí o s lokálem, tj. vcelku změnou zpósobiti co [jednání, zápis apod.] (o kom) → zpósobiti o kom/o čem. Význam této jednotky lze vyjádřit takto: [o osobním agentu] o kom / o čem, ojed. o co ‚učinit opatření, zvl. ujednat něco, stran někoho nebo něčeho‘; [o úkolu, poslání] ‚zařídit, provést něco‘ (zpósobiti o dceři, o těch věcech, o pohřěbu ComestC 338a, je o nebezpečenství duše jeho zpósobeno ‚jde o ohrožení‘ ŠtítSvát 19b apod.). – 16. [o nadpřirozeném iniciátoru] co, že… [děj] ‚způsobit něco, zařídit uskutečnění něčeho‘; v činných tvarech ‚být původcem něčeho‘ (činy jsú zpósobeny hvězdami, radú božskú, duch sv. zpósobil v nich řeč boží, šathan zpósobil jest, že… to črt zpósobí skrz melankolí ŠtítSvát 135a apod., Bb4).

(5.264) Pokud jde o formální stránku uvedených lexikálních jednotek polysémní struktury slovesa zpósobiti, je třeba říci, že syntaktické ztvárnění jejich významů v syntaktických konstrukcích jsme již naznačili v uvedeném přehledu (5.263) konstrukčně valenčními údaji koho/со, komu, o čem, aby…, že…, s inf. apod. Ztvárnění tvaroslovné, projevující se omezením paradigmatu dané lexikální jednotky jen na soubor tvarů jistých morfologických kategorií, bylo dosud dotčeno jen zběžně. Náš rozbor na základě dostupného stč. lexikálního materiálu dost výrazně nenaznačuje, že by některé z uvedených lexikálních jednotek měly formu omezenou např. jen na tvary pasívní nebo pouze na tvary imperativní; ukazuje však dost bezpečně, že tu byla formální distribuce, pokud jde o tvary kategorie vidu. Již z uvedené tabulky (5.261 formální klasifikační rysy) vysvítá, že některé lexikální jednotky s dokonavou formou zpósobiti nemají nedokonavou formu vůbec doloženu (Aa2, Аа3, Aa4), některé mají nedokonavé tvary jen v podobě zpósobovati (Aa1, Ba2, Ba4), některé jen v podobě pósobiti (Bb2, Bb3) a jiné v obou podobách, zpósobovati i pósobiti (Abl, Ab2, Ab3, Ba1, Ва3, Вb1, Bb4). Ze sémantiky lexikálních jednotek formy zpósobiti však nevyplývá, že by jednotky s nedoloženými tvary nedokonavými (Aa2–Aa4) musely být perfektivy tantum; uvedené systémové vztahy (5.261/III) spíše naznačují, že tyto jednotky [117]číslo strany rukopisunebyly dostatečně vybudovány (viz zvl. Aa4, 5.263/4). Ale jisté je, že lexikální jednotka s primárním, nejstarobylejším významem zpósobiti jězdcě (5.242 Aa1) má paradigma tvořené pouze tvary starobylé vidové dvojice příponové zpósobiti : zpósobovati, kdežto jednotky s významy sekundárními již mají také tvary vidové dvojice mladší, předponové zpósobiti : pósobiti.[112]O psl. starobylosti vidové dvojice příponové (symetrické) a sekundárním vzniku vidové dvojice předponové (asymetrické) cestou deprefixace viz můj výklad v Slavii 28 (1959), s. 314n. Povšechně lze říci, že v rámci dané polysémní struktury se lexikální jednotky s různým systémovým postavením (5.261) liší také klasifikačními rysy formálními: jednotky centrální (Ab1–Ab4) se vyznačují úplným paradigmatem vidových tvarů zpósobiti : zpósobovati/pósobiti, jednotky periferní (Aa1–Aa4) mají jen zčásti doloženo paradigma zpósobiti : zpósobovati, u jednotek bližších k periférii (Ba1–Ba4) převažuje toto paradigma periferní zpósobiti : zpósobovati, kdežto u jednotek bližších k centru (Bb1–Bb4) převažuje naopak ono paradigma mladší vidové dvojice zpósobiti : pósobiti.

(5.27) Jak uvedené starobylé rysy formální (příponové tvoření vidových tvarů, 5.264), tak periferní postavení v polysémní struktuře (5.261) i mimojazykové zakotvení v struktuře sociální (5.25) a také přímý vztah k původnímu významu danému strukturou slovotvornou (5.242) – to vše komplexně prokazuje, že východiskem vývoje této polysémní struktury byla lexikální jednotka zpósobiti koho/co [množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou‘ (5.263/1). O tom, jak se na základě tohoto primárního významu vyvinuly významy ostatní (sekundární) změnami v struktuře jeho sémantických komponentů, již byla řeč (5.262). Rekonstrukci vývoje polysémní struktury slovesa zpósobiti je však třeba ještě doplnit dalšími údaji, které vyplývají z uvedených dokladů a výkladů. Především musíme konstatovat, že starobylosti oné primární jednotky odpovídá i stáří jejích stč. dokladů: sloveso zpósobiti/zpósobovati v onom primárním významu i jeho odvozeniny (viz 5.21 Aa1 a 5.241 Aa1) jsou převážně doloženy stč. biblemi starších redakcí a vůbec památkami ze 14. stol. Ale již ve 14. století tato lexikální jednotka zaujímala periferní postavení vedle jednotek centrálnějších s úplnějším paradigmatem vidových tvarů a jako taková (viz princip 1.422 a 4.14) byla postupně zatlačována jednotkami lépe zakotvenými v centru lexikálního systému; sloveso neproduktivního slovotvorného typu depronominálního zpósobiti (← po sobě) bylo nahrazeno slovesy typu produktivního, desubstantivního zřiediti (← řád) a zšikovati (← šik). Vedle naznačené záměny starého biblického čtení zpósobiti jězdcě novějším zřiediti jězdcě (5.23 Aa1) a podobné starší varianty zpósobiti své [118]číslo strany rukopisuzástupy novější variantou zšikovati sě (5.21 Aa1) uveďme aspoň tyto doklady z přelomu 14. a 15. stol.: zřiediti vojska TrojK 89b; tu své vojsko zšikuje CestMil 89a ordinavit. Připomeňme, že o centrálnějším postavení nové jednotky zšikovati svědčí další skutečnosti jazykové (např. přenesené užití zšikoval na mě kněze, že mě… pohnali k duchovnímu právu Půh 2,481, r. 1415) a také důležitý fakt mimojazykový – společenské podmínky vhodné pro přejímání takových slov z němčiny v době pronikání západních válečnických reálií do Čech (4.426). Ovšem s ústupem primární jednotky zpósobiti/zpósobovati ‚seřadit, sešikovat‘ pozbývaly ostatní, sekundární jednotky téže polysémní struktury své motivovanosti, rozšiřovaly postupně užití nových tvarů nedokonavých (deprefigované paradigma pósobiti) a staly se samy základem dalšího odvozování sémantického i slovotvorného. Ze srovnání starších a mladších dokladů na lexikální jednotky popsané stč. polysémní struktury (5.263) vyplývá, že i v rámci jejích jednotek sekundárních jsou diachronní rozdíly: starší užití jednotek vznikových ‚vytvořit, stvořit něco/někoho‘ (8/Ba1), ‚opatřit něco/někoho‘ (9/Ba2) aj. je bližší jednotce primární zpósobiti vojsko, špic apod. (1/Aa1) tím, že v něm převažuje objekt nejednotlivinový (plurální nebo hromadný) nad jednotlivinovým; např. užití jako zpósobiti člověka ‚formare‘, zpósobiti děvečce manžela nebo spósobiti žábu ‚sehnat, obstarat‘ jsou příznačná až pro 15. století. Centrální (5.261) a většinové užití lexikální formy zpósobiti/zpósobovati/pósobiti v staré češtině bylo zaměřeno na významy organizační (‚uspořádat, zorganizovat‘ 5/Abl, ‚upravit‘ 6/Ab2, ‚uzpůsobit k něčemu‘ 7/Ab3) a na významy realizační (‚uskutečnit‘ 12/Bbl, ‚zařídit‘ 13/Bb2, ‚způsobit‘ 16/Bb4). Je proto zákonité, že právě sekundární lexikální jednotky z těchto centrálních sémantických okruhů přežily do dalších období vývoje češtiny (naznačené jednotky s významem realizačním až dodnes) a že pro kulturní hodnotu své sémantiky byly přímo nebo ve svých odvozeninách přejaty i do jiných jazyků slovanských.[113]O českém původu rus. slova sposob viz R. Jakobson, IJSLP 1/2, 1959, s. 272. Protože tam však nebyla přejata starobylá jednotka primární (stč. zpósobiti ‚seřadit, sešikovat‘ 1/Aa1), nemají příslušné slovanské responze takovou etymologickou motivaci, jako má česká slovní čeleď se základem ‑pósob- (nč. ‑působ‑), a to je jedním z kritérií jejich českého původu.

K rekonstrukci polysémní struktury substantiva viz výše 4.15 (oběd).

(5.28) Provedená hlubší analýza mnohoznačného slovesa zpósobiti a jemu podobných sloves, jež byla dosud zpracována v StčS (1968–1978), nám umožňuje vyslovit obecnější závěry o polysémní struk[119]číslo strany rukopisut u ř e a jejím historickolexikologickém studiu. Tento nejnižší lexikální podsystém, tvořený lexikálními znakovými jednotkami, které mají svůj význam a svou formu, je vybudován na základě jejich společných klasifikačních rysů významových (sémantického jádra) i formálních (slovotvorného základu ‑zpósob- a paradigmatu dok. tvarů formy zpósobiti) a na základě různých klasifikačních rysů významových (diferenčních distinktivních komponentů) a různých klasifikačních rysů formálních (konstrukčních valencí a nedokonavých tvarů zpósobovati x pósobiti ). Na rozdíl od sloves typu občiniti (5.1) polysémní struktura sloves typu zpósobiti (5.2) není tedy pouze záležitostí jejich lexikálních významů, i když v slovnících se její jednotky zpracovávají v tzv. významových odstavcích (stejně jako jednotky nelišící se vůbec po stránce formální). Vývoj polysémní struktury se proto také neomezuje jen na pohyb sémantických komponentů (5.262), ale probíhá i po stránce formální – jako diferenciace konstrukčních valencí (viz např. vznik lexikální jednotky zpósobiti o kom / o čem, 5.263/15) a jako diferenciace tvaroslovného paradigmatu (viz např. rozlišení jednotek slovesa zpósobiti po stránce tvoření jeho tvarů nedokonavých, 5.264). Základní princip vycházet při analýze lexikálních jednotek z jejich stránky materiální, formální (3.1), tedy uplatňujeme při studiu polysémní struktury tak, že nejdříve zjišťujeme, které rozdíly co do konstrukčních valencí a po stránce tvaroslovného paradigmatu jsou spojeny s rozdíly lexikálně významovými, a pak teprve zjištěné významové rozdíly ověřujeme a upřesňujeme konfrontací s jednotkami sémanticky blízkých lexikálních podsystémů sousedních a nadřazených.[114]Srov. V. Blanár 1976, s. 109: „Pracovným východiskom, predovšetkým v historickej lexikológii, sú bezprostredne pozorovateľné syntagmatické vzťahy, na vyššej abstrakčnej rovine sa analyzujú paradigmatické vzťahy lexikálnej jednotky ako príslušného mikrosystému.“ Nepomíjíme tu nikdy rozbor slovotvorného typu (5.242).

Diferenciace polysémní struktury po stránce formální se ve vývoji neomezuje jen na rozlišování dílčích významů konstrukčními valencemi a různými tvary (kam patří mj. i formální rozrůznění tvaroslovného paradigmatu životného a neživotného, srov. typ kopáč, ‑e, ‑ovi… ‚člověk zaměstnaný kopáním‘ a kopáč, ‑e, ‑i… ‚nástroj k ručnímu kopání‘). Slovní zásoba se také obohacuje takovou formální diferenciací polysémní struktury, při níž se slovo rozdvojuje změnou své kořenné hlásky; jde o rozrůznění kvantitativní (bababába, kostkakóstka > kůstka, městomiesto > místo) nebo kvalitativní (horkýhořký). Tento vývoj lze ovšem osvětlit obecným principem – řešením rozporu mezi formální shodou a významovou rozdílností uvnitř polysémní struktury (3.42), ale další podrobnosti a hlubší souvislosti takového vývoje zjistíme analýzou příslušného lexikálního podsystému nadřazeného, zvl. systému antonym (5.3).

[120]číslo strany rukopisu(5.3) Klademe‑li si otázku, proč při diferenciaci starého polysémního adjektiva gorьkъ právě podoba hořký převzala význam ‚amarus‘ a podoba horký zase význam těsněji související se slovesem hořet, a nikoli naopak, musíme ono polysémní slovo analyzovat v rámci vyššího lexikálního podsystému: jen tak zjistíme, která z oněch dvou jednotek (s významem ‚hořký‘ a s významem ‚horký‘) byla centrálnější, a tedy stabilnější, a která jako perifernější podlehla formální diferenciační změně (podle principu 4.14). Protože jde o adjektivum, je jeho nejbližším nadřazeným podsystémem systém antonymní. Staré slovanské jednotky gorьkъ ‚horký‘ a gorьkъ ‚hořký‘ (doložené ještě v csl., stč. a slovin.) tvořily takový systém s antonymy solъdkъ > ‚sladký‘ a choldьnъ ‚studený‘, a jak patrno, více společných klasifikačních rysů zde měla antonymní dvojice gorьkъ ‚hořký‘ – solъdkъ ‚sladký‘: vedle opozičního významu navíc také stejný formant, rýmující se zakončení. Označíme‑li sémantický vztah opoziční nebo genetický plnou spojovací čarou (), vztah na základě společného formantu tečkovanou linií (.,…,) a vztah na základě společného slovního základu linií čárkovanou (»‑—), lze tento antonymní systém znázornit takovýmto prostorovým modelem (4.13):

gorьkъ ‚hořký‘	solъdkъ ‚sladký‘ gorьkъ ‚horký‘	choldьnъ ‚chladný‘ hořký sladký	gor’kij sladkij horký chladný	gorjačij cholodnyj desьnъ ‚zdatný‘ (též o právě ruce?) 				lěvъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) pravь ‚přímý‘ (též o pracé ruce)			krъchъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) 				krivъ ‚křivý‘ prěmъ ‚přímý‘ funkce záporné částice	nikoli						nikak zdůraznění záporu	nikoli		nikudy		nikda/nikdy	nikak/nikterak způsob			nikoli		nikady/nikudy			nikak/nikterak 						nikudy		nikda/nikdy 				nikam		nikde		 nikda/nikdy místo					nikde		nikda/nikdy		čas funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

Z tohoto znázornění je zřejmé, že jednotka gorьkъ ‚horký‘ měla perifernější, labilnější postavení než gorьkъ ‚hořký‘. Proto také podlehla změnám: v češtině nabyla hláskoslovně nenáležité formy horký (zatímco náležitá nedepalatalizovaná forma hořký – srov. rьkǫ > řku – zůstala zachována pro jednotku centrální), jinde byla zaměněna synonymy, zvl. příbuznými adjektivy nt‑ovými, viz sloven. horúcí, pol. gorący, srbocharv. gorući a rus. gorjačij. Takovýmito změnami se vlastně zmenšila formální asymetrie onoho starého antonymního systému, neboť se zmenšil nepoměr v počtu formálních vztahů mezi jeho jednotkami neantonymními: místo formálně shodných jednotek na straně jedné a formálně rozdílných jejich antonym na straně druhé má nový systém formálně rozdílné jednotky na obou stranách. Srov. modely novějšího stavu onoho systému v češtině a ruštině:

hořký sladký	gor’kij sladkij horký chladný	gorjačij cholodnyj desьnъ ‚zdatný‘ (též o právě ruce?) 				lěvъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) pravь ‚přímý‘ (též o pracé ruce)			krъchъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) 				krivъ ‚křivý‘ prěmъ ‚přímý‘ funkce záporné částice	nikoli						nikak zdůraznění záporu	nikoli		nikudy		nikda/nikdy	nikak/nikterak způsob			nikoli		nikady/nikudy			nikak/nikterak 						nikudy		nikda/nikdy 				nikam		nikde		 nikda/nikdy místo					nikde		nikda/nikdy		čas funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

[121]číslo strany rukopisuJak patrno, nové formy zde nenarušují starý princip symetrie – stejnoslabičnost antonym. – Zvětšování symetrie je ovšem obecnější rys vývoje antonymního systému; neomezuje se pouze na uvedené formální rozlišování polysémních jednotek v různých antonymních vztazích, ale uskutečňuje se především formálním sbližováním antonym po stránce tvaroslovné (5.31), slovotvorné (5.32) a hláskoslovné (5.33) a významovým sbližováním antonymních polysémních struktur (5.34).

(5.31) Podobně jako nové lexikální jednotky vznikají v polysémní struktuře omezením jejího paradigmatu na dílčí soubor tvarů (pluralia tantum, perfektiva tantum apod.), tak také vznikají přechodem jejího paradigmatu k jinému flektivnímu typu (vzoru). Např. v rámci č. polysémního slova líce přešla jednotka s významem ‚svrchní, vnější strana‘ k vzoru mužskému, tj. nabyla lexikální formy líc, ‑e m. Chceme‑li tento vývoj rekonstruovat, tj. osvětlit jej hlubšími systémovými souvislostmi, nesmíme pominout vztah antonymní. Výchozí rozbor polysémní struktury stč. slova líce (kontextový a tvaroslovný 5.28) nám totiž ukazuje, že sekundární jednotka s významem ‚svrchní, vnější strana‘ se ve své substantivní formě neutra nezřídka vyskytovala ve spojení s antonymem pl. maskulina ruby (srov. na ruby a ne na líce RešSir 144b). Frekvencí takového typického spojení byly tedy vytvořeny podmínky pro tvaroslovné sblížení obou antonym. Vyjadřuje‑li dnes čeština onen sekundární (perifernější!) význam ‚svrchní, vnější strana‘ novotvarem líc, právem jej vysvětlujeme jako maskulinum vzniklé ze starého neutra přikloněním k antonymu muž. rodu rub (tak již V. MACHEK 1968, s. 331). Když odhlédneme od společných rysů slovnědruhových, můžeme říci, že starý systém antonym se společnými klasifikačními rysy sémantickými („strana něčeho plochého“) se zde změnil v systém symetričtější – v systém jednotek se společnými rysy sémantickými i formálními (s příslušností k témuž tvaroslovnému typu).

(5.32) Podobně provedená analýza nám ukazuje, že v řadě případů dochází k záměně starého formantu novým, i když taková záměna nemá vhodných podmínek v nestabilním typu slova, ale v systémovém tlaku k formálnímu sblížení s antonymem. Např. v staré češtině se slovesa změny vlastnosti s jednoslabičným adjektivním základem typu zbleděti, ztvrděti, zžlutěti běžně měnila v typ II. třídy zblednúti, ztvrdnúti, zžlútnúti, kdežto víceslabičná této změně nepodlehla (srov. nč. zdřevěnět, zšedivět) – s výjimkou slovesa zbohatěti: to, ač bylo víceslabičné, změnilo se v zbohatnúti (nč. zbohatnout), protože takové slovotvorné sblížení s antonymem zchudnúti umožnilo vytvořit symetričtější systém antonym schudnútizbohatnúti; společným sémantickým rysům antonymních jednotek zde odpovídalo i více jejich společných rysů formálních.[115]Viz podrobněji I. Němec, o. c. v pozn. 78.

[122]číslo strany rukopisu(5.33) Při restrukturaci staršího antonymního systému zchudnúti : zbohatěti v souměrnější systém zchudnúti : zbohatnúti vlastně síla antonymního vztahu spolu s jinými faktory (zvl. s potřebou výrazněji rozlišit intranzitivum zbohatěti od tranzitiva zbohatiti, 1.114) nevyrovnala závažný rozdíl v hláskové stavbě obou antonymních jednotek – jejich slabičnou nestejnoměrnost. Hlubší analýza antonymních mikrosystémů však ukazuje, že tato síla i dokáže takový rozdíl vyrovnat, tj. změnit antonymní jednotky s nestejným počtem slabik v dvojici jednotek stejnoslabičných. Příklad nám poskytuje restrukturace stč. systému antonym dřieve : posléze v hláskově vyrovnanější systém dřéve : poslé. Protože podrobnější analýzu jsme již uvedli na jiném místě,[116]Viz I. Němec, Staročeský příspěvek k výkladu slovanského adverbia poslé, LF 85 (1962), s. 330–333. zde připomeneme jen hlavní body jejího metodického postupu. Vyšli jsme opět ze stránky formální (3.1): elementární kontextový rozbor nám ukázal, že adverbium posléze (tj. od původu tvar komparativní) je v stč. textech doloženo v trojí podobě – posléze, posléz, poslé – a nejčastěji se vyskytuje v kontextovém spojení s antonymním adverbiem dřieve, popř. prvé; srov. aspoň v tejto trojici nic dřieve ani posléze, nic většie ani menše ŽaltWittb Athan 24, 226a prius ant posterius; bude poslé hóře jemu než prvé HusPostH 50a. Dostupný stč. lexikální materiál nám i umožnil sledovat vývoj onoho antonymního spojení (3.3): zatímco v nejstarších dokladech jsou doložena pouze spojení nestejnoslabičná dřieveposléze, v mladších již na celé čáře převládají antonymní dvojice stejnoslabičné dřéve–poslé(z), posléprvé apod. Přitom památky se starším a mladším čtením jednoznačně prokazují vývoj poslézeposlé, a nikoli naopak (typ které dřéve a které posléze milovati AlbRájA 73a = poslé AlbRájB 104b, poslé Kruml 199b); zkrácená podoba tohoto adverbia se nejdříve objevuje v superlativním tvaru v textu nebiblickém. Kvantitativní rozbor (3.5) pak ukazuje, že spojení antonymních jednotek tohoto dílčího systému je nejčastěji doloženo s dvojslabičným poslé(z), které se rýmuje se svým protějškem otevřeným nebo zavřeným zakončením (dřéve neb poslé ŠtítKlem 126a, dřév ani posléz AlbRájA 48a, napřed nebo posléz ListářTožmb 4, 319, r. 1451 apod.), kdežto trojslabičné posléze je proti tomu okrajové, periferní. Zákonitost diferenciační integrace periferních jednotek (4.14) osvětluje tuto periferní formu jako stylisticky příznakovou: adv. posléze je již v staré češtině archaickým výrazem „knižním“, příznačným zvl. pro texty biblické. – To vše umožňuje rekonstruovat vývoj starého systému antonym dřieve : posléze takto: v běžně mluveném jazyce se vzhledem k antonymům dřieve, prvé počalo adv. poslé[123]číslo strany rukopisuze pociťovat jako nadbytečně dlouhé (zvl. v čtyřslabičné podobě superlativní najprvé : najposléze) a tento rozpor mezi jednotou společných významových komponentů a růzností formy co do počtu slabik (3.4) se řešil odpadnutím poslední slabiky; vzniklo tak několik antonymních opozicí – dřieve : posléz (symetrická slabičně, ne však vyzněním zakončení), dřiev : posléz (symetrická co do zakončení, ne však slabičně) a dřieve : poslé (symetrická v obou směrech); tvar poslé jako člen nejsymetričtější opozice (s největším počtem společných klasifikačních rysů obou členů) se tedy stal v staré češtině centrálním a periferní podoba posléze zde přežívala nadále jako výraz knižní, zvl. biblický. – Podobným způsobem lze vysvětlit vůbec vznik slovanského adv. poslě (viz o. c. v pozn. 116).

(5.34) Jak patrno, komplexní pohled na vývoj dílčího systému stč. antonym nám vyjevuje mj. nové poznatky z oboru etymologie, tj. poznatky o původu lexikální formy adverbia poslé. Uveďme ještě další příklad vývoje antonymního systému, jehož komplexní analýza osvětluje předhistorický původ jeho lexikálních jednotek nejen po stránce formální, ale i po stránce významové. Takový příklad nám poskytuje formální i významové sbližování antonym levý : pravý. Pokusíme se rekonstruovat tento vývoj obvyklým postupem – od elementárního kontextového rozboru onoho dílčího podsystému (5.341) přes analýzu příslušného podsystému sousedního, synonymního (5.342), i dílčího systému nadřazeného (5.343) až k analýze jejich vztahu k mimojazykové skutečnosti a k jejímu psychickému zpracování (5.344); pak teprve podáme závěrečné shrnutí (5.345).

(5.341) V zájmu stručnosti lze výsledky kontextového rozboru shrnout v tom smyslu, že antonyma levý a pravý jsou v staré češtině především rozlišujícími atributy u pojmenování ruky (ot pravé ruky k levej ComestC 245b a dextra in sinistram) a strany (aby ani na pravú ani na levú neuchyloval sě stranu ArchČ 6,196), okrajově též u pojmenování člověka (služebníky pravé od levých rozeznati NaučRod 259), při čemž určení pravý se spojuje s označením něčeho hodnotnějšího a určení levý s označením jevu méně hodnotného (pode pány… seděti na pravé straně a zemané na levé straně pánuov Tovač 23); kontextová distribuce obou antonym zde ovšem není omezena na takovéto symetrické užití, neboť adj. pravý má rozvinutější polysémní strukturu než adj. levý, a to zejména o konkrétní (prostorový) význam ‚přímý, rovný‘ (nohy jich pravé nohy BiblOl Ez 1,7 recti = přiemé BiblPraž) a jeho významy sekundární, posunuté: ‚upřímný‘ (spaseny činí pravé sirdcem ŽaltWitb 7,11 rectos corde = upřiemé srdcem BiblPraž), ‚spravedlivý‘ (což bude pravé, to vám dám EvZimn Mt 20,4 justum = spravedlivého BiblPraž), ‚pravdivý‘ (kdožť poslal mě, [124]číslo strany rukopisupravý jest EvOl J 8,26 verax = pravdomluvný BiblPraž), ‚nevinný‘ (bude vinnému pomoženo, jako by práv byl ŠtítBes 144) aj.

(5.342) Již z této rozvinutější polysémie je patrno, že adj. pravý má v daném stč. systému antonym centrálnější postavení než adj. levý. Ale rozbor systémů synonym, k nimž tato antonyma patří, ukazuje, že dominantní významový protiklad jimi vyjadřovaný – pravý ‚dexter‘ a levý ‚sinister‘ – je jinak zakotven v polysémní struktuře jednoho a jinak v polysémní struktuře druhého: zatímco lexikální jednotka levý ‚sinister‘ má synonymum krchý (např. levus krchý, levý SlovKlem 59b) a je ve své polysémní struktuře jednotkou centrální, lexikální jednotka pravý ‚dexter‘ v staré češtině synonymum nemá a ve své polysémní struktuře centrální jednotkou není; větším počtem vztahů než k antonymu levý (srov. výše pravá/levá ruka, okrajově pravý/levý služebník) je adj. pravý poutáno k antonymu křivý (srov. k významu ‚přímý, rovný‘ křivý jako srp a ironicky práv´s jako srp FlašPřísl 847, k významu ‚spravedlivý‘ postaví pravé na pravici a křivé na levici JakBetl 90b, k významu ‚jsoucí v právu, nevinný‘ leč práv, leč křiv chudý křestan, vždy žida bohatého učinie práva ŠtítKlem 87a, srov. též pravý/křivý svědek apod.). – Vcelku se tedy jeví polysémní adj. pravý jako lépe zakotvené v lexikálním systému staré češtiny, a tedy jako stabilnější – jako struktura lépe zachovávající starý, předhistorický stav; nasvědčuje tomu i starými doklady doložený starobylý význam prostorový ‚přímý, rovný‘, který má antonymní protějšek již v psl. adjektivu krivъ. Proti tomu periferní polysémní struktura levý se jeví v historické době staročeské spíše jako torzo, jako pozůstatek dříve plnější struktury, bohatší především o primární význam konkrétní, na jehož základě se historický abstraktní význam ‚sinister‘ v době předhistorické bezpochyby vyvinul. Jaký to asi význam byl, to nám pomůže odhalit rozbor významových posunů vyúsťujících v pojem ‚levý‘, tj. rozbor nadřazeného systému slovní čeledi umožňující rekonstruovat příslušnou opakovatelnou významovou opozici (‚x‘ → ‚levý‘, 4.1224.123).

(5.343) Dosavadní etymologické bádání směřuje k závěru, že ve svém primárním významu byla adjektiva lěvъ i krъchъ synonymy starého přídavného jména krivъ. Na existenci takového primárního významu u psl. adjektiva lěvъ ukazuje příbuznost s lat. laevus ‚křivý‘ a s lit. předponovým slovesem išlaivóti ‚dělat zákruty‘, u adjektiva krъchъ dokonce přímo příbuznost s psl. krivъ (obojí z kořene *(s)ker- ‚kroutit, křivit‘).[117]Viz podrobný výklad s bibliografickými údaji v mém čl. Opozice dexter/sinister v slovanské toponomastice a etymologii, Slavia 44 (1975), s. 227n. Správnost etymologické rekonstrukce tohoto primárního významu synonym [125]číslo strany rukopisulěvъ a krъchъ potvrzuje i rozbor jejich slovních čeledí v staré češtině. K nejstarobylejším stč. odvozeninám adj. lěvъ patří sloveso obleviti, jehož konkrétní, pohybový význam ‚povolit, učinit nenapjatým‘ (obleviti tětivu) vyvodíme z příslušného strukturního významu „učinit křivým, prohnutým“ (např. mladec počě… lučišče napínaje táhnúti, a dlúho tak držav, tětivu oblevi PasMusA 67); stará opozice přímosti a zahnutosti‚vyjadřovaná psl. kořeny pro‑/pra- (→ pro‑, pravý) a lěv- (→ levý), může být vystopována i v historické dvojici antonym projíti (původně ‚dosáhnout cíle přímým postupem‘) a obleviti (původně ‚uhnout z přímého směru‘), srov. věda [moudrý], kdy projíti a kterak obleviti TkadlS 19b. U adj. krъchъ zase na primární význam ‚křivý, ohnutý‘ ukazují odvozeniny krchmo (spojení na krchmo vésti VodňLact 239b ‚vést stranou, nepřímo‘, tj. nakřivo vzhledem k přímému směru) a krchmiti sě z památky ŠtítMus 114b: A dobývá‑li kto na to sbožie, aby mnoho shromazdě obrátil to na něco dobré, strachť mě jest, byť z toho neměl viece ztráty, něž zisk bude, nebť ztratí pokoj a chuť duchovní s tiem sě krchmě. I toť nenie velmi chvalné… na to pilně pracovati, aby umieraje veliké učinil rozkázánie; reflexívum krchmiti sě s čím zde spíše vysvětlíme jako označení namáhavé činnosti, která člověka ohýbá, křiví nebo jinak deformuje, než jako sloveso s významem ‚stranou, tajně se čím obírati‘, jak interpretuje Gebauerův Slovník stč., s. 143.

