otnášěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otnésti)
1. co [majetek] odnášet si, brát s sebou pryč: měšcě božie měl [Jidáš], a což dáváchu, nosieše i také otnaſyeſſie ComestC 317a (odnosíše ~K) portabat, id est non solum ferebat, sed asportabat; mají moc [sirotci a příbuzní] mezi se rozdávati…a toho zboží…užívati tu v Horní Bobrové, nikam jinam na jiná panství neodnášejíc ArchČ 16,206 (1478) s sebou nepřevádějíce
2. co [abstraktního] čího, ot koho odnímat něco někomu, zbavovat něčeho někoho: jenž [Bůh] otnaſſie duch kniežat ŽaltKlem 75,13 (BiblOl, otjímá ŽaltWittb a ost.) aufert; neotnaſſiey [Hospodine] dušě mé BiblOl Ps 140,8 (var. v. otjímati 3) non auferas; Allexandr…otnaſſege tesknosti temností VýklHebrL 178b auferens; pokrytstvie a múdrost tělesná odnaſſie od nich [křesťanů] trpenie ŠtítPař 76a
Srov. otnositi, otnošovati, otjímati