otpovědník, -a m.; k otpovědný, otpověd
1. jur. osoba odpovídající na žalobu, obžalovaný: všichni žalobníci a odpowiedniczy…, když se sněm začne, mají býti přítomni TovačA 38b (~B, ~C). – Srov. otpoviedač
2. jur. osoba mající s někým vypověděné nepřátelství, opovědník (arch.): komuž glejt dán bude, nemá s sebú žádného voditi do země v ten glejt jiného odpovědníka, který svú zvláštní válku má ZřízVlad ArchČ 5,218 qui hostis esset
Ad 2: za lat. hostis stč. též protivník, vrah