Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ) je historický výkladový jednojazyčný slovník, zachycující slovní zásobu češtiny od jejích počátků do konce 15. století, který je zpracováván od roku 2005 v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vychází z materiálu shromážděného v lexikálních kartotékách tohoto pracoviště a jeho cílem je poskytnout uživatelům vědecký popis staročeské slovní zásoby. Primárně je určen odborníkům zabývajícím se bohemistikou, slavistikou, obecnou i srovnávací lingvistikou a dále badatelům z řad historiků a historiků umění, archivářů, etnografů a dalších tematicky blízkých oborů.

ESSČ abecedně doplňuje Staročeský slovník (Praha 1968–2008, rozsah hesel na až při; dále StčS), tak aby byl popis staročeského lexika podán v úplnosti. V abecedním rozmezí A až M se zaměřuje na popis veškeré materiálově doložené slovní zásoby staré češtiny. V části při- až Ž byly původně zpracovány jen ty lexikální jednotky, jež neobsahuje Malý staročeský slovník (Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Praha 1979; dále MSS). Nyní jsou lexikální jednotky, které v abecedním rozmezí při- až Ž zatím v ESSČ obsaženy nebyly, postupně doplňovány.

ESSČ byl původně koncipován jako nedokladový slovník. Tímto způsobem byla zpracována slovní zásoba v rozmezí abecedy při- až Ž a A až M v letech 2005–2017. Lexémy s náslovími při- až Ž jsou od roku 2017 zpracovávány formou dokladového slovníku.

ESSČ byl zpočátku pojat jako autorský slovník bez jednotící sémantické a grafematické redakce, byly však prováděny minimální sjednocující zásahy, jak je popsáno v závěru této stati, a opravy. V rámci hesel s náslovím M byla provedena sémantická redakce. V úseku při- až Ž je od roku 2017 ESSČ zpracováván jako slovník se systematickou jednotící sémantickou a grafematickou redakcí.

ESSČ vychází ze strukturního pohledu na historickou slovní zásobu, jak je podán zvláště v pracích I. Němce Vývojové postupy české slovní zásoby (Praha 1968) a Rekonstrukce lexikálního vývoje (Praha 1980). V obecných rysech navazuje na koncepci Staročeského slovníku, v zásadách a postupech proto vychází z Úvodních statí Staročeského slovníku (Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968) a interního textu Výstavba hesla v diachronním slovníku (interní materiál oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i., Praha 2002).

Slovní zásobu i samu lexikální jednotku chápe ESSČ jako strukturovaný systém, slovo jako jednotku mající stránku významovou a formální (Němec, I.: Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 7). Usiluje proto jak o postižení vnitřní významové struktury lexikální jednotky včetně naznačení jejího předpokládaného významového vývoje, tak o naznačení jejího vývoje formálního. Zároveň usiluje o postižení jejích různorodých vztahů k jiným jednotkám slovní zásoby.

ESSČ stejně jako StčS rekonstruuje hláskovou podobu heslového slova k roku 1300.

ESSČ zpracovává pouze nepropriální staročeské lexikální jednotky. Výběrově vykládá také vlastní jména kulturní; ostatní vlastní jména a názvy pouze registruje.

Z lexikálních jednotek původem jinojazyčných ESSČ zařazuje ty, které jsou prokazatelně součástí staročeského lexikálního systému, protože přijaly fonologické, morfologické a syntaktické vlastnosti staročeských lexikálních jednotek, a neuvádí cizojazyčné lexikální jednotky užité pouze jako slova citátová.

Stavba hesla

Plná heslová stať se skládá z heslového záhlaví, obsahujícího základní podobu heslového slova a jeho tvaroslovnou charakteristiku, z údaje o slovotvorné motivaci, z popisu významu, dokladové části (zařazené jen u nově zpracovaných hesel v abecedním rozmezí při- až Ž) a fakultativně ze závěrečné poznámky. Heslové slovo je uváděno v hláskové podobě předpokládané k roku 1300.

