otpuzovati, -uju, -uje ipf. (pf. otpuditi)
1. koho (ot koho, ot čeho) zapuzovat, odhánět, nutit k vzdálení se (fig.): neotpuſyuy (= -puź-) mne ot kázaní tvých ŽaltWittb 118,10 (var. v. othoňovati) ne repellas; aby nikte své ženy neodpuuzowal od sebe MatHom 76; zlá myšlenie odpuzugij od sebe ducha svatého ŠtítBarlK 203a fugant; žalobník a obžalovaný neznámý nemají odpuzowani býti od súdu PrávJihlA 19a (v nadpise); ║ neotpuzig do koncě ŽaltKap 43,23 (var. v. othaněti 1) ne repellas nezavrhuj nás (pod. JeronM 26b)
2. co [abstraktního] (ot čeho) odhánět, odvrhovat; [něco nežádoucího] odstraňovat, odvracet: u co, hospodine, otpuziges modlitvu mú? ŽaltKap 87,15 (var. v. otháněti 3) ut quid…repellis odmítáš; udatstvo jest moc, jenž otpuzyge ot mysli všicku žádost tělesnú AlbRájA 98b (otpúzie ~B, ~K) excutiens; viera vzkřiešenie odpuzuge mnohé bludy HusVýklB 23b; neduostojné svátosti dopúštějé a duostojné odpuzugi [kněží] HusVýklM 28a (odpúzejí ~B) admitti arcent odmrštují
Srov. otpúzěti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otpúzěti, -ěju, -ieš, otpuzovati, -uju, -uješ ned. odhánět, odpuzovat, zapuzovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otpuzovati nedok. = zapuzovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.