(5.344) Jazyková fakta tedy nasvědčují tomu, že česká adjektiva levý a krchý měla v době předhistorické ještě primární význam ‚křivý, zahnutý‘, tj. že byla antonymy k primární lexikální jednotce pravý ‚přímý, rovný‘. Souvislost mezi primárním významem ‚křivý, zahnutý‘ a sekundárním významem ‚levý‘ lze však prokázat také fakty mimojazykovými. Protože adj. lěvъ a krъchъ se v starých slovanských jazycích vyskytují především jako atributy u subst. rǫka a jejich staré odvozeniny se vesměs vztahují k pojmu levé ruky (viz zvl. stč. synonyma levicě a kršně, jihoslov. doklady viz o. c. v pozn. 117), byla zde nepochybná souvislost mezi pojmem ‚levý‘ a představou levé ruky, která se vedle zdatnější pravice – zpravidla napřažené k nějakému ráznému výkonu[118]Příznak zdatnosti se také stal onomaziologickým příznakem slovan. pojmenování pravice desьna (srov. stl. dákšinas ,zdatný, obratnýʻ aj., viz tamtéž s. 230). – častěji jevila jako skrčená, ohnutá, zakřivená. Vojenská situace (bránění rukou, držení štítu, uzdy apod.) byla pro tento charakteristický rys levé ruky obzvláště typická, a jak víme z etymologie i jiných slov (5.25), vojenské momenty hrály nezřídka důležitou roli při konstituování historického lexikálního významu. Byly to také momenty závažné pro širší lidskou pospolitost dané doby, a proto asociační vztah mezi pojmy ‚křivý, ohnutý‘ a ‚levý‘ je základem lexikálních opozicí v polysémních podsystémech (4.31) růz[126]číslo strany rukopisuných jazyků (franc. gauche s významy ‚levý‘ i ‚křivý‘ apod. ide. paralely uvádí E. FRAENKL, Litauisches etymol. Wörterbuch 1955, s. 203). Rekonstrukci předhistorické lexikálně významové opozice ‚rovný‘ : ‚křivý‘ u adjektivních názvů pravé a levé ruky lze pak opřít o další asociační vztah podobně prokázaný závažnou mimojazykovou skutečností. Mají‑li v době historické tato antonyma také význam ‚spravedlivý, nelstivý‘ : ‚nespravedlivý, lstivý‘ (např. o služebníku) a označují‑li též čestnou a méně čestnou stranu (5.341), pak toto rozlišování muselo mít hlubší věcně pojmový základ než pouhý rozdíl v poloze napravo a nalevo. Výrazným projevem nesprávného a lstivého jednání bylo zákeřné přepadání, nadbíhání oklikami, zaskakování obejitím, nikoli střetnutí pohybem po přímé cestě; srov. např. toto typické přirovnání (HomMat 110b): „lišky jsú zvieřátka velmě nevěrná…, nikdy přiemú cestú nejdú, ale sem i tam kličky mecí; …protož skrzě lišky nevěrné… (evangelium) znamenává diábly lstivé.“ Právě na pozadí podobných metaforických vyjádření a posunů (srov. např. franc. droit z directus) sám abstraktnější lexikální význam ‚spravedlivý, nelstivý, čestně jednající‘ ukazuje na existenci primárního konkrétního významu ‚přímý, rovný, nezahnutý‘. Ale i protiklad pravice jako ruky zpravidla narovnané (napřažené) a levice jako ruky často ohnuté (skrčené) souvisel s protikladem větší a menší společenské hodnoty i cti. Musíme si uvědomit, že vlivná opozice levý/pravý v Novém zákoně bible (Mt 25,33: „ovce postaví po své pravici, kozly po levici“ – podobenství o spravedlivých, požehnaných, a nespravedlivých, zavržených) měla již v době předkřesťanské základ ve větší společenské hodnotě ruky pravé, vycvičené častým napřahováním, před méně zdatnou rukou levou, často skrčovanou a nevycvičenou k zacházení se zbraní. Tuto souvislost prokazuje především starobylý motiv utětí pravé ruky, doložený v bylinách[119] Viz V. V. Ivanov a V. N. Toporov, Slavjanskije jazykovyje modelirujuščije semiotičeskije sistemy, Moskva 1965, s. 91–98. a jinde (ze stč. literatury srov. BawJetř 177b: „každému uťali… levú nohu a ruku pravú“); vždyť nutnost spoléhat na ruku levou byla předzvěstí pohromy. Větší hodnotou ruky pravé ovšem vysvětlíme nejen „dobrověstnost“ pravé strany, ale i čestnější postavení po pravici: protože ruka s napřaženou zbraní (tj. pravá) byla v boji více vystavena nebezpečí zásahu než skrčená ruka držící štít (tj. levá), měl úkol chránit tuto ohroženější stranu bojovníka jeho spolubojovník po pravici; v staré společenské struktuře bojovnických vztahů ovšem takové umístění po pravici velmože znamenalo pro člena družiny maximální důvěru v jeho bojovou zdatnost a tedy poctu, odměnu. Podobně jako na základě pojmu bojovníka chránícího svému druhu záda se vyvinulo (ze slova se strukturním významem „bojovník vzadu“, „muž za zády“ apod.) pojmenování [127]číslo strany rukopisunejbližšího přítele (např. stsl. podrugъ KyjListy 3), tak také umístění bojovníka na exponované pravé straně zavdalo podnět k sekundárnímu pojetí pravé strany jako strany čestné, důstojnější, záslužné. Srovnejme aspoň tato dvě čtení ze Starého zákona, kde místo po pravici znamená ochranu, záruku bezpečnosti pro levého, a na druhé straně – poctu, odměnu pro pravého: „Jahve tě chrání, stojí ti na pravici“ Ps 120,5 (Heger) – „Tos ty, jenž… před svojí tváří mne nasytíš rozkošemi, radostmi na pravici tvé“ Ps 15,8 (Heger).

(5.345) Přihlížení k mimojazykové skutečnosti a jejímu chápání v dané době vede tedy k závěru, že antonymní polysémní struktury s centrální opozicí významů ‚pravý‘ : ‚levý‘ se vyvinuly z adjektiv označujících podstatně rozdílné vlastnosti obou horních končetin člověka: větší zdatnost (sílu) ruky častěji napřahované a menší zdatnost ruky častěji skrčované. Proto v slovanských jazycích nabyla významu ‚pravý‘ slova s primárním významem ‚zdatný‘ (desьnъ) nebo ‚rovný, přímý‘ (pravь) a jeho antonymní jednotkou se stala adjektiva s primárním významem ‚křivý, ohnutý‘ (lěvъ, krъchъ, šujЬ, krivъ větrъ, viz o. c. v pozn. 117). Dílčí podrobnosti tohoto vývoje na českém území můžeme vyvodit z takto rekon[128]číslo strany rukopisu

desьnъ ‚zdatný‘ (též o právě ruce?) 				lěvъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) pravь ‚přímý‘ (též o pracé ruce)			krъchъ ‚křivý‘ (též o levé ruce) 				krivъ ‚křivý‘ prěmъ ‚přímý‘ funkce záporné částice	nikoli						nikak zdůraznění záporu	nikoli		nikudy		nikda/nikdy	nikak/nikterak způsob			nikoli		nikady/nikudy			nikak/nikterak 						nikudy		nikda/nikdy 				nikam		nikde		 nikda/nikdy místo					nikde		nikda/nikdy		čas funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

struovaného systému oněch primárních antonymních jednotek (sémantické vztahy opět označujeme , formální vztah shodného zakončení , formální vztah stejného počtu slabik ), viz model na str. 127. Z tohoto prostorového modelu (4.13) je patrna řada systémových faktů: (a) nejpevnějším poutem vztahů byly v daném systému zakotveny centrální jednotky pravъ, lěvъ a krivъ (navzájem aspoň třemi vztahy a navíc vztahem aspoň k dvěma dalším jednotkám); (b) nejcentrálnější postavení z nich měla jednotka pravъ (s největším počtem mezijednotkových vztahů); (c) nejperifernější pozici v tomto systému zaujímala jednotka desЬnъ; bližší k centru zde byly periferní jednotky prěmъ a krъchъ. Tímto systémovým zapojením a rozložením oněch lexikálních jednotek byl ovlivněn jejich vývoj do doby historické: (a) centrální jednotky se rozvinuly v antonymní polysémní struktury (pravá/levá ruka, pravá/levá strana, později pravý/levý služebník 5.341, pravý/křivý srp, pravý/křivý křesťan, pravý/křivý svědek aj. 5.342); (b) na základě nejcentrálnější jednotky byla ovšem vybudována nejbohatší polysémní struktura – stč. mnohoznačné slovo pravý (5.341); (c) nejperifernější jednotka se do stč. apelativní slovní zásoby nedochovala, nýbrž přežila jen jako jméno řeky Desná (4.14d) a toto přežití nejspíše znamenalo ustrnutí na původním významu ‚zdatný, prospěšný‘, (srov. sti. daśayáti ‚prokazuje služby‘ apod.); (d) periferní jednotky bližší k centru se ovšem do doby stč. dochovaly, srov. přiemý a krchý, ale při diferenciaci synonym podlehly vývoji příznačnému pro periférii jazykového systému. Dvojčlenný systém synonym s významem ‚přímý, rovný‘, tj. pravý a přiemý, se diferencoval v tom směru, že centrální forma pravý se zaměřila na četné sekundární významy abstraktní a periferní jednotka přiemý zachovala starobylý význam prostorový a nerozvinula polysémii do té míry jako její centrálnější antonymum křivý. Předhistorický trojčlenný systém synonym s významem ‚křivý, zahnutý‘ (lěvъ – krivъ – krъchъ) je již v historické době stč. diferencován tak, že okrajovější centrální jednotka je specializována na sekundární význam abstraktní ‚sinister‘ (levý), nejcentrálnější jednotka (křivý) vyjadřuje ostatní sekundární významy abstraktní i starobylý význam primární, prostorový, a postupně se na něj specializuje (typ křivý člověk časem zaniká a jako přežitek zůstává jen křivý svědek, křivé svědectví apod.), kdežto jednotka nejperifernější krchý zprvu přežívá ve významu posunutém ‚sinister, levý‘, a to nejspíše jako varianta expresívní (4.14c, srov. stč. odvozeniny kršně, kršňavý), z jejího významu primárního zůstávají jen relikty v odvozeninách, většinou rovněž expresívních (sloveso krchmiti sě 5.343 a místní jméno Krchleby), a později celá tato čeleď v české apelativní zásobě zaniká.

[129]číslo strany rukopisuStč. doklady i celý náš výklad tedy mluví proti pojetí těch etymologů, kteří přehlížejí závažnost antonymních vztahů a za východisko významového vývoje centrální jednotky tohoto systému – adj. pravý – nepovažují konkrétní (prostorový) význam ‚rovný, přímý‘.[120]Viz M. Vasmer, Etym. Wörterbuch der rus. Sprache, překlad s doplňky O. N. Trubačeva, 3 (Moskva 1971), s. 352; G. Eriksson, Le nid prav- dans son champ sémantique, Stockholm 1967, s. 217. Potvrzuje se tu naopak výklad V. MACHKA 1968, s. 481: „Pravy znamenalo 1° rovný, přímý (tak v stsl.), pak 2° v mravním smysle ‚jdoucí bez oklik = iustus, verus‘ (srov. něm. recht, fr. droit z dirēctus); význam 3° ‚opak levého, dexter‘ je asi nejpozdější.“ Pouze sekundární význam 2° ‚iustus, verus‘ bychom tak jednoznačně nevyvozovali jen z významu prostorového („jdoucí bez oklik“), nýbrž máme za to, že se na jeho vzniku podílelo i společenské hodnocení zdatnější paže, tj. ruky pravé, pojmenovávané podle její příznačné narovnanosti, napřaženosti (tj. přechod mezi významem 1°a 3°, viz 5.344). Jinými slovy, nevidíme zde lineární vývoj 1° → 2° → 3°, nýbrž

Sekundární význam 2°, jak ukazují stč. doklady, byl ovšem značně starobylý, jistě předhistorický, kdežto jeho protějšek u antonyma levý (levý služebník apod.) se k němu dotvářel až v době historické (viz 5.341; srov. též nč. posunuté užití levý konec všeho uchopit ‚nesprávný‘). Uvážíme‑li, že předhistorická forma adj. pravý nejspíše vznikla z ide *prō- ‚kupředu‘ (*prō‑ṷos, J. HOLUB a F. KOPEČNÝ 1952, s. 293) převzetím přípony ‑v- od antonym lěvъ a krivъ (V. MACHEK l. c., viz 5.343), zjišťujeme, že dvojice antonym levýpravý nám poskytuje svým vývojem příklad nejen na sbližování antonym po stránce významové, ale i po stránce formální.

(5.4) S obdobným sbližováním po stránce formální a významové se také setkáváme u synonym. Bylo již řečeno, že vývoj systému synonym vyvěrá z jeho vnitřního rozporu mezi významovou shodou a formální odlišností jeho jednotek (3.42). V zájmu získání komplexnějšího pohledu na tento vývoj je třeba si uvědomit, že onen rozpor se v jazyce řeší jednak snižováním formální odlišnosti při významové shodě (tj. formálním sbližováním, 5.41), jednak prohlubováním významových rozdílů při formální odlišnosti (tj. významovou diferenciací, 5.42). Zvyšuje‑li se při formální odlišnosti synonym jejich významová shoda dotvářením paralelních významů v rámci jejich polysémních struktur, není to tedy řešení onoho vnitrosystémového rozporu, nýbrž naopak jeho prohlubování (5.43).

(5.41) Na formální sbližování synonym lze uvést řadu příkladů; věnujme však pozornost tomuto vývoji tam, kde se obvykle neočekává: svědčí jistě o síle synonymního vztahu, že se slovo produktiv[130]číslo strany rukopisuního typu formálně přizpůsobuje i synonymu třídy neproduktivní. Takový příklad nám poskytuje stč. dvojice synonym ohryzenýohlodaný. Přestože podoba o(b)hlodaný patří k produktivní třídě forem (která se již v staré češtině zvýrazňuje přechodem paradigmatu z hloźu, hloźeš…, hlodati k paradigmatu hlodám, hlodáš…, hlodati), máme v stč. památkách také doklady na její formální změnu v „nenáležité“ znění o(b)hlozený; srov. kostem obhlozeným dal hrob ComestK 184a ossibus corrosis – proti náležitému bochník… velmi zsechlý a jako od myší ohlodaný OtcB 8a corrosum. Takovýto přechod náležitého tvaru o(b)hlodaný k neproduktivní konjugaci I. třídy, o(b)hlozený, vysvětlíme vlivem existence staršího synonyma ohryzený (např. rucě mám… ohryzenej PasMA 289a), utvořeného ze slovesa této třídy ohrýzti, ohryzu, ohryzeš…; vznik novotvaru o(b)hlozený se ‑z- měl ovšem oporu nejen v stejném významu, v stejné předponě a stejném zakončení některých prezentních tvarů jako synonymum ohrýzti, ale i v existenci starší vidové dvojice vyznačující se onou kmenovou souhláskou, srov. ohlozi : ohlozuji, ohlozeš : ohlozuješ atd. Když byla tato dvojice zatlačena novější vidovou dvojicí ohlodám : ohlodávám, nemohl se již onen novotvar v jazyce udržet, a proto zanikl.

(5.42) Pokud jde o prohloubení významových rozdílů mezi synonymy, uvedl jsem již několik příkladů na jejich významovou diferenciaci, zvl. po stránce stylistické: vedle každý zachování synonyma všeliký jako výrazu knižního (3.42), v staré češtině vedle neutrálního vražedlník jemnější, charakterizační užívání synonym zabijěč a krve prolevač, se sklonem k expresívnosti pak synonymum mordéř (3.21). Komplexní analýzu těchto synonymních pojmenování vraha – s uplatněním principu exkluzívní formy (2.223), principu valence (4.15), principu slovotvorného významu (4.2), vztahu k mimojazykové skutečnosti (4.4) aj. – probrali jsme na jiném místě.[121] I. Němec, Stč. synonyma vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač, LF 88 (1965), s. 340–343.

(5.43) Opakem významové diferenciace synonym je jejich sémantické sbližování dotvářením paralelních významů v rámci synonymních polysémních slov (tzv. synonym vícenásobných). Při formální rozdílnosti takových lexémů znamená ovšem toto rozmnožování společných rysů významových vlastně prohlubování vnitrosystémového rozporu (3.42), a proto není běžné v normální (intelektuální) složce slovní zásoby; převážně se vyskytuje v lexikálních subsystémech, které se systematicky od normy liší (2.22), tj. u expresív nebo u slov slangu a hantýrky. Jako příklad můžeme uvést č. expresívní název polibku pusa, pusinka (z něm. Buss), který nabyl významu ‚ústa‘ podle synonyma domácího původu hubič[131]číslo strany rukopisuka (deminutiva k lidovému obhroublejšímu slovu huba), jež primárně označovalo ústa a sekundárně polibek. Za nesporné se zvláště považuje přitváření nového významu slova v souvislosti se vznikem druhotného významu u jeho synonyma v oblasti aktualizačního novotvoření slangu a hantýrky: tak např. v zlodějském argotu dostaly expresívní názvy psů čuba a bufan sekundární význam ‚visací zámek‘, když tam téhož významu nabylo obecné slovo pes.[122]Viz V. Šmilauer, Zásoba slovní a význam slov, Praha 1953, s. 69. Proti tomu paralelnost významových řad u synonymních slov intelektuálních (jako hoch, chlapec, mládenec o mladíkovi i o nápadníkovi, milenci apod.) již není natolik nesporně zprostředkována externím vztahem mezi synonymy, nýbrž je spíše výsledkem jejich paralelního vývoje interního – na základě silných asociačních vztahů, jež se v jazyce projevují zákonitými, opakovatelnými sémantickými opozicemi (4.3).

(5.5) Paralelní vývoj sémantické stavby ovšem můžeme rekonstruovat nejen u polysémních antonym (5.34) a synonym (5.43), ale také v rámci dílčích lexikálních systémů slovní čeledi. Příklad prohloubené diachronní analýzy takového dílčího systému volíme z oblasti příslovcí a částic, jíž bylo v našich dosavadních výkladech věnováno méně pozornosti: jde nám o rekonstrukci stč. systému zájmenných příslovcí nikde, nikdy, nikterak apod. a o postižení hlavních procesů jeho vývoje. Nejprve osvětlíme kvalitu tohoto podsystému vytčením jeho vztahů k systému nadřazenému (5.51) a k systémům sousedním (5.52), a pak teprve budeme zkoumat vnitřní vztahy mezi jeho jednotkami (5.53) a pokusíme se shrnout poznatky o jeho vývoji (5.54).

(5.51) Stč. zájmenná příslovce nikde, nikam, nikudy, nikda, nikdy, nikak, nikterak, nikako, nikoli jako celek představují jednotku vyššího systému v tom smyslu, že se na základě jistých společných klasifikačních rysů seskupují s příslovci celků kde, kdy, kterak…, někde, někdy, některak…, lecikde, lecikdy, lecikterak… aj., přičemž každý takový celek se liší od jiných jistými diferenčními rysy distinktivními. Společnými rysy klasifikačními jsou zde – vedle adverbiální platnosti – totožné slovotvorné základy (nikde : kde : někde : lecikde apod.) a shodné významové vztahy mezi stejnopředponovými adverbii, jejichž slovotvorné základy tvoří totožnou opozici (srov. např. nikde : nikdy a kde : kdy a někde : někdy atp.). Distinktivní rysy rozlišující ony stejnopředponové celky (tj. systémy jednotek se stejnou předponou a zároveň jednotky systému vyššího) ovšem vyplývají z odlišných funkcí předpon (srov. nikde, nikdy, nikterak… a někde, někdy, [132]číslo strany rukopisuněkterak… aj.; subsystém kde, kdy, kterak… v tomto vyšším systému můžeme považovat za jednotku s nulovou předponou, a tedy za celek souřadný s oněmi celky předponovými).

(5.52) Mezi uvedenými stejnopředponovými adverbiálními podsystémy nejsou ovšem jen významové rozdíly, dané distinktivními rysy rozlišujícími, ale mezi jejich jednotkami bývá i natolik úplná významová shoda, že všechny distinktivní rysy (sémantické komponenty) takových jednotek se jeví jako totožná struktura (1.3). Proto chceme‑li postihnout vztahy daného dílčího systému k jeho systémům sousedním, musíme zkoumat různé externí vztahy jeho jednotek: vztah k systémům synonymním (5.521), antonymním (5.522) a souřadným (5.523).

(5.521) Synonymní vztahy mezi systémem zájmenných příslovcí s ni- a systémem příslovcí s jinou předponou shledáváme v těch případech, kdy řada adverbií jednoho systému je zaměnitelná adverbii systému jiného ve stejných kontextech. Tak jako „do jisté míry stejnou sémantiku“ nacházíme u zájmen s předponou ně- a u zájmen bez ní,[123]Viz např. H. Křížková, Systém neurčitých zájmen v současných slovanských jazycích, Slavia 40 (1971), s. 344. tak také v staré češtině můžeme doložit styčné body v užití zájmenných příslovcí s předponou ni- a zájmenných adverbií s předponou ně‑. Srov. aspoň tyto doklady s variantním čtením: bože…, jenž ženského národu křehkosti nikterakež nezamietaje protivíš se ŘádKorB 84b nequaquam = některake ŘádKorD 200b; prosvěti oči moji, abych nikdy neusnul v smirti ŽaltWittb 12,4 = někdy BiblPraž ibid.; když milosrdie v tobě [Bože] bydlí, kak to móž býti, by sě někda nesmiloval PasMuzA 174 = nikda PasTisk ibid. Synonymní vztah příslovcí v takovýchto kontextech typu aby se nikdy [nikterak] nestalo a aby se někdy [některak] nestalo je ovšem omezen na příslovečné určení negovaného děje „neempirického“ (budoucího, možného apod.): i když sem lze dosadit základní lexikální význam příslovcí obou řad ‚v žádné době‘, ‚žádným způsobem‘ – ‚v některé době‘, ‚nějakým způsobem‘, jejich uvedené kontextové spojení označuje totéž, protože popření všech možností realizace děje neguje i kteroukoli z nich. Ale tato kontextová synonymie je spíše založena na posunutějších významech příslovcí někdy, některak apod., totiž na jejich kvantitativně nebo kvalitativně pokleslém významu ‚někdy → jednou‘ (srov. snad by mi se jěště někdy událo, že bych k svým vlastem mohl dojíti BruncBaw 3b), ‚nějak → nepatrně, trochu, částečně‘ (srov. bojě sě toho, aby nižádného člověka některak krev nadarmo sě neprolila PulkB 27 = nikterak PulkS 37) apod.; k vyjádření záporu jazyk totiž často – pro zdůraznění – užívá záporné částice ve spojení s pojmenováním něčeho nicotného, zanedbatelného: [133]číslo strany rukopisunic = ani trochu, ani kapku, ani stébla (> zbla); nikdy = ani jednou; nikterak = ani nepatrně, ani částečně apod.

(5.522) Lze tedy říci, že synonymní příslovcové výrazy nikdy – ne někdy vyjadřují shodné významové opozice ‚nikdy, v žádné době‘ : ‚ani v jednom případě, ani jednou‘. Existence dílčího systému vybudovaného na této opozici (4.123) je v staré češtině objektivizována i existencí příslušné dvojice lexikálních jednotek antonymních: vždy ‚vždy, v každé době, stále‘ : vždy ‚po každé‘; srov. např. a protož vždy jʼ třěba v srdci svém býti ŠtítVyš 116aRuth… pro nic se neschýlila, aby z zadu některak noh neodkryla, ale vždy sedla RokPost 2,433 (po každý RokPostR). Podobně můžeme i jiné lexikálně významové opozice v rámci polysémních struktur příslovcí nikde, nikdy, nikterak… konfrontovat s příslušnými polysémními antonymy ze základu *vЬš-, a tím objektivizovat rekonstrukci tohoto stč. podsystému zájmenných adverbií.

(5.523) Ovšem nejvíce paralelní polysémní strukturu mají jednotky tohoto dílčího lexikálního systému (nikde, nikdy, nikterak…) s polysémními příslovci významově souřadnými, s nimiž jsou usouvztažněny největším počtem společných klasifikačních rysů formálních (1.4), tj. především s příslovci někde, někdy, některak a ost. Srovnáváme‑li polysémní struktury obou těchto adverbiálních podsystémů, zjišťujeme, že se paralelní řady jejich lexikálních jednotek liší především sémantickými rysy danými různou předponou (ni- x ně‑), tj. jednotky s předponou ni- se vyznačují příznakem [– všechny prvky dané třídy] a jednotky s předponou ně- zase příznakem [± neurčitost] a [± konkrétnost]; srov. H. KŘÍŽKOVÁ, o. c. v pozn. 123, s. 351–368, a upřesnění jejího pojetí u Z. HLAVSY 1975, s. 63n. Shodují se však v sémantických rysech vyplývajících z významu základního adverbia, srov. následující konfrontaci paralelních významů nejbližších stč. souřadných zájmenných příslovcí:

(a) Nikde – někde: 1. ‚nikde, na žádném místě‘ – ‚někde, na místě blíže neurčeném‘, srov. vody v té púšti nikděž nebieše OtcB 96bkdyž z búřě krópě někde na tvrdý dóm spadne AlxV 1656; 2. ‚nikam, na žádné místo‘ – ‚někam, na místo blíže neurčené‘, srov. jeden kámen mnohokrát byl podán k dielu a nemohl sě podobně nikděž přihoditi LyraMat 137bbylo‑liť by libo, a cesty kde neuměl a šel někde daleko RokPostK 315b (někam RokPostB).

(b) Nikudy–někudy: 1. ‚nikudy, žádnou cestou‘ – ‚někudy, blíže neurčenou cestou‘, srov. aby jeli na Vodňany… a nikudyž jinudy ArchČ 8,438 (1486) – vždyť sě někudy i vydře ven [duchovní opojení] někakým činem divným ŠtítVyš 101a (fig.); 2. ‚nijak, žádným způsobem‘ – ‚nějak, nějakým způsobem‘, srov. když by panna nikudýž sama nebyla příčina toho HusSvátTN 147bže se bojie, by ho [majetek] někudy neztratili ŠtítKlem 18b

[134]číslo strany rukopisu(c) Nikda–někda: 1. ‚nikdy, v žádné době‘ – ‚někdy, v blíže neurčené době (zvl. minulé)‘, srov. nikdy a nikda v mém srdci nebyla jiná aniž bude tak milá PísTřeboň A 7,145a počě sě domnievati, jakožto by toho člověka někda viďal PasMuzA 291; 2. ‚ani v jednom případě, ani jednou‘ – ‚nejednou, občas‘, srov. sedm let jsem v Čechách bojoval, a nic jsem nikdá nezískal PísHusit 165někda mě má mátě posláše žat na pole PasMuzA 293 (někdy PasKal); 3. [do budoucna] ‚nikdy, na věky (ve větě záporné)‘ – ‚jednou, dříve nebo později‘, srov. vždyckyť jest pekelnikóm mříti a nikda neumříti BechMuz 122amusilo by srdce rozpačné býti by sě někda nerozpomanulo a k náboženství sě nezažhlo PasMuzA 318 (někdy PasKal). – Podobnou paralelnost lze zjistit u dvojice nikdy–někdy, srov. zde synonyma v kontextech i v různočteních a doklady v § 5.521.

(d) Nikak–někak: 1. ‚nijak, žádným způsobem‘ – ‚nějak, nějakým (blíže neurčeným) způsobem‘, srov. k tomu se ona [zarmoucená] nikakéž utěšiti nemohla TobB 315 (žádným obyčejem BiblPraž Tob 10,7) nullo modo – ješto… z vězenie někak byli ušli ComestC 202a aliquo modo; 2. ‚naprosto, vůbec, v žádné míře‘ – ‚trochu, částečně, do jisté míry‘, srov. nikakž odplata nebude nižši zaslúženie ŠtítVyš 45b nequaquam – aby [král] aspoň někak o českém běhu zjednal ListářRožmb 2,345 (1444).

(e) Nikterak–některak: 1. ‚nijak, žádným způsobem‘ – ‚nějak, nějakým (blíže neurčeným) způsobem‘, srov. nikterak lépe nemuož býti pamatováno umučení boží než jedením jeho drahého těla RokPostK 141apakli's některak smysla pozbyl TkadlA 3a; 2. ‚naprosto, vůbec, v žádné míře‘ – ‚trochu, částečně, do jisté míry‘, srov. boje se [sv. Václav] toho, aby nižádného člověka nikterak krve nadarmo neprolila se PulkS 37 – v jiném čtení některak (PulkB 27, viz 5.521).

(5.53) Paralelní sémantickou stavbou uvedených polysémních struktur, zvl. antonymních (5.522) a souřadných v (5.523), jsou tedy objektivizovány relevantní sémantické komponenty pro rekonstrukci stč. systému zájmenných příslovcí se základem nik‑. Vnější vztahy k oněm sousedním strukturám se zde zakládají na třech sémantických komponentech místních (pozičním ‚na místě‘ a1, cílovém ‚na místo‘ a2, směrovém ‚cestou‘ bl), na třech komponentech časových (durativním ‚v době‘ c1, singulativním ‚jednou‘ c2, ingresívním ‚do budoucna‘ c3), na komponentu způsobovém (‚způsobem‘ b2, d1, e1) a na komponentu míry (‚v míře‘ d2, e2). Tyto a další relevantní sémantické komponenty jsou ovšem podobně objektivizovány také interními vztahy mezi jednotkami onoho dílčího zájmenného systému, tj. mezi jeho vlastními polysémními strukturami. Tak společným místním komponentem cílovým jsou spojena synonyma nikde a nikam ve významu ‚nikam, na žádné místo‘ (srov. Jordán… potom nikdiež neteče a ižádný nevie, kam sě děje CestMandA 183ato ukazuje do města Piesku a jinam nikam ArchČ 14,140, r. 1464); společným komponentem způsobovým jsou spojena synonyma nikady, nikudy, nikak, nikterak, nikoli ve významu ‚nijak, žádným způsobem‘ (srov. již nikady ztráty nám jest neutéci [135]číslo strany rukopisuAlxH 392žeť bych vás nikudyž nerada rozhněvala ArchČ 11,263, r. 1453 – nikakež k tomu lidu nemóžem vníti BiblOl Nu 13,32nikterakž ibid. BiblCardnikoli nebudem moci ibid. BiblPraž); společným komponentem zdůraznění záporu jsou spojena synonyma nikudy, nikda / nikdy, nikak, nikterak, nikoli ve významu ‚vůbec, naprosto, v žádné míře‘ (srov. jakož praví, že bych jeho prvé podpisoval, tohoť nikudy nenie NaučBrn 53ještoť to potom těžce postihne anebo snad nikdá ListářRožmb 2,10, r. 1438 – to mi sě nikdy nevidí RadaOtcP 594již nikoli ibid. RadaOtcMty, Bethlémi,… nikakž nebudeš najmenšie EvZimn Mt 2,6 – nikdy menšie si ibid. EvRajhrnejsi nikoli najmenšie ibid. BiblLitnemá se ukázati nikterakež žádné hnutie neřádné Čtver 52b nullatenus); společným komponentem negace a charakterem částice jsou spojena synonyma nikak a nikoli ve významu ‚ne, nikoli‘, užívaná v odpovědi na předchozí promluvu nebo otázku (srov. jiní vecěchu: Nebo ten jest! Jiní opět: Nikakež, ale podobný k němu jest EvVíd J 9,9nikoli, nenie, aleibid. EvZimn). Na základě uvedených sémantických komponentů můžeme již hlavní rysy stč. systému zájmenných příslovcí se základem nik- znázornit v následujícím modelu (str. 136), kde synonymní vztahy mezi lexikálními jednotkami naznačují spojnice vodorovné (‑) a polysémní vztahy spojnice svislé (|). Z rozložení lexikálních jednotek v tomto dílčím systému vyplývá řada poznatků: Za prvé, monopolní (bezsynonymní) postavení zde má elementární jednotka s místním významem pozičním nikde ‚na žádném místě‘ a místní nikudy ‚žádnou cestou‘. Za druhé, nejmenší počet synonymních forem je soustředěn v základní rovině vyjadřování významů místních a časových (2: nikam/nikde, nikdy/nikda) a v nejvyšší nadstavbové rovině jednotek s platností záporné částice (2: nikoli/nikak), kdežto největším počtem synonymních forem – největší polylexií – se vyznačuje rovina jednotek zdůrazňujících zápor (6: nikoli/nikudy/nikdy/nikda/nikterak/nikak). Za třetí, jednotky této roviny s významem ‚vůbec, naprosto‘ jsou sémantickou nadstavbou jak jednotek s významem časovým (nikdy/nikda ‚v žádném čase‘ → ‚v žádném případě, za žádných okolností, vůbec‘), tak jednotek s významem způsobovým (nikterak/nikak ‚žádným způsobem‘ → ‚vůbec‘) a prostřednictvím tohoto významu způsobového i nadstavbou jednotky s významem místním směrovým (nikudy ‚žádnou cestou, žádným směrem‘ → ‚v žádném směru, žádným způsobem‘ → ‚vůbec‘). Za čtvrté, v této rovině příslovcí zdůrazňujících zápor mají centrální postavení jednotky nikoli a nikak(e), mj. svým vztahem k sémantické nadstavbě s platností záporné částice (1.4); toto jejich postavení se v staré češtině projevilo také vzájemnou kontaminací obou forem, tj. vznikem synonymní jednotky nikake ‚vůbec‘ (např. o bdění to zachovaj, aby po obědě nikale nespal LékMuz 135b),

[136]číslo strany rukopisu

funkce záporné částice	nikoli						nikak zdůraznění záporu	nikoli		nikudy		nikda/nikdy	nikak/nikterak způsob			nikoli		nikady/nikudy			nikak/nikterak 						nikudy		nikda/nikdy 				nikam		nikde		 nikda/nikdy místo					nikde		nikda/nikdy		čas funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

(5.54) Na uvedeném prostorovém modelu jsou již patrna také fakta, která osvětlují vývoj daného systému zájmenných příslovcí po stránce formální (5.541) i významové (5.542).

(5.541) Vyjdeme‑li z rozboru lexikální formy (3.1), musíme se především pozastavit nad tou skutečností, že většina stč. lexikálních jednotek onoho systému má doloženu starší formu trojslabičnou: nikamo, nikoli, nikudy, nikady, nikterak, nikake. Pouze dvojslabičnou formu zde mají příslovce nikde, nikdy a nikda, která vznikla také z trojslabičných zánikem jerů (< *nikъde, *nikъdy, *nikъda). Před zánikem jerů byl tedy tento adverbiální systém formálně vyrovnaný v tom smyslu, že jeho jednotky [137]číslo strany rukopisuměly společný klasifikační rys – stejný počet slabik. Zánikem jerů se ovšem tato vyrovnanost narušila (1.2) a vlivem nové dvojslabičnosti základních adverbií (s významem místním a časovým) i působením tendence k formálnímu zjednodušení pak také další jednotky tohoto systému měnily svou trojslabičnou formu na dvojslabičnou: ztrácely koncovou samohlásku (nikamo > nikam, nikake > nikak apod.). S výjimkou místního příslovce nikudy trojslabičnými zůstaly do nové češtiny pouze jednotky neužívané běžně v mluveném jazyce – adverbium nikterak a záporná částice nikoli.

