otvářěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otvořiti)
1. co [uzavřeného] otvírat, činit otevřeným; [ruku] rozvírat: Otwarzies ty ruku <tvú> a naplniješ všeliký dušel požehnánie ŽaltKap 144,16 (otvieráš BiblPad, ~Praž, otvoříš ~Drážď, otevřiž ŽaltWittb, pod. ~Klem, ~Pod, BiblOl, ~Lit) aperis; učini flastr…přičiniec lajno holubie a vína k němu, otwarzi hlízy LékVodň 268a; ║ vděčnost otwarzye a vzbuzije božie milosrdenstvie AlbRájA 24a aperit zjednává přístup božímu milosrdenství
2. co [neznámého] (čím) odhalovat smysl něčeho, zpřístupňovat: kdyžto mluvieše [Ježíš] na cestě nám a otwarzieſſe nám Písmo EvZimn 24a (L 24,32: ~Beneš, otvíráše ~Ol, BiblDrážď a ost., pod. ~Praž, vykládal EvPraž, zjevil ~Víd) dum…aperiret; patrného života…sladkost…duchovné věci očima našima otwarzye a tělesné zakrývá AlbRájA 86b patefacit
Srov. otvierati, otvořovati