Skip Navigation Links
osobie | StčS | MSS |

osobie, -ie n.; k o sobě (v. o II A 1)

vlastní místo, zvláštní obydlí (oddělené od ostatních): synové izrahelští bydléchu všickni každý v svém oſoby BiblOl 2 Esd 5,47 (~Card, ~Lit, ~Boč, ~Bosk, ~Duch, ~Kunšt, v svých věcech ~Dobr, ~Pad, ~Kladr, na svých miestech ~Praž) in suis rebus; in rebus v svém oſobi MamUKB 88b. – Srov. osobenstvie 1

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 

osobie, -ie n. věci patřící někomu; příbytek, jmění (v. též osoba²)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 

logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).