Základní tvaroslovná charakteristika heslového slova má tuto podobu: u podstatných jmen se uvádí zakončení druhého pádu jednotného (popř. množného) čísla a zkratka gramatického rodu, u sloves zakončení 1. a 3. osoby jednotného čísla přítomného času a zkratka slovesného vidu; ostatní slovní druhy jsou obvykle opatřeny pouze zkratkou slovního druhu.

U motivovaných (neznačkových) lexikálních jednotek následuje určení jejich motivujících slov. Nejsou-li u motivovaných lexikálních jednotek doloženy lexikální jednotky bezprostředně fundující, uvádí se odkaz na slova, která jsou v rámci čeledi strukturně nejbližší, popř. na předpokládaná východiska předčeská, jinojazyčná ap.

Významy lexikálních jednotek jsou zachyceny novočeskými ekvivalenty nebo popisem významu. Součástí významového vymezení je údaj o syntaktické nebo sémantické spojitelnosti, stylistickém nebo tvaroslovném omezení, příp. o slovnědruhovém posunu. Je-li součástí popisu významu staročeská lexikální jednotka, uvádí se v uvozovkách.

Významová struktura hesla je lineárně uspořádána tak, aby pokud možno odpovídala předpokládanému významovému vývoji lexikální jednotky. Zvláštním typem písma jsou signalizována lexikalizovaná slovní spojení (frazémy).

Hesla s náslovím při- až Ž jsou postupně opatřována dokladovou částí. Význam každé lexie je v nich dokládán zpravidla dvěma doklady, a to jednak jedním z nejstarších dokladů, jednak dokladem reprezentativním, lexikograficky hodnotným, dobře dokumentujícím popsaný význam. Vymezené podvýznamy a frazémy jsou dále dokládány vždy jedním reprezentativním dokladem. Z důvodů lexikologicko-lexikografických mohou být uvedeny lexikální varianty výrazu z příbuzných textů nebo cizojazyčný ekvivalent u památek vzniklých překladem; u biblických textů je uváděn cizojazyčný ekvivalent vždy, výjimkou je však překlad volný nebo nepřesný, v takových případech se ekvivalent neuvádí. Doklady jsou uváděny v novočeské transkripci.

Závěrečná poznámka nejčastěji obsahuje odkazy na lexikální jednotky, které jsou danému heslu systémově blízké (zvl. synonyma, u sloves vidové protějšky ap.; není-li uvedeno jinak, jde vždy o lexikální jednotky staročeské), dále komentuje předložené výklady nebo odkazuje na prameny, v kterých jsou dané lexikální jednotky výhradně doloženy (zvl. v abecedním úseku A až M), nebo na související informace v odborné literatuře.

Soupis pramenů ESSČ spolu se soupisem zkratek institucí, knihovních fondů, periodik a edičních řad, soupisem zkratek biblických knih a jejich částí a soupisem obecných zkratek v podobě ke stažení a vytištění naleznete zde. Samostatný soupis obecných zkratek užívaných v ESSČ naleznete zde. Samostatný soupis zkratek biblických knih užívaných v ESSČ naleznete zde.

ESSČ je zpracováván v oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i. V letech 2005–2019 vznikal pod vedením Miloslavy Vajdlové, od roku 2019 je vedoucím slovníkového týmu Štěpán Šimek. ESSČ je dílo autorského kolektivu. V rámci tvorby autorského nedokladového slovníku v letech 2005–2016 neprošla jednotlivá hesla s výjimkou hesel s náslovím M systematickým redakčním sjednocením: revizi heslových záhlaví lexikálních jednotek s náslovím R, Ř provedla Věra Chládková, lexémy s náslovím při- až pz-, Q, S, Š, T a U revidovaly Veronika Bromová a Michaela Čornejová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, lexikální jednotky s náslovím V až Ž a A až L revidovala Irena Fuková. Sémantickou redakci hesel s náslovím M provedla Irena Fuková. Na výsledné podobě redigované verze ESSČ se podílejí: Irena Fuková (sémantická redakce), Miloslava Vajdlová (formální a grafematická redakce) a Kateřina Voleková (revize cizojazyčných výrazů), konzultantem výstavby heslové stati je Petr Nejedlý.