osobenstvie, -ie n.; k osobný
1. soukromí, zvláštní místo (kde je někdo sám o sobě, oddělen od ostatních): tu, kdež seděl [král] v oſobenſtwy, svého králevstvie letenství UmučRoud 2563. – Srov. osobie
2. zvláštní vlastnost, zvláštnost: máš li žádost tělesenstvie, měj také to oſobenſtwye, nedaj lakotě rozpránie KatoVít 78a (~U, obmyšlenstvie ~N)