1. koho/co k komu/čemu přiklonit, přiblížit, nachýlit do blízkosti něčeho/někoho: když bieše jě [Effraima a Manasena] vzal Josef z lóna otcova, … i položi Effraima na pravici své … a Manasen na levici své … i přikloni oba k němu BiblOl Gn 48,13 (přičini BiblPad, připojil BiblPraž) applicuit; všickni [poddaní] … padnú na kolena a hlavu k zemi přikloníc, královi jakžto bohu sě modlé CestMil 62v fronte ad terram demisso; (ucho) naklonit, nastavit vstříc: bože, přikloni ucho tvé ke mně ŽaltWittb 16,6 (nakloň ŽaltKlem) inclina

přikloniti čí (své) srdce k čemu naklonit své srdce něčemu, pocítit náklonnost k něčemu: přikloníš li srdce tvé k opatrnosti BiblLit Pr 2,3 (přichýlíš BiblDrážď, nakloníš BiblPraž) inclinaveris

2. koho k čemu/komu získat pro něco/někoho: řeč takéhožto člověka … k tomu jej zbudí, že jest přikloněn a přichýlen k tomu člověku, o němž jest řeč TkadlA 254r; když jeho [sv. Víta] otec nemóže přikloniti k modlám, i zavřel jej bieše v jednom domě KázDzik 133v; „k sobě“ naklonit si někoho, získat něčí přízeň: prutem ji [Pannu Marii] nazývají [věřící] proto, že ji k sobě snadno přiklonie KázDzik 149r; v pas. být nakloněn něčemu: v takových letech již takový [mladý] člověk jest přikloněn k těm tělesným žádostem TkadlA 245r

3. co (schopnost) k čemu vynaložit ve prospěch něčeho: k prosbě milým nám měšťan v Dobrušce um a rozum svój přiklonivše, … práva všechna … dřieve řečeným měšťanóm … dávámy [Jiřík z Dubé] CJM 4/1,351 (1432)

4. v pas. k čemu, s čím být připraven na něco, být smířen s něčím, vstřícně přijímat něco: bylo by dobré … k tomu sě připraviti, aby byl přikloněn [člověk] k skrušení, neřku duostojen, ale přikloněn AlbRájK 172 (aby byl klčen …, klčen AlbRájB); kto se pod ním [Merkurem] narodí, rád proměňuje a přikloněn jest s kterakostí svú, s čím se shledává, jednak se zlým, jednak s dobrým LékFrantA 167v