1. koho/co (kde) nechávat, zanechávat (někde) někoho n. něco; bez míst. určení opouštět: přišel sem na svět, opět oſtawugy svět EvVíd 24b (J 16,28: var. v. opúščěti¹ 2) relinquo; když k našim nepřátelóm vyjedem bojovat,… druhé oſtawugem, aby ostrova hlédali a bránili AlexPovB 264b (zuostávaji ~A, ~D, ~T, ostávají ~C); deserit opúštie, oſtawuge SlovVeleš 94a; když k nám pojedeš, pana Havla a medu po sobě neostavuj ListářRožmb 1,201 (1436)

2. koho, co, aby… (komu, kde, jak „po sobě“) zanechávat (jako pokračování, dědictví, odkaz ap.), zůstavovat po sobě; co komu odkazovat: zemi váma oſtawugi, jazyk váš vem porúčeji DalL 70,21 (zuostavuji ~Es) laz ich uch; pokoj oſtawugi vám EvOl 276a (J 14,27: ~Víd, ~Beneš, BiblDrážď, ~Ol, ~Pad, ~Praž, ostávaji ~Lit, ostavi EvSeit) relinquo; neoſtawug po sobě, by tě kto potom poklínali BiblDrážď Sir 4,5 (~OI, ~Lit, ~Praž, neoſtawug ~Pad) non relinquas; tu vám útěchu oſtawugy PasMuzA 417; všěchny věci tělesné, ješto přěs mysl běžiec svój obraz jako v paměti oſtawugy, odžena s mysli ŠtítVyš 17a; památku po sobě oſtawugem TkadlA 6a; kteříž [kající] po hřiechóm odpuštění příčiny rozličné těch hřiechóv v sobě oſtawugi PříbrZamM 33a; itaque relinquitur sabbatismus a tak oſtawuge sě vel ostaven jest odpočinutie vel svátek k zachování VýklKruml 319a (Hb 4,9: ostavena jest BiblOl, ~Lit, ~Pad, zuostáváť ~Praž); oſtawuge [Viklef] lidem k věření zvláštnost duchovní toho těla ChelčBisk 66a; neoſtawugi synóv po sobě RokLukA 389a; nám se v svaté svátosti divně oſtawuge [Kristus] PasKal C19b; ║ že divného muže … Augustina… po mně oſtawugy JeronM 25b (ustavuji ~O, ~U) post me relinquo ustanovuji jako svého následníka (srov. ostaviti 3)

3. koho/co čemu [vlivnému], k čemu [na kdy], v čem [v stavu], jakého nechávat, ponechávat (beze změny, bez zásahu ap.); čemu přenechávat: ižádný jeho [jídla] neoſtawuy k jitru BiblCard Ex 16,19 (~Lit, neoſtawug z něho ~Pad, ~Praž, jeho neostav ~Ol) nullus relinquat ex eo neuschovávej; neoſtawouaſſe [David] muže živého ani ženy BiblCard 1 Rg 27,9 (~Ol, ~Lit, pod. ~Pad, neživil muže ani ženy ~Praž) nec relinquebat; prosímy Tvé Milosti, aby nás pro buoh smutnéj sirobě neoſtawowal PasKlemA 134a (aby nás… v smutné sirobě neoſtawowal ~Tisk, ~Kal); o tom [tajemství sv. Trojice] nikda nekonají [mistři], ale vždy divně boží moci oſtawugy KristA 111b; to oſtawugi u panské vuoli DubA 11b ponechávám na vůli; to [vzdálenost stehů] rozměřiti oſtawuge se opatrnosti lékařově LékRhaz 8; oſtawuge [Viklef] ty svátosti púhá znamenie ChelčBisk 72b činí z nich; ty, ješto slova pravdy zamietají, hodně v slepotě oſtawuge [Kristus] ChelčPost 103b; v hanbě boha oſtawuge [římská církev] ChelčPař 129b; ║ pán buoh lituje stvořenie svého a oſtawuge jeho přiebytku, kteréhož jest jemu puojčil JakBetl 47b ponechává ho životu; ty protivné věci… v túžebnosti žalobné a raněné je [nevytrvalé křesťany] oſtawugij ChelčPost 85b zanechávají

