kloniti, -ňu, -ní ipf.
1. koho, co (kolena ap.) přěd kým ohýbat, sklánět (zvl. na znamení úcty)
2. koho trýznit
3. koho k čemu naklánět, přivádět, získávat
4. co v co uchylovat, ukrývat něco někam
Sr. kláněti, kloniti sě, klonúti, nakloniti, přikloniti, vkloniti
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kloniti, -ňu, -níš, impftiv., neigen; stsl. kloniti inclinare. — Paris… poče spáti dřěvu sě klonye AlxV. 734, kloniti sě čemu, nč. k čemu, opírati se oč.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².