otpórčí adj.; k otpórcě
jur. [o záležitosti] obhajobný, týkající se odpůrce obžaloby: páni na plném soudu…tyto řeči mluvili o ty věci, kteréž sú mezi nimi [stranami] byly v žalobě Mikulášově a v odporčí Janově věci ArchČ 4,560 (1456). – Srov. otporník 2, otporný 4