1. (čí) prvorozenec, prvorozený syn; bibl. též prvorozený samčí potomek: zbil [Bůh] vše prworozencze v zemi ejipskéj ŽaltPod 77,51 (v. prvenstvie 1) primogenitum; aby panoval [Nemrot] nad jinými jakožto prworozenecz ComestC 20a; Prworozenczie synóv tvých vyplatíš BiblOl Ex 34,20 (prvorozeného synóv ~Pad); zečti prworozenczie rodu samcového z synóv israhelských t. Nu 3,40 (prvorozené ~Pad); darem dáni mi sú [levité]…za prworozenczie, jížto otvierají život v Israheli t. Nu 8,16 (za prvorozené ~Pad, miesto prvorozených synuov ~Praž); to slovo prworozenecz bráno bývá v zákoně Starém, kdežto přikázáno jest, aby prvorozený syn byl obětován LyraMat 19a; Ezau byl prworozenecz a Jakub po něm rozený JakBetl 94b; prworozencze jeho [Karla IV.]…pojala sem [Česká koruna] za manžela Budyš 2a ║ jenž [Kristus] jest prworozenecz mrtvých BiblDrážď C 1,18 (prvorozený EvOl; fig.) primogenitus ex mortuis první jedinec znovu zrozený z mrtvých (pod. ZrcSpasK 71). Sr. prvoroźený m. 1. – Sr. prvně n., prvorodec, prvoroźenina

2. bibl. [o Kristu ap.] (čí [boží]) vyvolenec boží, kdo je před Bohem první (nejpřednější, mající výsady prvorozenství): jáz prworozencem položím jeho [Davida] BiblDrážď Ps 88,28 (v. prvěnec 3) primogenitum; ty [předurčené] i přědjednal [Bůh] podobny býti k uobrazu syna jeho, aby on byl prworozenecz u mnohéj bratří t. R 8,29 (prvorozený EvOl), pod. KarŽivA 331; učinil sem sě izrahelskému lidu otec a Efraim prworozenecz jest muoj Pror Jr 31,9 (prvorozený BiblPad)