1. [o ženě] (po kom) ovdovět, stát se vdovou (úmrtím někoho): ta jest svého muže jměla, potom po ňem owdowiela DesHrad 522; která žena owdowie bez synóv ComestC 114a quae…a viro fuerit relicta; nejedna tu [po bitvě] paní owdowie…, neb od bitie jako hovada mřiechu TristS 205a; vdovu, kteráž by owdowiela po knězi BiblLit Ez 44,22 (var. a lat. v. ovdovělý); králová česká…po smrti krále, mužě svého českého krále, owdowiewſſy MajCarC 198a; když se již člověk rozumem nezpravuje, již jest jako owdowiela jeho duše RokPostB 468; kmetična, když by za kterým pánem owdowiela ZřízVlad k1b cum…ad viduitatem deveniret; ta [manželka Oldřichova] vovdověvši i chlebila s Mikulášem, synem svým ArchČ 37,887 (1460). – Srov. ovdoviti 3

2. ot koho být opuštěn někým, osiřet ztrátou někoho: neb jest nebyl owdowyel izrahelský lid a judsky od boha Pror Jr 51,5 (tak i ost.) non fuit viduatus; aniž jest Trója uplně owdowiela od Hektora a Deifeba TrojA 172b (jest…ovdovila ~N) viduata; město vaše od lidu owdowielo AlexPovD 44a (var. a lat. v. obvdověti) vylidnilo se, zpustlo

3. upadnout, podlehnout úpadku: owdowie mnohé královstvie, když se zjevují [zlověstné hvězdy] AlexPovB 285b; každá ctnost v sobě owdowie, kteréž trpělivost nepotvrdí AlbnCtnostA 54b