1. co [nemovitost] nechávat pustnout, zanedbávat: chmelnici, vinnici dělati…podle práva a obyčeje…a neopúštěti žádným obyčejem ArchČ 15,554 (1457); jie [vinice] neopouštěti žádným obyčejem ArchČ 18,370 (1495); Bušek rychtář v držení maje túž rychtu, velmi ji opauſſtiel ArchKol (1497)
2. koho/co opouštět někoho n. něco, odcházet od někoho n. odněkud: opuſſtiegi svět a jdu k otci EvZimn 26b (J 16,28: opuſſczzym ~Ol, pod. BiblLit, ~Pad, ~Praž, opuščuji EvKlem, ~Beneš, ostavi ~Seit, oslavuji ~Víd, BiblDrážď, ~Ol) relinquo; proč mě opuſtys, proč mým tovařistvím vzhrzieš? JeronM 45b (opuſſtieſs, ~P); neopuſſtiegicz [my] sebránie našeho BiblOl Hb 10,25 (pod, i ost.) non deserentes nestraníce se; proč opuſſcziſſ pro sluhu pána Frant 6a relinquis; všeci měšťáci město opuſſcziegechu Lvov 92a; žádáme od tebe, aby Bechyni [obleženou] vždy neopúščal ListářRožmb 1,59 (1424) nevyklizoval, nevydával; má li který bratr manželku nevěrnú, …neopuſſtieyż jie. A má li žena muže nevěrného…, neopuſſtieg muže BiblPraž 1 C 7,12 a 13 (nepúščej ~Drážď a ost.) non dimittat
3. koho (v čem) opouštět, nechávat samotného (bez pomoci, bez ochrany, bez péče ap.): Neopuſtiey mne, hospodine, bože mój a neotchoď ote mne ŽaltKlem 37,22 (~Kap, BiblOl, ~Pad, ~Praž, neotstupuj mne ŽaltWittb, ~Pod, BiblDrážď) ne derelinquas; navrať [Bůh] svú milost k vám, aniž vás opuſſtiey ve zlém času BiblMuzSZ 2 Mach 1,5 (~Lit, ~Pad, ~Praž, aniž vás opusť EvOl, vás neostávaj BiblDrážď, ~Ol) nec vos deserat; opuſſtie [„nájemník“] ovce a utieká EvKap 158a (J 10,12: var. v. nechati I/4) dimittit; Neopuſſtyey [Bože] mne, ať nejdu podlé vuole těla mého ŠtítBarlB 126 ne dimittas me…ambulare; deus hunc…linquit opuſſtye GlosSed 70b; jeden druhého bídě posmievá se, v núzi jej opuſſtij…, nepomuož ChelčPost 182a; jich obránce býti, jich neopúštěti ArchČ 5,439 (1490); aby oni [páni] ty lidi obhajovali a jich v potřebách jich neopouštěli ArchČ 16,494 (1496); ║ že sestra má opauſſtij mne samu sloužiti HusPostTN 154a (L 10,40: var. v. opustiti¹ 5) reliquit nechává mě samotnou sloužit
4. koho čím, ojed. kým [nezbytným] nechávat někoho bez něčeho, zapomínat na někoho s něčím: mne…navštěvováním své milosti neopuẛtiey VýklŠal 157a ne… relinquas; pane, neopúščej JMti [tj. krále] poselstvím svým ListářRožmb 1,142 (1432); neopúštějtež mne [v boji] bez meškánie lidmi ArchČ 4,21 (1449); aby… choval je [poručník vdovu a sirotka]…, potřebami jich neopúštěje nižádnými ArchČ 18,336 (1464)
5. co, s inf. pomíjet, nechávat stranou (mimo pozornost, mimo použití ap.); [část sdělení] vypouštět, vynechávat, přecházet mlčením; [povinnost, radu, náležitou činnost] zanedbávat, opomíjet něco, zapomínat na něco: o jiném nic netbajíce [písaři], mnoho jiného opuſtiegicze DalZ předml. 24; již to všechno [popisování příbytku] opuſcziegy HradProk 24b; aby toho [příkazu] nikakž neopuſtyal, ale aby to vždy naplnil PulkB 33 quod nequaquam dimitteret; Neopuuſſcziety také toho, co jest on [sv. Matouš] měl dvě jmeně MatHom 126 nec praetereundum est; toho [zápisu do desek] nikoli aby nezmeškávali ani opuſſtiely MajCarA 67 nullatenus… omittant; neopuſſtiey obecných lékóv LékSalM 495 non omittas; aby daremní nákladové nebyli činěni a potřební opuſſtieni PrávHorK 10a ne…obmittatur; abyšte dřieve řečené vsi…v dcky vložiti… pro nižádnú věc neopúštěli ArchČ 9,247 (1417); račte věděti, že toho [příkazu] neopúštiem, ale což mohu, opatruji ArchČ 7,247 (1464)