(5.542) Také vývoj po stránce významové tu lze charakterizovat jako zjednodušení. Toto zjednodušení, záležející především v omezení polylexie (vyjadřování téhož významu několikerou lexikální formou), je zde ovšem spojeno s významovou diferenciací (3.42). Srovnáme‑li stav staročeský s novočeským, můžeme konstatovat tyto změny: (a) Jako místní určení se adverbia se základem nik- omezují na tři jednotky nikde, nikam, nikudy; stará polylexie ve vyjadřování cíle (nikde = nikam) zůstává již jen jevem nářečním, srov. nechodím vůbec nikde, ač bych potřeboval trochu zábavy (J. Wolker v korespondenci).[124]PS uvádí u adv. nikam také posunutý význam ,k žádnému zdárnému cíliʻ ale v citovaných dokladech je tato jednotka součástí ustálených spojení slov, jež mají posunutý význam jako celek. (b) Dvojí forma pro vyjadřování týchž významů časových se diferencuje stylisticky: proti spisovnému nikdy je již v nč. forma nikdá příznakově nespisovná, vlastní tzv. obecné češtině. (c) Stará polylexie ve vyjadřování významu ‚žádným způsobem‘ se odbourává úplně: místo pěti synonym staročeských má dnes čeština v tomto systému pouze jednu jednotku – knižní nikterak. (d) Dokonce ze šesti stč. jednotek sloužících k zdůrazňování záporu (‚vůbec‘) zůstalo zde dodnes pouze knižní nikterak (např. míti na něco peníze nikterak neznamená míti na to právo K. Čapek). (e) Zanikly všechny jednotky s lexikální formou nikak, takže ve funkci záporné částice zůstala pouze jedna jednotka – knižní nikoli; nezůstala však omezena pouze na větnou platnost v odpovědi („Jsi unaven?“ – „Nikoli“ apod.), ale stala se i výrazem členského záporu (myslil na duši a nikoli na zvěř J. Herben). – Výsledný nč. stav celkového zjednodušení systému zájmenných příslovcí se základem nik- můžeme znázornit v modelu (str. 138). Ze srovnání tohoto nč. modelu s modelem staročeským (5.53) je patrno nejen celkové zjednodušení systému, zrušení původní polylexie a sémantické diferencování zachovaných jednotek, ale obráží se zde také vývoj k větší symetrii jejich rozložení a omezení polysémie; omezuje se zvl. polysémie, která překračuje hranici mezi významy časo‑prostorovými a způsobovými (nikudy, nikdy) a hranici oddělující nejposunutější rovinu částicové platnosti (nikoli, nikak). – Podrobněji viz SaS 39 (1978), s. 292n.

[138]číslo strany rukopisu

funkce záporné částice	nikoli zdůraznění záporu	nikterak způsob			nikterak 		nikady/nikudy		nikdá/nikdy 		nikam			nikdá/nikdy místo	nikde			nikdá/nikdy		čas

(5.6) Změny lexikálních jednotek po stránce formální (5.541) a významové (5.542) lze tedy nově osvětlit poznáním vývoje dílčího systému slovní čeledi, který tyto jednotky konstituují. Platí to ovšem i o jednotkách jiných dílčích lexikálních systémů (viz 5.2–5.4), mj. také o jednotkách téhož slovotvorného typu. Příklad takových jednotkových změn v rámci vývoje slovotvorného typu byl již předveden na slově mouřenín (1.421). Hlubší studium vývoje slovotvorného typu se však nemůže omezovat na interní vztahy mezi jeho lexikálními jednotkami (1.3, 5.61), ale musí přihlížet i k jeho vztahům externím (1.2, 1.4) – k systémům sousedním (zvl. k synonymním slovotvorným typům, 5.62) a [139]číslo strany rukopisuk systémům nadřazeným (zvl. ke kategorii souřadných slovotvorných typů s týmž afixem, 5.63). Proveďme si takovou analýzu v uvedených třech rovinách na slovotvorném typu stč. deverbativních jmen činitelských s příponou ‑an.

(5.61) Tento systém (slovotvorný typ) je v staré češtině konstituován jednotkami hodovan ‚hodovník‘, kulhan ‚kulhavec‘, šilhan ‚šilhavec‘, třěščan ‚ztřeštěnec‘ aj. na základě interních vztahů, jež jsou dány těmito jejich společnými klasifikačními rysy: (a) formantem ‑an s životnou morfologickou charakteristikou, neměkčícím předchozí souhlásku; (b) slovotvorným základem odvozeným od intranzitivních sloves (hodovati, kulhati, třěščěti apod.); (c) obecným slovotvorným významem „osoba vyznačující se nežádoucí činností“; (d) pejorativním citovým zabarvením. Vzhledem k tomu, že většina takovýchto jednotek označovala osoby s tělesnou nebo psychickou vadou (kulhan, šilhan, třěščan…), jež se na nižší úrovni humánního cítění společnosti jevily jako odpudivé (4.425),[125]Proto se také stávaly hanlivým pojmenováním osob vadného charakteru (2.221), srov. např. toto užití slova šilhavec u Chelčického: i šilhavce, jenž na čisté rád hledí, i piknosě, jimž dobrého nic nevoní, také ďabel puojme v své království (ChelčArc 214a). tvoří ony většinové jednotky s tímto dalším společným klasifikačním rysem centrum zkoumaného systému (1.4).

(5.62) Centrální lexikální jednotky slovotvorného typu kulhan, šilhan mají svá synonyma v jednotkách synonymního slovotvorného typu kulhavec, šilhavec, jež jsou odvozeny z adjektiv (kulhavý, šilhavý…) a mají společný slovotvorný význam „osoba vyznačující se nežádoucí vlastností“. Vztah k tomuto synonymnímu slovotvornému typu tedy ukazuje, že činitelský význam substantiv tvořených formantem ‑an z intranzitivních sloves byl v staré češtině strukturován jako význam nositele nežádoucí vlastnosti projevující se charakteristickým dějem – chováním.

(5.63) Proč byl tento strukturní význam expresívní, to nám osvětlí výzkum vnějších vztahů daného slovotvorného typu v rámci nadřazeného lexikálního podsystému – obecnější kategorie substantiv s touž příponou ‑an. Vedle jmen označujících osobního nositele nežádoucí dějové vlastnosti do tohoto nadřazeného systému patří (a) ojedinělá denominativní jména osob (bratran, katan, vojan), (b) častěji denominativní jména živočichů (bělan, krkan, perlan, tlustan…), (c) deverbativní jména prostředků (povijan, sušan – název dírkované lžíce užívané v alchymii), dále pak (d) klaretovské odvozeniny: názvy oblud (dvoran, tulan…) a osobní jména – termíny (řečiňan ‚logik‘, tisan ‚ve[140]číslo strany rukopisulitel tisíce mužů‘, trhovan ‚trhovec‘, žalovan ‚žalobce‘…);[126]Srov. zvl. Klaretovy názvy tvořené formantem -man; o tom E. Michálek, Ke Klaretovu slovotvornému systému, SaS 37 (1976), s. 221. (e) okrajovější postavení v tomto systému také mají slova cizího původu – bez klasifikačního rysu odvozenosti – pojmenovávající především nástroje (kahan, karhan ‚hrnec‘, kuthan ‚pánev‘ aj.). Necháme‑li tedy stranou individuální typy Klaretovy (d), musíme konstatovat, že převážná většina jednotek tohoto nadřazeného systému označovala substance neosobní a že k našemu slovotvornému typu šilhan z nich měla svou deverbativností nejblíže jména prostředků povijan, sušan. Protože také pojmenování prostředků se sufixem ‑an (typu povijan a typu kahan) tvořila v stč. slovní zásobě starší vrstvu než jména osobních nositelů dějových vlastností typu šilhan, docházíme k závěru, že tento činitelský typ jmen osobních vznikl na základě strukturně blízkých jmen nástrojových zákonitou cestou, jakou vznikají expresíva: osobní činitel nežádoucí (odpudivé) činnosti byl pojmenován způsobem vyhrazeným pro pojmenovávání neživých věcí, aby se rozporem mezi slovotvorným označením neplnohodnotné věci a lexikálním označením osoby (tj. „konfliktem dvojí významové platnosti“ M. DOKULIL 1962, s. 100) vyjádřil citový vztah mluvčího k pojmenované skutečnosti (2.221, 2.41). Strukturně tedy stč. expresívu třěščan nejvíce odpovídá nč. expresívum třeštidlo, protože i ono svou slovotvornou formou s nástrojovým formantem ztvárňuje pojmové (kognitivní) jádro významu ‚ztřeštěný, nerozvážný člověk‘ na lexikální význam pejorativně expresívní ‚nerozvážný člověk budící svou ztřeštěností nelibost‘; můžeme říci, že slovotvorným významem se zde v lexikálním významu konotuje snižující pojetí označované osoby jako méně hodnotné věci (2.332, 2.41).

(5.64) Tato stručná ukázka analýzy stč. slovotvorného typu jako dílčího systému slovní zásoby již dostatečně naznačuje, že prohloubený diachronní rozbor umožňuje rekonstruovat i stylistické rozvrstvení lexikálních jednotek v starších etapách jazykového vývoje. Vycházíme‑li z faktů, že periferní jednotky jsou v lexikálním systému vyhrazeny pro užití expresívní, terminologické, knižní, poetické apod. (4.14) a že konflikt dvojí významové platnosti u slovotvorně motivovaných pojmenování signalizuje jejich expresívnost (5.63), je nasnadě takovýto závěr o vývoji českých deverbativních jmen s příponou ‑an: již v staré češtině centrální jednotky tohoto dílčího systému označovaly věci–prostředky (povijan, sušan), kdežto periferní jednotky označovaly osoby, a to buď jako výrazy příznakově expresívní (protože jejich slovotvorný význam věcný byl v rozporu s označovacím vztahem k osobě – hodovan, třěščan, šilhan), nebo jako exkluzívní výrazy přízna[141]číslo strany rukopisukově terminologické (neologismy Klaretovy – žalovan ‚žalobce‘, zobcovan ‚exkomunikovaná osoba‘, Naběžan ‚Asiat‘); i když později jednotlivé jednotky těchto kategorií zanikaly a nové v jejich rámci vznikaly, slovotvorný typ jmen činitelských s formantem ‑an (5.61a) zůstal dodnes omezen na ony oblasti periferní. Srov. M. DOKULIL 1967, s. 92: „Činitelských jmen tvořených formantem ‑an je jen velmi malý a omezený počet. Pokud se tato jména nestala odbornými termíny, mají dnes citové zabarvení pejorativní.“

(5.7) V oblasti termínů se tedy nezřídka setkáváme s jevy, které jsou typické pro periférii lexikálních systémů, zvl. s méně obvyklými postupy slovotvornými. Tento poznatek je zvláště důležitý pro rekonstrukci lexikálního vývoje: méně obvyklý slovotvorný postup může totiž prozrazovat, že dané slovo vzniklo jako termín – i když svůj terminologický charakter později ztratilo. Takovými méně obvyklými slovotvornými postupy jsou v češtině derivační postupy zpětné, zvl. deprefixace, srov. termíny rychlit, ložit vzniklé z předponových sloves urychlit, naložit apod.[127]K perifernímu uplatnění zpětných derivačních postupů srov. M. Dokulil 1962, s. 23–24. Příklad desufixace nám poskytuje slovo rakev vzniklé ze staršího substantiva rakvice. Nabízí se tu otázka, zda tedy slovo rakev vzniklo obdobným, spontánním způsobem jako většina jiných apelativ, anebo zda jeho vznik desufixací ze substantiva rakvice lze skutečně hodnotit jako postup příznačný pro oblast jednotek terminologických. Tuto otázku ovšem nemůžeme řešit izolovaně, nýbrž v rámci zkoumání celého terminologického subsystému, který vytvářejí názvy z oblasti pohřbívání v rakvích. Vždyť právě terminologické okruhy jako celky jsou nejtěsněji vázány na společenskou situaci a jejich prostřednictvím souvisí vývoj jednotlivých termínů s vývojem společnosti (I. NĚMEC, E. MICHÁLEK A KOL., s. 15n.). Nejprve proto věnujeme pozornost mimojazykovým, společenským podmínkám užívání této terminologie (5.71) a potom přejdeme k jazykovědným výkladům jednotlivých termínů (5.72) a k příslušnému závěru (5.73).

(5.71) O mimojazykových faktorech vývoje daného terminologického subsystému nás poučují především výsledky archeologického výzkumu (5.711), údaje textů stč. literatury (5.712), dobová vyobrazení (5.713) i jiné kulturně historické prameny (5.714).

(5.711) Jak ukazuje archeologický výzkum, pohřbívání v rakvích se vyvinulo z ukládání nebožtíků ve vydřevených (prkny obložených) jamách nebo komorách, čemuž předcházelo prosté uložení mrtvého těla v zemi a jeho [142]číslo strany rukopisuzasypání.[128]Viz L. Niederle, Život starých Slovanů I/1, Praha 1911, s. 339. Ke vzniku rakve vedla asi snaha uzavřít a izolovat mrtvého v omezeném prostoru a chránit ho od přímého styku s horním zásypem hrobu, tak jako to bylo i funkcí vydřevené jámy nebo komory, ale nadto zde působili „ještě další činitelé, souvisící zřejmě s celými pohřebními obřady před uložením mrtvého, s přenášením do hrobu apod.“[129] Viz I. Pleinerová, Unětické pohřby v rakvích. Archeologické rozhledy 12 (1960), s. 13–14. Přenosnost lze – tedy vedle uvedené funkce – považovat za podstatný rys pojmu rakve, kdežto její materiál, způsob vyrobení a tvar jsou již rysy podřadné; tak v pojetí L. NIEDERLA (op. cit. 353) je rakev především „jen přenosná, ne pevně umístěná, ze dřev sbitá komora, náležející k tělu“, ale sám pojednává i o jiných výrobních typech rakve (354n.). Srov. k tomu výčet I. PLEINEROVÉ: „Kromě rakví z dřevěných desek známe rakve z vydlabaného stromu (Baumsarg), jsou i určité doklady o schránkách ze stromové kůry a z proutí, vyskytly se rakve z jílovité hlíny a ve Středomoří jsou také rakve z pálené hlíny (např. krétské larnakes). Rakvemi jsou vlastně i nádoby obsahující kostrové pohřby.“ (op. cit. 14). V širším pojetí pak nazýváme rakvemi i posmrtné schránky z trvanlivějšího materiálu, kamenné a kovové sarkofágy, pokud ovšem byly přenosné a ukládaly se do země, do podzemí nebo do zvláštní hrobky. – Na českém území jsou podle L. Niederla doloženy dříve rakve z vydlabaného kmene stromu a teprve později – typicky až v 13. století, ale ještě ne všude – rakve hřeby sbité z prken (srov. op. cit. 353–354). Odpovídá tomu i nejnovější pražský nález rakve z 10. století: je to rakev přemyslovského knížete vydlabaná z dubového kmene, opatřená čtyřmi železnými nosicími kruhy a zaobleným víkem z téhož kmene.[130]Viz I. Borkovský, Pohřby přemyslovských knížat. Dějiny a současnost 1961/VI, s. 12–13. Tyto údaje je ovšem třeba doplnit fakty zjištěnými při odhalení velkomoravského pohřebiště v Starém Městě: již z druhé poloviny 9. století jsou tam doloženy rakve rozmanitých tvarů, nejen vydlabané z kmenů, ale i sbité hřeby z dřevěných prken, někdy i opatřené pásovým kováním.[131]V. Hrubý, Staré Město, velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Praha 1955, s. 65–68. Toto pohřebiště vykazuje kromě toho závažný rozdíl mezi vybavenými hroby s kostrami v rakvích a neupravenými hroby s kostrami na holé zemi: pokud se tento rozdíl týká hrobů z téže chronologické vrstvy, ukazuje nejspíše na majetkové a třídní rozdíly pohřbených (srov. tamtéž 69); pokud tu však jde zároveň o chronologický rozdíl mezi hroby 9. a 10. století („v hrobech z prvé poloviny 10. století však už nebyly zjištěny zbytky dřev, jež by svědčily o vnitřní úpravě hrobových jam“), ukazuje to nejspíše na „ochuzení místního obyvatelstva, [143]číslo strany rukopisuzaviněné zpustošením a zánikem říše velkomoravské“ (str. 68). Je pochopitelné, že nepřátelské vpády, války a mory, spojené s ochuzením obyvatelstva a nutností rychlých hromadných pohřbů, mohly být u nás v prvé polovině druhého tisíciletí vážnou překážkou pohřbívání do rakví v širokém měřítku. Přesto jsou ovšem rakve i z této doby archeologicky doloženy, jak o tom svědčí vykopávky na starých českých hřbitovech, např. na hřbitově loretánském nebo na pražském Hradě.[132]Za informace v tomto smyslu děkuji dr. I. Borkovskému. – Srov. též Niederle, op. cit., s. 353. Podle našeho mínění je však třeba vyzvednout tu skutečnost, že i v starších nalezištích s poměrně četným výskytem rakví (např. v Starém Městě) jsou hroby s rakvemi soustředěny kolem kostela (kde byli pochováváni příslušníci „panské“ vrstvy) a že takové hroby tvoří jen malou část ve srovnání s ostatními hroby bez rakví (za informaci děkuji doc. V. HRUBÉMU).

(5.712) Pohřbívání v rakvích na české půdě ovšem dokládají i naše nejstarší literární památky. O uložení nebožtíka v rakvi mluví především latinské legendy, a to jak ty nejstarší, o sv. Ludmile a o sv. Václavu z 10. století,[133]Viz např. zmínku „replentesque rursum fossam, sarcofagum cum ipso pignore statuere super eandem“ v legendě o sv. Ludmile Fuit in privincia Boemorum z prvé polovice 10. století (vyd. V. Chaloupecký, Svatováclavský sborník II/2, Praha 1939, s. 480) nebo větu „condiderunt corpus sanctum in sarcophago et sepelierunt in basilica“ v Kristianově legendě o sv. Václavu z konce 10. století (vyd. J. Pekař, Die Wenzels- und Ludmilalegenden und die Echtheit Christians. Praha 1906, s. 119). tak i nejmladší, jako je např. legenda o blahoslavené Anežce Přemyslovně ze 14. století.[134]Viz M. Mladějovská, Legenda o bl. Anežce, Praha 1948, s. 54: „iuxta archam, in qua prefatum corpus erat reconditum“. Podobné zmínky o rakvích najdeme pak také v středověkých kronikách.[135] Viz např. kapitolu o vyzvednutí ostatků sv. Vojtěcha v Kosmově letopise českém, Prameny dějin českých 2 (1874), s. 75 („cum aperuissent sarcophagum“), a také v Pulkavově kronice české, tamtéž 5 (1893), s. 41 („invenerunt sanctum Adalbertum in sarchofago habitu et corpore integrum“). Ale tu vesměs jde o trvanlivé rakve (sarkofágy) prominentních jednotlivců, představitelů tehdejší elity duchovní a světské, nikoli o rakve širokých vrstev obyvatelstva. – Pokud jde o pohřbívání mrtvých v nejširších vrstvách obyvatelstva, nebudeme svědectví o něm hledat v legendách a kronikách oslavujících jednotlivce, nýbrž v pramenech odrážejících všední život společenské většiny. Takovými prameny jsou především středověká kázání, jež budují svá podobenství na typických jevech života, obecně známých v tehdejší společnosti. Na závažné podrobnosti staročeského pohřbu tak ukazuje např. toto podobenství z Husovy Postily: „Neb jakož z par (tj. már – I. N.) již jedné tělo má býti uvaleno v hrob, tak duše smrtedlným hřiechem obklíčená již nic nemá dále býti nesena, než vystúpí‑li z těla, aby ihned [144]číslo strany rukopisubyla v pekle pohřbena“ (HusPostB 284b). Toto podobenství naznačuje, že staří Čechové obyčejně své mrtvé nosili k hrobu na márách a že je přímo z már skládali do hrobu. Že pak těla ležící v hrobě nebyla chráněna stěnami a víkem rakve, to zase jasně vysvítá např. z tohoto místa v Postile Jana Rokycany: „Jakož ten, kohož pohřbí nebo pochovají, má múku a nějaké dávenie (= tlačení – I. N.) od země svrchu, vezpod, napravo i nalevo, tak pekelníci súženi budú mukami se všech stran“ (RokPostB 324).

(5.713) Přenášení nebožtíka k hrobu na márách – nikoli v rakvi – je doloženo nejen staročeskými památkami literárními, ale i výtvarnými, především kresbami v starých rukopisech.[136]Viz např. rukopis Krumlovský (Mus III B 10), s. 60 a 346, nebo rukopis bible krále Václava IV. (uložený v Národní knihovně vídeňské), fol. 52a a 74a. Viz níže obr. 13. Závažný dokument o tom, že ještě v 16. stol. byly u nás pohřby vypravovány bez rakví, s nebožtíky na márách, uveřejnil Č. ZÍBRT v článku Pohřeb za hrůzy morové rány v Praze r. 1582, Český lid 18 (1909), s. 248: „V bibliotéce na Strahově chová se unikát, list znázorňující leptem, jak na potrestání hříšného lidu r. 1581 utopilo se mnoho lidí nad jezem v Praze a jak řádil mor v Městech Pražských. Z obrázků důležitý jest průvod pohřební, který podává pěknou představu, jak tenkrát bývaly pohřby vypravovány, bez rakví, s nebožtíky na lůžkách, za svitu plápolajících svící na postavnících, nesených od osob zahalených v pohřební pláště.“ Z otištěného obrázku je ovšem patrno, že ona „lůžka“ byla vlastně nosidla (máry), přikrytá černou přikrývkou. Máry s černou přikrývkou můžeme skutečně považovat za typické vybavení nebožtíka na poslední cestě, neboť obě tyto pohřební rekvizity byly u starých Čechů symboly smrti, jak o tom svědčí staročeská úsloví báti se mar (tj. báti se smrti) a jeti na hřbetě pod černým dekem (tj. vlastně býti nesen pod pohřební přikrývkou), doložená památkami z 14. a 15. století.[137] Viz např. tyto stč. citáty: neb sě taký [moudrý a udatný] nebojí mar DalC 17 (Dalimilova kronika, kap. 17); když pak ke mši na hřbetě pojedeš pod černým dekem Jenský kodex 61b (O. Kalenice z Kalenic, List Luciperův panu Lvovi z Rožmitálu). Tmavý, ornamenty zdobený „dek“ na márách zakreslil iluminátor citované bible krále Václava IV. v zobrazení Jakubovy smrti (fol. 52a) a pohřbu Saula a jeho synů (fol. 74a), viz obr. 13. Pohřební přikrývka zvaná příkrov pak byla nezbytným – často značně nákladným – vybavením nebožtíka na pohřbech cechovních,[138] Viz zvl. Z. Winter, Český průmysl a obchod v XVI. věku, Praha 1913, s. 119 a 649. a jak ukazuje veršovaný dialog (hádka o dědictví) v Hradeckém rukopisu ze 14. století, v „příkrovu“ byli i mrtví pochováváni: „…ješče dva voly jmám, oba na ofěře prodám, na vosku a na příkrově, v ňemžto mě pohřebú v rově… O příkrovu co sobě stýskáš? A ty udatnú ženu jmáš: ješčet zetče plátna [145]číslo strany rukopisuv domu, jež toť bude dosti k tomu!“ (HradDes 110a). Plátěný „příkrov“ zde doložený byla ovšem plachta, do níž nebožtíka zahalovali k uložení do země a jež tedy měla do jisté míry funkci rakve. – Proti tomu není takto doloženo, že by staří Čechové běžně ukládali své mrtvé do rakví. Rakev není ani typickým atributem v zobrazení pohřebních scén, ani symbolem posmrtného údělu člověka v staročeských jazykových projevech. Že staří Čechové své mrtvé běžně zahrabávali do země bez rakví, na to ukazují také staročeská vyobrazení posledního soudu se zmrtvýchvstáním pohřbených: jako příklad lze uvést staročeský iluminovaný rukopis Krumlovský z počátku 15. století (Kruml 90) a starý tisk tzv. Pasionálu kališnického z r. 1495 (PasKal, frontispis), kde je zmrtvýchvstání při posledním soudu znázorněno jako vystupování mrtvol přímo z hrobových jam, bez odkládání vík rakve. Proti tomu v iluminovaném kodexu Vyšehradském z r. 1086, tzv. Korunovačním evangeliáři krále Vratislava (viz F. J. LEHNER, Česká škola malířská XI. věku, Praha 1902, obr. XXV), nalézáme zobrazení zmrtvýchvstání při smrti Kristově, kde mrtví sice odkládají víka a vstávají z dřevěných „truhel“, ale tyto „truhly“ neční z hrobových jam, nýbrž stojí volně (nezasypány) a svým korytovitým tvarem (s ostrými hranami) i podobou víka se zcela shodují se zdobeným sarkofágem Kristovým (viz tamtéž obr. XXIV „Pohřeb Páně“ a XXVI „Vzkříšení Páně“). Se vší pravděpodobností nejde zde tedy o běžné rakve dnešního typu, ukládané do země a zasypávané, nýbrž o sarkofágy známé z pohřbů tehdejších hodnostářů. [139]Vyobrazení Kristova sarkofágu v kodexu Vyšehradském ovšem odpovídá tehdejším představám o nákladném hrobě, nikoli biblické reálii – skalnímu hrobu židovskému (viz zde 4.43). Uvedenému sarkofágu podobný bednovitý tvar má také sarkofág sv. Václava vyobrazený v bibli Velislavově (fol. 188a). – Srov. zde obr. 11.

(5.714) Ještě závažnější svědectví o staročeských pohřbech bez rakví pak vidíme v tom, že o rakvích naprosto mlčí přední kulturně historický pramen pro studium doby staročeské, totiž dílo Z. WINTRA Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v 14. a 15. století (Praha 1906); i když jsme si vědomi nebezpečí argumentace ex silentio, nemůžeme přehlížet skutečnost, že toto dílo, zaznamenávající nejrůznější staročeské truhlářské výrobky, nejrůznější druhy truhel podle účelu, materiálu, složení i zdobení, nezmiňuje se vůbec o truhlách umrlčích (viz zvl. s. 846). O umrlčích truhlách (rakvích) nenacházíme pak zmínky ani ve WINTROVĚ díle Život církevní v Čechách (Kulturně historický obraz z 15. a 16. století), Praha 1895, 1030 str. – Že by církev vydala nějaké směrnice o pohřbívání v rakvích, nečteme ani v podrobných dějinách církevního práva; z nejnovějších viz např. H. E. FEINE, Kirchliche Rechtsgeschichte I, Výmar 1953.

[146]číslo strany rukopisu

Obr. 13 (k 5.713: máry s černou přikrývkou)

Obr. 13 (k 5.713: máry s černou přikrývkou)

(5.72) Na pozadí všech těchto faktů z historie zkoumané mimojazykové skutečnosti (5.711–5.714) jeví se tedy pohřbívání v rakvích u starých Čechů v 14. a 15. století ještě jako málo rozšířené. V souladu s tím jsou v té době také fakta jazyková, především sémantická valence sloves označujících činnost pohřbívání (5.721), neexistence dokladů o širším užívání rakví (5.722) a pak specifické vlastnosti jednotlivých termínů označujících prostředky k uložení nebožtíka (5.723–5.726).

(5.721) Pohřbívání nebožtíků do země bez ukládání do rakví potvrzuje především ta jazyková skutečnost, že stč. slovesa označující pohřbívání (pochovati/pochovávati, schovati/schovávati, pohřésti/pohřěbati/pohřěbovati, hrabati aj.) nemají u sebe doloženo místní určení nč. typu v rakvi, v truhle, nýbrž mají určení v zemi (např. tělo… v zemi pohřbeno Kunh 78, mrtvé… hrabati v zemi HusErb 1,259) nebo širší místní určení, které uložení do rakve spíše vylučuje: všěcky jě [mrtvé] v jednom hrobě schovali sú OtcC ad B 35b, [v době interdiktu] hrabáchuť lidi na rozhranie i po lesiech LegVít 50b apod.; také vícečlennou lexikální jednotku pohřésti u pekle ‚uvrhnout do pekla‘ (Bibl L 16,22; GestaB 59b; HusPáteř 362b; ChelčPost 167b aj.) spíše vyvodíme ze slovesa, které o[147]číslo strany rukopisuznačovalo svržení nebožtíka z már do vykopané jámy a zahrabání, než ze slovesa označujícího pohřbení nebožtíka v rakvi (4.123).

(5.722) Ale i mimo spojení se slovesy pohřbívání se v staré češtině název posmrtné schrány člověka vyskytuje jen ojediněle. Staročeské jazykové památky – ač svým kvantitativním i obsahově tematickým bohatstvím zaujímají přední místo mezi písemnými památkami slovanských jazyků – neznají vůbec dokladu o širším užívání rakví, jaký lze uvésti např. ze staroruských letopisů (LetLavr k r. 1092: v si že vremena mnozi člověci umirachu različnymi nedugy, jakože glagolachu prodajušče korsty: jako prodachomъ v korsty otЬ Filipova dne do mjasopusta 7 tysjačЬ). – Všimněme si tedy podrobněji, jaká jsou vlastně staročeská pojmenování rakve a jak se jich užívá v staročeských písemných památkách.

(5.723) Především je třeba konstatovat, že písemnými památkami (do r. 1500) není vůbec doloženo pojmenování rakev, ač někteří slavisté je vyvozují ze slova již praslovanského (čes. rakev z psl. *orky, srov. L. NIEDERLE, op. cit., str. 355). Nejstarší doklad slova rakev uvádí JUNGMANN (3,788) teprve z díla Komenského, ještě starší záznam tohoto slova však známe z latinsko‑českého slovníku JANA VODŇANSKÉHO z r. 1511 (VodňanLact S 8c: sarcofagus… vytesaný hrob z skály neb rakev). Staročeské památky před r. 1500 znají pouze příbuzný výraz rakvicě, ale s jiným významem: označují tak nádobu (např. vzav rakvici měděnú i vlil jest v ni vody AlexPovA 234a) a častěji ulitu, lasturu, škebli (např. lapají velmi veliké slimáky nebo rakvicě, v nichžto jsú perly CestMil 108b: marina conchilia; rakvice coclea KlarGlos 377). Formálně se sice stč. rakvicě jeví odvozeninou ze slova rakev, ale po stránce významové spíše vyvodíme pojmenování umělé schránky mrtvého těla lidského (rakev) z pojmenování přírodní schránky živočišné (rakvicě) než naopak. Sama existence stč. slova rakvicě ještě nutně neznamená, že v staré češtině musilo existovat i slovo rakev: u slov cizího původu není totiž starší výskyt podoby na ‑vicě před podobou na ‑ev ničím ojedinělým (tak např. vedle dobře doloženého slova lahvicě nemá stará čeština ještě vůbec doloženo slovo láhev). Z těchto důvodů musíme tedy připustit, že pojmenování rakev v staré češtině není nedoloženo náhodou, nýbrž proto, že tehdy ještě vůbec neexistovalo.

(5.724) Pojmenování truhla pro schránku tělesných pozůstatků člověka již nacházíme v písemných památkách dosti často. Běžně se však vyskytuje pouze v textech překladových, zvláště v textech z nečeského kulturního prostředí. Slovem truhla se tak překládá latinské „loculus“ (např. ty košíkové sú našeho pochovánie truhly…; prvý koš s červenú róží jest hrob svatého Štěpána PasMA 400 hi calathi nostri sunt loculi), „capsa“ (např. jdi, truhlu, v nichžto (!) těchto svatých hlavy jsú schovány, [148]číslo strany rukopisuohledaj PasMA 412 eatis ad capsam, in qua sunt recondita capita martirum), „archa“ (např. když paní k truhle přikroči, tvrdý hřěbí ten ven skoči LegAnežCh 5b ut archam accessit), „tumba“ (tumba – truhla, hrob SlovS 118b) aj. Slovo truhla označující schránku pozůstatků člověka najdeme ojediněle i v stč. literatuře originální, nepřekladové, ale v takových dokladech jde o schránku pro uctívané ostatky svatých, tedy vlastně o slovo truhla v jeho běžném domácím významu ‚skříň pro uložení cenných věcí‘ (srov. např. papež napsal, aby svátostí a kostí svatých neokazovali, ale aby schovány byly do truhel RokJan 284a). Vcelku jsou vůbec zmíněné stč. doklady pojmenování rakve slovem truhla takové povahy, že spíše svědčí o snaze pojmenovat méně běžný předmět názvem podobného předmětu každodenní potřeby, než o vžitosti tohoto speciálního významu (‚rakev‘) v slově obecně užívaném (truhla). Kdyby pojmenování rakve truhla bylo již v stč. období skutečně vžito, těžko bychom pochopili, proč se s tímto pojmenováním vůbec nesetkáváme v stč. literatuře nepřekladové, která se v tak hojné míře zabývá právě posledními věcmi člověka.

