1. (komu) nepřátelský, protivný, zvl. stavějící se na odpor brannou silou: s strany otporney vódce z boje poběhl jest GuallCtnostK 223'e contrario; aby ihned své poselstvie ku Praženóm a jiným strany nám odporné poslal ListářRožmb 1,140 (1432); kterak se mají [poutníci] mieti mezi lidmi sobě odpornymi CestKabK 11b; mnozí okolní zemené otporní VMtiArchČ 5,315 (1471); ║ jenž [jeleni a srny] sú zvieřata čistá a jedovatým věcem odporna VýklŠal 44a inimica a mají odpor k jedovatým věcem; město to [tj. Jeruzalém] vždy bylo odporne BiblPraž 2 Esd 2,22 (hrdé ~Ol, ~Lit, útočistné ~Pad) refuga odbojné

2. zpodst. (komu, čemu) odpůrce, nepřítel (někoho n. něčeho): Sathan otporni nebo protivník VýklHebrL 223a contrarius vel adversarius; mistr Rokycana jich [bojů] vede mnoho a odporni jemu ještě víc AktaBratr 1,76a; aby za jeden člověk byli [konšelé] proti králi Zigmundovi i proti jiným odporným kalichu Páně LetKřižA 64 ed.; málo bude mieti [král] odporných VýbAkad 2/2,178 (Marini)

3. (čemu) odporující, kladoucí odpor (něčemu); [autoritě, rozhodnutí ap.] protivící se, vzpírající se; „otporen býti“ (komu, proti komu, proti čemu, k čemu, čeho, v čem, s inf.) odporovat, vzpírat se někomu n. něčemu: by byl odporen toho [ženiny vůle], jinak sě přičiní k tomu Pís Třeboň, SA A 7,149b; skrze slyšení vuobec listuov odpornych římskému dvoru AktaKost 4b contradictarum; kteříž [nemocní] nechtí povoliti, ale sú odporní lékařství JakZjev 48a; že jest proti Pánu odporen byl BiblPad Nu 15,30 (var. v. nerodný) rebellis; v ničemž mu [Bohu svatí] nejsú odporni, ve všem se s ním sjednávají PísRoud 353; pakli by který dlužník nebo rukojmie straně odporen byl plniti ListářRožmb 2,354 (1444); ku potvrzení arcibiskupa…nebyli bychom odporni ArchČ 2,216 (1446); služebníky a čeledi držie při sobě nayodporňegſſi obcování a poctivosti křesťanské ChelčSíť 39b; jakožto dryák jest odporny proti jedu LékChir 216a je protijed; jako odporný sluha pána svého ArchČ 20,558 (1469) vzpurný; jestliže by kdo byl toho [vybírání „pomoci“] otporen ArchČ 6,101 (1481); ║ odpornym obličejem hledieše na ně [bratry] Jozef AsenF 260b (srov. Gn 42,7) odmítavým; toho statku aby žádný nebyl otporen ani bránil jemu ArchPelhř 21a (1448) neodpíral

4. [o chování](k komu, čemu, proti komu, proti čemu) odporující (někomu n. něčemu), jsoucí v rozporu (s někým n. něčím); bez vazby [o výrocích ve vzájemném vztahu] odporující si, rozporný, nesouhlasný, protichůdný: svierá [výklad] řeči otporne sobě asponě v obyčeji mluvenie LyraMat 29b contraria; ctnosti, jenž sú odporny hřiechóm HusSvátA 527b jež odporují, jsou v konfliktu; jestli že má [papež] mravy odporne k Petrovi AktaKost 28b contrariis; rozum tento jest jiný, otporný proti onomu rozumu JakKost 167a; aby nekázali [kazatelé] odpornych věcí, ale jedno JakZjev 238a; vyznává [Antikrist] slavně vtělení Kristovo usty, ale skutky všecky nad pohany odpornieyſſie má ChelčJan 62a; přikázaním jeho [božím] svými skutky odporen RokLukA 375b; přikazuje li který pán neb prelát proti bohu co otporneho KorTrak f5b; pro kněží pražských odporná kázaní, nebo jedni k jinému vedli a jiní k jinému, obec Pražská…byla rozdělena BřezKron 521 propter…contrarias sententias; ║ beze všeho odporneho odmluvenie BiblLit Hb 7,7 (var. v. otmlúvanie 4) sine ulla…contradictione beze sporu; zdálo by se snad někomu odporné, že v tomto složení studeném…šafrán se klade Apat 65b extraneum proti rozumu, podivné — jur.: proti takovému [svědectví] svědomie také jest Buchovec vedl držení Klektajovu odporné ArchČ 37,1661 (1456); jestliže které [právo] odporné těmto [právům] mají CJM 4/2,64 (1461); ║ my [konšelé]…ty řeči žalobnie i odpornie…před se vzeli smy ArchČ 18,355 (1484) obhajovací (srov. otpórčí)

