otpoviedač, -ě m., poses. otpoviedačóv; k otpoviedati
jur. osoba odpovídající na žalobu, obžalovaný: bylo by pravějše, aby póvod přisáhl napřěd z své škody, tehdy právo bylo by odpowiedaczy odpřisieci sě RožmbA 43; tehda právo na odpowyedaczowich svědciech RožmbA 55; ktožkolivěk obžaloval by před rychtářem jednoho pod nepravým jménem žalobníka neb odpoviedače CJM 2,77 (překlad z konce 15. stol.) respondentis. – Srov. otpovědník 1, otpoviedatel, otpoviedajúcí 2, otporník 2