(5.725) Stejnou námitku je třeba vyslovit i proti předpokladu, že stará čeština běžně označovala rakev slovem hrob, podobně jako dnes ruština (гроб). Příznačné zde je, že J. Gebauer ve svém Slovníku staročeském neuvádí u hesla hrob význam ‚rakev‘, ačkoli toto slovo ojediněle nacházíme i v takovém kontextu, kde bychom je dnes jako „rakev“ přeložili: kopajíce tehdy i nalezli jsú hrob v základě zlatými třmi obruči obložený, a také bieše na ňem písmo svrchu psané GestaB 7a; oltář ten, v kterémžto tělo s. Vojtěcha schováno bylo, otevřeli jsú [Češi v Hnězdně] i nalezli jsú s. Vojtěcha v hrobu, an vešken cěl všěmi činy nižádné poskvrny na sobě nejmajě PulkLobk 45a (lat. předloha: „invenerunt sanctum Adalbertum in sarchofago habitu et corpore integrum per omnia“). V takových případech totiž překladatel zřejmě pojmenoval speciální druh posmrtného místa odpočinku, sarkofág, vžitým obecným názvem významově širokým (stč. hrob je ekvivalentem latinských výrazů sepulcrum, mausoleum, monumentum, tumulus, bustum, loculus): poněvadž se název hrob neomezoval pouze na hroby vykopané v zemi, ale označoval i kamenné hrobky (srov. např. Zbyněk Zajíc z Hazburka, arcibiskup pražský, …leží pod novú zvonicí na hradě pražském u svatého Vácslava, jako hrob mramorový s jeho nápisem ukazuje LetVrat 8 k r. 1411), je pochopitelné, že se mohly takovým významově širokým slovem pojmenovávat i honosnější rakve z trvanlivějšího materiálu, zpravidla nezasypávané hlínou, tj. sarkofágy. Avšak stará čeština dokládá slovo hrob v tomto speciálním významu ‚rakev – sarkofág‘ pouze na několika místech, kde nejde o vysloveně české kulturní prostředí.

[149]číslo strany rukopisu(5.726) Posmrtné lůžko z českého kulturního prostředí je v několika památkách pojmenováno slovem koryto, tj. na rozdíl od názvů rakev a truhla slovem nesporně domácího původu. S tímto pojmenováním se setkáváme především v stč. rýmované legendě o blahoslavené Anežce Přemyslovně, jež zemřela r. 1282 a byla pochována v Praze; jde o poslední dochovaný zlomek legendy, zveršované podle latinské předlohy v druhé polovině 14. století (LegAnežCh 5b):

… una de sororibus arche appropians (odstřiženo) …ci ctieše, otevřieti
cum murmure utrum aperiri deberet in‑ to koryto, neb bieše tvrdě zabito.
geminans, quia hoc et laboriosum et bito. Když paní k truhle přikroči, tvr‑
difficile videbatur, statim ut archam dý hřěbí ten ven skoči, o pavlač sebú
accessit, clavus, qui cum violencia udeři a odevřěchu sě dveři.
inpulsus fuerat, videntibus qui ade‑ (Podle faksimilové reprodukce rukopisu
rant et stupentibus, per se exiliens chebských zlomků ve vydání M. Mladějov‑
super pavimentum strepitum fecit et ské, viz pozn. 134)
archa aperta corpus aperuit

Latinský ekvivalent arca, české synonymum truhla a kontext (otevření hrobu královské dcery v klášteře, bez vykopávání) ukazují zde na nezasypanou rakev, rakev z trvanlivého materiálu, tj. sarkofág. Slova tvrdě zabito a tvrdý hřěbí mohla by svědčit o výrobě z dubového dřeva,[140]Na rozdíl od jiných stč. památek je zde v lat. předloze archa, nikoli sarcophagus. Podle Niederla slovanská *arka z římského okruhu byla nejspíše „zvláštní umělá a ozdobná schránka pro tělo mrtvé buď kamenná, nebo dřevěná, okovaná“ (op. cit., s. 356). nelze však z toho jednoznačně vyvozovat, že by toto koryto označovalo starobylý typ rakve vydlabané z dubového kmene, jaký je archeologicky doložen zmíněným nálezem v hrobce knížete Boleslava II. (viz pozn. 130), i když k tomu láká etymologie, spojující slovanské koryto s litevským názvem koryta prakartas, a to zase s litevským a staroruským názvem rakve – karstas, kъrsta.[141]Viz M. Vasmer 1953, s. 634 a 638. Jisté je, že sama tvarová podobnost mezi korytem a schránkou pro mrtvé tělo stačila k tomu, aby byl název oné běžné potřeby přenesen na tuto méně běžnou reálii, jak ukazuje stč. pojmenování biblického skalního hrobu, např. v CestMandA 181b: dvě míli od Jeruzalema leží hora, jenž slove Veselé, a jestiť utěšené položenie; a tuť leží Daniel prorok v kamenném korytě.[142]Srov. A. Novotný, Biblický slovník. Praha 1956, s. 221: „Židovské hroby… byly obyčejně vtesány do skály (Iz 22.16, pokud to nebyly přírodní jeskyně)“. Nejčastěji měly tvar „neckovitý“. – Jiný stč. doklad na koryto v podobném významu uvádí Jan Gebauer, Slovník staročeský II. Praha 1916, s. 108. Mladší doklad na pojmenování koryto nám poskytuje záznam o pohřbu kněze Jana Želivského [150]číslo strany rukopisuv Praze r. 1422, pořízený očitým svědkem: a zatiem lidé vzemše tělo kněze Janovo vložili na máry a opět s nesmiernú žalostí a pláčem a s řvaniem příliš s žalostivým nesli do kláštera, v kterémž on kázal… Pak nazajtří k večeru kněží, jeho oblekše ve zlú albu a vloživše v k o r yt o, vynesli před Boží tělo k velikému oltáři i zpievali…; potom brzo vzemše tělo kněze Janovo i nesli k kazatedlnici k hrobu (LetKřiž 79ed.). Z kontextu vysvítá, že slovem koryto zde jsou asi míněny máry, o jakých se mluví výše („vzemše tělo kněze Janovo vložili na máry“). Není pravděpodobné, že to byla rakev, poněvadž autor níže výslovně praví, že vzali „tělo kněze Janovo i nesli k kazatelnici k hrobu“; kdyby se tím rozumělo tělo i s rakví „korytem“ (v němž bylo vystaveno), chyběl by nám závažný detail zatloukání rakve, sotva postradatelný ve vyprávění, které tak podrobně líčí smutek pražského lidu při loučení s milovaným kazatelem. Slovo koryto zde má tedy bezpochyby týž význam, jaký uvádí Gebauer ve svém Staročeském slovníku (podle Sedláčka z originálu v Chotovinech 1407: na každéj téj službě [tj. zádušní] koryto neb nosidla aby přistrojila a okolo toho čtyři sviece), totiž ‚nosidla, katafalk‘. Uvedený doklad o pohřbu Jana Želivského tedy spíše svědčí o tom, že i řádný pohřeb věhlasného kazatele doby husitské se obešel bez rakve.

Pokud jde ještě o slovo koryto jako označení már: Jisté je, že i máry měly podobu tehdejšího koryta, tj. byly opatřeny čelnými a bočními stěnami (čely a postranicemi). Ukazují na to jednak zmíněné kresby már (5.713 „lůžka“), jednak citát ze stč. legendy o úmrtí Panny Marie, kde jsou máry nazývány slovem archa (tj. „truhla“): tělo panny ctně jednajíce,… rúchem obláčiece kladiechu na páry plačíc a lkajíce. Apoštolové tehdy archu s tělem zdvihli a proti údolu Jozafat vychoditi počeli ModlIeg 35a (o rakev v biblickém prostředí nešlo). Spíše podobu dnešních nosítek mají máry zakreslené v citované bibli krále Václava (fol. 52a a 74a), zde obr. 13, ale tam jsou zase opatřeny dlouhými nožkami, takže se podobají přenosným lůžkům. – Pozoruhodné je, že podobně jako název nosidel koryto, označovalo máry a ojediněle i rakev také slovo korba: srov. překlad latinského názvu pohřebního lože lectus = korba, páry (KrumlVýkl 75a) a Husův citát o rakvi Alexandra Velikého již korba v úzkém súžila mě v hrobě (HusVýklM 289b). U obou slov šlo ovšem o honosnější rakev trvanlivou, o sarkofág.

(5.73) Vyloučíme‑li tedy velmi nepravděpodobnou možnost, že by pohřbívání v rakvích u širších vrstev staročeského obyvatelstva zůstalo nedoloženo jazykovými fakty jen náhodou, dojdeme k závěru, že zde prostě nebylo obvyklé. Pohřbívání v rakvích u starých Čechů (před r. 1500), ač je doloženo archeologicky, nebylo ještě natolik obecně rozšířeno, aby český jazyk 14. a 15. století měl vžitý speciální název pro pojem ‚rakev‘. Rakve a sarkofágy byly ovšem již tehdy známy z pohřbů a hrobů předáků domácí šlechty a duchovenstva, zčásti také prostřednictvím hagiografické literatury i z cizího kulturního prostředí (označovaly se [151]číslo strany rukopisuvýznamově širším slovem hrob nebo názvy tvarově podobných předmětů běžné potřeby truhla a koryto); avšak řada závažných faktů, zvláště údaje staročeských písemných památek, svědčí o tom, že většina českého obyvatelstva – i s vrstvami zámožnými – byla tehdy pochovávána bez rakví. Ovšem vzhledem k jisté demokratizaci společnosti po husitské revoluci (4.422) lze předpokládat, že onen honosnější způsob pohřbívání v rakvích začal od počátku 16. století pronikat do širších vrstev obyvatelstva. Nesporně přitom sehrála svou úlohu i hygienická funkce rakví v době morů. Vznikla tak potřeba pojmenovat nově rozšířený předmět s natolik zvláštním, specifickým posláním, že se proň dost dobře nehodila stará jména tvarově podobných předmětů běžné potřeby. Jazykově méně běžným způsobem – desufixací – utvořil se tedy speciální název rakev ze staršího slova rakvice ‚ulita, mušle‘, jehož pojmové jádro ‚malá přírodní schránka pro živé tělo živočicha‘ bylo ve formě onoho nového slova modifikováno na pojmový význam ‚velká umělá schránka pro mrtvé tělo člověka‘. Nové slovo rakev nevzniklo tedy na základě běžných pojmenovávacích příznaků empirických (tj. z pojmenování předmětu, jehož podobné rysy – např. podobný tvar – se vnímají smysly), ale na základě pojmenovávacích příznaků logických (tj. z pojmenování předmětu, jehož podobné rysy se uvědomují myšlením). Tato specifičnost sémantická (srov. 2.314) i specifická stránka formální (příslušnost k perifernímu slovotvornému typu na ‑ev vzniklému desufixací[143] Pozoruhodné je, že i slovo lahev, jež vzniklo desufixací, má nejstarší doklad terminologický: lahev lujdunská ,leydenská láhevʻ (viz J. Jungmann 2, 255). Odpovídá to tomu, že okrajovým slovotvorným postupem vzniká periferní slovotvorný typ, který je využit v oblasti terminologie (4.14).) nasvědčuje tomu, že slovo rakev bylo utvořeno jako termín.

[152]číslo strany rukopisu6. Rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému

(6) Naše rekonstrukce vzniku čes. slova rakev (5.723) poskytuje vhodný příklad prohloubení etymologické analýzy tím, že k shodnému závěru (o pozdním původu z domácího slova rakvice ‚ulita‘, nikoli z germ. *arkō ‚schránka‘) dochází zkoumáním dané lexikální jednotky v rámci řady dílčích systémů různé úrovně: zkoumáním polysémní struktury (významový posun ‚ulita‘ → ‚rakev‘ je zdůvodněn větším počtem společných sémantických rysů obou významů, než má dvojice ‚schránka‘ : ‚rakev‘), zkoumáním příslušné slovní čeledi (čes. slovo rakev má mnohem mladší doklady než slovo rakvice ‚lastura, skořápka‘), zkoumáním slovotvorného typu (typ rakev, láhev vzniklý desufixací měl zprvu postavení periferní, vhodné pro uplatnění terminologické), zkoumáním příslušného dílčího systému terminologického (z původních nepřenesených názvů pro posmrtné lůžko člověka má čeština pouze staré máry a pozdní rakev), zkoumáním dílčího systému mimojazykového, společenského (pohřbívání v rakvích nebylo ještě v Čechách před r. 1500 rozšířeno do širších vrstev společnosti) aj. I když tedy nemáme pro zkoumanou lexikální jednotku a její vývoj dostatečný dokladový materiál, jak tomu bývá v etymologii vždy a v historické lexikologii zpravidla, přece jen nám rekonstrukci umožňuje studium oněch příslušných dílčích systémů jazykových (lexikálních) i mimojazykových (společenských). Protože lexikální jednotky jsou v dílčích lexikálních systémech seskupeny na základě společných významových a formálních klasifikačních rysů a na tomto společném základě také podléhají společným změnám (vývojovým postupům), může nám leckterý bezpečně nedoložený klasifikační rys nebo jeho změnu dokreslit prokázaná zařazenost dané lexikální jednotky do oněch dílčích systémů zahrnujících jednotky lépe doložené (4.33); další podobné dokreslení lze pak získat také vyhodnocením jinojazyčných sémaziologických paralel (4.34), informací o označované skutečnosti (4.4) aj. Příklady takové rekonstrukce sémantických i formálních komponentů nedostatečně doložených lexikálních jednotek[144]Srov. mé stručnější zpracování pod záhlavím Rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému, Slavica slovaca 11 (1976), s. 66–74. byly zde již [153]číslo strany rukopisuuvedeny, zvl. v kapitole předchozí (5, k rekonstrukci formálních komponentů viz zvl. 4.413 a 5.16). Zbývá však všechny probrané souvislosti, které hlouběji osvětlují kvalitu a vývoj lexikálních jednotek, převést na soustavu kritérií historickolexikologické rekonstrukce (6.1), dále ukázat, že čím více těchto kritérií historická lexikologie užívala, tím spolehlivější byly její výklady (6.2), a nakonec stručně popsat aplikaci těchto kritérií v lexikografické praxi (6.3).

(6.1) Souvislosti, které se podílejí na konstituování lexikální jednotky (1–4, zvl. 3.2) a mohou sloužit jako kritéria rekonstrukce jejích komponentů sémantických i formálních, ve větší úplnosti a soustavnosti dělíme do těchto kategorií: vnitrosystémové paradigmatické vztahy zkoumané lexikální jednotky k jiným jednotkám téhož systému, založené na shodě komponentů (6.11) nebo na jejich kategoriálním (opakovatelném) rozdílu (6.12); vnitrosystémové syntagmatické vztahy zkoumané lexikální jednotky k jiným jednotkám téhož systému, založené na shodě komponentu (6.13); mimosystémové vztahy zkoumané lexikální jednotky k jednotkám jinojazyčného systému, založené na shodě komponentů (6.14); mimojazykové vztahy zkoumané lexikální jednotky k označované skutečnosti, založené na shodě sémantických rysů lexikálního významu a objektivních rysů označované reality i subjektivních rysů jejího společenského hodnocení (6.15).

(6.11) Kritérium komponentové shody v paradigmatických vztazích je dáno shodnými komponenty zkoumané lexikální jednotky s lépe doloženými jinými jednotkami téhož dílčího systému, zvl. polysémní struktury (6.111), struktury synonym (6.112), dílčího systému vícenásobných synonym (6.113) nebo antonym (6.114), slovní čeledi (6.115), slovotvorného typu (6.116) a typu valenčního (6.117).

(6.111) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téže polysémní struktury uplatňujeme především při rekonstrukci primárního významu polysémního slova: protože lexikální jednotka primární má v rámci polysémní struktury společné sémantické rysy s jednotkami sekundárními, mohou nám sekundární jednotky svým dominantním sémantickým komponentem potvrdit relevantní existenci takového komponentu i v sémantické struktuře jednotky primární (takový komponent patří k společnému sémantickému jádru jednotky primární a sekundární, 4.11). Např. dobře doložené sekundární významy stč. slovesa opojiti ‚zahrnout, naplnit v hojné míře někoho něčím‘ (nepřietel… opojil mě jest hořkostí OrlojB 39a aj.) a ‚zavlažit něco‘ (navštievils zemi a opojils ji BiblPad Ps 64,10 aj.) potvrzují, že příslušný význam primární obsahoval relevantní sémantický [154]číslo strany rukopisurys velké míry a měl s nimi společné sémantické jádro ‚dodat objektu ve velké míře něco tekutého‘; spolu s jinými kritérii (zvl. ve vztahu k odvozeninám a k základnímu příbuznému slovesu píti, 6.115) dávají tedy tyto sekundární významy podklad k takovéto rekonstrukci oné lexikální jednotky primární: opojiti koho (čím [tekutým]) ‚v hojné míře napojit někoho něčím‘ (srov. např. z počátka studničného pijte žieznivými ústy, budú opojeni Kruml 393). Je to primární jednotka i vzhledem k dodnes živé jednotce opojiti koho (čím [opojným]) ‚opít, uvést do stavu opilosti někoho něčím‘, která se dosud považovala za primární jednotku polysémní struktury stč. slovesa opojiti. – K rekonstrukci relevantních komponentů primárního významu substantiva pomocí jeho významů sekundárních viz již uvedený příklad oko (4.111).

Analýza společných a rozdílných sémantických komponentů lexikálních jednotek dané polysémní struktury nám ovšem umožňuje také náležitě rekonstruovat lexikální formu v dokladech, kde je špatně nebo nejasně doložena; srov. např. naši rekonstrukci doložené podoby obczzuzym na občiním v rámci komponentní analýzy stč. polysémního slovesa občiniti (5.16).

(6.112) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek synonymních aplikujeme zvl. při nejistotě, zda doložená užití daného slova prokazují existenci samostatné lexikální jednotky, nebo ne: např. u stč. slovesa nasaditi doklady typu nasaditi líce komu [bijícímu], nasaditi štíta ráně považujeme proti typu nasaditi hrdla, hlavy za doklady zvláštního lexikálního významu, protože takto doložený soubor sémantických komponentů ‚nastavit něco k zachycení očekávaného úderu‘ je společný také synonymní jednotce poskýsti čeho komu/čemu, kdežto typ nasaditi hrdla se svým synonymem naložiti hrdlo patří do jiného sémantického subsystému. – Naopak zase doklady typu učiniti oheň neprokazují u stč. substantiva oheň samostatný význam odpovídající slovenskému vatra nebo ruskému kostër, protože žádné jiné slovo s takovým významem stará čeština nemá. Ovšem toto kritérium by nestačilo samo o sobě: důležité je, že ani odvozeniny substantiva oheň nesvědčí o existenci takovéhoto sekundárního významu (srov. 6.115). – Srov. ještě 6.132.

(6.113) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož systému vícenásobných synonym uplatňujeme při nedostatečné doloženosti některého z významů polysémní struktury, zvl. při nedostatečné doloženosti jeho rozsahu, tj. jeho komponentů podmíněných sémantickou valencí (4.15). Vícenásobným synonymem je např. stč. nésti vůči slovesu nositi, protože obě mají řadu shodných lexikálních významů. A tak i když je jeden z těchto společných významů ‚zastávat, konat něco‘ doložen u slovesa nositi pouze jedním dokladem (nositi práci o kazatelské činnosti), nepochybujeme zde o jeho existenci vzhledem k tomu, že má dost bezpečných dokla[155]číslo strany rukopisudů u synonyma nésti (totiž nésti práci o působení biskupa, úředníků apod., nésti úřad o papeži aj.). Viz příslušná hesla v StčS.

(6.114) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož systému vícenásobných antonym má obdobné uplatnění (jako 6.113). Např. u stč. adjektiva najposlední je slabě doložen posunutý význam ‚nejméně významný, mající nejmenší hodnotu‘, přesto však ono adjektivum s tímto významem považujeme za nespornou lexikální jednotku stč. jazyka, protože řada bezpečných dokladů dokládá její významový protějšek ve formě antonyma najprvní (‚nejpřednější, nejdůležitější, nejhlavnější‘). Viz StčS 1977, s. 119. Opřít se o četnější doklady antonymního protějšku umožňuje zde komponentová shoda mezi sekundárními významy obou antonym, tj. shodný významový komponent koncového pořadí v hodnocení substancí (‚mající nejmenší/největší hodnotu‘).

(6.115) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téže slovní čeledi vhodně doplňuje aplikaci kritérií předchozích (6.111–6.114), protože i v rámci slovní čeledi mají příslušné lexikální jednotky vedle diferenčních rysů slovnědruhových (i jiných gramaticky klasifikačních) také společné rysy identifikační (4.11), na jejichž základě jsou spojeny sítí opakovatelných paradigmatických vztahů. Jak taková síť umožňuje upřesnit sémantické komponenty jednotlivých lexikálních jednotek a při nedostatečné doloženosti je i rekonstruovat, to již bylo naznačeno na prohloubené analýze řady slov (občiniti 5.13, zpósobiti 5.241, levý 5.343 aj.). Připomeňme ještě pro úplnost, že také rekonstrukce primárního významu v polysémní struktuře slova se opírá o dobře doložené paralelní jednotky téže slovní čeledi; např. význam ‚v hojné míře napojit někoho něčím‘ u stč. slovesa opojiti (6.111) lze rekonstruovat mj. také s ohledem na odvozeniny opojiti sě (např. žádá [dobrá duše]… jeho krví [Kristovou] se opojiti a bez miery se naplniti PříbrZamP 151a), opojitedlný ‚vydatný‘ (opojitedlným z skály, jenž jest Kristus, tekúcím nápojem jsúc nasyceni ArchČ 3,204, r. 1417) aj. – Kromě toho síť paradigmatických vztahů, vybudovaná v rámci slovní čeledi mezi jejími lexikálními jednotkami na základě jejich společných formálních a významových komponentů, umožňuje rekonstruovat i nedostatečně doloženou formu lexikálních jednotek. Jako vhodný příklad můžeme uvést stč. sloveso obramiti ‚ochromit, učinit nevnímavým‘ s jeho paradigmatickými deriváty obraňený a obraňenie: dokud se nepřihlíželo k bezpečně doloženému substantivu obrama, jež označovalo ochromení sil a zastření smyslů, editoři stč. památek ony slovesné formace různě emendovali, nejčastěji ovšem do podoby obraniti, obraňený, obraňenie s významem ‚zranění, poranění‘; teprve komplexní pohled na celou slovní čeleď základu obram- s opakovatelnými významovými posuny u jejích jednotlivých polysémních slov (po[156]číslo strany rukopisudobně jako u vícenásobných synonym, 6.113) umožnil tato slova určit jak po stránce etymologické a formální (z *ob‑chram-), tak po stránce lexikálně významové, tj. umožnil rekonstrukci tohoto dílčího lexikálního subsystému. (Podrobný výklad jsem podal v LF 82, 1959, s. 211–216).

(6.116) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož slovotvorného typu. – Protože slovotvorný typ (podobně jako slovní čeleď, 6.115) je systém lexikálních jednotek založený na jejich klasifikačních rysech sémantických i formálních, slouží toto kritérium k rekonstrukci nedostatečně doloženého lexikálního významu i nedostatečně doložené lexikální formy. Příklad jsme již uvedli na slově obnož, rekonstruovaném po stránce významové i formální v rámci slovotvorného typu obruč, ohlav (ovšem s pomocí i jiných kritérií, 4.413). Další příklady lze najít v kapitole 5, ale přesto uvedeme ještě jeden. Je totiž důležité, že společně s jinými kritérii především právě slovotvorný typ umožňuje rekonstruovat lexikální jednotku, která doložena vůbec není: např. pro starou češtinu můžeme rekonstruovat nedoloženou lexikální jednotku obuditi co ‚vyudit něco, konzervovat nějaký objekt působením kouře po celém jeho povrchu‘, a to na základě společných komponentů s dobře doloženým odvozeným adjektivem obuzené maso (6.115) a s dobře doloženou sekundární jednotkou téže polysémní struktury obuditi koho/co ‚očernit někoho/něco‘ (6.111), ale především na základě jednotek příslušného slovotvorného typu opáliti co, osušiti co; opakovatelný vztah těchto lexikálních jednotek k jejich slovotvorným základům (páliti co, sušiti co…), tj. zakotvenost těchto odvozenin ve významově‑formální opozici typu opáliti : páliti, konstituuje jejich obecný slovotvorný význam („vystavit objekt působení základního děje po celém jeho povrchu a účinkem tohoto působení mu dodat novou vlastnost“), kterým se dotvárňuje dobře doložený význam slovesa uditi na lexikální význam nedoloženého slovesa obuditi (2.41, 4.2).

(6.117) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek téhož valenčního typu. – Protože lexikální jednotky s týmž valenčním potenciálem (se stejnou valenční konstrukcí) a společným jeho sémantickým omezením vyjadřují týž obecný syntaktický význam (2.42), můžeme podle valencí zkoumané lexikální jednotky a podle společného významu dobře doložených jednotek jejího valenčního typu usuzovat na její sémantické rysy. Např. proti nč. slovesu tanout, které se spojuje s lokálem určujícím místo děje (kde? – tanout na mysli), má stč. tanúti valence cílové (kam? – tanúti na mysl, v srdcě) společné se slovesy pohybovými (přijíti na mysl, pásti na mysl, v srdcě apod.); proto se právem v stč. slovese tanúti rekonstruuje význam lineárně pohybový (podrobněji 6.2).

[157]číslo strany rukopisu(6.12) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu v paradigmatických vztazích je dáno kategoriálním rozdílem mezi komponenty lexikálních jednotek téhož lexikálního podsystému (kategoriálním rozdílem rozumíme rozdíl nejedinečný, opakovatelný, vyskytující se u celé řady lexikálních subsystémů téže úrovně). Jde tu hlavně o kategoriální rozdíly mezi jednotkami téže polysémní struktury (6.121), mezi jednotkami s tvaroslovně rozrůzněnou lexikální formou (6.122), mezi jednotkami téže struktury synonym (6.123), téhož podsystému slovní čeledi (6.124) nebo téhož podsystému slovotvorného (6.125).

(6.121) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami téže polysémní struktury je – jinak řečeno – kritérium dobře doložených významových opozicí u celých kategorií slov (tj. kritérium modelů sémantických posunů v daném jazykovém systému, 4.123). Jeho použití vhodně doplňuje aplikaci kritéria komponentové shody (6.11), zejména při rekonstrukci primárního významu polysémního slova (6.111). Např. v češtině dobře doložený posun pojmenování delikventů podle vytrpěných trestů pálený, vypráskaný, prohnaný, šibal k označování lidí vychytralých (2.21) umožňuje rekonstruovat hapaxlegomenon odřec ‚lacer‘ u Klareta (KlarGlosA 1176–78) jako odř(ěn)ec ‚zkušený, v lecčems se vyznající lotr, za své činy již patrně trestaný a poznamenaný jizvami po tělesných trestech‘; na této rekonstrukci se ovšem podílejí i kritéria jiná, zvl. kontext zařazující slovo odřec mezi jiné názvy tuláků a lotrů.[145]Viz podrobněji I. Němec, K stč. názvům tuláků a lotrů, LF 100 (1977), s. 31–32.

(6.122) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami s tvaroslovně rozrůzněnou formou. – Aplikace tohoto kritéria záleží v tom, že snadno prokazatelný tvaroslovný rozdíl mezi jednotkami téže „heslové“ formy nám umožňuje rekonstrukci i jejich diferenčního komponentu sémantického. Např. stč. slovo nohavicě je převážně doloženo jako plurale tantum, což by ukazovalo na to, že označovalo reálii složenou z částí tvořících souvislý celek[146]K sémantice stč. substantiv pomnožných viz A. Fiedlerová, Nástin vývoje pomnožných jmen v češtině, SaS 36 (1975), s. 266–284. (kalhoty), ale takovou jednoznačnost vyvracejí doklady se singulárovými tvary téže slovotvorné formy (senma rukavici s ruky aneb s nohy nohavici ŠtítKlem 141b); tento tvaroslovně diferenční rys svědčí o tom, že lexikální jednotka nohavicě tvořící tvary všech čísel označovala jednotlivinu navlékanou na každou nohu zvlášť, zatímco lexikální jednotka nohavicě tvořící pouze tvary plurálu označovala složitější jednotlivinu navlékanou na obě nohy v cel[158]číslo strany rukopisuku. Rekonstrukci tohoto sémantického rozdílu a dalších diferenčních sémantických rysů mezi oběma uvedenými jednotkami ovšem opíráme o aplikaci celé soustavy kritérií dalších (viz 6.31).

(6.123) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami v systému synonym lze uplatnit především při zjišťování komponentu expresívnosti v jejich sémantické struktuře: diferenční sémantický komponent (příznak) expresívnosti zde má zpravidla ta jednotka, která se od ostatních liší exkluzívním komponentem své formy, tj. neobvyklým hláskovým skladem (např. ohňojiti proti ohnojiti 2.222, frýnorty proti hody 2.223, srov. též mord proti vražda aj. 3.21) nebo neobvyklým formantem (např. trženina proti trženec ‚potrhlý člověk‘ 2.224, katan proti kat 5.64, srov. též nikdá proti nikdy 5.542). Sémantický příznak expresívnosti lexikálních jednotek ovšem není signalizován pouze takovýmto kategoriálním komponentem jejich vnější formy, ale i kategoriálním komponentem jejich formy „vnitřní“, tj. exkluzívním vztahem k primárnímu významu své formy (např. kluk[147]Slovo kluk ještě v staré češtině označovalo neopeřený šíp, nehodící se k střelbě; srov. V. Machek 1968, s. 260–261.junošě, mládenec aj. 2.221). O konfliktu dvojí významové platnosti slovotvorné formy jako příznaku expresívnosti viz podrobněji 5.63 a 6.125.

(6.124) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami téhož podsystému slovní čeledi má již proti tomu (6.123) širší uplatnění. Je založeno na principu diferenciační integrace periferní jednotky (4.14), tj. v podstatě na tom, že periferní postavení lexikální jednotky (s méně produktivní nebo neprůhlednou slovotvornou strukturou) v takovém dílčím systému samo sebou přináší její speciálnější kategoriální příznak sémantický, odlišný od významově nejbližší jednotky centrální (s produktivní slovotvornou strukturou). Např. stč. slovesa naplňovati i naplněti mají stejný význam slovotvorný „činit něco plným“ (v širokém smyslu toho slova), ale rozdíl mezi formanty je zde spojen s jistým rozdílem po stránce významu lexikálního: slovní forma s formantem produktivním (‑ova‑) vyjadřuje významy typické pro centrální oblast lexikálního systému, tj. významy primární i sekundární, kdežto slovní forma s formantem neproduktivním (‑ě/ie- způsobujícím rušivé alternace předchozích hlásek) vyjadřuje význam typický pro lexikální oblast periferní, tj. význam sekundární; zatímco ipf. naplňovati má řadu významů vidově opozičních k perfektivu naplniti, ipf. naplněti vyjadřuje pouze jeden z nich, a to ten nejposunutější, nejabstraktnější (‚konat, provádět‘). Srov. podobnou opozici poslé : posléze (5.33). Naznačená souvislost mezi významovou posunutostí a periferní slovotvornou [159]číslo strany rukopisustrukturou slova ovšem umožňuje upřesnit jeho lexikální význam; umožňuje také rekonstrukci lexikálně významové jednotky, je‑li nedostatečně doložena dochovanými kontexty. Např. stč. slova obáslo (z *ob‑vęz‑slo) a obvazek měla původně týž slovotvorný význam „to, čím se něco obvazuje, co je kolem něčeho ovázáno“, ale dochované doklady samy o sobě dostatečně neprokazují, které z těchto slov označovalo ‚předivo navázané na kužel přeslice‘ a které značilo ‚stuhu ovazující předivo navinuté na kuželi‘. Že tento speciálnější a věcně druhotný význam (‚stuha ovazující předivo‘) mělo stč. obáslo, to sice naznačují doklady mladší, nestaročeské, a také rozbor lat. ekvivalentů ze slovníkových dokladů staročeských, ale přímou oporu tkvící v systému stč. slovní zásoby nám pro to poskytuje teprve zmíněná strukturní souvislost: stč. obvazek jako slovo s živou, produktivní slovotvornou strukturou (ob‑vaz‑ek) má význam základní, věcně primární (‚předivo navázané na kužel přeslice‘), kdežto stč. obáslo jakožto slovo se zastřenou slovotvornou strukturou,[148] Podle M. Dokulila (1962, s. 119) jde z hlediska synchronního již vlastně o slova bez slovotvorné struktury (stavby). Taková slova s nulovou slovotvornou strukturou, usouvztažněná se slovy téhož dílčího systému majícími průhlednou produktivní slovotvornou strukturu, zařazujeme ovšem mezi slova s neproduktivní strukturou. tj. strukturně periferní, má již význam sekundární, speciálnější (‚stuha ovazující předivo navinuté na kuželi‘). Tento stav je ovšem výsledkem toho, že staré slovo (*ob‑vęz‑slo) zastřením své slovotvorné struktury (> obáslo) ztratilo formální vztah k slovům téhož slovotvorného typu i téže slovní čeledi a tím i ztratilo předpoklad udržet své postavení v systému lexikálně významových jednotek, a bylo proto ve svém základním, centrálním významu (‚předivo navázané na kuželi‘) nahrazeno novým slovem, strukturně průhledným a více usouvztažněným s jinými jednotkami (obvazek); samo se pak posunulo k vyjadřování významu okrajovějšího, sekundárního, speciálnějšího. V dialektech, kde nedošlo k takovéto restrukturaci, slovo obáslo ovšem zachovalo svůj původní význam.

