osobie | StčS | MSS |

osobie, -ie n.; k o sobě (v. o II A 1)

vlastní místo, zvláštní obydlí (oddělené od ostatních): synové izrahelští bydléchu všickni každý v svém oſoby BiblOl 2 Esd 5,47 (~Card, ~Lit, ~Boč, ~Bosk, ~Duch, ~Kunšt, v svých věcech ~Dobr, ~Pad, ~Kladr, na svých miestech ~Praž) in suis rebus; in rebus v svém oſobi MamUKB 88b. – Srov. osobenstvie 1

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


osobie, -ie n. věci patřící někomu; příbytek, jmění (v. též osoba²)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).