5. jur. [o činiteli] (komu) vedoucí soudní spor (s někým); [strana] sporná: jestli že odporná osoba, proti niežto přísežný svědčí, žádá, musí to přísahú obsáhnúti PrávJihlA 131a; kteříž…s stranú sobě odpornú se súdili právem ArchČ 8,106 (1473); KMt se pány vyslyševše obojí stranu, poněvadž druhá odporná strana volala se jest na právo ArchČ 7,510 (1476); jakož…súdové…byli sú mezi stranami odpornými Duchkem…a Frankem ArchČ 18,370 (1495); ║ jakož sú komorní platy odporny a výmluvny v této české zemi ListářPlz 1,410 (1446) sporné, problematické (Daňh.)

6. (komu/čemu) opačný, mající opačnou vlastnost, polohu n. směr (vůči někomu); [o něčem směřujícím] protisměrný; [o větru] mající nepříznivý směr; [o členech dvojice] protikladný: byl měsiec u plně, a tak stál proti slunci na odpornij straně nebe TrojK 83a (na oporne straně ~L) na protilehlé straně; aby přestali [větrové] od vienie odporného JakZjev 301b; mnozí lidé…cesty odpornie apoštoluom jsú sě chopili KancVyš 93b; pro odpornost, kterúž má [oheň] s homotú mokrú, změňuje v kakost odpornu [tj. hmotu studenou] LékSalM 797 in contrarium; ta dva rozsévače, totiž…Kristus a diábel, velmi jsú sobě odporni, neb jeden staví a vzdělává a druhý to vše ruší RokPostB 122; bieše vietr odporny nám BiblPraž A 27,4 (protivní větrové ~Ol, ~Pad) contrarii; ║ deponens trepidum recidivo tramite navrátila sě jest…otpornu cestú GlosSed 137b zpětnou, vedoucí zpět; řieci, že je [ďábly Kristus] v sobě má…, to jest nayodpornieyſſij pohanění synu božiemu ChelčPost 102a největší, tj. skutečnosti nejvíce odporující; věno protivné neb odporné slóve to, ješto muž ženě své proti jejiemu věnu odvění ProkArs 159b z druhé strany (tj. manželovy); jej [pohnaného] odpornym oděním a braní rovnú opatřiti proti nepřieteli jeho VšehK 33b odlišným, umožňujícím odlišení (Daňh.)

7. [o událostech ap.] (komu) nepříznivý, nepříjemný (někomu), zlý (pro někoho): závistná osuduov odpornych zpuosoba…klidně živým jest protivna TrojL 7b; by sě odporne věci [tj. požírání ovcí vlky] neplodily Lvov 89b; když by jedna strana počítala sobě odporne súduov vyjitie PrávHorM 37b contrarium; všudy čijí [světští lidé] sobě odporne věci [tj. pálení, útoky ap.] ChelčBoj 388b; aby ničehož odporneho nemluvil proti Jákobovi BiblPraž Gn 31,24 (nic protivného ~Card, ~Ol, aby ničehož ostře nemluvil ~Pad) ne quidquam aspere loquaris; přihodilo li by se mu [Benjaminovi] co odporneho BiblPraž Gn 42,38 (protivného ~Card a ost.) quid…adversi; nemajíc [lektvar] v sobě hořkosti ani hryzení, i každýho výstupku odporneho Apat 97b carens…omni excessu laedente

8. [o osobě, chování] (komu) odporný, protivný (někomu), vyvolávající odpor (u někoho): proti takovým [tj. kacířům] …bohu i lidem tak otpornym MajCarB 3a (var. a lat. v. nemilý 1); ineptas neslušných aut pornych (m. odpornych) VýklKruml 312a (1 T 4,7: var. v. nesličný 2); nad své rovné krále výše se chce [zlý král] znášeti a od nich rohatostí se děliti, a jest všem protivný, vždy rohatý a odporný ŽídSpráv 261