(6.125) Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi lexikálními jednotkami téhož slovotvorného podsystému. – Toto kritérium (podobně jako 6.123) pomáhá zvl. při rekonstrukci expresívního příznaku neúplně doložené lexikální jednotky. Např. lexikální jednotka kulhan (RokPostA 62b) patří svou deverbativností (ze slovesa kulhati) a příponou (‑an) k dobře doloženým jednotkám typu povijan, sušan (s obecným slovotvorným významem „prostředek k činnosti označované základním slovesem“), ale liší se od nich kategoriálním sémantickým komponentem denotačním, neoznačuje totiž prostředek, ale osobu: ve společném dílčím systému jmen tvořených sufixem ‑an s převážnou nástrojovou (věcně prostředkovou) platností zaujímá tedy jednotka kulhan postavení periferní (5.64), a protože [160]číslo strany rukopisutato centrální sémantika jejího sufixu je v rozporu s denotační (věcně‑pojmovou) složkou jejího významu, dodává jí sufix konotační sémantický rys expresivity (5.63). Ovšem v závislosti na kvalitě onoho rozporu může být takováto expresívnost dvojího druhu: je pejorativní, jestliže pomocí sufixu centrálně vyhrazeného pro pojmenování jevů méně hodnotných označují se jevy hodnotnější (např. osoby pomocí sufixů pro věci a neživé předměty – kulhan, šilhan SlovS 90a, trženina TkadlM 264, pacholisko KolA 70a, srov. 2.221, 2.41); je meliorativní, jestliže se pomocí sufixu centrálně vyhrazeného pro pojmenování jevů milých, něžných apod. označují jevy, které takové samy o sobě – bez hodnocení mluvčího – nejsou (sem patří především pojmenování dospělých osob zdrobnělinami, jako nebožčíček ‚chudáček‘ apod.). Pokud se tedy formální deminutiva liší od skutečných formálně‑významových deminutiv tím, že nic zdrobnělého neoznačují, rekonstruujeme jejich lexikální význam jako expresívní. Např. u deminutiv typu hlavička, ručička se neomezíme na formální interpretaci (srov. hlavička „demin. z hlavicě, hlava“ J. GEBAUER 1903, s. 424), ale budeme zde rozlišovat dva systémové významy lexikální: neexpresívní (ďěťátko ručičkama čpýráše PasMuzA 338) a expresívní, meliorativní (tvoji [Kriste na kříži] přěmilej ručičcě UmučRajhr 223). – Ovšem i při rekonstrukci sémantického komponentu expresívnosti pomocí uvedeného kritéria slovotvorného je třeba aplikovat ještě kritéria jiná, zvl. kritérium sémantické valence (6.132): např. meliorativní význam slova ručička se valenčně projevuje obligatorním posesívním vztahem k jménu osoby kladně hodnocené mluvčím a potenciálně kladným hodnotícím přívlastkem (tvoji [Kriste] přěmilej ručičcě), pejorativní význam slova pacholisko zase valencí se záporně hodnotícím atributem verbálním (toto pacholisko nemaje rozumu jinak a jinak mluvilo ArchKolE 70a [1590] o zloději) apod. Vždyť uvedené slovotvorné kritérium samo o sobě prokazuje především periferní charakter dané jednotky, a tím může být dána jak její expresívnost, tak její využití terminologické (5.64).

Kritérium kategoriálního komponentového rozdílu mezi jednotkami téhož slovotvorného subsystému tedy vychází ze systémového sémantického rozdílu mezi lexikálními jednotkami paralelně utvářenými. Budiž připomenuto, že často je to rozdíl významově‑formální (např. typy kulhan a povijan se navzájem po stránce formální liší osobovými a neosobovými koncovkami formantu ‑an). Ale kategoriální rozdíl je tu především v denotační (věcně‑pojmové) složce významu takových odvozenin a může se jevit také jako sémantický rozdíl mezi dvěma systémovými opozicemi významově‑formálními (4.122) – mezi typem kulhati : kulhan a typem povíjěti : povijan; srov. podobně typ pacholek : pacholisko a typ hrad : hradisko. Statistický rozbor takovýchto opozicí zpravidla ukáže, který typ je perifernější a jako takový má předpoklad k zakotvení v lexikálním subsystému expresívním nebo terminologickém (4.32).

[161]číslo strany rukopisu(6.13) Kritérium komponentové shody v syntagmatických vztazích[149]Syntagmatickými vztahy zde rozumíme protiklad vztahů paradigmatických, nikoli jen vztahy jednotek tvořících syntagmata (větné dvojice); srov. 4.15. je dáno shodnými komponenty zkoumané lexikální jednotky s lépe doloženými jinými jednotkami, jež se s ní spojují v různých kontextech. Jde především o shodné sémantické rysy mezi lexikálním významem dané jednotky a významem její rozvíjející konstrukce (tj. ve vztahu valence konstrukční, 6.131), mezi lexikálním významem dané jednotky a lexikálním významem jiných jednotek spojujících se s ní v syntagmata (tj. ve vztahu valence sémantické, 6.132) a mezi danou lexikální jednotkou a mimovětným kontextem podmiňujícím její význam (tj. ve vztahu valence nadvětné, 6.133).

(6.131) Kritérium komponentové shody jednotek spojených valencí konstrukční (srov. 2.42, 4.15). – Toto kritérium prokazuje existenci sémantického komponentu málo doložené lexikální jednotky na základě její dobře doložené rozvíjející konstrukce, která s ní má shodný týž sémantický rys. Uveďme příklad ze staré češtiny. Substantivum chyba je zde napořád doloženo v záporném kontextu a má podle Gebauerova slovníku význam ‚pochyba, pochybnost‘; je to zjevně význam podmíněný záporným kontextem. V dokladech, které ještě nebyly Gebauerovi známy, však nacházíme také ojedinělý doklad kladného užití s odlukovou vazbou – daleka jest tato chyba od cíle KorMan 18a; tato konstrukce ot čeho [daleka] svým sémantickým rysem odlukovým naznačuje, že také jí rozvíjené substantivum chyba obsahovalo ve svém lexikálním významu komponent odluky a že tedy mělo též význam ‚minutí něčeho, chybení se něčeho‘ jakožto jméno dějové k slovesům s odlukovými vazbami chybati s silnicě, chybiti sě cěsty, chybiti brodu apod. Jak patrno, využití valence k rekonstrukci lexikálně významové jednotky se tu opírá o vztah k lépe doloženým slovům téže slovní čeledi (6.115), a tak tomu bývá zpravidla. Valence takto souvztažných slov nám poslouží i v tom případě, když u zkoumaného slova vůbec doložena není: např. na základě jediného dokladu hus násadnú ktož zabí PrávSasA 45b můžeme rekonstruovat v adjektivu násadný lexikální význam ‚chovný, určený vysedět z vajec mláďata‘, protože významový komponent sedění na vejcích je explicitně vyjádřen souvztažnými slovesy s průkaznou vazbou nasaditi slepicu na vajcě a náseděti na vajciech (StčS 1977, 265–268). – Kromě toho má adj. násadný s těmito slovesy společnou valenci sémantickou (frazeologickou): také se pojí se substantivem označujícím ptáka.

(6.132) Kritérium komponentové shody lexikálních jednotek spojených valencí sémantickou je také založeno na společném sémantickém komponentu [162]číslo strany rukopisu(jako u 6.131). Jde tu však již výlučně o společný rys lexikálně sémantický (1.6, 4.15), zatímco valence konstrukční se zakládá (jako u typu chybiti sě cěsty) na shodném rysu (odluky), který je u rozvíjené jednotky (chybiti sě) rysem lexikálně sémantickým a u jednotky rozvíjející (cěsty) rysem gramaticky sémantickým (funkcí genitivu). Kritérium sémantické valence uplatňujeme např. při rekonstrukci nepomnožné lexikální jednotky nohavicě tím, že její lexikálně sémantický rys navlečení na jednotlivou nohu (naznačený kritériem 6.122) prokazujeme také týmž lexikálně sémantickým rysem slovesa obúti, které s ní tvoří syntagma; srov. obuj sě v nohavice tvé EvOl A 12,8. Podobně jsme si ukázali při rekonstrukci původního významu slova oběd (4.15 v petitu), že jeho lexikálně sémantický rys činnosti v kruhu, naznačovaný slovotvorným kritériem 6.116 (ob- ‚okolo‘), je dokreslován lexikálně i gramaticky sémantickým rysem kolektivního participanta činnosti, který je vlastní lexikálním jednotkám, jež se syntagmaticky se slovem oběd spojují. Takovýto shodný sémantický komponent obou lexikálních jednotek spojujících se v syntagma ovšem bývá zároveň společným (integračním) rysem systému synonym a s nimi spojitelného sémantického pole lexikálních jednotek: např. stč. synonyma nasaditi, naložiti, položiti… (6.112) jsou spojitelná s významově souvztažnými jednotkami hrdlo, hlava, život… na základě sémantického komponentu ‚životně důležitá věc‘; přitom obecný význam oněch synonym „vystavit nebezpečí zničení něco svého životně důležitého (zpravidla pro něco, pro někoho)“ obsahuje mj. také komponent ‚vlastní agentu‘ a komponent ‚ve prospěch někoho jiného‘, jež oba mohou být potenciálně vyjádřeny významově souřadnými jednotkami v dalších konstrukčně valenčních pozicích (2.42) – své (hrdlo), vlastní (život)… a pro něco, za koho, podlé koho aj. Je pochopitelné, že dosaditelnost lexikálních jednotek (X) do kontextové pozice s takovým valenčním potenciálem (např. kdo X co [životně důležitého] čího [svého] ve prospěch koho [jiného]) apod. je kritériem jejich synonymity a kontextové zaměnitelnosti. – Další příklady uplatnění valenčního kritéria historickolexikologické rekonstrukce viz sub 5.16, 5.21, 5.341, 5.42 aj.

(6.133) Kritérium komponentové shody jednotek spojených valencí nadvětnou je založeno na shodném sémantickém rysu mezi danou lexikální jednotkou a větnou jednotkou předchozího kontextu. Při rekonstrukci lexikálních jednotek se nejvíce opomíjí. Přitom nezřídka dobře doložená kvalita věty rozhoduje o významu slova z větného celku až dále následujícího. Např. ze staré češtiny můžeme uvést nadvětný typ zváchu ho [chlapce] jménem otcovým Zachariáš. Odpovědě máti jeho a řkúci: Nikake, ale nazovte ho Janem EvVíd 41a: zájmenné příslovce nikake je součástí přímé řeči s adverzativní platností vůči samostatné větě ob větu předcházející, a jedině v takovém kontextu má slovo nikake význam negativní parti[163]číslo strany rukopisukule ‚ne, nikoli‘ (5.53). V rámci tohoto významu (který bychom mohli vystihnout větným opisem ‚nesouhlasím s tím, co bylo řečeno‘) její sémantický rys vyjádření o skutečnosti (2.24) odpovídá obsahovému komponentu předchozí věty zváchu ho… Zachariáš (vyjádření o skutečnosti – pojmenování dítěte), a proto jej při lexikografickém popisu takové partikule musíme nějak vystihnout (že jde o postoj mluvčího k předchozímu vyjádření o skutečnosti, k tomu, co bylo předtím řečeno). Rekonstrukci takového sémantického komponentu zdůvodňují ovšem i kritéria jiná, zvl. 6.113 a 6.115 (viz 5.53).

(6.14) Kritérium komponentové shody v mezisystémových vztazích je dáno shodnými komponenty zkoumané lexikální jednotky s lépe doloženými lexikálními jednotkami jiných jazykových systémů. Poněvadž takové paralelní jinosystémové jednotky mají jiné systémové i mimojazykové zakotvení, je to kritérium pouze pomocné, doplňkové. Je ovšem tím spolehlivější, čím je systém oněch paralelních jednotek strukturně, a zvl. geneticky, bližší systému zkoumané lexikální jednotky. Podle stupně genetické příbuznosti jde tu v podstatě o tyto paralelní systémy: o systém téhož jazyka v jiné vývojové fázi (6.141), o systém jazyka příbuzného (6.142) a o systém jazyka vzdáleně příbuzného nebo nepříbuzného (6.143); zvláštním případem jsou pak ekvivalenty jinojazyčných předloh k zkoumaným jednotkám v překladových textech (6.144).

(6.141) Kritérium komponentové shody mezi lexikálními jednotkami z různých fází vývoje téhož jazykového systému aplikujeme především v tom směru, že lexikálně významové jednotky starého jazyka (např. staročeské) rekonstruujeme s přihlížením k jejich formálně stejným nebo formálně odpovídajícím nástupnickým variantám dnešním (novočeským). Naznačili jsme si již, že to však musí být uvědoměle opatrné, kritické přihlížení, nikoli podvědomé ovlivňování; jinak by naše rekonstrukce trpěla anachronismy, zejména nemístným ztotožňováním staré a dnešní lexikální jednotky, odlišně konstituované v odlišné struktuře jazykové (např. polysémní, srov. oko 4.111, zpósobiti 5.263 aj.) nebo v odlišné struktuře sociální (komín 4.42, rakev 5.73 aj.). Pochopitelně nejúplnější komponentová shoda je zde mezi takovými jednotkami starými a novějšími, které jsou zakotveny v stabilních strukturách jazykových i sociálních, např. u zájmen (z toho hlediska je příznačné, že všechny lexikální významy stč. slova náš lze vystihnout týmž slovem novočeským, srov. StčS 1977, s. 304–306). Ale platí to i o jednotkách jiných slovních druhů, zejména doložených v konzervativnějších systémech nářečních nebo v archaičtějších subsystémech celospolečenského jazyka. Takové strukturně stabilní lexikální jednotky a jejich vzájemné vztahy, dobře doložené [164]číslo strany rukopisuv mladších fázích vývoje téhož jazyka, jsou pak ovšem závažnějším vodítkem pro historickolexikologickou rekonstrukci.

(6.142) Kritérium komponentové shody mezi lexikálními jednotkami příbuzných jazyků (kritérium blízkých jinojazyčných responzí a sémaziologických paralel) je rovněž spolehlivé, je‑li aplikováno spolu s kritérii jinými a zvláště když jde o rekonstrukci dané lexikální jednotky pomocí dobře doložených lexikálních jednotek z časově i kulturně odpovídajících stádií vývoje příbuzného jazyka. Jako příklad můžeme zde uvést rekonstrukci stč. jednotky – slovesa očěděti ‚začadit se, čoudem zčernat‘. Toto sloveso sice není ve svých tvarech přímo doloženo, ale na jeho existenci přesvědčivě ukazují jazyková fakta: (a) vnitrosystémové vztahy k dobře doloženým jednotkám téže slovní čeledi (jm. místní Očěděl vzniklo ze slovesa očěděti podobně jako jméno říčky Hlučěl z hlučěti, 6.115, a to tím způsobem, že sloveso očěděti bylo vytlačeno produktivnějším synonymem téže slovní čeledi očadnúti ‚čoudem zčernat‘ na periférii lexikálního systému a tam zaniklo,[150]O zákonité záměně denominativ typu ochuděti synonymním typem ochudnúti viz op. c. v pozn. 78. zanechavši po sobě l‑ové participium očěděl, které přešlo do jiného, neapelativního subsystému lexikálního, 6.124); (b) mimosystémový vztah k dobře doložené formálně i významově odpovídající lexikální jednotce očaděti v strus. jazyce (s významem ‚zakoptit'sja, počerneť‘ I. I. SREZNĚVSKIJ 2, s. 844). Ještě častěji nám lexikální jednotka příbuzného jazyka s etymologicky shodnými komponenty pomáhá rekonstruovat starobylé primární významy v polysémních slovesech (viz např. podíl litev. responze išlaivóti ‚dělat zákruty‘ na určení primárního významu slova obleviti, tj. ‚povolit, učinit nenapjatým‘, 5.343). Podobnou pomocnou úlohu při historickolexikologické rekonstrukci mají také dobře doložené významové (4.123) a významově‑formální (4.122) opozice lexikálních jednotek v příbuzných jazycích; tak např. srbch. významová opozice naočit ‚očividný, bijící do očí‘ : naočit ‚význačný, přední‘ nám umožňuje u stč. adjektiva náčitý na základě jediného dokladu rekonstruovat primární význam ‚očividný, na první pohled zřejmý‘, protože i toto etymologicky příbuzné stč. adj. má dobře doložený odpovídající význam sekundární ‚nápadný svými kladnými hodnotami, vynikající‘ (viz StčS 1977, s. 30); stejně tak srbch. významově‑formální opozice noga ‚noha‘ : obnožnica ‚pouto na nohou‘ umožňuje rekonstrukci stč. příbuzné lexikální opozice noha : obnož ‚nožní pouto‘ s nedostatečně doloženým druhým členem (4.413). – Kritéria takovýchto jinojazyčných paralel tedy odpovídají kritériím vnitrosystémových paradigmatických vztahů 6.121 a 6.116.

[165]číslo strany rukopisu(6.143) Kritérium komponentové shody mezi lexikálními jednotkami vzdáleně příbuzných a nepříbuzných jazyků. – Toto kritérium vzdálené jinojazyčné responze a jinojazyčných sémaziologických paralel (srov. 6.142) se převážně užívá při etymologické analýze a rekonstrukci primárních významů historických polysémních slov; jako příklad připomeňme aspoň podíl lat. slova arca na osvětlení etymologického východiska č. slova rakev (← stč. rakvicě ← *arka) a úlohu sémantických opozicí typu franc. gauche ‚křivý‘ : gauche ‚levý‘ při rekonstrukci geneticky primárního významu čes. adjektiva levý (5.344). – O nezbytné opatrnosti při aplikaci tohoto kritéria viz zvl. v § 4.34.

(6.144) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a jejím ekvivalentem jinojazyčné předlohy je již ovšem vodítkem závažnějším, ale nicméně pouze pomocným, doplňkovým. Podobně jako lexikální varianty v různočteních textů téhož jazyka, také překladová lexikální jednotka a její jinojazyčný ekvivalent netvoří vždy sémantickou rovnici: musíme zde počítat s možností volného překladu, s překladatelskými opisy, leckdy i s nepochopením smyslu předkládaného textu nebo i s vědomou snahou překladatele přiblížit čtenářům kulturně odlehlý denotát jinojazyčného ekvivalentu pojmenováním domácí reálie nějak podobné (4.412). Po zvážení všech takových možností, zejména celkového vztahu daného překladového textu k předloze,[151]Viz výklad Z. Tyla pojatý do stati Principy Staročeského slovníku (§§ 5.27–5.273), StčS, Úvodní stati, 1968, s. 28–29. znamenají ekvivalenty jinojazyčných předloh významnou pomoc při historickolexikologické analýze jejich překladových lexikálních jednotek; srov. např. úlohu lat. ekvivalentů scandalumoffendere, letargo attonitus, confutare při rekonstrukci stč. slovní čeledi obrama, obramiti… (6.115) nebo úlohu příslušných lat. ekvivalentů při rekonstrukci polysémní struktury slovesa zpósobiti (5.21) aj.

(6.15) Kritérium komponentové shody v mimojazykových vztazích je založeno na shodě sémantických komponentů zkoumané lexikální jednotky s uvědomovanými objektivními rysy označované reality (s komponenty poznávacího odrazu dané skutečnosti ve vědomí mluvčích) i se subjektivními rysy hodnocení této označované skutečnosti, jež jsou obojí dobře doloženy fakty mimojazykovými: dochovanými reáliemi nebo jejich dobovými vyobrazeními (6.151), popisy příslušných reálií a informativními zmínkami o nich v literatuře příslušného období (6.152), rekonstrukcemi v odborných kulturně historických pracích (6.153) a rozbory historické sociolingvistiky (6.154).

[166]číslo strany rukopisu(6.151) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem (2.1c) doloženým v podobě dochované reálie nebo jejího dobového vyobrazení pomáhá upřesnit zvl. rekonstrukci věcně‑pojmové složky lexikálního významu (2.311). Např. u stč. pojmenování nánosek kritérium slovotvorného typu (6.116) a sémantické valence (6.132) ukazují, že jde o název výběžku středověké přílbice, který chránil nos, ale dochovaná svatováclavská přilba umožňuje velikostí této součástky upřesnit pojmový význam stč. slova nánosek takto: ‚část přílbice chránící střed obličeje, zvl. nos‘ (viz fotografii a definici významu v StčS 1977, s. 179). Že věcná, empirická vlastnost dochované reálie, tj. velikost a umístění oné součástky přílbice, byla ve vědomí mluvčích spojena s pojmovým komponentem logickým – s účelem chránit střed obličeje (zvl. před sečným zasažením), to se obráží v sémantické struktuře stč. pojmenování nánosek jako relevantní sémantický distinktivní rys ‚chránící střed obličeje‘, který je zároveň diferenčním rysem mezi jednotkami téhož sémantického pole (2.33): zatímco slovo lebka označovalo ochranný kryt horní a zadní části hlavy, slovo obojek nebo obojček zase ochranný kryt její části dolní s krkem, nánosek byl název součástky, která chránila zbývající zranitelné části hlavy, tj. střed obličeje s nosem. – O tom, jak dobové ilustrace prozrazují středověké pojetí označované skutečnosti a pomáhají rekonstruovat odlišnou pojmovou složku významu dodnes živého slova, viz zvl. 4.412.

(6.152) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem popsaným v literatuře příslušného období má podobné uplatnění (jako 6.151); viz zvl. popisy starých reálií v dobových slovnících (např. pro starou češtinu VodňLact) nebo výklady odborných termínů v dobových odborných textech. Nezřídka takovéto dobové popisy nebo výstižné záznamy akcentují právě takový komponent pojmu vyjadřovaného daným slovem, který již v dnešním pojmovém významu téhož slova není relevantní nebo možný. Např. dnešní lexikální jednotka s formou nebe/nebesa nemá sémantický rys plurality (sg. i pl. tvary označují jeden a týž objekt), ale takový sémantický rys je prokázán v její stč. vývojové fázi např. tímto dobovým výkladem: nad těmi osmi ponebími jest kruh nebe devátého… a pak nad těmi nade všemi nebesy všude vókol nich jest nebe desáté, ježto slóve křišťálové, a to stojí, neběže vuokol ŠtítPař 12a. Tento doklad starého, ptolemaiovského pojetí nebe jako jedné z více soustředných nebeských sfér kolem Země je zároveň dokladem na to, že stč. slovo kruh označovalo vedle denotátu plošného (= nč. kruh) také denotát trojrozměrně prostorový (klenbu, polokouli apod.); akcentuje tedy vývojově diferenční rys trojrozměrnosti/dvojrozměrnosti v sémantické struktuře tohoto českého slova. – Dobové popisy odborné (právní, lékařské aj.) [167]číslo strany rukopisuse svými definicemi termínů ovšem umožňují takto rekonstruovat celé soustavy (struktury) jejich sémantických komponentů vůbec.

(6.153) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem popsaným v soudobých odborných kulturně historických studiích rovněž slouží k rekonstrukci věcně‑pojmového významu zaniklých nebo změněných lexikálních jednotek. Proto se také historické slovníky ve svých výkladech slovních významů na takové studie odvolávají (srov. StčS 1977 s. v. námět, nocleh, nóž, obcě, obholdovati aj). Důležitá je zde zejména sociolingvistická analýza společenských struktur, s nimiž jsou v jazyce spjaty struktury lexikální – terminologické okruhy slov; např. na stč. slově pán nebo obcě bylo již ukázáno, že závažné distinktivní sémantické rysy takových lexikálních jednotek nelze postihnout bez hlubší analýzy sociálních vztahů v české společnosti 14. a 15. stol. (viz zvl. 4.422 a níže 6.154). – Připomeňme ještě jinou úlohu, kterou mají při historickolexikologické rekonstrukci kulturně historické popisy celého souboru denotátů starší doby, odpovídajícího příslušnému terminologickému okruhu lexikálních jednotek: chybí‑li v takovém popise (např. v popise středověkých truhel) i v příslušném okruhu lexikálních jednotek nebo specializovaných pojmenování (stč. truhly na šatné věci, truhly šlojířní, truhly špižerní, truhla pokladničí, městská truhla, sirotčí truhla) jednotka, která je dobře doložena věcně i jazykově až z doby pozdější (truhla umrlčí, rakev), pak její existenci pro ono starší období sotva můžeme rekonstruovat; viz podrobně 5.714.

(6.154) Kritérium komponentové shody mezi zkoumanou lexikální jednotkou a denotátem dobře doloženým analýzami historické sociolingvistiky. – Protože vedle odkazu na denotát je součástí lexikálního významu také odkaz na konotát, tj. na hodnotící vztah mluvčího k denotátu (2.22), rekonstruujeme expresívní komponenty lexikálních jednotek mj. také na základě informací, které sociolingvistika shrnuje o postojích uživatelů k pojmenovaným skutečnostem a k jejich celým okruhům (4.425). Např. setkáme‑li se v stč. textech s pojmenováním člověka jménem domácího zvířete, nebudeme hned v takové lexikální jednotce rekonstruovat expresívní příznak pejorativnosti, protože poznatky sociolingvistiky prokazují, že hodnotící postoj stč. mluvčích k domácím užitkovým zvířatům byl výrazně kladnější než dnes (4.123, 4,31). Naopak zase je prokázáno, že s rozvojem humánního cítění se oslabil negativně hodnotící vztah k lidem tělesně vadným a mrzákům,[152] Patří sem mj. i zjištění V. Machka (Studie o tvoření výrazů expresívních, Praha 1930, s. 81n.), že řada psl. pojmenování tělesných nedostatků (gluchЪ, chromЪ, chabЪ, chvorЪ aj.) byla expresívy a měla i formální příznak pejorativnosti v hlásce ch (srov. 2.222). takže názvy jako stč. kulhan, šilhan [168]číslo strany rukopisuvykládáme jako expresívní, zvl. když na expresívní komponent zde ukazuje také kritérium komponentového rozdílu v slovotvorném subsystému (6.125). Stejně tak rekonstruujeme příznak pejorativnosti v stč. slovech husita, táborita apod., protože sociolingvistický rozbor zařazuje pojmenování tohoto typu mezi projevy protireformačních společenských postojů v době husitské revoluce (4.426). – Sociolingvistický rozbor společenských struktur, pochopitelně, umožňuje rekonstruovat nejen takovéto rozdíly mezi expresívními a neexpresívními pojmenováními téže struktury synonym, ale vůbec sémantické rozdíly mezi souřadnými lexikálními jednotkami téhož dílčího systému slovní zásoby (příklady viz zvl. sub 4.421–4.424 a 5.25).

(6.2) Každé jednotlivé kritérium z uvedeného souboru (6.11–6.154) by ovšem samo o sobě stěží umožnilo správně rekonstruovat jednotky neúplně doloženého lexikálního systému. Ale ve vzájemném doplnění již tato kritéria představují síť opěrných bodů, kterou lze spolehlivě zachytit formální a významové komponenty takových lexikálních jednotek. Čím je síť oněch opěrných bodů (kritérií) hustší, tím více lze těchto komponentů zachytit a tím přesnější je pak rekonstrukce lexikální jednotky. Tuto úměru si můžeme ověřit na spolehlivých rekonstrukcích klasické historické lexikologie. Všimněme si např., kolik kritérií z našeho souboru aplikoval J. ZUBATÝ při rekonstrukci stč. lexikální jednotky tanúti.[153]J. Zubatý, Studie a články I/1, s. 197–201. Že se tato jednotka lišila od dnešního tanouti po stránce formální paradigmatem dokonavým (prét. tanu[lo] – fut. tane proti nč. tanulotanebude tanout) a po stránce sémantické významem ‚zjevit se, potajmu se vplížit‘ (proti dnešnímu ‚tkvít na mysli‘), to J. ZUBATÉMU vyplynulo z aplikace těchto kritérií: po stránce vidové se stč. tanúti shodovalo s obdobně tvořenými perfektivy manúti, stanúti, tj. mělo společný významově‑formální komponent se slovy téhož slovotvorného typu (6.116); po stránce významové bylo označením pohybu, jak ukazují jeho cílové vazby (tanúti na mysl, v srdcě) vlastní valenčnímu typu sloves pohybových, srov. přijíti na mysl (6.117); pohybový význam zde potvrzuje také dobře doložená tranzitivní[c]tranzitivní] trazitivní jednotka téže slovní čeledi vtanúti něco v srdcě někomu (6.115); sémantické omezení oněch cílových vazeb na určení mentálního okruhu (mysl, srdcě) prokazuje, že tím označovaným pohybem bylo duševní hnutí (6.132); přitom totéž kritérium sémantické spojitelnosti s jinými slovy v doložených kontextech (6.132) umožňuje Zubatému toto duševní hnutí charakterizovat jako „pohyb nepatrný, skrovný, skoro neznalý“; tento sémantický rys je totiž dosvědčen také překladem stč. tanúti za lat. subrepere [169]číslo strany rukopisu(6.144) i etymologickou příbuzností slovesa tanúti „se známou družinou slovanskou tajiti, tajЬnъ, tatъ“ (6.142); metaforická souvislost mezi významem pohybu vnímatelného smysly (vplížení zloděje) a významem hnutí mysli (vynoření představy) je ovšem zajištěna sémaziologickými paralelami komparatistiky (6.143).

(6.3) Uvedený lexikální výklad J. ZUBATÉHO (6.2) je tedy následováníhodným příkladem historickolexikologické rekonstrukce, která se zakládá na aplikaci celého komplexu rekonstrukčních kritérií. Ale 1exikografická praxe v historických a etymologických slovnících se z velké části ani dnes ještě o takovou komplexní aplikaci neopírá: své rekonstrukce často buduje jen na několika kritériích i tam, kde lze rekonstrukci upřesnit nebo prohloubit aplikací celého komplexu rekonstrukčních kritérií. [154] Viz mé připomínky v Slavii 46 (1977), s. 188–189. Cílevědomě o takovou mnohostrannou aplikaci usiluje nyní vydávaný Staročeský slovník (StčS). Do jaké míry tato aplikace uvedených kritérií (6.11–6.15) prohlubuje analýzu stč. slovní zásoby, lze posoudit srovnáním týchž hesel zpracovaných v tomto kolektivním díle a v starším slovníku Gebauerově. Toto prohloubení se ovšem neprojevuje pouze přesnějšími definicemi dobře doložených významů, ale i rekonstrukcemi lexikálních jednotek, jejichž významová nebo i formální stránka není dostatečně prokázána existujícími doklady. Zejména tu jde o takovéto případy rekonstrukce: o rekonstrukci polysémie při dobré doloženosti lexikální formy i příslušných kontextů (6.31), o rekonstrukci sémantické struktury při dobré doloženosti lexikální formy a nedoloženosti kontextu (6.32), o rekonstrukci lexikální formy nejasně doložené v ojedinělém kontextu (6.33) a o rekonstrukci formy i významu lexikální jednotky kontextem vůbec nedoložené (6.34).

(6.31) Bezpečně je doložena forma slova i řada kontextů, ale rozsah polysémie (počet lexikálních významů) není samotnými doklady bezpečně prokázán. – Např. v stč. slově nohavicě by se mohl jevit jako sporný význam ‚součást oděvu kryjící nohu, zpravidla od nártu nahoru‘, protože jej dosud slovníky neuváděly; považujeme jej však za prokázaný koincidencí těchto vztahů (kritérií): paradigmatickým vztahem k synonymům holénka, onucě, plstěnicě (6.112), paradigmatickým vztahem k odvozeninám nohavička, nohavičník, vstuha nohavičná (6.115), paradigmatickým vztahem k antonymu téhož slovotvorného typu rukavicě (6.116), paradigmatickým vztahem diferenčně tvaroslovným k pomnožnému slovu nohavicě (srov. sg. senma… s nohy nohavici ŠtítKlem 141b – viz 6.122), syntagmatickým vztahem k slovesu obúti sě a k přívlastku bez příkopytie

[170]číslo strany rukopisu

Obr. 14 (k 6.31: nohavicě)

Obr. 14 (k 6.31: nohavicě)

prokazujícímu nerelevantnost komponentu šlapadlové součásti (6.132), mezisystémovým vztahem k příbuzným slovům pozdějším, jako byl např. název císaře Caliguly Nohavička u Veleslavína (6.141), mezisystémovým vztahem k překládaným lat. ekvivalentům caliga a soccus (6.144) a mimojazykovým vztahem k denotátům doloženým dobovými ilustracemi (6.151); viz zvl. v TovHád 66b obrázek bosého pocestného s „nohavicemi“ podvázanými „vstuhú nohavičnú“ pod kolenem (obr. 14).

