otlučovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. otlúčiti sě); k otlučovati
1. ot koho odlučovat se, odvracet se od někoho, stranit se někoho: tehda sě ukrádáše a od nich odluczowaſſe [Petr od pohanů] BiblDrážď G 2,12 (var. v. otdělovati sě 3) segregabat se; není div, že se od tebe odluczugi, když tě…jinde kdes nalezuji OrlojB 16a se subtrahit; od chudého…odluċugi sě [přátelé] BiblPad Pr 19,4 (var. a lat. v. otstupovati 4); vězte, proč se odluċugem od kněží i od lidu, že proto, abychom…nezahynuli AktaBratr 1,363b; ║ aby žena od mužě sě neodluczowala BiblDrážď 1 C 7,10 (var. v. otcházěti 2) uxorem a viro non discedere aby se s mužem nerozváděla; od nás nikda sě neodluczygeſſ [Bože] PasKlemA 186b nusquam recedis nikdy nás neopouštíš
2. v čem odlišovat se, lišit se, různit se, být jiný: s ní [apoštolskou stolicí České království] v jednotě živo bieše a v řádiech se neodluċowaſſe KorPosA 116b
Srov. otdělovati sě
Ad 1: za lat. subtrahere se stč. též ottrhovati sě, vzdalovati sě