6. co [zákon ap.], koho [Boha] opouštět něco n. někoho, přestávat se řídit něčím n. někým, odstupovat od něčeho n. od někoho: Pane, všěckni, kteříž tě opuſſczzegy, pohaněni budú EvOl 129a (Jr 17,13: BiblPad, ~Praž, AktaBratr 1,340a, tebe ostávají Pror, BiblOl, ~Lit) te derelinquunt; chovaj, synu mój, rozkázánie otcě tvého a neopuſſtiey zákona mateře tvé BiblOl Pr 6,20 (tak i ost.) ne dimittas; poslušenství zachovati…slíbíce [páni], pokudž mohú tomuto (m. tohoto?) zjednání neopúštějte ArchČ 5,379 (1478)
7. co, s inf. zanechávat něčeho, upouštět od něčeho; [něco žádoucího, majetek, nárok] vzdávat se, zříkat se něčeho; [činnost] přestávat + inf., s něčím: o těch, ješto vše opuſſtiegy pro Krista ComestC 311b relinquentes; jher dienie i radost opúštěji LyrVil 90; když počne [člověk] svú vóli opuſtieti ŠtítBrigP 83b in abdicatione voluntatis propriae; nese [Jeroným] i kštici…, střiehanie vlasuov opuſſtiege AktaKost 79b abiciendo et omittendo; nynějšie žákovstvo…nemúdře opuẛtiegí držeti i praviti Kristovy i apoštolské této řeči JakVikl 186a; obyčej…musí po málu opuſſtieti se BurleyMudrC 196b; libé věci těla opuſſtiegicz dobrovolně ChelčPost 70b; ║ račte na to zpomenúti, že sem VMti věrně slúžil, neopúštěje, vašeho dobrého sem vždycky pilen byl ArchČ 8,20 (1471) neustávaje, bez přestání — jur.: já svého [tj. dědictví] nerad opúščím ArchČ 14,47 (1449); i to bývá lotrovina, když se cizieho nabéře, i to, k čemuť má právo, opuſſtye KorMan 170b; královy Mti nápad opúštie [Jan z Byslavic] ArchČ 37,426 (1456); poněvadž ona [Kateřina] právo královo pustila, že on [Vilém] také proti nie… králevo právo opúštie ArchČ 37,1547 (1460); ║ „Dáváte li [žalobci] komu vinnu?“ „…ještě nedáváme, než neopúštiem…“ NaučBrn 122 (1483) neupouštíme od pře; Prokop podle něho [podle svědka] ku právu dokládá a jeho [žalovaného] v právě neopúští NaučBrn 140 (1492) dál trvá na právním řízení s ním; abychom nic markrabstvie neopúščeli ArchČ 16,283 (1485) abychom trvali na právech a povinnostech markrabských měst
8. co, koho komu přenechávat, zůstavovat: moře…tajných věcí umělejších mistróm opuſſtiegi ComestS 1a (opuſtiege ~K) relinquens; pokoj svój dávám vám, pokoj svój opuſſczyem vám WaldhPost 122b (J 14,27 relinquo: ostavuji EvVíd a ost., ostavi ~Seit, pod. ~Klem); jeho [Husa] súdu a moci světské poručuje a opuſtie [církev] MladHusA 165b (opuẛtie ~C) tradiderit předává; ║ neopuſſtieg [Bože] ot člověka nepravého BiblOl Job 34,36 (~LitTřeb, neotpúštěj ~Bosk, nepřestávaj ~Lit, ~Pad, ~Praž) ne desinas nedávej pokoj člověku nepravému, nešetři člověka špatného