4. jur. koho při čem [svobodách, nálezu ap.] ponechávat vzhledem k někomu něco v platnosti; [při vlastnictví] zachovávat někomu něco: oſtawuge je [křesťany chán] při jich svobodách CestMandA 205a; aby TMt mne [Čeňka z Vartemberka] a těch sirotkóv…neostavoval při řádu, panském nálezu i při svých listech ArchČ 2,527 (1413); při té obci je [jičínské měšťany] ostavujem, buď to háj nebo pastvy, kteréž k městu přiležie CJM 4/1,317 (1416); král… Mikuláše Tulešického při rozsudku a nálezu prvniem ostavuje a za právo dává ArchČ 8,398 (1482)

5. koho/co (jakého) nechávat, ponechávat (bez péče, bez ochrany); „po sobě“ opouštět: když zemdlé moc má, neoſtawuy mne ŽaltPod 70,9 (var. v. opuščovati¹ 3) ne derelinquas; Neoſtawuy nás po sobě, milá matko,…nám k nebeskému přiebytku pomoz PasMuzA 140 non…post te relinquas; ať mne [Marii] neoſtawuge [Kristus] zde po sobě, ale pojme mě s sebú do Jeruzaléma KristA 87b; zlý anjel oſtawuge člověka přestrašeného (pṙeſſtraſſneho rkp) HusSvátA 525a; jako špalky osekané oſtawowali [pohané křesťany] PříbrZamP 324b; ║ učiň [Zikmunde] pro buoh, jeho matku, neostavuj toho zmatku VýbMat 2,251 (Žaloby na husity) neponechávej ten zmatek, učiň konec tomu zmatku

6. co/koho („po sobě“) pomíjet, nechávat stranou: aby mne [Romana] po sobě neoſtawowal, ale spěšně mě pokrstil PasMuzA 431 ne me derelinquas; sprostný člověk…sobě dobrých děl užitek vybierá a zlé oſtawuge AlbRájA 30b; aby všem pravdu mluvili [kazatelé], ničs neoſtawugycze po sobě WaldhPost 76a nenechávajíce si pro sebe, nezamlčujíce; to smy sobě slíbili…poslušní býti o všeckny věci, nic po sobě neostavujíc, kteréž jsú mezi námi ArchČ 2,317 (1384); aby nižádného próduchu neoſtawuowal, když zamazuješ allembik AlchAnt 52a nevynechával

7. koho/co komu, při kom, k čemu ap. nechávat, ponechávat (ve vlastnictví, k užitku, v péči): pod tvú stráží vešken svuoj statek oſtawugy i porúčěji PasMuzA 34 bona mea tibi custodienda committo; sobě jich [ryb] k své potřebě dosti oſtawugi [rybáři] CestMil 118a; sirotka…ostavují [purkmistr a konšelé] při mateři jeho TeigeMíst 1,3 (1425); napřed psané Dorotě páni ostavují plnú svobodu ArchČ 26,150 (1426); tyto přípravy také a ozdoby k tomu oltáři ostavuji ListářPlz 1,416 (1446); ║ non relinquitur pro peccatis hostia neoſtawuge sě za hřiechy VýklKruml 324b (Hb 10,26: hřešícím… již nezóstává obět za hřiech BiblOl, ~Lit, ~Pad, nenie pozůstavena ~Praž) nezbývá, není ponechávána, neumožňuje se (srov. ostaviti 4); Petr Šamfus ostavuje sobě moc, aby s tím mohl učiniti, dokudž by živ byl SvědBydž 359 (okolo 1440) vyhrazuje si právo