|
|
|
nakloniti, -ňu, -ní pf. (ipf. nakláněti, nakloňovati); k kloniti 1. co, čeho (komu, zř. na koho) naklonit, nachýlit, mírně sklonit; [něco vratkého] nahnout, vychýlit: Naklonyl si nebesa [Bůh] i zstúpil ŽaltPod 17,10 (Naklonyw nebesa ~Klem, ~Kap, Naklonil jest nebes BiblPraž, schýlil nebesa ŽaltWittb, snížil nebesa BiblOl, sklonil jest nebesa ~Lit, ~Pad) inclinavit caelos; i naklonyl [Silvanus] katovi svú hlavu JeronM 52b collum praebuit; když hlavu pod meč naklony [Dorota] PísDorVít 104 (hlavy… nakloni ~C, hlavy… nachýli ~A, ~B, ~K); naklon [Kriste] na svého sluhu ten přěsladký hlas, tověz svatý kříž MatHom 387 inclina super servum tuum (v obraze); a pod křížem musil [Kristus] svój chřbet naklonyty a sám na sobě svú hanbu nésti ŠtítSvátA 165a dorsum incurvare ohnout; flectere nakloniti SlovOstřS 134; potom hlavy nakloníme ve jméno jeho [Kristovo] a zpieváme RokJanB 252b; nakloṅ vědrce svého, ať bych se napil BiblPraž Gn 24,14 (Naklon své vědro ~Card, ~Ol, ~Pad) inclina; conquiniscere nakloniti, kývati SlovKlem 10a; potom opatrně vlož tvú amalgamu vnitř, naklonie nádoby do konce AlchLull 100; ║ nebo čieše v ruce hospodinově vína, plna směsice. I naklony z toho v to ŽaltPod 74,9 (pod. BiblOl, ~Lit, ~Pad, ~Praž, naklonyl sě ŽaltKlem, nachýlil ~Wittb, pod. BiblDrážď, vchýlil jest ŽaltKap) inclinavit ex hoc in hoc skloněním nádoby nalil; Indičští mně slúžie, Arabští…, dobrovolně mně jest naklonil ten lid svá hrdla AlexPovB 282b (~D, pod. ~A) ohnul svou šíji (na znamení poddanství), poddal se 2. co, čeho [zvl. ucho] (komu, k komu/ k čemu) naklonit, nastavit vstříc; [srdce] otevřít: Naklonte svá nábožná srdce pánu hospodinu a mně své hlavy FljšPam 39; slyš, dci, a vezři, i naklon ucho tvé ŽaltWittb 44,11 (~Klem, BiblOl, nakloṅ ucha svého ~Praž, přichyl ucho tvé ŽaltPod, BiblPad, nachyl ucho tvé ŽaltKap) inclina; tvého milosrdenstvie ucho naklon ke mně JeronM 31b inclina (v obraze); a ty, panno božie matko, …naklon k nám milostivé uši KancJist 84 3. koho/co snížit, pokořit, zdeptat: huben učiňen jsem, i naklonen jsem až do konce ŽaltWittb 37,7 (skloněn sem ~Klem a ost., zkřiven sem ŽaltKap) curvatus sum; osídlo učinili nohám mým a naklonyli dušu mú ŽaltWittb 56,7 (pod. BiblPad, nakřivili sú ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, sklonili ŽaltPod, pod. BiblPraž) incurvaverunt; zamúceni sú národové, i naklonyena sú královstvie ŽaltKlem 45,7 (~Pod, BiblOl, ~Pad, naklonila sú sě ŽaltWittb, pod. ~Kap, skloněna jsú BiblPraž) inclinata sunt; ať neklesnu přěd svými protivníky, isa jich osídly popaden, jěž sú mým nohám připravili, aby mú duši naklonyly Aug 101b 4. koho/co (kam, k čemu, aby…) naklonit, přivést (k něčemu), získat (pro něco); [o něčem špatném] svést: tak srdce královo v ruce božie, kamžkoli pochce, nakloni je BiblLit Pr 21,1 (~Pad, pochýlí ~Drážď, ~Ol, nachýliť ~Praž) inclinabit; oběti pokojná, ješto s sama… Otce, jenž na výsosti přebývá, aby vzhlédl na ponížené věci, naklonyla ŠtítSvátA 161a ad respiciendum humilia inclinasti; protraxit namluvi vel nakloni a přivinu VýklKruml 106b (Pr 7,21: potěže jeho s sobú BiblDrážď, ~Ol, namluvila jest jej ~Lit, ~Praž, zdržala jest ho ~Pad); zlost starého nepřietele [tj. ďábla] …o to stojí, aby svatý úmysl zkazila a na chybenie naklonila VýbAkad 2/1, 444 (Manifest 1420); uč je [syny] a nakloň je k poslušenství za jích dětinství TovHád 50b; nesnadně skrze přímluvy a jiné dary bude nakloṅen [mocný] k milosti AktaBratr 1,314a; vergere obrátiti aut nakloniti SlovKlem 25b Srov. nachýliti Ad 1: za lat. inclinare stč. též pokloniti; za incurvare též nakřiviti; za flectere též nahnúti, pohnúti, sehnúti. – Ad 4: za lat. inclinare stč. též přivésti k čemu Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nakloniti, -ňu, -níš, pftiv., neigen, beugen. — naklon ucho tvé inclina ŽWittb. 44, 11, ŽKlem. tamt., naklonen jsem curvatus ŽWittb. 37, 7; naklonyli dušiu mú incurvaverunt t. 56, 7; naklonyw hlavu Hrad. 92a. Poklekše naklonychu sě jemu adoraverunt Mus. Gen. 43, 28, překlad volný. — Part. nakloněn, adj. nakloněný: stěně naklonenie t. j. nakloňenie parieti inclinato ŽWittb. 61, 4, stěně naklonyeney ŽKlem. tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakloniti, -ňu, -níš dok. naklonit; přivést k něčemu, získat pro něco: nakloň je k poslušenství; snížit, pokořit, zdeptat: huben učiněn jsem i nakloněn jsem až do koncě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|