(6.32) Bezpečně je doložena pouze forma slova, nikoli však kontext, který by upřesnil sémantickou strukturu dané lexikální jednotky; tuto sémantickou strukturu je tedy třeba rekonstruovat. Jde o poměrně častý případ doložení slova pouze jedním nebo několika doklady slovníkovými. – Tak např. stč. sloveso nraviti, s kterým pracuje slovanská etymologie,[155]Srov. M. Vasmer 1955, s. 227. známe pouze ze slovníkového dokladu conversari nraviti SlovKlem 10b. Přesto však lexikální význam tohoto slovesa rekonstruujeme do podrobnějších sémantických rysů ‚uhlazeně se chovat, mít dobré společenské vystupování‘, a to proto, že takový význam komplexně zdůvodňují tyto vztahy: paradigmatické vztahy k základnímu substantivu [171]číslo strany rukopisunrav, označujícímu dobré mravy v společenském styku, a k percepčně nejbližšímu adjektivu nravitý s významem ‚způsobný, uhlazený‘ (6.115); paradigmatický vztah k slovotvornému typu zlostiti ‚hněvat se‘ s obecným slovotvorným významem „mít to (vyznačovat se tím), co označuje základní substantivum“ (6.116); mezisystémový vztah k strus. noroviti ‚vycházet vstříc někomu‘ (6.142); mezisystémový vztah k lat. ekvivalentu conversari s významem ‚Gesellschaft oder gute Rede üben‘ DiefGlos 148 (6.144). – Podobným případem je i uvedené již subst. obáslo, při jehož významové rekonstrukci se uplatňují kritéria 6.115, 6.116, 6.124, 6.141, 6.144 a 6.151, viz zvl. 6.124.

(6.33) Je doložen pouze ojedinělý kontext naznačující význam daného slova, ale příslušná lexikální forma je nejasná nebo porušená, takže se musí rekonstruovat. – Příklady takové rekonstrukce pomocí souboru osvědčených kritérií jsme již uvedli výše, viz obuoz = obnož (4.413, 6.116) a obczzuzyty = občiniti (5.16, 6.111). Stojí však za připomenutí ještě takový případ, kdy ojediněle doložená lexikální forma se jeví na první pohled jako chybná, písařem deformovaná, ale prohloubená analýza ukáže její oprávněnost. Tak např. v jediném dokladu (když sú prsi tvrdé a obwietrzugi sě, k tomu vezmi kmínu lučního listíčko LékFrantC 115a) se vyskytuje forma obvětřovati sě na místě dobře doloženého objětřovati sě ‚bolestivě zduřovat‘ (srov. když sú prsi tvrdy a objetřují se LékMuz II H 4,104 apod. v jiných dokladech); přesto však tuto ojediněle doloženou lexikální formu obvětřovati sě nepovažujeme za neuvědomělou písařskou deformaci, nýbrž za vědomě zapsanou podobu lexikální jednotky, která byla v jazykovém povědomí písaře považována za existující, a to na základě lidové etymologie: obvětřovati sě se chápalo jako odvozenina substantiva vietr v rámci slovotvorného typu obvlažovati sě (←vláha) s obecným slovotvorným významem „naplňovat se po celém povrchu tím, co označuje základní substantivum“ (6.116), protože asociační souvislost mezi nafouknutím se (naplněním se větrem) a bolestivým zduřením („objetřením se“) měla v staré češtině oporu v opozici primárního a sekundárního významu některých sloves, např. odúti sě (6.121); srov. bok zkrvaviti…, až sě odme VýklKruml 113b (= ‚opuchne, bolestivě zduří‘).

(6.34) Není doložena ani postačující forma slova, ani kontext dokládající jeho význam v nějak zastřené formě (6.33), a přesto existenci slova lze prokázat celou řadou uvedených kritérií. – Tak např. i když stč. jazykové památky nezaznamenávají sloveso nabósti/nabádati, nýbrž pouze nedokonavé paradigma nabádati, nepovažujeme doložené nabádati za imperfektivum tantum a rekonstruujeme vidově párové sloveso nabósti/nabádati jako jednotku stč. lexikálního systému, a to na základě [172]číslo strany rukopisutěchto kritérií: na základě paradigmatických vztahů k dobře doloženým jednotkám téže slovní čeledi se stejnou předponou, nabádati ‚pohánět něčím bodavým‘ a nabodenie ‚bod‘, a se stejným příponovým tvořením, srov. úměru ubádati : ubósti = nabádati : X, kde X = nabósti (6.115); na základě responze doložené v csl. památkách české redakce – nabosti nozě ‚klopýtnout‘[156] Viz Slovník staroslověnský II (1973), s. 282. (6.141); na základě responzí v slovanských jazycích, srov. srbch. nabosti ‚nabodnout něco, bodnout do něčeho‘ (6.142). Pomocí těchto kritérií a obecného významu sloves tvořených týmž formantem (na‑, 6.116) se stejnou valencí (s akuzativním předmětem konkrétním, 6.132), tj. „zasáhnout/zasahovat něco rušivým dějem“ (srov. napasti/napadati co, nařězati/nařězovati co, natrútiti/natrucovati co apod.), můžeme tedy rekonstruovat stč. lexikální jednotku nabósti/nabádati co ‚zasáhnout/zasahovat bodáním něco, bodnout/bodat do něčeho‘. Dobře doložené stč. slovesné jméno nabodenie ‚bod, tečka‘ označuje pak výsledek tohoto děje, výsledek bodnutí do něčeho.

[173]číslo strany rukopisuShrnutí

Rozvíjení práce na velkých historických slovnících (jako je Staročeský slovník) staví lexikologii před úkol přesněji rekonstruovat neúplně doložená vývojová stadia slovní zásoby a hlouběji osvětlit změny probíhající mezi nimi. Předpoklady k splnění tohoto úkolu má lexikologie v komplexním uplatnění soudobých jazykovědných poznatků při lexikální analýze (1–4) a rekonstrukční syntéze (5–6). Je to především chápání slovní zásoby jako systému (1), přesnější pojetí základní znakové jednotky tohoto systému (2) a cílevědomé přihlížení k obecným (3) i speciálním (4) principům poznání slovní zásoby.

1. Protože také slovní zásoba je systém systémů, je třeba slovo analyzovat v rovině vertikální jako systém nižších jednotek (1.3), který je sám jednotkou systémů vyšších (1.5), a v rovině horizontální jako jednotku, která má v rámci svého nadřazeného systému centrálnější nebo perifernější postavení podle většího nebo menšího počtu společných komponentů (klasifikačních rysů) s jinými jednotkami onoho systému nadřazeného (1.4). Toto systémové pojetí umožňuje vidět vývoj v slovní zásobě z různých stran: jednak jako pohyb komponentů lexikální jednotky projevující se změnami jejích nadřazených systémů a naopak, jednak jako pohyb komponentů lexikální jednotky projevující se jejími přesuny na ose centrum–periférie a naopak.

2. Z hlediska vertikální hierarchie jednotek a dílčích systémů (subsystémů) v slovní zásobě se již jeví jako její základní (nejnižší) znaková jednotka pouze slovo monosémní; polysémní slovo je již samo nejnižším lexikálním systémem, protože je konstituováno nižšími znakovými jednotkami, z nichž každá má svou lexikální formu a svůj lexikální význam. Základní lexikální znakovou jednotkou je tedy lexikální forma mající jeden lexikální význam; její formální a významové komponenty (klasifikační rysy) ji spojují s jinými lexikálními jednotkami v nadřazené lexikální subsystémy (polysémní strukturu, strukturu synonym, sémantické pole, slovní čeleď, slovotvorný typ, slovní druh) a těmito obecnými komponenty zakotvenými v subsystémech daného jazyka je lexikální jednotka strukturována po stránce formální i významové (2.33). Hlubší poznání této základní lexikální jed[174]číslo strany rukopisunotky a její rekonstrukce při nedostatečné doloženosti v minulých fázích jazykového vývoje vyžaduje především podrobnou analýzu faktorů, které se podílejí na konstituování jejího významu a svými změnami zasahují do jejího vývoje. Je to označovaná skutečnost (2.1), vztah mluvčího k ní (2.2), odraz oné skutečnosti ve vědomí mluvčích (2.3) a jazykové ztvárnění tohoto odrazu lexikální formou ve vztahu k jiným lexikálním jednotkám, tj. zařazením do lexikálních subsystémů různé úrovně (2.4) a do formálně‑významových kategorií daného jazyka vůbec (2.5). Rekonstrukce vývoje lexikální jednotky musí tedy postihnout nejen její vývojové diference dané formálními rozdíly a odlišnými paradigmatickými (2.41) i syntagmatickými (2.42) vztahy k jiným lexikálním jednotkám, ale musí postihnout také jazykově relevantní vývojové diference mimojazykové, dané rozdíly v označované skutečnosti a v jejím hodnocení a poznání ze strany společnosti. Historickolexikální analýza přitom nemůže pominout ani skutečnosti ještě neoznačené, nemající pojmenování v lexikálním systému daného jazyka (vždyť jsou potenciálním zdrojem pozdějšího vyabstrahování pojmenovacích příznaků, 2.311), ani pojmenování skutečností se zvláštní jazykovou strukturací, příslušející ke zvláštním subsystémům slovní zásoby (vždyť propria se mění v apelativa, 2.12, termíny se mění v jednotky neterminologické, 2.13, a interjekce přecházejí do subsystémů neinterjekčních, 2.23).

3. I historická lexikologie ovšem aplikuje při své analýze obecné principy vědeckého poznání: východiskem její analýzy je forma lexikálních jednotek (3.1); zaměřuje se na souvislosti této formy a jejího významu s fakty, jež podmiňují kvalitu lexikálních jednotek (3.2), mj. též na jazyková fakta systému fonologického a gramatického (3.22, 1.2); konfrontuje různá vývojová stádia lexikálních jednotek a jimi tvořených subsystémů, aby postihla podstatné změny obou (3.3); u obou osvětluje tento vývoj mj. řešením vnitřních rozporů mezi růzností formy a identitou obsahu, nebo naopak (3.4), a také vznikem nové kvality v důsledku změny kvantitativní (3.5). Přitom rozbití molekuly slova na atomy základních znakových lexikálních jednotek (2) vede historickou lexikologii k tomu, aby východisko své analýzy – lexikální formu – chápala přesněji, než bylo dosud převážně zvykem: nejen jako formu vyčleněnou morfémy slovotvornými a slovnědruhovými (srov. různé lexikální formy nč. typů nositel a nosič nebo psát a psaní), ale i jako formu vyčleněnou morfémy tvaroslovnými (srov. různé lexikální formy nč. typu nosič, ‑e, ‑ovi s nom. pl. ‑i a nosič, ‑e, ‑i s nom. pl. ‑e, rozlišující osobu a věc, 2.41) a jako formu vyčleněnou syntaktickými konstrukcemi (srov. v širším pojetí různé lexikální formy nč. typu dojíti čeho a dojíti do čeho, rozlišující děj abstraktní a děj konkrétní, 1.52, 1.6, 2.23, 4.12).

[175]číslo strany rukopisu4. Podobná zpřesnění sleduje i aplikace speciálních principů vědeckého poznání jazyka. – Pokud jde o jazykově systémové souvislosti, jež podmiňují kvalitu lexikálních jednotek a její vývoj (1, 2.4–2.5), lze jejich poznání prohloubit aplikací metod osvědčených při zkoumání systému fonologického (4.1), který vykazuje četné analogie a závažné rysy izomorfismu se systémem lexikálním (1): i historickolexikologická rekonstrukce se zakládá na komponentní analýze příslušných jednotek (4.11); vzájemné souvislosti mezi lexikálními jednotkami, dané oněmi komponenty, postihuje studiem opakovatelných lexikálních korelací a významových i významově‑formálních opozicí (4.12); vývoj těchto vztahů znázorňuje pomocí dynamických prostorových modelů (4.13); komponenty dostatečně nedoložených lexikálních jednotek rekonstruuje nejen podle paradigmaticky souvztažných lexikálních jednotek komponentově shodných (jako jsou jednotky téhož slovotvorného typu s obecným významem slovotvorným, 4.2), ale také na základě paradigmaticky souvztažných lexikálních jednotek komponentově diferencovaných (na principu diferenciační integrace periferních jednotek, 4.14) a podle komponentově shodných lexikálních jednotek souvztažných syntagmaticky (na principu valence, 4.15). – Pokud jde o psychické podmínění vztahů mezi lexikálními jednotkami téže polysémní struktury nebo téhož slovotvorného subsystému (2.22.3), historická lexikologie má možnost rekonstruovat staré asociační vztahy statistickými rozbory lexikálních opozic, významových (4.31) i významově‑formálních (4.32); na základě takového rozboru systémových opozic (4.33) i vyhodnocení jinojazyčných sémaziologických paralel (4.34) pak lze rekonstruovat sémantické komponenty tvořící předhistorické pojmenovávací příznaky (etymologická východiska) historických lexikálních jednotek. – Pokud jde o mimojazykové faktory konstituování a vývoje lexikálních jednotek (tj. o označovanou skutečnost, 2.1, a její odraz ve vědomí mluvčích, 2.3), historická lexikologie prohlubuje poznání jejich stavu na starších vývojových etapách především vyhodnocováním dobových vyobrazení starých reálií (4.41) a metodami historické sociolingvistiky (4.42); jen komplexním uplatněním těchto metod můžeme zabránit tomu, abychom anachronisticky nepřičítali staré lexikální jednotce s dodnes zachovanou lexikální formou i její dnešní věcně‑pojmovou složku lexikálního významu (4.43).

5. Analýzu lexikálního vývoje lze tedy prohloubit tím, že uvedené principy (1–4) komplexně uplatňujeme při diachronním studiu sémantické struktury lexikální jednotky (5.1) a jejích nadřazených lexikálních subsystémů – polysémní struktury (5.2), dílčích systémů tvořených antonymy (5.3) a synonymy (5.4), podsystému slovní čeledi (5.5), slovotvorného typu (5.6), podsystému terminologického (5.7) aj. Takovou komplexní aplikaci jsme se pokusili předvést na [176]číslo strany rukopisuanalýze uvedených dílčích lexikálních systémů především těmito postupy: při studiu příslušných lexikálních jednotek v doložených kontextech vycházíme z jejich lexikální formy (v rozšířeném pojetí, viz zde bod 3), neboť ona nám vyjevuje sémantické komponenty dané jejím slovním druhem, tvaroslovným a slovotvorným typem (2.41) a jejími konstrukčními a frazeologickými valencemi (2.42, 4.15); komponentní analýzu oněch lexikálních jednotek dále upřesňujeme konfrontací daného dílčího lexikálního systému s jeho lexikálními systémy souřadnými, podřazenými i nadřazenými (1.5, 4.11); přitom rekonstrukci nedostatečně doložených jednotek a jejich vzájemných vztahů uvnitř těchto lexikálních subsystémů opíráme též o náležitě vyhodnocené jinojazyčné responze, předlohové ekvivalenty a sémaziologické paralely (4.34); výsledky jazykového rozboru pak doplňujeme (nebo i korigujeme) poznatky o příslušných faktorech mimojazykových (informacemi o označovaných reáliích a jejich společenském chápání i hodnocení v dané době). Srovnání takto komplexně rekonstruovaných obrazů téhož lexikálního subsystému z různých chronologických rovin nám již dá přesnější představu o jeho vývoji. Provedeme‑li takovou srovnávací rekonstrukci na postačujícím souboru lexikálních subsystémů navzájem souřadných, nadřazených i podřazených, získáme tak i jasnější představu o vývoji slovní zásoby jako celku.

6. Hlavním problémem rekonstrukce lexikálního vývoje je tedy náležitý popis základních lexikálních jednotek, kterými jsou ony lexikální subsystémy konstituovány; vždyť ve starších fázích jazykového vývoje nemají tyto jednotky dostatek dokladů. Proto za hlavní závěr naší historickolexikologické práce považujeme výčet kritérií rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému, tj. kritérií, jež byla zdůvodněna předchozími teoretickými výklady (1–4) a ověřena aplikací na konkrétních příkladech (5). Jsou to tato kritéria založená na komponentové shodě nebo na zákonitém komponentovém rozdílu zkoumané lexikální jednotky s jinými jednotkami lépe doloženými: kritéria komponentové shody v systémových vztazích paradigmatických (6.11) a syntagmatických (6.13), kritéria kategoriálního komponentového rozdílu v paradigmatických systémových vztazích (6.12), kritéria komponentové shody v mezisystémových vztazích – k jednotkám jiných jazyků (6.14) a kritéria komponentové shody v mimojazykových vztazích – k jednotkám označované skutečnosti a vyjadřovaného vztahu k ní (6.15). Při konkrétní rekonstrukci ovšem nelze aplikovat tato kritéria všechna (uvádíme jich 23!); ale rozbor klasických výkladů historické lexikologie (6.2) i soudobá lexikografická praxe při vypracovávání velkého Staročeského slovníku (6.3) ukazuje, že čím je použitá síť těchto kritérií hustší, tím více a detailnějších komponentů rekonstruované lexikální jednotky lze v ní zachytit, tím je přesnější historickolexikologická [177]číslo strany rukopisurekonstrukce. Výsledky takto upřesněné rekonstrukce starších lexikálních struktur přinášejí pak s sebou nejen hlubší poznání historického lexikálního vývoje daného jazyka (mj. objevy dosud neznámých slov, jako stč. obnož 4.413, obramiti 6.114 aj.), ale i hlubší poznání jeho vývoje předhistorického (zvl. objevy dosud neznámých primárních významů, jako ‚křivý, zahnutý‘ u adjektiva krchý 5.34 4 aj.) a odhalení společných etymologických východisek jeho slov se slovy jazyků příbuzných (viz např. slovan. blago 4.34, poslě 5.33, čes. způsob – pol. sposób – rus. sposob 5.27); prohlubují ovšem také naše poznatky o dřívějších strukturách společenských, o jejich kultuře a poznání i hodnocení skutečnosti (viz např. poznatky vyplývající z rekonstrukce stč. terminologie sociálních vztahů, 4.422, nebo terminologie pohřební, 5.73; k vývoji abstraktních pojmenování potřebných v organizaci společnosti viz zvl. diachronní analýzu polysémního slova zpósobiti 5.2, 5.27). – Takto pojatá rekonstrukce lexikálního vývoje může tedy významně obohatit poznání vývoje jazyka i vývoje společnosti jeho uživatelů a jejich myšlení.

[178]číslo strany rukopisuZUSAMMENFASSUNG

Die fortschreitende Entwicklung der Arbeit an großen historischen Wörterbüchern (wie z. B. am Alttschechischen Wörterbuch) stellt die Lexikologie vor die Aufgabe, die unvollständig belegten Entwicklungsstadien des Wortschatzes genauer zu rekonstruieren und die dazwischen sich abspielenden Veränderungen tiefer zu beleuchten. Voraussetzungen für die Erfüllung dieser Aufgabe findet die Lexikologie in einer komplexen Anwendung der gegenwärtigen sprachwissenschaftlichen Erkenntnisse bei der lexikalischen Analyse (1–4) und bei der Rekonstruktionssynthese (5–6). Es handelt sich vor allem um das Verständnis des Wortschatzes als System (1), um eine genauere Auffassung der grundlegenden Zeicheneinheit dieses Systems (2) und um zielbewußte Berücksichtigung der allgemeinen (3) und der speziellen (4) Prinzipien der Erkenntnis des Wortschatzes.

1. Da auch der Wortschatz ein System von Systemen darstellt, muß das Wort auf der vertikalen Ebene als System von Untereinheiten (1.3) analysiert werden, das wiederum selbst eine Einheit der übergeordneten Systeme darstellt (1.5), und auf der horizontalen Ebene als Einheit, die im Rahmen ihres übergeordneten Systems eine eher zentrale oder eher periphere Stellung einnimmt, je nachdem ob sie mit anderen Einheiten jenes übergeordneten Systems eine größere oder kleinere Anzahl von gemeinsamen Komponenten (Klassifikationsmerkmalen) aufweist (1.4). Diese systemhafte Konzeption ermöglicht uns, die Entwicklung im Wortschatz von verschiedenen Seiten zu betrachten: einerseits als Bewegung der Komponenten einer lexikalischen Einheit, die durch Veränderungen ihrer übergeordneten Systeme in Erscheinung tritt, und umgekehrt, andererseits als Bewegung der Komponenten einer lexikalischen Einheit, die durch ihre Verschiebungen auf der Achse Zentrum–Peripherie zumVorschein kommt, und umgekehrt.

2. Vom Gesichtspunkt der vertikalen Hierarchie der Einheiten und der Teilsysteme (Subsysteme) im Wortschatz erscheint nun als grundlegende (elementare) Zeicheneinheit nur das monoseme Wort; das polyseme Wort ist schon selbst das unterste lexikalische System, weil es von den untergeordneten Zeicheneinheiten konstituiert wird, von denen jede ihre lexikalische Form und ihre lexikalische Bedeutung besitzt. Die grundlegende lexikalische Zeicheneinheit ist also die lexikalische Form, die eine lexikalische Bedeutung hat; ihre formalen und semantischen Komponenten (Klassifikationsmerkmale) verbinden sie mit anderen lexikalischen Einheiten in übergeordnete lexikalische Subsysteme (polyseme Struktur, Struktur von Synonymen, semantisches Feld, Wortfamilie, Wortbildungstyp, …Wortart), und durch [179]číslo strany rukopisudiese allgemeinen, in den Subsystemen der gegebenen Sprache verankerten Komponenten ist die lexikalische Einheit in formaler und semantischer Hinsicht strukturiert (2.33). Zur tieferen Erkenntnis dieser grundlegenden lexikalischen Einheit und zu ihrer Rekonstruktion beim Mangel an Belegen in den älteren Phasen der Sprachentwicklung ist vor allem eine eingehende Analyse der Faktoren erforderlich, die sich an der Konstituierung ihrer Bedeutung beteiligen und die durch ihre Veränderungen in ihre Entwicklung eingreifen. Zu diesen Faktoren gehören: die bezeichnete Realität (2.1), die Beziehung des Sprechers zu ihr (2.2), die Widerspiegelung jener Realität im Bewußtsein der Sprecher (2.3) und die sprachliche Gestaltung dieser Widerspiegelung in lexikalischer Form in Beziehung zu anderen lexikalischen Einheiten, d. h. durch die Eingliederung in lexikalische Subsysteme verschiedener Ebenen (2.4) und in die formal‑semantischen Kategorien der gegebenen Sprache überhaupt (2.5). Die Rekonstruktion der Entwicklung einer lexikalischen Einheit muß folglich nicht nur ihre Entwicklungsdifferenzen erfassen, die durch formale Unterschiede und unterschiedliche paradigmatische (2.41) und syntagmatische (2.42) Beziehungen zu anderen lexikalischen Einheiten gegeben sind, sondern sie muß auch die sprachlich relevanten außersprachlichen Entwicklungsdifferenzen erfassen, die durch die Unterschiede in der bezeichneten Realität und in ihrer Bewertung und Erkenntnis von selten der Gesellschaft gegeben sind. Die historischlexikalische Analyse darf dabei weder die noch unbezeichneten Realitäten außer acht lassen, die im lexikalischen System der gegebenen Sprache noch keine Benennung haben (denn sie sind eine potentielle Quelle für die spätere Abstrahierung der Benennungsmerkmale, 2.311), noch die Benennungen von Realitäten mit einer spezifischen sprachlichen Strukturierung, die zu besonderen Subsystemen des Wortschatzes angehören (denn die Nomina propria verwandeln sich in Appellativa, 2.12, die Termini verwandeln sich in nichtterminologische Einheiten, 2.13, und die Interjektionen gehen in nichtinterjektionsmäßige Subsysteme über, 2.23).

3. Auch die historische Lexikologie wendet bei ihrer Analyse die allgemeinen Prinzipien der wissenschaftlichen Erkenntnis an: den Ausgangspunkt für ihre Analyse bildet die Form der lexikalischen Einheiten (3.1); sie orientiert sich auf die Zusammenhänge dieser Form und ihrer Bedeutung mit den Fakten, die die Qualität der lexikalischen Einheiten bedingen, u. a. auch auf die sprachlichen Fakten des phonologischen und grammatischen Systems (3.22, 1.2); sie konfrontiert verschiedene Entwicklungsstadien der lexikalischen Einheiten und der von ihnen gebildeten Subsysteme, um wesentliche Veränderungen der beiden zu erfassen; bei beiden beleuchtet sie diese Entwicklung u. a. als Lösung der [180]číslo strany rukopisuinneren Widersprüche zwischen der Verschiedenheit der Form und der Identität des Inhalts, oder umgekehrt (3.4), und auch als Entstehung einer neuen Qualität infolge einer quantitativen Veränderung (3.5). Die Zerschlagung der Wortmoleküls in die Atome der grundlegenden lexikalischen Zeicheneinheiten (2) führt dabei die historische Lexikologie dazu, den Ausgangspunkt ihrer Analyse – die lexikalische Form – genauer aufzufassen, ale es bisher normalerweise üblich war: nicht nur als eine durch Wortbildungs- und Wortartmorpheme ausgegliederte Form (vgl. verschiedene lexikalische Formen der neutschech. Typen nositel und nosič oder psát und psaní), sondern auch als eine durch morphologische Morpheme ausgegliederte Form (vgl. verschiedene lexikalische Formen des neutschech. Typus nosič, 3. Sg. ‑ovi, 1. PI. ‑i und nosič, 3. Sg. ‑i, 1. Pl.‑e, die die Person von der Sache unterscheiden, 2.41) und als eine durch syntaktische Konstruktionen ausgegliederte Form (vgl. verschiedene lexikalische Formen des neutschech. Typus dojíti čeho und dojíti do čeho, die die abstrakte und die konkrete Handlung unterscheiden, 1.52, 1.6, 2.23, 4.12).

4. Zu ähnlichen Präzisierungen führt auch die Anwendung der speziellen Prinzipien der wissenschaftlichen Erkenntnis der Sprache. – Soweit es sich um sprachsystemhafte Zusammenhänge handelt, die die Qualität der lexikalischen Einheiten und ihre Entwicklung bedingen (1, 2.4–2.5), läßt sich ihre Erkenntnis durch die Anwendung der bei der Erforschung des phonologischen Systems bewährten Methoden vertiefen (4.1), da das phonologische System zahlreiche Analogien und gewichtige Züge des Isomorphismus mit dem lexikalischen System aufweist (1): auch die historischlexikologische Rekonstruktion basiert auf der Komponentenanalyse der einschlägigen Einheiten (4.11); die durch jene Komponenten gegebenen Wechselbeziehungen zwischen den lexikalischen Einheiten erfaßt sie durch das Studium der wiederholbaren lexikalischen Korrelationen und der semantischen und semantisch‑formalen Oppositionen (4.12); die Entwicklung dieser Beziehungen veranschaulicht sie mit Hilfe der dynamischen Raummodelle (4.13); die Komponenten der unzureichend belegten lexikalischen Einheiten rekonstruiert sie nicht nur nach den paradigmatisch korrelativen, komponentenmäßig übereinstimmenden lexikal. Einheiten (wie z. B. nach den Einheiten desselben Wortbildungstyps mit allgemeiner Wortbildungsbedeutung, 4.2), sondern auch auf Grund der paradigmatisch korrelativen, komponentenmäßig differenzierten lexikalischen Einheiten (nach dem Prinzip der differenzierenden Integrierung der peripheren Einheiten, 4.14) und auf Grund der komponentübereinstimmenden, syntagmatisch korrelativen lexikalischen Einheiten (nach dem Prinzip der Valenz, 4.15). – Soweit es sich um die psychische Bedingtheit der Beziehungen zwischen [181]číslo strany rukopisuden lexikalischen Einheiten ein und derselben polysemen Struktur oder ein und desselben Wortbildungssubsystems handelt (2.2–2.3), hat die historische Lexikologie die Möglichkeit, alte Assoziationsreihen anhand statistischer Analysen der lexikalischen Oppositionen, und zwar der semantischen (4.31) und der semantisch‑formalen (4.32) zu rekonstruieren; auf Grund einer derartigen Analyse der systemhaften Oppositionen (4.33) und einer Auswertung anderssprachlicher semasiologischer Parallelen (4.34) lassen sich dann semantische Komponenten rekonstruieren, die die vorgeschichtlichen Benennungsmerkmale (die etymologischen Ausgangspunkte) der historischen lexikalischen Einheiten bilden. – Soweit es sich um außersprachliche Faktoren der Konstituierung und Entwicklung der lexikalischen Einheiten (d. h. um die bezeichnete Realität, 2.1, und ihre Widerspiegelung im Bewußtsein der Sprecher, 2.3) handelt, vertieft die historische Lexikologie die Erkenntnis ihres Zustands auf älteren Entwicklungsetappen vor allem durch die Auswertung der zeitgenössischen Abbildungen der alten Realien (4.41) und durch die Methoden der historischen Soziolinguistik (4.42); nur durch die komplexe Anwendung dieser Methoden können wir es vermeiden, einer alten lexikalischen Einheit mit der bis heute erhaltenen lexikalischen Form anachronistisch auch ihre heutige sachlich‑begriffliche Komponente der lexikalischen Bedeutung zuzuschreiben (4.43).

5. Die Analyse der lexikalischen Entwicklung läßt sich demnach dadurch vertiefen, daß wir die angeführten Prinzipien (1–4) komplex anwenden beim diachronen Studium der semantischen Struktur einer lexikalischen Einheit (5.1) und ihrer übergeordneten lexikalischen Subsysteme – der polysemen Struktur (5.2), der durch Antonyme (5.3) und Synonyme (5.4) gebildeten Teilsysteme, des Subsystems der Wortfamilie (5.5), des Wortbildungstyps (5.6), des terminologischen Subsystems (5.7) u. a. Wir haben versucht, eine solche komplexe Anwendung an der Analyse der angeführten lexikalischen Teilsysteme vor allem anhand folgender Verfahren vorzuführen: beim Studium der einschlägigen lexikalischen Einheiten in den belegten Kontexten gehen wir von ihrer lexikalischen Form (in erweiterter Fassung, s. hier Punkt 3) aus, denn sie offenbart uns die semantischen Komponenten, die durch ihre Wortart, ihren morphologischen und Wortbildungstyp (2.41) und durch ihre Konstruktions- und phraseologischen Valenzen (2.42, 4.15) gegeben sind; die Komponentenanalyse jener lexikalischen Einheiten präzisieren wir ferner durch die Konfrontation des gegebenen lexikalischen Teilsystems mit seinen neben‑, unter- und übergeordneten lexikalischen Systemen (1.5, 4.11); die Rekonstruktion der unzureichend belegten Einheiten und ihrer Wechselbeziehungen innerhalb dieser lexikalischen Subsysteme stützen wir dabei auch auf die angemessen ausgewerteten anderssprachigen Ent[182]číslo strany rukopisusprechungen, Vorlagenäquivalente und semasiologische Parallelen (4.34); die Ergebnisse der sprachlichen Analyse ergänzen wir dann (oder auch korrigieren) durch Erkenntnisse über die einschlägigen außersprachlichen Faktoren (Informationen über die bezeichneten Realien und ihre gesellschaftliche Auffassung und Bewertung im gegebenen Zeitraum). Der Vergleich von derart komplex rekonstruierten Bildern ein und desselben lexikalischen Subsystems aus verschiedenen chronologischen Ebenen gibt uns schon eine genauere Vorstellung über dessen Entwicklung. Wenn wir eine derartige vergleichende Rekonstruktion an einer ausreichenden Gesamtheit von wechselseitig neben‑, über- und untergeordneten lexikalischen Subsystemen vornehmen, gewinnen wir so auch eine klarere Vorstellung über die Entwicklung des Wortschatzes als Ganzes.

