dobrost, -i f.
k dobrý
1. čeho dobro, dobrý stav
2. čí (Boha) dobrota, dobrotivost
Sr. dobrota
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 1. 2025).
dobrost, -i, fem., dobrota, Güte. — Dobroſt v zlobu sě obrazi AlxV. 1928. Móžem poznati stvořitele dobrost a dobrovolnost HusE. 1, 83, dobrotu a dobrou vůli; musíš hřiech odvoliti a dobrost přivoliti t. 34. Dlúhost, krátkost, *bono dobroſt Prešp. 1404.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dobrost, -i, dobrota f. dobrota, dobrost, dobrotivost; dítě k dobrosti szořené bez tělesné vady
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dobrost f. = dobrota
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.