otpoviedajúcí adj.; k otpoviedati
1. zpodst. kdo odpovídá: Batanim dóm otpowiedagicich VýklHebrL 187b respondentium. – Srov. otpoviedati 1
2. zpodst. jur. osoba odpovídající na žalobu, obžalovaný: že se má každému spravedlivé stati, žalujícímu i odpowidagiczymv TovačA 37b. – Srov. otpoviedač
3. (ve funkci gen.) odporu, reptání: pokusich tebe u Vody odpowyedagyczye ŽaltPod 80,8 (otpoviedanie ~GlosMuz, ~Wittb, BiblDrážď, protivenstvie ŽaltKlem, BiblOl, ~Pad, otmlúvanie ~Lit, odpieranie ~Praž, protiřečenéj ŽaltKap) apud Aquam contradictionis. Srov. otpovědný 4