6. Als Hauptproblem bei der Rekonstruktion der lexikalischen Entwicklung erscheint also die geignete Beschreibung der grundlegenden lexikalischen Einheiten, durch die jene lexikalischen Subsysteme konstituiert werden; denn in den älteren Phasen der sprachlichen Entwicklung finden sich diese Einheiten nicht ausreichend belegt. Für das wichtigste Ergebnis unserer historischlexikologischen Arbeit halten wir daher die Aufzählung der Kriterien für die Rekonstruktion der Einheiten eines unvollständig belegten lexikalischen Systems, d. h. derjenigen Kriterien, die durch die vorangehenden theoretischen Ausführungen (1–4) begründet und bei den Anwendung an konkreten Beispielen (5) überprüft wurden. Es handelt sich um folgende Kriterien, die auf der Komponentenübereinstimmung oder auf dem gesetzmäßigen Komponentenunterschied zwischen der untersuchten lexikalischen Einheit und anderen besser belegten Einheiten basieren: Kriterien der Komponentenübereinstimmung in den systemhaften paradigmatischen (6.11) und syntagmatischen (6.13) Beziehungen, Kriterien des Komponentenunterschiedes in den systemhaften paradigmatischen Beziehungen (6.12), Kriterien der Komponentenübereinstimmung in den zwischensystemhaften Beziehungen – zu den Einheiten anderer Sprachen (6.14) und Kriterien der Komponentenübereinstimmung in den außersprachlichen Beziehungen – zu den Einheiten der bezeichneten Realität und der zu ihr ausgedrückten Beziehung (6.15). Bei einer konkreten Rekonstruktion lassen sich freilich diese Kriterien nicht insgesamt anwenden (die Zahl der von uns angeführten Kriterien beträgt ja 23); aber die Analyse der klassischen Darlegungen der historischen Lexikologie (6.2) und die gegenwärtige lexikographische Praxis bei der Ausarbeitung des großen Alttschechischen Wörterbuchs (6.3) zeigen, daß je dichter das angewandte Netz dieser Kriterien ist, desto mehr und detailliertere Komponenten der zu rekonstruierenden lexikalischen Einheit sich darin einfangen lassen, desto präziser die historischlexikologische Rekonstruktion ausfällt. Die Er[183]číslo strany rukopisugebnisse einer derart präzisierten Rekonstruktion der älteren lexikalischen Strukturen bringen dann mit sich nicht nur eine tiefere Erkenntnis der historischen lexikalischen Entwicklung der gegebenen Sprache (u. a. auch Entdeckungen bisher unbekannter Wörter, wie alttschech. obnož 4.413, obramiti 6.114 u. dgl.), sondern auch eine tiefere Erkenntnis ihrer vorgeschichtlichen Entwicklung (bes. Entdeckungen von bisher unbekannten primären Bedeutungen, wie ‚krumm, gebogen‘ beim Adjektiv krchý 5.344 u. dgl.) und die Aufdeckung der gemeinsamen etymologischen Ausgangspunkte der Wörter einer Sprache mit den Wörtern in verwandten Sprachen (vgl. z. B. slaw. poslě 5.33, blago 4.34, tschech. způsob – poln. sposób – russ. sposob 5.27); dadurch werden freilich auch unsere Kenntnisse über frühere gesellschaftliche Strukturen, über ihre Kultur und ihre Erkenntnis und Bewertung der Realität vertieft (vgl. z. B. die aus der Rekonstruktion der alttschechischen Terminologie für soziale Verhältnisse, 4.422, oder der Begräbnisterminologie, 5.73, sich ergebenden Erkenntnisse; zur Entwicklung der abstrakten, bei der Organisierung der Gesellschaft erforderlichen Benennungen vgl. insbesondere die diachrone Analyse des polysemen Wortes zpósobiti, 5.2, 5.27). – Eine derart aufgefaßte Rekonstruktion der lexikalischen Entwicklung kann demnach die Erkenntnis der Entwicklung einer Sprache, der gesellschaftlichen Verhältnisse und der Denkweise der Benutzer dieser Sprache bedeutsam bereichern.

Übersetzt von Eduard Beneš

[184]číslo strany rukopisuSEZNAM ČASTĚJI CITOVANÉ LITERATURY

BUDAGOV, R. A.: Istorija slov v istorii obščestva. Moskva 1971

BLANÁR, V.: Mechanizm izmenenija značenija leksičeskoj jedinicy. Jazykovedný časopis 24 (1973), s. 3–17

BLANÁR, V.: Od myšlienkového odrazu k lexikálnemu významu. Jazykovedný časopis 27 (1976), s. 99–116

COSERIU, E.: Sincronía, diacronía e historia. Montevideo 1958. (Rusky ve sb. Novoje v lingvistike 3, Moskva 1963, s. 143–343)

COSERIU, E.: Einführung in die strukturelle Betrachtung des Wortschatzes. Tübingen 1970

DANEŠ, F.: The Relation of Centre and Periphery as a Language Universal. In: Travaux linguistiques de Prague 2. Praha 1966, s. 9–21

DANEŠ, F.: K struktuře slovesných významů. Jazykovedné štúdie 12 (1976), s. 142–152

DANEŠ, F., HLAVSA, Z., KOŘENSKÝ, J. A KOL.: Práce o sémantické struktuře věty. Praha 1973

Dějiny techniky v Československu do konce 18. století (zkrác. Dějiny techniky). Kolektivní dílo. Praha 1974

DOKULIL, M.: Teorie odvozování slov. In: Tvoření slov v češtině 1. Praha 1962

DOKULIL, M.: Jména činitelská. In: Tvoření slov v češtině 2. Praha 1967, s. 13–124

DUCHÁČEK, O.: Klasifikace významových změn a problém struktury lexika. Sborník prací Filos. fakulty Brněnské university, řada jazykovědná A 16 (1968), s. 7–15

FILIPEC, J.: Probleme des Sprachzentrums und der Sprachperipherie im Wortvorratsystem. In: Travaux linguistiques de Prague 2. Praha 1966, s. 257–275

FILIPEC, J.: Ke konfrontaci dílčích sémantických systémů v slovní zásobě dvou různých jazyků. In: Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě. Praha 1973, s. 279–295

GEBAUER, J.: Slovník staročeský I. Praha 1903; II, Praha 1916

GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/1. Praha 1960; III/2, Praha 1958; IV (vyd. F. Trávníček), Praha 1929

GLEASON, H. A.: The Relation of Lexicon and Grammar. International Journal of American Linguistics, 28/2 (1962), s. 85–102

HAVRÁNEK, B.: Vývoj spisovného jazyka českého. In: Čs. vlastivěda, řada 2. Praha 1936

HAVRÁNEK, B.: Příspěvky v sborníku K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků. Praha 1958

HLAVSA, Z.: Denotace objektu a její prostředky v současné češtině. Praha 1975

HORÁLEK, K.: Filosofie jazyka. Praha 1967

HUJER, O.: Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka. Praha 1961

JUNGMANN, J.: Slovník česko‑německý I–V. Praha 1835–1839

KOPEČNÝ, F.: Základy české skladby. 2. vyd., Praha 1962

KOŘÍNEK, J. M.: Studie z oblasti onomatopoje. Praha 1934

KRÁSA, J.: Rukopisy Václava IV. Praha 1974

LVOV, A. S.: Leksika „Povesti vremennych let“. Moskva 1975

[185]číslo strany rukopisuMACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1968

MAREŠ, F. V.: Analytische Phonologie. Los Angeles 1970

MASLOV, J. S.: Vvedenije v jazykoznanije. Moskva 1975

NĚMEC, I.: Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha 1968

NĚMEC, I: On the Study of Lexical Subsystems of Language. In: Travaux linguistiques de Prague 4. Praha 1971, s. 205–216

NĚMEC, I: Neplnohodnotnost jako zdroj expresivity. In: Miscellanea Linguistica. Ostrava 1971

NĚMEC, I: Historická lexikologie a VII. mezinárodní sjezd slavistů. Slavia 42 (1974), s. 162–170

NĚMEC, I., MICHÁLEK, E. A KOL.: Vztah sémantiky staročeské slovní zásoby ke společenské situaci. Slavia 47 (1978), s. 14–22

NIEDERLE, L.: Život starých Slovanů I/1. Praha 1911

OSTRÁ, R.: K diachronnímu studiu onomaziologické struktury. Slovo a slovesnost 33 (1972), s. 1–16

PAULINY, E.: Systém v jazyku. In: O vědeckém poznání soudobých jazyků. Praha 1958, s. 18–28

Problemy leksikologii. Minsk 1973

Příruční slovník jazyka českého I–VIII (zkrác. PS). Praha 1935–1957

ROBIN, R.: Histoire et linguistique. Paris 1973

Slovník spisovného jazyka českého I–IV (zkrác. SSJČ). Praha 1960–1971

SOLNCEV, V. M.: Jazyk kak sistemno‑strukturnoje obrazovanije. Moskva 1977

Staročeský slovník (zkrác. StčS). Vydává ČSAV od r. 1968

ŠMILAUER, V.: Nauka o českém jazyku. Praha 1972

TRNKA, B.: Obecné otázky strukturálního jazykozpytu. Slovo a slovesnost 9 (1939), s. 57–68

UFIMCEVA, A. A.: Opyt izučenija leksiki kak sistemy. Moskva 1952

VACHEK, J.: Notes on the Development of Language seen as a System of Systems. Sborník prací Filos. fakulty Brněnské university, řada jazykovědná 6 (1958), s. 94–l06

VACHEK, J: On the Integration of the Peripheral Elements into the System of Langue. In: Travaux linguistiques de Prague 2. Praha 1966, s. 23–37

VACHEK, J: Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 1968

VALEHRACH, B.: Formy odrazu skutočnosti a pojem jazykového znaku. In: Problémy marxistické jazykovědy. Praha 1962, s. 141–155

VASMER, M.: Russisches etymologischer Wörterbuch I–III. Heidelberg 1953–1958

Vědecká synchronní mluvnice spisovné češtiny (zkrác. Vědecká mluvnice). Vydala komise pro studium gramat. stavby slovan. jazyků Českého komitétu slavistů. Praha 1974

WEINREICH, U.: Lexicographic Definition in Descriptive Semantics. International Journal of American Linguistics, 28/2 (1962), s. 25–43

Z historie slov a věcí (zkrác. ZHSV), pravidelná rubrika oddělení pro dějiny čes. jazyka ÚJČ ČSAV v deníku Svobodné slovo

ZIMA, J.: Expresivita slova v současné češtině. Praha 1961

ZUBATÝ, J.: Studie a články I–II. Praha 1945–1954

[186]číslo strany rukopisuSEZNAM VYOBRAZENÍ

1. Slon s věžičkou na hřbetě. Rukopisný sborník Opatovický z l. pol. 15. stol., knihovna Národního muzea v Praze, II F 9, fol. 192b.

2.–5. Dynamický prostorový model slovnědruhově homogenního podsystému slovní čeledi se základem sěd‑/sęd‑/sad‑. Znázorňuje vývojové etapy (I–IV) v rámci lexikálního vývoje čes. slovesa.

6. Visutá zahrada královny Semiramidy. Rukopisný sborník Krumlovský ze zač. 15. stol., knihovna Národního muzea v Praze, III B 10, str. 13.

7. Král Manases činí pokání v žaláři. Tamtéž, str. 33.

8. Vůz se zapřaženými krokodýly. Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Knihy hádání Pravdy a Lži, Praha 1539, fol. 71b.

9. Daniel a saň. Rukopisný sborník Krumlovský ze zač. 15. stol., knihovna Národního muzea v Praze, III B 10, str. 30.

10. Mistr Jan Hus na hranici s poutem na levé noze. Postila svaté paměti M. Jana Husi, Norimberk 1563, fol. lb.

11. Kristus oplakáván svou matkou při ukládání do hrobu. Rukopisný sborník Krumlovský ze zač. 15. stol., knihovna Národního muzea v Praze, III B 10, str. 60.

12. Heliodor bičován posly božími. Tamtéž, str. 36.

13. Oplakávání Jákoba na jeho pohřbu. Bible Václava IV., svazek 1, fol. 52a. Kolem r. 1390. Vídeň, Rakouská národní knihovna, sign. 2760.

14. Anděl jako bosý pocestný. Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Knihy hádání Pravdy a Lži, Praha 1539, fol. 66b.

[187]číslo strany rukopisuOBSAH

  • Předmluva 5
  • Úvod 6
  • 1. SLOVNÍ ZÁSOBA JAKO SYSTÉM 7
  • 1.1 Souvztažnost jazykových jednotek. Souvislost vývoje souvztažných lexikálních jednotek 7
  • 1.11 Význam lexikální jednotky je podmíněn významovým vztahem k jiným lexikálním jednotkám 8
  • 1.12 Význam lexikální jednotky je podmíněn významovým vztahem zprostředkovaným formou 9
  • 1.13 Forma lexikální jednotky je podmíněna formálním vztahem k jiným lexikálním jednotkám 9
  • 1.14 Forma lexikální jednotky je podmíněna formálním vztahem zprostředkovaným stránkou významovou 9
  • 1.2 Propojení souřadných subsystémů jazyka. Souvislost lexikálního vývoje s vývojem fonologickým a gramatickým 10
  • 1.3 Jednotka jazykového systému je sama systémem. Vývoj lexikálních jednotek v souvislosti se změnami jejich sémantických komponentů 11
  • 1.4 Uspořádání jazykových jednotek podle míry společných rysů. Vývoj lexikálních jednotek jako posun mezi centrem a periférií 12
  • 1.41 Posun lexikálních jednotek od periférie k centru 13
  • 1.42 Posun lexikálních jednotek od centra k periférii: 13
  • přibírání nových rysů (1.421); zánik lexikálních jednotek (1.422); přechod do jiných systémů (1.423) 14
  • 1.5 Systém systému. Jednotky jazykového systému se svými paradigmatickými vztahy seskupují v dílčí systémy vyšší 15
  • 1.51 Významová změna lexikální jednotky souvisí se změnou polysémní struktury 16
  • 1.52 Změna polysémní struktury souvisí se změnami nadřazených lexikálních subsystémů 17
  • 1.53 Omezení souvislostí změn v různých podsystémech 17
  • 1.6 Jednotky jazykového systému se svými syntagmatickými vztahy sřetězují v jednotky roviny vyšší 18
  • 2. SLOVNÍ ZÁSOBA JAKO SPECIFICKÝ SYSTÉM ZNAKOVÝ 19
  • 2.1 Vztah lexikální jednotky ke skutečnosti. Označovací vztah lexikální jednotky v systému (a) a v promluvě (b); obecně označovací funkce lexikální jednotky a její denotát (c) 19
  • 2.11 Apelativní lexikální jednotky a jejich vztah ke skutečnosti. Vývoj v této rovině označováni 22
  • 2.12 Vlastní jména, jejich vztah ke skutečnosti a lexikální význam. Vývoj jejich významu 24
  • 2.13 Terminologické lexikální jednotky a jejich vztah ke skutečnosti 25
  • 2.2 Vztah mezi lexikální jednotkou a mluvčím 25
  • 2.21 Intelektuální lexikální jednotky nevyjadřující postoj mluvčího k označované skutečnosti. Nabývání tohoto rysu 26
  • 2.22 Expresívní lexikální jednotky jako výraz postoje mluvčího k označované skutečnosti. Jejich vznik 27
  • 2.23 Interjekce jako výraz postoje mluvčího ke skutečnosti. Jejich vývojové kontakty se subsystémem neinterjekčním 30
  • 2.24 Partikule jako výraz vztahu mluvčího k vyjádření o skutečnosti. Jejich vývojové kontakty s plnovýznamovými slovy 31
  • 2.3 Vztah lexikální jednotky k odrazu skutečnosti ve vědomí mluvčích 32
  • 2.31 Psychický odraz skutečnosti a lexikální význam: historická lexikologie přihlíží i ke skutečnosti neodrážené ve vědomí mluvčích (2.311); skutečnost odrážená ve vědomí mluvčích (2.312); utváření (psychické zpracování) odrazu skutečnosti a lexikální význam (2.313); pojem a lexikální význam (2.314); rozdíly mezi objektivní skutečností a jejím psychickým odrazem jazykově ztvárněným v lexikální význam (2.315) 33
  • 2.32 Lexikálně sémantický vývoj daný změnami psychického odrazu skutečnosti 37
  • 2.33 Závěr: jazykové ztvárnění psychického odrazu skutečnosti v lexikální význam. Ztvárnění poznávacího odrazu v pojmové jádro (2.331) a subjektové složky odrazu v konotativní složku (2.332) lexikálního významu 38
  • 2.4 Vztah lexikální jednotky k jiným lexikálním jednotkám. Vývoj tohoto jazykového faktoru 42
  • 2.41 Vztah k jiným lexikálním jednotkám na základě společných rysů morfematických (v rámci společného obecného významu slovnědruhového, tvaroslovného a slovotvorného) 42
  • 2.42 Vztah k jiným lexikálním jednotkám na základě společných rysů syntagmatických (v rámci obecného významu syntaktického). Valence 44
  • 2.5 Vztah lexikální jednotky k formálně-sémantickým kategoriím jazykového systému. Lexikální změny v souvislosti s vývojem tohoto jazykového faktoru 47
  • 3. OBECNÉ PRINCIPY POZNÁNÍ SLOVNÍ ZASOBY 49
  • 3.1 Východisko v zkoumání materiální stránky lexikální jednotky 49
  • 3.2 Zaměření na souvislosti lexikální jednotky s fakty, jež se podílejí na jejím konstituování a zasahují do jejího vývoje 50
  • 3.21 Fakty podmiňující různé druhy sémantických komponentů lexikálních jednotek 50
  • 3.22 Faktory lexikálního vývoje 52
  • 3.3 Sledování vývoje lexikálních jednotek 52
  • 3.4 Hybné síly lexikálního vývoje – vnitřní rozpory 53
  • 3.41 Rozpory uvnitř lexikální jednotky 53
  • 3.42 Rozpory uvnitř dílčího lexikálního systému 54
  • 3.5 Kvantitativní podmínění vzniku nové kvality v lexikálním vývoji 54
  • 3.51 Kvantitativní podmínění vzniku nové kvality ve vývoji lexikálních jednotek 54
  • 3.52 Kvantitativní podmínění vzniku nové kvality ve vývoji dílčích lexikálních systémů. Kvantitativní změna distinktivní kapacity hlásek a slovotvorný vývoj 55
  • 4. ZVLÁŠTNÍ PRINCIPY POZNÁNI SLOVNÍ ZÁSOBY A JEJÍHO VÝVOJE 57
  • 4.1 Aplikace metod fonologických 57
  • 4.11 Komponentní analýza jednotek spojených paradigmaticky (4.111) a syntagmaticky (4.112) 57
  • 4.12 Korelace a opozice: pojetí lexikální korelace a lexikální opozice (4.121); lexikální opozice významově-formální a jejich vývoj (4.122); lexikální opozice významové a jejich diachronní rozdíly (4.123) 60
  • 4.13 Dynamické prostorové modely. Příklad: rozbor polysémního slovesa na základě obecných principů poznání (4.131) a doplnění tohoto rozboru aplikací dynamického prostorového modelu (4.132) 65
  • 4.14 Zákonité vztahy na ose centrum – periférie. Diferenciační integrace periferních jednotek 72
  • 4.15 Princip valence. Valence a vývoj lexikálních jednotek 73
  • 4.2 Slovotvorný význam jako východisko určení významu lexikálního. Přehodnocování původního významu slovotvorného 75
  • 4.3 Zkoumání psychické složky lexikálních významů na základě asociačních vztahů mezi nimi 76
  • 4.31 Statistické rozbory opozicí v lexikálních subsystémech polysémních 78
  • 4.32 Statistické rozbory opozicí v lexikálních subsystémech slovotvorných 79
  • 4.33 Rekonstrukce na základě systémových lexikálních opozicí 80
  • 4.34 Rekonstrukce na základě jinojazyčných sémaziologických paralel 80
  • 4.4 Zkoumání věcně-pojmové složky lexikálních významů na základě souvislosti lexikálního vývoje s vývojem mimojazykové skutečnosti 81
  • 4.41 Vyhodnocování dobových vyobrazení denotátů – pro rekonstrukci tzv. významu věcného (4.411) a pojmového (4.412) i pro rekonstrukci lexikální formy (4.413) 82
  • 4.42 Metody historické sociolingvistiky: analýza tzv, klíčových slov (4.421); sledování vývoje terminologických okruhů slov (4.422); studium pojmenovávacích příznaků nových pojmenování (4.423); rozbor charakteristických onomaziologických struktur (4.424); srovnávání sémantických okruhů expresív různých období a jejich kontaktů s intelektuální slovní zásobou (4.425); studium kategorií přejímaných slov a postoje k cizím slovům (4.426) 86
  • 4.43 Závěry 92
  • 5. PROHLOUBENÍ ANALÝZY LEXIKÁLNÍHO VÝVOJE KOMPLEXNÍM UPLATNĚNÍM UVEDENÝCH PRINCIPŮ 95
  • 5.1 Diachronní analýza sémantické struktury lexikální jednotky 96
  • 5.11 Rozbor doložených kontextů 96
  • 5.12 Vztah k jednotkám téže polysémní struktury 97
  • 5.13 Vztah k nadřazeným lexikálním subsystémům 97
  • 5.14 Vztah k jednotkám téhož systému slovní čeledi a systému synonym 98
  • 5.15 Vztah k mimojazykové skutečnosti 98
  • 5.16 Rekonstrukce nejstaršího stavu 98
  • 5.17 Rekonstrukce dalšího vývoje 100
  • 5.2 Diachronní analýza polysémní struktury lexikálních jednotek 101
  • 5.21 Rozbor doložených kontextů z hlediska valence zkoumaného polysémního slova 101
  • 5.22 Upřesnění jeho sémantických komponentů na základě sémantických kategorií daného jazyka 102
  • 5.23 Ověření objektivnosti vyčleněných sémantických komponentů srovnáním s jednotkami synonymní polysémní struktury 104
  • 5.24 Rozbor systémového zapojení jednotek polysémní struktury na základě jejich vztahu k jednotkám nadřazeného subsystému slovní čeledi (5.241) a slovotvorného typu (5.242) 105
  • 5.25 Konfrontace polysémní struktury se strukturami mimojazykové skutečnosti (společnosti a jejího myšlení) příslušné doby 109
  • 5.26 Přesnější rekonstrukce polysémní struktury: postižení hierarchie jejích jednotek (5.261) a vztahů mezí nimi (5.262); detailnější vymezení příslušných lexikálních významů (5.263) s náležitým přihlédnutím k jejich formě (5.264) 110
  • 5.27 Rekonstrukce vývoje dané polysémní struktury 117
  • 5.28 Závěry o polysémní struktuře a jejím historicko-lexikologickém studiu 118
  • 5.3 Diachronní analýza lexikálního subsystému tvořeného antonymy 120
  • 5.31 Vývoj antonymních jednotek záležející ve sbližování jejich morfologického typu 121
  • 5.32 Vývoj antonymních jednotek záležející ve sbližování jejich slovotvorné stavby 121
  • 5.33 Vývoj antonymních jednotek záležející ve sbližování jejich hláskoslovné slabičné struktury 122
  • 5.34 Vývoj antonymních jednotek sbližující je i po stránce významové: postup analýzy od elementárního kontextového rozboru (5.341) přes rozbor příslušných systémů synonym (5.342) i nadřazených subsystémů slovní čeledi (5.343) s přihlédnutím k vztahům mimojazykovým (5.344) až k shrnutí závěrů o sémantickém vývoji antonymního systému (5.345) 123
  • 5.4 Diachronní analýza lexikálního subsystému tvořeného synonymy 129
  • 5.41 Formální sbližování synonym 129
  • 5.42 Významová diferenciace synonym 130
  • 5.43 Významové sbližování synonym 130
  • 5.5 Diachronní analýza lexikálního podsystému slovní čeledi 131
  • 5.51 Vztahy zkoumaného dílčího systému k nadřazenému systému slovní čeledi 131
  • 5.52 Přihlédnutí k systémům sousedním: synonymním (5.521), antonymním (5.522) a souřadným (5.523) 132
  • 5.53 Vnitřní vztahy mezí jednotkami daného podsystému slovní čeledi 134
  • 5.54 Shrnutí poznatků o vývoji daného podsystému slovní čeledi 136
  • 5.6 Diachronní analýza lexikálního podsystému slovotvorného (slovotvorného typu) 138
  • 5.61 Interní vztahy mezi lexikálními jednotkami slovotvorného typu 139
  • 5.62 Externí vztah k synonymnímu slovotvornému typu 139
  • 5.63 Externí vztah k nadřazenému lexikálnímu subsystému 139
  • 5.64 Závěr: možnosti rekonstrukce stylistického rozvrstvení lexikálních jednotek v starších etapách jazykového vývoje 140
  • 5.7 K diachronní analýze lexikálního subsystému terminologického 141
  • 5.71 Zkoumání mimojazykových faktorů vývoje daného terminologického subsystému: výsledky archeologického výzkumu (5.711); údaje jazykových památek (5.712); dobová vyobrazení (5.713); jiné kulturně historické prameny poznání příslušných reálií (5.714) 141
  • 5.72 Vyhodnocení jazykové stránky termínů daného okruhu: sémantická valence sloves příslušné činnosti (5.721); doloženost jmen příslušných prostředků (5.722); analýza jejich významu (5.723 – 5.726) 146
  • 5.73 Závěr 150
  • 6. REKONSTRUKCE JEDNOTEK NEÚPLNÉ DOLOŽENÉHO LEXIKÁLNÍHO SYSTÉMU 152
  • 6.1 Kritéria historicko-lexikologické rekonstrukce 153
  • 6.11 Kritéria komponentové shody lexikálních jednotek v paradigmatických vztazích: v polysémní struktuře (6.111); v struktuře synonym (6.112); v systému vícenásobných synonym (6.113); v systému vícenásobných antonym (6.114); v slovní čeledi (6.115); v slovotvorném typu (6.116); ve valenčním typu (6.117) 153
  • 6.12 Kritéria kategoriálního komponentového rozdílu lexikálních jednotek v paradigmatických vztazích: v polysémní struktuře (6.121); v struktuře jednotek s tvaroslovně rozlišenou formou (6.122); v systému synonym (6.123); v podsystému slovní čeledi (6.124); v subsystému slovotvorném (6.125) 157
  • 6.13 Kritéria komponentové shody lexikálních jednotek v syntagmatických vztazích: ve valenci konstrukční (6.131); ve valenci sémantické, frazeologické (6.132); ve valenci nadvětné (6.133) 161
  • 6.14 Kritéria komponentové shody lexikálních jednotek v mezisystemových vztazích: v různých fázích vývoje téhož jazyka (6.141); v různých jazycích příbuzných (6.142); v jazycích vzdáleně příbuzných nebo nepříbuzných (6.143); ve vztahu k jinojazyčnému ekvivalentu předlohy (6.144) 163
  • 6.15 Kritéria komponentové shody v mimojazykových vztazích; k denotátu doloženému dochovanou reálií nebo jejím dobovým vyobrazením (6.151); k denotátu doloženému dobovým popisem (6.152); k denotátu doloženému popisem v novodobých odborných pramenech (6.153); ke konotátu doloženému rozborem historické sociolingvistiky (6.154) 165
  • 6.2 Komplexní uplatnění rekonstrukčních kritérií v spolehlivých výkladech starší historické lexikologie 168
  • 6.3 Komplexní uplatnění rekonstrukčních kritérií v současné lexikografické praxi velkého Staročeského slovníku 169
  • 6.31 Rekonstrukce rozsahu polysémie nedostatečně doloženého slova 169
  • 6.32 Rekonstrukce sémantické struktury nedostatečně doložené lexikální jednotky 170
  • 6.33 Rekonstrukce lexikální formy doložené jen v porušené podobě ojedinělým kontextem 171
  • 6.34 Rekonstrukce lexikální jednotky nedoložené dobře kontextem po stránce významové ani formální 171
  • SHRNUTI 173
  • Zusammenfassung 178
  • Seznam častěji citované literatury 184
  • Seznam vyobrazení 186

[194]číslo strany rukopisuDr. IGOR NĚMEC, DrSc.

Rekonstrukce

lexikálního

vývoje

Vydala Academia, nakladatelství

Československé akademie věd

v Praze 1980 v knižnici

Studie a práce lingvistické, sv. 14

Přebal navrhl Oldřich Hlavsa

Odpovědná redaktorka Hana Pešatová

Technická redaktorka Marie Bergströmová

Vydání 1. – 196 stran (17 obr.)

Vytiskla Polygrafia, n. p., závod 6, Praha 8 – Libeň

14,13 AA – 14,37 VA

Náklad 900 výtisků – 12/5 – 8552

21 – 018 – 80

Cena brož. výtisku 30,- Kčs

509 – 21 – 827

[195]číslo strany rukopisuMALÁ JAZYKOVÁ KNIŽNICE

Naše veřejnost již delší dobu pociťuje, že v základní řadě jazykových pomůcek, kterou tvoří slovníky, mluvnice, popřípadě pravidla pravopisu a výslovnosti, je citelná mezera: chybějí dílčí, specializované příručky, jež by přístupnou formou a na dobré vědecké úrovni sloužily nejširším potřebám jazykové praxe.

Ze snahy nahradit tento nedostatek jazykové popularizační literatury vznikl podnět k založení a vydávání populárně vědecké knižnice, která dostala jméno Malá jazyková knižnice. Z témat, která se v této nové ediční řadě připravují, je nejaktuálnější výklad o cizích slovech v dnešní češtině a terminologická příručka. Cílem Malé jazykové knižnice je prohlubovat zájem o mateřštinu, osvěžit cit pro správné vyjadřování, přispět po všech stránkách k zvyšování současné jazykové kultury.

Prvním svazkem Malé jazykové knižnice je publikace:

Miloslava Knappová: Jak se bude jmenovat?

Malá jazyková knižnice, sv. 1 – 1978 – 332 str. brož. 22,- Kčs

Úvod stručně seznamuje s původem a vývojem jmen u nás užívaných, se směrnicemi, jimiž je třeba se řídit při výběru jména, vysvětluje, co většinou ovlivňuje volbu jména, a seznamuje s jazykovědnými zásadami, které by se při pojmenovávání měly respektovat. Jádrem knížky je abecední rejstřík mužských a ženských jmen, jež lze v ČSR zapsat do matriky. U každého jména je stručné poučení o jeho původu a významu, uvádějí se jeho nejčastější domácké podoby, ekvivalenty v cizích jazycích, informace o jeho výskytu v ČSR i den jmenin.

