|
|
|
bekyně, -ě f. begyně, -ě f. k střlat. begina 1. bekyně, žena žijící bez řeholního slibu v náboženské komunitě blížící se svou organizací církevnímu řádu 2. vyznavačka radikální reformace (zvl. stoupenkyně Viklefova učení ap.) 3. expr. (pejor.) kacířka, bludařka 4. nábožensky horlivá žena Sr. beghard, bekyňka, StčS nunvicě 2, peka, sestra, vikleficě, viklefka Autor: Kateřina Rysová, Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
bekyně, begyně, -ě, fem., ze střlat. beguina, fem., vedle masc. beguinus. Byli za kacíře pokládáni: haeretici, qui vulgariter begehardi quoad viros, beguinae quoad feminas nominantur DC. Častěji rozumějí se bekyněmi dívky svobodné a vdovy, horlivé v pobožnosti; bydlily pospolu v kázni ve zvláštních domích, ale bez závazku mnišských TomP. 3, 233 a WintObr. 2, 115; mulieres tertii Ordinis DC.; zanikly v Čechách husitstvím, v Němcích reformací. Katherinam quondam beginam Reg. III. 1319. Mnozí sú zašli v kacieřské bludy, jako beghardi a begynye, ješto sú ve mnohých věcech kostelem odsúzeni Štít. uč. 69b. Budú řéci (lidé těm, kdo by chtěli vyniknouti nábožností): »chceš z sebe begharda aneb bekyni učiniti? to ť slušie na svrchované!« ŠtítBud. 149. Ty klektavé bekyně Feif. LL. 671 ( pís. XV stol.), Sr. beghard. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bekyně, begyně, -ě f. zbožná dívka nebo vdova bydlící spolu s jinými ve zvl. domě, ale nejsoucí v řeholi; členka středověké náboženské společnosti beghardů; kacířka; nekatolička Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bekyně f. (ze stř. lat. beguina) = druh kacířky; panny nebo vdovy pobožné, bydlící pospolu ve zvláštních domech Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|