Petr, -a m., poses. Petróv; k lat. Petrus
1. jm. světce, zvl. apoštola a prvního římského papeže: já tobě pravi Petrzye, že jsi ty Petr, a na ten kámen ustavi kostel mój EvVíd 42a (Mt 16,18) Petrus; Svatý petr LegApŠ 142; život svatého petra apoštola, římského papežě PasMuzA 285; epištola svatého Petra ŘádKorA 43b; druhý [kostel] přikázala ustaviti králová ke cti a chvále svatých Petra a Pavla apoštolóv GuallCtnostK 192; v petrově osobě znamenají se v cierkvi dobří KorMan 55a — v určení dne: ten [sv. Vít] přišed s vedra kúpe Jana, Burjána, Petra CisMuz; črvnec…svatého petra a svatého Pavla ŽaltPod 3b; duben…petra jáhna t. 2b; črvnec…Marcellina a petra mučedníkóv t. 3b; po světiem petṙe v neděli BawArn 611; v středu u vigilii sv. Petra a Pavla apoštoluov božích ArchČ 18,24 (1475) ║ vzvolichu jej [Prokopa] služebníkem, u svatého petra kanovníkem HradProk 3b u kostela svatého Petra ♦ Sv. Svatého P-a Petra v okovách v. okov² 1; Nastolovánie sv. svatého P-a Petra v. nastolovánie; Sv. Svatého P-a Petra jětie v. jětie ♦ sv. svatého P-a Petra kořenie bot. fialovokvětá rostlina s mocnými léčivými účinky, čertkus luční (Succisa Neck.) n. zvonečník (Phyteuma L.): kus diáblóv neb svatého petra kořenie…má moc shřievati, vytenčiti, vyčistiti a měkčí LékVodň 268a; svatého petra kořenie neb kus diáblóv neb svatého Jana kořen neb svatého Křistofora neb zvonček t. 281b; morsus dyaboli čertakus, svatého petra kořenie Rostl Muz IV E 5,142a
2. jm. osoby podle světce pojmenované, Petr: mistr petr mohucký Spor 84a; knihy mistra Petra Manducatora tak řečeného ComestS 409b; petr, Čapek PoprRožmb 8b (1396); úředník Petruov Zmrzlíkuov ArchČ 4,40b (1449); petr Chelčický AktaBratr 1,2a; na mistra Petra Engliše t. 2,85b — ve funkci pron. neurč.: u příkladě:. by Petr řekl, že smilství není hřiech,…a Jan by řekl, že…jest hřiech HusSvatokup 110a ○ Petrová f.: paní…Běta Petrová ListářPlz 2,179 (1474); u…paní Petrové mincmajstrové DeskyDvor 4,1203 (1486); má milá Petrová ArchČ 14,280 (1499) ♦ Petr – Pavel v. Pavel 3 ♦ Petrova hora jm. pomíst.: les slove Špičník za Petrovú horú ArchČ 5,530 (1483)
K 2: sr. též jm. osob. Pec, Pecák, Pecek n. Peček, Pecík n. Pečík, Pecold/Pecolt(ík), Pecoltík, Pecolt, Pech(ová), Pechová, Pech, Pécha, Pechák, Pechal(a), Pechala, Pechal, Pechan, Pecháň, Pechanec, Pechánek, Pechař, Pechat(a), Pechata, Pechat, Pechek, Pech(o)ta, Pechota, Pechta, Pechovec, Pechún(a), Pechúna, Pechún, Pechura, Pechút, Pek(a), Peka, Pek, Peksa – Peksová, Peš, Péša, Pešák, Pešal, Pešánek, Pešant, Pešat(a), Pešata, Pešat, Pešček, Péšě, Pešek, Peš(e)l, Pešel, Pešl, Pešil, Pešicě, Pešieř, Pešík(ová), Pešíková, Pešík, Pešín, Peširad, Peška(n), Peškan, Peška, Pešlík, Pešlin, Pešráček, Pešta, Petek n. Petka, Petérek, Pet(e)rka, Peterlík, Petráč(ek), Petráček, Petráč, Petrák, Petran, Petráň, Petránek, Petráš(ová), Petrášová, Petráš, Petrášek, Petrč, Petrle, Petrlík, Petrlín, Petrovec, Petruchna, Petruš, Petřata, Petřě, Petřec, Petřek, Petříček, Petřík(ová), Petříková, Petřík, Petřiš(ík), Petřišík, Petřiš, Petýrka; též f. Petrumila/Petromila a jm. míst. Peč, Petkov, Petrkov, Petrov, Petrovec, Petrovici, Petrovičci, Petróvky, Petrulka, Petrušov, Petřejov, Petříkovi, Petříkovici, Petřkovici, Petřvald