ACADEMIA

nakladatelství Československé akademie věd

Vodičkova 40, Praha 1 – Nové Město

[196]číslo strany rukopisu[academia]

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Tematická skupina 12/5

21‑018‑80

Cena brož. výtisku Kčs 30.-

509‑21‑827

X
a homogennější] homogenější
b fakta] fakty
c tranzitivní] trazitivní
1 Srov. J. Filipec 1973, s. 281.
2 Srov. 8. tezi Pražského lingv. kroužku (1929): „Význam slova je určován jeho vztahem k ostatním slovům téhož slovníku, tj. jeho místem v daném lexikálním systému“ (U základů pražské jazykové školy, Praha 1970, s. 57). Srov. též Problemy leksikologii, 1973, s. 76.
3 V rámci společného významového rysu části dne (a) mají ovšem uvedené lexikální jednotky i společný obecnější významový rys, gramatický, slovnědruhový (2.41), a vyznačují se proto také jistým společným rysem formálním, morfologickým (skloňovatelností). „Ryze významový vztah“ zde tedy vidíme bez přihlédnutí k tomuto významově-formálnímu vztahu slovnědruhovému.
4 O třech dílčích systémech jazykového systému (fonologickém, gramatickém a lexikálním) viz J. Vachek 1958, s. 94. Že se takovéto „velké dílčí systémy“ navzájem „prolínají a kooperují hladce bez přesahování a tření“, zdůrazňoval již B. Trnka 1939, s. 62. K. Horálek 1967 uvádí jako názorný příklad propojení „plánu lexikálního a gramatického“ slovní druhy (s. 80).
5 Srov. K. Rocher, O vývoji české konjugace, Sborník filologický ČAVU 8/1 (1926), s. 9. Podrobněji o souvislostech vývoje lexikálního s fonologickým viz I. Němec 1968, s. 72–82.
6 srov. J. Vachek 1968, s. 39.
7 Podrobněji viz I. Němec 1968, s. 44–71.
8 F. V. Mareš 1970, s. 1.
9 Srov. F. Daneš 1966, s. 16; J. Filipec 1966, s. 257–275; J. Vachek 1966, s. 23–37.
10 Podrobněji viz I. Němec 1966, s. 166.
11 O zániku periferních lexikálních jednotek viz. I. Němec, Strukturní předpoklady zániku slov, SaS 29 (1968), s. 152–158.
12 Srov. J. Filipec 1973, s. 282.
13 K rozpracování tohoto pojmu viz A. A. Reformatskij, Vvedenije v jazykoznanije, Moskva 1955, s. 24n., dále informaci v SaS 18 (1957) na s. 98 a článek J. Vachka 1958.
14 Viz např. V. Blanár 1973, s. 13.
15 Srov. F. Daneš, Syntaktický model a syntaktický vzorec. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 116.
16 Viz Z. Hlavsa 1975, s. 34.
17 Srov. definici J. Filipce v jeho čl. K otázce slova a významu. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 276. – K našemu bilaterálnímu pojetí lexikálního znaku srov. zdůvodnění v knize Z. Skoumalové, Status tzv. kmenotvorných přípon slovesných v slovanských jazycích, zvláště v ruštině, Praha 1975, s. 227n. K monolaterálnímu pojetí znaku viz zvl. V. M. Solncev, s. 109n.
18 O těchto významotvorných faktorech viz I. Němec, For a More Objektive Delimitation of the Basic Lexikal Unit in Historical Lexicology. In: TLP 3, Praha 1968, s. 145m. Na závažnost těchto pěti znakových vztahů při konstituování jazykové komunikace upozorňuje K. Horálek, K vývoji marxistické terminologie a teorie vědy, SaS 32 (1971), s. 109.
19 Viz K. Horálek 1967, s. 85; F. Daneš 1967, s. 307.; Coseriu 1970, s. 96.
20 I zde platí to, co bylo řečeno o fonému, totiž že je „třeba rozlišovat mezi konstruktem a mezi objektivní realitou (mezi teoretickým popisem fonému a fonémem jako součástí objektivně existujícího jazyka)“, viz K. Horálek 1967, s. 64. Objektivní reálnou existenci jazyka vidí K. Horálek (1967, s. 50) v tom, že jazykový systém je „zvyklostní a paměťová dispozice, pomocí níž se uskutečňují promluvy (je stejně nespornou realitou jako tyto promluvy samy)“. – K paměťové realitě srov. níže 2.3.
21 Pojmenovávání a označování lze v lexikologii ztotožnit, viz F. Daneš 1967, s. 309; K. Horálek 1967, s. 82. V obecnějším (širším) smyslu užíváme slovesa „vyjadřovat“ (tj. vyjadřovat význam, složku významu, skutečnost, vlastnost, postoj mluvčího aj.).
22 Z. Hlavsovi zde tedy jde o jednotku polysémní, kdežto nám o lexikální vyjádření lexikálního významu (tj. o lexikální jednotku nižší, monosémní, základní, 1.5); v tom smyslu je designace tedy vztah lexikální jednotky k universu objektů vyhovujícímu jejímu lexikálnímu významu.
23 Srov. Z. Hlavsa 1975, s. 9: „… ústřední postavení v našem obrazu reality mají ,věci‘, objekty: jsou ontologickv základní a jeví se jako nezávisle existující. Ostatní jevy jsou pak pojímány jen jako jejich příznaky… Avšak i příznaky se mohou osamostatňovat jako objekty, jestliže v trvale se opakujících situacích jsou jejich nositelé pro mluvčího zanedbatelní.“ (Jako příklad uvádí objekt označovaný slovem běh.) Formulace „náš obraz reality“, „jevy pojímané jako…“ apod. zde ovšem vystihují ten fakt, že denotace lexikálních jednotek je vždy označování skutečnosti odrážené ve vědomí mluvčích, tj. psychicky zpracované (2.3). – Protože se tedy i děj pojímá jako objekt reality, lze souhlasit s tím, že objektivní realitou je i realita jazyková, tj. „obsah sdělení“ (srov. výklad K. Horálka 1967, s. 55 o koncepci G. Klause).
24 O vývojových postupech abstraktizace a konkretizace viz I. Němec 1968, s. 129–137.
25 Srov. V. Skalička, Vztah vývoje jazyka k vývoji společnosti. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 289.
26 Viz kolektivní čl. oddělení pro dějiny čes. jazyka ÚJČ ČSAV K lexikálnímu vývoji spisovného jazyka českého v době Karlově, SaS 34 (1973), s. 129–133, a B. Havránek, Český jazyk Husův, SaS 27 (1966), s. 8–10.
27 Podrobněji viz J. Pečírková, Sémantická analýza staročeského slova obec, LF 97 (1974), s. 97; Z historie slov a věcí (obecné dobré, pán), Svobodné slovo, 7/5/1975 a 10/9/1975. O klíčovém slově pán viz podrobněji níže, 4.422.
28 Srov. např. V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960.
29 Srov. B. Valehrach 1962, s. 150n.
30 Srov. J. Zima 1961, zvl. 43n. a 83.
31 Viz I. Němec, Neplnohodnotnost jako zdroj expresivity. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 63–69.
32 Srov. F. V. Mareš, Vývoj skupiny gn (kn) v období slovan. jazykové jednoty. In: Čs. přednášky pro IV. mezinárodní sjezd slavistů v Moskvě, Praha 1958, s. 109n.
33 Že např. nč. periferní foném /o:/ je zároveň signálem emotivnosti i signálem cizosti, viz J. Vachek 1968, s. 31 („Občas tu můžeme obojí signalizaci, cizostní i emotivní, najít pohromadě“).
34 K těmto a jiným slovotvorným postupům tvoření expresív viz výklady J. Zimy o expresivitě inherentní (1961, s. 12–42).
35 Viz Vědecká mluvnice 1974, s. 76; rozlišuje se zde „jazyk interjekční“ od „jazyka neinterjekčního“. Společně s částicemi se interjekce řadí k tzv. větněekvivalentním slovům (Coseriu 1970, s. 2).
36 Viz J. Bauer, Vývoj syntaxe a vývoj myšlení. In: Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 218.
37 Srov. Fr. Kopečný, Nový etymologický slovník češtiny a slovenštiny, SaS 20 (1959), s. 129.
38 Srov. F. Daneš, Intonace a věta ve spisovné češtině, Praha 1957, s. 34.
39 Např. o výzvě (apelu), jež je významovou náplní některých citoslovcí, platí to, co bylo řečeno o „apelových obsazích“ imperativu a vokativu: „Výzva je zde věcným poukazem na jednání, jako je ve větě oznamovací poukaz např. na nějaký materiální předmět“ (K. Horálek 1967, s. 106).
40 Viz např. srovnání sémantických okruhů expresív v mém článku Nová slova Husova a J. A. Komenského, SaS 31 (1970), s. 317n.
41 Viz B. Valehrach 1962, s. 150. Srov. dále tamtéž: „Význam jazykových jednotiek môže byť v oblasti pomenovania i skladby nielen pojmový a myšlienkový, ale aj subjektný. Ak za základný príznak pojmu pokládáme jeho súhlas s podstatou predmetu, jeho definovateľnosť (jeho vzájomnú súvislosť so všetkými ostatnými pojmami), potom je zrejmé, že významy adjektiv červený, sladký, slovies voňať, bolieť a iných nie sú definovateľnými pojmami, ale všeobecnými predstavami pocitov (pocity zanechávajú stopy kvalitatívne zmenené na predstavy)… Nepojmové sú významy interjekcií, niektorých zámen, normatívnych znakov a znakov orientačných.“
42 Zpracovat ve vědomí odraz skutečnosti na pojem znamená vyabstrahovat z ní podstatné znaky 2.313; ty pak tvoří pojmovou náplň jejího pojmenování, ale pokud jde o běžnou, neterminologickou lexikální jednotku, lze říci, že „s vědeckým pojmem má tato pojmová náplň málo společného“ (K. Horálek 1967, s. 87). V. M. Solncev charakterizuje lexikální význam jako „zjednodušený pojem“ (s. 111).
43 Viz E. Michálek, Pojmová diferenciace – ústřední problém terminologie viděné historicky, SaS 32 (1971), s. 312–317.
44 Např. v devátém zpěvu Alexandreidy, kde se popisuje boj Alexandrových jezdců na koních s Indy na slonech, čteme o nevýhodě slonů toto: neb velblúdi, ač vysoci, a všakž jsú jich léni skoci AlxŠ 6.
45 Srov. M. Dokulil a J. Kuchař, Vztah jazyka a myšlení v struktuře pojmenování (sb. cit. v pozn. 17, s. 235). – Protože prostřednictvím lexikální formy je pojmenovaný obsah vědomí strukturován jako člen oněch tříd vyjadřovaných příslušnými lexikálními a lexikálně‑gramatickými kategoriemi daného jazyka, platí i o lexikálním významu, že je to „obsah v zrcadlení formy“, tj. „ve smyslu vnitřních zákonitostí daného jazyka stylizovaný odraz obsahu vědomí“ (M. Dokulil, Význam, obsah, smysl, Jazykovědné aktuality 14, 1977/2, s. 63–65).
46 O větné struktuře jako „formálně významové komplexní znakové jednotce“ viz F. Daneš, Z. Hlavsa, J. Kořenský 1973, s. 27.
47 Specifičnost slova záležející v jeho segmentačním vztahu k rovině morfematické a v jeho integračním vztahu k rovině syntagmatické zdůrazňuje J. Jahn, K problematice slova. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 21–22.
48 O významech slovnědruhových pojednává E. Pauliny 1958, s. 22; o „modelování“ obsahu pojmu podle gram. kategorie vidu P. Trost ve sb. cit. v pozn. 17, s. 158; o významu slovotvorném viz M. Dokulil, K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně motivovaného slova, SaS 39 (1978), s. 244n. – O zařazení lexikálního významu do obecnějších významů příslušných lexikálních subsystémů viz 2.33. – Obecné (strukturní) významy takových dílčích systémů lexikálních jednotek uvádíme v uvozovkách dvojitých („…“), významy lexikální v uvozovkách jednoduchých (,…‘). Subst. význam „nepříznak“ (Věd. mluvn., s. 39) nazývám substancí.
49 O vydělování jednotlivých „syntaktickosémantických“ významů slova na základě jeho valenčních potenciálů viz F. Daneš, Z. Hlavsa, J. Kořenský 1973, s. 30. Zdůrazňuje se tu, že z hlediska syntaktického jde spíše o vydělování různých jednotek znakových než různých významů, což odpovídá našemu pojetí, podle něhož je základní lexikální jednotkou lexikální výraz lexikálního významu, a nikoli slovo (1.5, 2) nebo význam sám o sobě.
50 Viz E. Michálek a I. Němec, K florentskému symposiu o velkých historických slovnících, LF 98 (1975), s. 175. – Nutnost budovat lexikologickou analýzu na zcela objektivních kritériích lexikální formy a jejího fungování v kontextech zdůrazňuje E. Coseriu 1970, s. 56. – O nezbytnosti studia lexikální formy psal již J. M. Kořínek 1934, s. 7.
51 K tomuto principu dynamické synchronie viz J. Vachek, The Linguistic School of Prague, Bloomington 1966, s. 27, a E. Coseriu 1963, s. 228 („Dlouho před tím, než nějaký prvek vypadne ze systému, existují už v normě jazyka prvky, jež potom převezmou funkci onoho prvku vypadlého“).
52 B. Havránek 1958, s. 198: „nikdy nemůžeme jazyk nevidět jako historický fakt, jako výsledek historického vývoje“.
53 Viz M. Komárek, K dialektice jazykového vývoje, Slavica Pragensia 4 (1962), s. 22.
54 Srov. J. Furdík, Čo dáva slovotvorba lexikológii, Slavica slovaca 11 (1976), s. 55–62, a J. Mistrík, Kvantitativné a retrográdne skúmanie slovnej zásoby, tamtéž, s. 63–65; viz též Slavia, 42 (1974), s. 107.
55 Srov. J. Krása 1971, s. 77: „Už církevní otcové a po nich středověcí teologové až do 16. století vykládali figury Písma paralelně zpravidla ve čtverém významu: doslovném čili historickém, tropologickém neboli v přeneseném smyslu mravním, alegorickém, jenž se dotýkal církve, a anagogickém, kterým se vztahoval k onomu světu. Tento způsob nezůstal vyhrazen jen bibli, ale v obměnách se stal závazný pro velkou část středověké literatury.“
56 Viz I. Němec, Hláskoslovné předpoklady produktivity slovotvorných formantů v češtině, SaS 32 (1971), s. 217–224.
57 Podrobně viz I. Němec, Podíl distinktivní kapacity hlásek na stavbě produktivních slovotvorných formantů v slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů, Praha 1973, s. 251–257.
58 Viz podrobněji I. Němec, O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných formantů, Slavia 42 (1973), s. 14.
59 Srov. zvl. J. Horecký, Sémantické príznaky, ich jazykový a myšlienkový základ, Slavica slovaca 11 (1976), s. 14–18.
60 Srov. O. S. Achmanovová a kol., Osnovy komponentnogo analiza. Moskva 1970; J. Filipec 1973, s. 279n.
61 Srov. R. Ostrá, K diachronnímu studiu onomaziologické struktury, SaS 33 (1972), s. 1.
62 Viz E. Coseriu, Pour une sémantique diachronique structurale, Travaux de linguistique et de littératures romanes 2 (1964), s. 139–186.
63 Viz zvl. V. G. Gak, Semantičeskaja struktura slova kak komponent semantičeskoj struktury vyskazyvanija. In: Semantičeskaja struktura slova, Moskva 1971, s. 78–96.
64 K. Horálek, Binárnost, dichotomie, dualismus, Studia slavica Pragensia 1973, s. 14; k nejběžnějším lexikálním protikladům zde řadí antonyma (jasný : nejasný, dobrý : zlý apod.). Obecně o opozicích v plánu formálním i obsahovém viz H. Kølln, Linguistic Oppositions, Miscellanea linguistica (AUPO) 1971, s. 5–8.
65 Srov. nejnověji J. Vintr, Dynamisches Raummodell des alttschechischen phonologischen Systems, Wiener Slavistisches Jahrbuch 21 (1975), s. 294.
66 Srov. tamtéž a výklad M. Komárka, Zur Entwicklung der konsonantischen Mouillierungskorrelation im Tschechischen. In: TLP 4, Praha 1971, s. 25–35.
67 Srov.: „…je vhodný čas, abychom přistoupili k studii, která se pokusí celý hláskoslovný vývoj jednoho údobí zahrnout jednotícím pohledem. Vždyť nemůže být pochybnosti, že i zde lze postihnout takové zákonitosti, které spojí a organicky vysvětlí řetěz změn sice dobře známých, ale neuvedených dosud na společného jmenovatele nebo aspoň v náležitou souvislost“ (F.V. Mareš, Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty, Slavia 25, 1956, s. 443). A dále můj závěr: „…Geneze gramatické kategorie vidu z lexikální kategorie determinovanosti a indeterminovanosti byla společným jmenovatelem těch nejpodstatnějších procesů, jež formovaly slovanský systém kmenů a tvarů slovesných“ (čl. Kategorie determinovanosti a indeterminovanosti jako základ slovanské kategorie vidu, tamtéž, s. 534).
68 Srov. I. Němec, Nadbytečnost jako činitel vývoje slovesné morfologie slovanské, SaS 21 (1960), s. 16–24.
69 J. Marvan, E. Michálek, I. Němec, Základní procesy v lexikálním vývoji českého jazyka. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 107.
70 Srov. např. H. Schuster–Šewc, Modellierung semantischer Processe und Etymologie. In: Slawische Wortstudien, Bautzen 1975, s. 13–14: „Die Analyse des entsprechenden slawischen und weiteren indoeurop. Wortschatzes zeigt, dass bei gleicher Wurzelgestalt neben den erwähnten Bedeutungen ,Gewächs‘ gewöhnlich noch folgende weiteren Bedeutungen auftreten: 1. ,schlagen, pochen, stossen, stechen, treten, meisseln, spalten, reissen usw.‘, 2. ,Holzstück, Span, Keil‘, verschiedene hölzerne Gegenstände wie ,Stock‘, ,Pranger‘ usw., 3. ,Stamm, Baum, spez. Baumnamen‘, 4. ,steif, starr dastehen, erstarren, emporragen, hervorstehen usw.‘ mit Spezialisierungen wie ,erstaunt sein‘,,verdutzt dastehen‘, ,sterben‘, ,erstarrte Flüssigkeiten (Teer, Fett), trübe, stumpf, heiser sein‘ usw., 5. ,stark sein‘ mit Spezialisierungen wie ,derb, heil, gesund, treu usw.‘. Oft finden sich in gleicher Nachbarschaft auch Belege wie ,Bodenvertiefung u. hohler Gegenstand‘.“
71 Viz J. Vintr, Dynamisches Raummodel des alttscheshischen phonologischen Systems, Wiener Slawistisches Jahrbuch 21 (1975), s. 290–299.
72 Viz F. V. Mareš, Vznik a raný vývoj slovanské deklinace. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 59.
73 Posadit se je centrální jednotka „onomaziologické struktury“ či „pojmového pole“ zaujetí polohy vsedě a „polysémie přesahující hranice příslušné onomaziologické struktury je pro centrální termín pole nemožná“ (R. Ostrá 1972, s. 5).
74 Tyto předhistorické slovesné kmeny uvádím v tradiční historické podobě, bez hvězdičky a pro názornost s koncovkou 3. os. sg. préz. Předponovost kmene naznačuji tiretem v jeho násloví, např. -saditЬ (= posaditЬ, vЪsaditЬ apod.), jde-li o před- ponovost pouze potenciální, tiretem v závorkách, např. (-)sędetЬ (= sędetЬ i vЪsędetЬ, obsędetЬ apod.). – O uvedených psl. kmenových opozicích viz I. Němec, Geneze slovanského systému vidového, (Rozpravy ČSAV), Praha 1958, s. 41n.
75 Viz tamtéž, s. 76; dvojici préz. kmenů na -ne- a ‑āje- považují za počátek vidového protikladu J. Kuryłowicz, PF 14 (1929), s. 644n., Chr. Stang, Das slavische und baltische Verbum, Oslo 1942, s. 18 aj.
76 O sekundárnosti kmenů s dloužením kořenného vokalismu typu -važdati < -voditi viz J. Kuryłowicz, L' apophonie en indo-européen, Wrocław 1956, s. 304.
77 J. Vachek, On the Integration of the Peripheral Elements into the System of Language. In: TLP 2, Praha 1968, s. 23–37, zvl. 25–27.
78 Srov. I. Němec, Česká slovesa změny vlastnosti typu blednouti/zblednouti, LF 80 (1957), s. 260 (o „obohacování slovní zásoby tím způsobem, že funkci starého slova přejímá slovo nového typu, ale staré slovo samo nezaniká, nýbrž nabývá nového významu speciálnějšího“).
79 Viz I. Němec, O slovanské předponě po- slovesné, Slavia 23 (1954), s. 8.
80 Srov. Staročeský slovník (úvodní stati, soupis pramenů a zkratek), Praha 1968, s. 24–26 a 40; Table ronde sur les grands dictionnaires historiques, Florencie 1973, zvl. s. 55–66 a 91–95.
81 Srov. I. Uluchanov, Izmenenija v leksičeskoj sočetajemosti kak pričina semantičeskich izmenenij. In: Problemy leksikologii, Minsk 1973, s. 174–180.
82 Srov. výklad F. Y. Gladneye (On the Structure of Nouns with Prefixes in Russian. In: American Contributions to the Seventh International Congress of Slavists I, 1973, s. 117–128, zvl. 126): typ vzmor’ je se strukturním významem [(„proti“ „lokalitě pojmenované motivujícím jménem“) nacházející se („oblast“)], tj. typ [(vz + X) j], restrukturoval se po zániku předložkové funkce morfému vz na typ [(vz) (X + j)] s významem [(„okrajová“) („lokality pojmenované motivujícím jménem“ „oblast“)].
83 Srov. Staročeský slovník, sv. 8 s. v. obličej.
84 Viz podrobně I. Němec, Slovotvorný význam a expresivita, SaS 33 (1972), s. 116–121.
85 Viz A. P. Klimenková, Nekotoryje voprosy psicholingvističeskogo analiza semantiki. In: Problemy leksikologii, s. 47. – O určování sémantických komponentů pomocí asociačních metod viz SaS 30 (1969), s. 101.
86 Vyplývá to z údajů v čl. J. Průchy, O psycholingvistice, SaS 26, 1966, s. 71. – O významu lexika a sémantiky z hlediska psycholingvistiky viz 3. část kolekt. díla Osnovy teorii rečevoj dejateľnosti, Moskva 1974.
87 Pozdní rozvoj prostě perfektivizační funkce původně lokálních předpon „souvisí na prvním místě s provedením deprefixace u sloves fundovaných dříve pouze jménem“ tj. sólosolitiosoliti/soliti (V. Martínková, Předpona o-, ob- ve staré a nové češtině, LF 98, 1975, s. 216).
88 Výklad významu některých slov doprovází vyobrazením pojmenované skutečnosti např. Machkův Etymologický slovník 1968 a cílevědoměji Staročeský slovník 1977.
89 Tak jako se latinský název tygra překládá v stč. biblích domácím pojmenováním zubr (pro jeho sílu) nebo cizokrajný chameleón se označuje domácím slovem křeček (pro jeho barevnost), tak se zde také oblek a příbytek biblických postav zobrazuje v podobě domácí: bibličtí zbrojnoši mají v ilustracích stč. biblí odění staročeských žoldnéřů a nástroje zde zobrazené jsou nástroje běžné u nás ve středověku. Připomeňme jen pro příklad, že Kristův hrob je ve zmíněném již Krumlovském sborníku českých prozaických skladeb (z počátku 15. stol., str. 60) zobrazen jako sarkofág středověkého panovníka (viz zde obr. 11), nikoli jako skalní hrob židovský z biblického prostředí, ačkoli bible i Mikuláš z Lyry (LyraMat 178b) na zvláštnosti tohoto hrobu upozorňují. – Srov. k tomu zejména studii Fr. Šnajperka, Názvy exotických zvířat v staročeských překladech, LF 90 (1967), s. 380–385. Spíše než adaptaci k domácímu prostředí vidí zde vliv různých pramenů, zvl. předloh biblického překladu, I. Kwilecká (Ze studiów nad staropolskimi przekladami Biblii. Problem tłumoczenia realiów biblijnych, Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 10, s. 65–89), ale za prameny považuje ze svého hlediska i stč. překlady bible. Nelze také popřít, že přizpůsobování domácím reáliím a pojmům je nevyhnutelné při překládání cizích názvů kulturně vzdálených reálií zvl. v starších fázích vývoje jazyků; např. i stará amharština překládala lat. ursus domácím pojmenováním tygra (Z. Poláček, Diachronní analýza amharskěho lexika na základě rukopisu V. R. Prutkeho. Rukopis kandidátské disertace z r. 1974).
90 Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika VIII. Zagreb 1917–1922, s. 416.
91 Srov. J. Škabrada ve sborníku Z počátku českých měst, Praha 1977, s. 123.
92 Srov. R. A. Budagov 1971, s. 27: „Лексика исследуется как система, находящаяся в движении, соответственно чему учитываются факторы развития общества представлякщего определенную структуру социальных отнсшений.“
93 Srov. I. Němec, Е. Michálek a kol., Vztah sémantiky staročeské slovní zásoby ke společenské situaci. Slavia 47 (1978), s. 14–22.
94 Viz R. A. Budagov 1971, s. 34. Otázkou klíčových slov a vztahem historie a sociolingvistiky se zabývá na franc. jazykovém materiále R. Robinová, Histoire et linguistique, Paris 1973, zvl. s. 45–49.
95 Viz Z historie slov a věcí, Svobodné slovo 8. 9. 1976.
96 Viz J. Pečírková, Sémantická analýza staročeského slova obec, LF 97 (1974), zvl. s. 93–94.
97 Srov. např. kolektivní čl. oddělení pro dějiny českého jazyka ÚJČ ČSAV K vývoji terminologie sociálních vztahů, SaS 35 (1974), s. 189–194, a zvl. J. Macek, Osada. Z terminologii średniowiecznego osadnictwa, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 1977, 3, s. 359–373.
98 Srov. Je. Je. Talickaja, Semantičeskaja evoljucija slov so značenijem ,trud, rabotaʻ v češskom jazyke (autoreferát), Leningrad 1968, 18 str.; B. Ostrá 1972, ln.; Z. Horálková a kol., Die Aussagen der alttschechischen Sprache über die mittelalterliche Auffassung des Staates in Böhmen, Zeitschrift für Slawistik 18 (1973), s. 838–852; M. Pobudová, Významy stč. slova „obchod“ a jejich kulturně historická hodnota, LF 97 (1974), s. 80n.; Ch. R. Tuguševa, Istoriko-semasiologičeskoje issledovanije gruppy slov, vyražajuščich ponjatije ,torgovljaʻ v russkom, češskom i slovackom jazykach do nacionaľnogo perioda (autoreferát), Leningrad 1976, 24 str.
99 Srov. I. Němec 1974, s. 164n.
100 M. Jelínek, Dějiny novodobého českého purismu (1975, rukopis).
101 Za odborné informace děkuji dr. Z. Horskému, CSc., pracovníku Astronomického ústavu ČSAV.
102 Viz StčS 1977, s. 380 a zvl. doklad najvyššie nebe svu prudkostí všecka nebesa anebo okolky nebeské po sobě tiehne Hvězd 83a.
103 Viz P. Škrabal, Příruční slovník biblický, Praha 1940, s. 157.
104 Dobrý lexikografický popis, dobrý historický slovník ovšem historické lexikologii usnadní takový úkol nejen prohloubením analýzy na oné úrovni nejnižší, tj. přesnější rekonstrukcí lexikálních významů slov a jejich polysémních struktur, ale i registrováním vztahů k vyšším lexikálním subsystémům (systematickým uváděním příslušných odkazů), viz praxi StčS 1977.
105 Srov. stsl. sъčiniti ,složit dohromadyʻ, strus. počiniti ,spravitʻ a stind. cinōti, cayati ,vrství, řadí, seskupuje, spojujeʻ (viz M. Vasmer 1958, 3/340).
106 A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české 3, Praha 1932, s. 285.
107 Fr. Daneš 1976, s. 142–152; Vědecká mluvnice, 1974, s. 9n.
108 O vzniku takovýchto bezpředponových imperfektiv vidovou deprefixací z předponových perfektiv viz I. Němec 1968, s. 99n.
109 Nepřihlížíme tu ovšem k různým sémantickým komponentům „klasifikačním“ (4.11), jež jsou dány různými významy gramatickými, zvl. slovnědruhovými (srov. např. zpósobiti–zpósobovati, pósobiti–pósobcě, zpósobený–zpósobeně).
110 Tento můj výklad byl přijat V. Machkem (1968, s. 500).
111 Urozenost jako prokázaný původ po šlechtických předcích je determinující znak šlechty, který se u nás na počátku doby historické teprve rozvíjí; např. Dalimil mluví o vzniku šlechticů z neurozených „chlapóv“ (DalL 41).
112 O psl. starobylosti vidové dvojice příponové (symetrické) a sekundárním vzniku vidové dvojice předponové (asymetrické) cestou deprefixace viz můj výklad v Slavii 28 (1959), s. 314n.
113 O českém původu rus. slova sposob viz R. Jakobson, IJSLP 1/2, 1959, s. 272.
114 Srov. V. Blanár 1976, s. 109: „Pracovným východiskom, predovšetkým v historickej lexikológii, sú bezprostredne pozorovateľné syntagmatické vzťahy, na vyššej abstrakčnej rovine sa analyzujú paradigmatické vzťahy lexikálnej jednotky ako príslušného mikrosystému.“
115 Viz podrobněji I. Němec, o. c. v pozn. 78.
116 Viz I. Němec, Staročeský příspěvek k výkladu slovanského adverbia poslé, LF 85 (1962), s. 330–333.
117 Viz podrobný výklad s bibliografickými údaji v mém čl. Opozice dexter/sinister v slovanské toponomastice a etymologii, Slavia 44 (1975), s. 227n.
118 Příznak zdatnosti se také stal onomaziologickým příznakem slovan. pojmenování pravice desьna (srov. stl. dákšinas ,zdatný, obratnýʻ aj., viz tamtéž s. 230).
119 Viz V. V. Ivanov a V. N. Toporov, Slavjanskije jazykovyje modelirujuščije semiotičeskije sistemy, Moskva 1965, s. 91–98.
120 Viz M. Vasmer, Etym. Wörterbuch der rus. Sprache, překlad s doplňky O. N. Trubačeva, 3 (Moskva 1971), s. 352; G. Eriksson, Le nid prav- dans son champ sémantique, Stockholm 1967, s. 217.
121 I. Němec, Stč. synonyma vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač, LF 88 (1965), s. 340–343.
122 Viz V. Šmilauer, Zásoba slovní a význam slov, Praha 1953, s. 69.
123 Viz např. H. Křížková, Systém neurčitých zájmen v současných slovanských jazycích, Slavia 40 (1971), s. 344.
124 PS uvádí u adv. nikam také posunutý význam ,k žádnému zdárnému cíliʻ ale v citovaných dokladech je tato jednotka součástí ustálených spojení slov, jež mají posunutý význam jako celek.
125 Proto se také stávaly hanlivým pojmenováním osob vadného charakteru (2.221), srov. např. toto užití slova šilhavec u Chelčického: i šilhavce, jenž na čisté rád hledí, i piknosě, jimž dobrého nic nevoní, také ďabel puojme v své království (ChelčArc 214a).
126 Srov. zvl. Klaretovy názvy tvořené formantem -man; o tom E. Michálek, Ke Klaretovu slovotvornému systému, SaS 37 (1976), s. 221.
127 K perifernímu uplatnění zpětných derivačních postupů srov. M. Dokulil 1962, s. 23–24.
128 Viz L. Niederle, Život starých Slovanů I/1, Praha 1911, s. 339.
129 Viz I. Pleinerová, Unětické pohřby v rakvích. Archeologické rozhledy 12 (1960), s. 13–14.
130 Viz I. Borkovský, Pohřby přemyslovských knížat. Dějiny a současnost 1961/VI, s. 12–13.
131 V. Hrubý, Staré Město, velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Praha 1955, s. 65–68.
132 Za informace v tomto smyslu děkuji dr. I. Borkovskému. – Srov. též Niederle, op. cit., s. 353.
133 Viz např. zmínku „replentesque rursum fossam, sarcofagum cum ipso pignore statuere super eandem“ v legendě o sv. Ludmile Fuit in privincia Boemorum z prvé polovice 10. století (vyd. V. Chaloupecký, Svatováclavský sborník II/2, Praha 1939, s. 480) nebo větu „condiderunt corpus sanctum in sarcophago et sepelierunt in basilica“ v Kristianově legendě o sv. Václavu z konce 10. století (vyd. J. Pekař, Die Wenzels- und Ludmilalegenden und die Echtheit Christians. Praha 1906, s. 119).
134 Viz M. Mladějovská, Legenda o bl. Anežce, Praha 1948, s. 54: „iuxta archam, in qua prefatum corpus erat reconditum“.
135 Viz např. kapitolu o vyzvednutí ostatků sv. Vojtěcha v Kosmově letopise českém, Prameny dějin českých 2 (1874), s. 75 („cum aperuissent sarcophagum“), a také v Pulkavově kronice české, tamtéž 5 (1893), s. 41 („invenerunt sanctum Adalbertum in sarchofago habitu et corpore integrum“).
136 Viz např. rukopis Krumlovský (Mus III B 10), s. 60 a 346, nebo rukopis bible krále Václava IV. (uložený v Národní knihovně vídeňské), fol. 52a a 74a. Viz níže obr. 13.
137 Viz např. tyto stč. citáty: neb sě taký [moudrý a udatný] nebojí mar DalC 17 (Dalimilova kronika, kap. 17); když pak ke mši na hřbetě pojedeš pod černým dekem Jenský kodex 61b (O. Kalenice z Kalenic, List Luciperův panu Lvovi z Rožmitálu).
138 Viz zvl. Z. Winter, Český průmysl a obchod v XVI. věku, Praha 1913, s. 119 a 649.
139 Vyobrazení Kristova sarkofágu v kodexu Vyšehradském ovšem odpovídá tehdejším představám o nákladném hrobě, nikoli biblické reálii – skalnímu hrobu židovskému (viz zde 4.43). Uvedenému sarkofágu podobný bednovitý tvar má také sarkofág sv. Václava vyobrazený v bibli Velislavově (fol. 188a). – Srov. zde obr. 11.
140 Na rozdíl od jiných stč. památek je zde v lat. předloze archa, nikoli sarcophagus. Podle Niederla slovanská *arka z římského okruhu byla nejspíše „zvláštní umělá a ozdobná schránka pro tělo mrtvé buď kamenná, nebo dřevěná, okovaná“ (op. cit., s. 356).
141 Viz M. Vasmer 1953, s. 634 a 638.
142 Srov. A. Novotný, Biblický slovník. Praha 1956, s. 221: „Židovské hroby… byly obyčejně vtesány do skály (Iz 22.16, pokud to nebyly přírodní jeskyně)“. Nejčastěji měly tvar „neckovitý“. – Jiný stč. doklad na koryto v podobném významu uvádí Jan Gebauer, Slovník staročeský II. Praha 1916, s. 108.
143 Pozoruhodné je, že i slovo lahev, jež vzniklo desufixací, má nejstarší doklad terminologický: lahev lujdunská ,leydenská láhevʻ (viz J. Jungmann 2, 255). Odpovídá to tomu, že okrajovým slovotvorným postupem vzniká periferní slovotvorný typ, který je využit v oblasti terminologie (4.14).
144 Srov. mé stručnější zpracování pod záhlavím Rekonstrukce jednotek neúplně doloženého lexikálního systému, Slavica slovaca 11 (1976), s. 66–74.
145 Viz podrobněji I. Němec, K stč. názvům tuláků a lotrů, LF 100 (1977), s. 31–32.
146 K sémantice stč. substantiv pomnožných viz A. Fiedlerová, Nástin vývoje pomnožných jmen v češtině, SaS 36 (1975), s. 266–284.
147 Slovo kluk ještě v staré češtině označovalo neopeřený šíp, nehodící se k střelbě; srov. V. Machek 1968, s. 260–261.
148 Podle M. Dokulila (1962, s. 119) jde z hlediska synchronního již vlastně o slova bez slovotvorné struktury (stavby). Taková slova s nulovou slovotvornou strukturou, usouvztažněná se slovy téhož dílčího systému majícími průhlednou produktivní slovotvornou strukturu, zařazujeme ovšem mezi slova s neproduktivní strukturou.
149 Syntagmatickými vztahy zde rozumíme protiklad vztahů paradigmatických, nikoli jen vztahy jednotek tvořících syntagmata (větné dvojice); srov. 4.15.
150 O zákonité záměně denominativ typu ochuděti synonymním typem ochudnúti viz op. c. v pozn. 78.
151 Viz výklad Z. Tyla pojatý do stati Principy Staročeského slovníku (§§ 5.27–5.273), StčS, Úvodní stati, 1968, s. 28–29.
152 Patří sem mj. i zjištění V. Machka (Studie o tvoření výrazů expresívních, Praha 1930, s. 81n.), že řada psl. pojmenování tělesných nedostatků (gluchЪ, chromЪ, chabЪ, chvorЪ aj.) byla expresívy a měla i formální příznak pejorativnosti v hlásce ch (srov. 2.222).
153 J. Zubatý, Studie a články I/1, s. 197–201.
154 Viz mé připomínky v Slavii 46 (1977), s. 188–189.
155 Srov. M. Vasmer 1955, s. 227.
156 Viz Slovník staroslověnský II (1973), s. 282.
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).