|
|
|
otnositi, -šu, -sí ipf. (pf. otnésti) 1. co odnášet, brát s sebou pryč, popř. nosit pryč: což dáváchu [Kristovi], nosieše [Jidáš] i také odnoſyſſe ComestK 241b (var. a lat. v. otnášěti 1); aufert otnoſy SlovAnon 1a 2. co (ot koho) odnímat něco (někomu), zbavovat něčeho (někoho); [boj] zamezovat, odvracet: ducha svatého neotnos ote mne ŽaltKlem 50,13 (~Kap, BiblOl, neotvracuj ŽaltWittb, ~Pod, neodvrhuj BiblDrážď, neotjímaj ~Pad, ~Praž) ne auferas; Otnoſſie sě súdové tvoji [Hospodine] ot obličějě jeho [hříšníkova] ŽaltKlem 9,26 (var. v. otnošovati 2) auferuntur; ješto [zvolený úděl] od něho času odnoſſen nebude JeronM 37a nullo tempore auferetur; otnoſſie [Hospodin] bojě až do koncě země ŽaltKap 45,10 (var. v. otjímati 2) auferens; ║ dokovad duši naši otnoſyſſ? EvZimn 19a (J 10,24: ~Beneš, béřeš ~Víd, BiblDrážď, ~Ol, odjímáš EvPraž, držíš ~Ol, BiblLit a ost.) tollis nás udržuješ v napětí, v nejistotě Srov. otnášěti, otnošovati Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
otnositi, -šu, -sí pf.; k nositi co [hromadného] (kam) odnosit, nošenín přemístit: odnoſili sú kamenie výsosti BiblCard 3 Rg 15,22 (~Ol, ~Lit, pobrali sú ~Pad, ~Praž) tulerunt; dolov sletí [ptactvo] svrchu a tu mrchu preč odnoſſy BawArn 3807; nemožiechu ani za tři dni lúpežóv otnoſiti pro velikost kořisti BiblPad 2 Par 20,25 (~Praž, otnésti ~Ol, nésti ~Lit) auferre; peřiny a postlání všecka…odtad vyvozil a odnosil do svého domu Půh 3,284 (1447); ║ věřiece radovati sě budete…, odnoſiece konec viery vašie, spasenie duší vašich BiblOl 1 P 1,9 (~Pad, když dojdete ~Praž) reportantes (kalk) dosáhnuvše dovršení Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otnositi¹, -šu, -síš dok. odnést, posbírat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otnositi², -šu, -síš, otnošovati, -uju, -uješ ned. (co) odnímat, brát; rušit, mařit, činit konec, činit přítrž čemu; (koho, co) udržovat v napětí: dokovad duši naši otnošiješ? Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|