otpúzěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otpuditi)
1. koho zapuzovat, odhánět: modlitva diábly otpuzye i othánie AlbRájA 60a fugat; dóstojné [svátosti kněží] odpuzegi HusVýklB 21a (var. a lat. v. otpuzovati 2); ║ neotpuzey do skončenie ŽaltPod 43,23 (var. v. otháněti 1) ne repellas nezavrhuj nás
2. co [nežádoucího] (ot čeho) odhánět, odstraňovat, odvracet: jenžto [smrt]…hlad a žiezn uhašuješ a preč odpuzyeſſ JeronM 22b fugas; od srdce všichny zlosti, nenávisti a zlé pokušenie odpuzye [Duch svatý] WaldhPost 86a; ten [kdo sám nemstí] dává miesto hněvu božiemu a odpuzie hněv diáblóv HusVýklB 70a (odpuzuje ~T) excludit; bázeň odpużíe pýchu HusPostH 195b (odpuzuje ~TN, ~TP)
Srov. otpuzovati, otháněti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otpúzěti, -ěju, -ieš, otpuzovati, -uju, -uješ ned. odhánět, odpuzovat, zapuzovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otpúzěti nedok. = odpuzovati, zapuzovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.