1. (v čem) stálý, neměnný, který zůstal a trvá beze změny: hospodin zěvil se Mojžiešovi ve kři hoříciem, ohně plném, avšak cělém a v zelenosti oſtalem ZrcSpasK 69; nemáme zde města konečně oſtaleho JakVikl 200b (Hb 13,14: ustavičného BiblDrážď, přebývajícieho ~Ol, ~Pad, trvavého ~Praž, k přěbývaní EvOl) manentem trvalého. – Srov. ostati 7, ostávajúcí 2

2. [o části z celku] zbylý, zbývající, zůstávající jako zbytek: pastýř…jest viece pilen o ztracenéj [ovci] nežli o oſtalych ComestC 308a de manentibus; reliquum, id est residuum oſtaleho VýklKruml 168a (Jr 50,26: aniž co buď ostatnieho BiblPad, ničehož neostaň ~Ol, aby ničehož nezuostalo ~Lit, aniž co buď ostaveno ~Praž); Petřík konvář ostalého dluhu za čistec 4 k. [je dlužen] TeigeMíst 1,172 (1456); Vaněk již psaný, což jest sžal a svezl již obilé, to při něm zuostaň… A již ostalým obilím potud nemá hýbati ArchČ 26,307 (1456); ║ my jiní rukojmě ostalí ArchČ 1,64 (1399) ostatní. – Srov. ostatečný 1

3. [o majetku] (po kom [po zemřelém]) zanechaný, zůstavený, pozůstalý (kniž.): v věcech a v statciech po něm [nebožtíkovi] ostalých CJM 4/1,352 (1432); domus per Iacobum… relicta oſtalij ProkPraxD 13b (zuostaný ~K); Marta dědictvie své po otci jejiem ostalé zapsala jistým osobám ArchČ 3,359 (1465); v tom ve všem statku po Jírovi ostalém TeigeMíst 1,391 (1497)