osoba | StčS | MSS | ŠimekSlov |

osoba, -y f., ojed. osob, -a m.; k o sobě (v. o II A 1)

1. jev projevující se navenek souborem svých zvláštností, zvl. bytost: v němžto [moři, tj. světě] tolik jest oſſob nepřátelských, překážejících podlé každého člověka síly JeronM 6a diversa genera inimicorum; trojí oſobu vešken súd stojí, to jest súdcí a tiem, ktož žaluje, a tú věcí, pro nižto žaloba vycházie Astar 142a ex tribus personis; andělé dobří neusilují zkaziti zlých na oſobie…, a tak světí toliko bojovali… proti hřiechóm, ale ne proti oſobė člověka, kteráž od Pána stvořena jest JakZjev 163b; jenž [věci] časem, miestem, oſobu a obyčejem mohú býti zlé neb dobré HilPřijA 6 teol. (protiklad k „podstat“): aby byl jeden Kristus bóh a člověk, jedna oſſoba a jedna podstat PasMuzA 183; všichni, spasenci i zatracenci, vstanú [při vzkříšení] v těle s duší v své oſſobie sjednaném HusVýklB 21b; ipostasis oſſoba SlovOstřS 86; miesto, v kterým pán buoh byl před stvořením světa, jest jeho byt a oſoba svatá, která jest i dnes sama sobě za miesto ŽídSpráv 162; persona est racionalis creatura individua, essencia Woſoba VodňLact Q3b; ║ nebť vy také k sobě volá buoh do svéj věčnéj oſſoby LegKat 2548 (v rýmu) do své věčné vlasti

2. (koho, čeho, čí, jaká) zjev, vzezření, podoba (vyznačující se charakteristickými vnějšími znaky); [o člověku] postava: semť [duše] v tvý [těla] woſobye Spor 82a; když tu loktuši vzem [Ježíš], i přiloži k své svaté tváři a ihned všecku oſobu své tváři na nie naznamena (-nana by rkp) VeronS lila figuram vultus; ten koráb byl jest na dně čtverohranatý, ale v oſobie druhé strany delší ot úhlóv v úzkost pozdvižený ComestC 16a in forma a co do tvaru; všickni domové biechu ozdobeni rytinami spředu rozličných oſob lidských i zvieřecích TrojK 92b (obrazuov ~A, ~S, ~L, ~O) imaginum; tiť [Římané] sú nás [Neštěstí] tak malovali…, ač neúplně, jakož sme v své oſobie TkadlB 81a ve skutečné podobě; effigies oſoba MamUKA 21a; byť ostavil [Kristus] obraz který své oſoby nám na zemi Budyš 52a; globus kúle vel slunečná oſſoba SlovOstřS 82a; speciem oſobu vel zpuosobú aut tvárnost VýklKruml 315b (2 T 3,5 habentes speciem… pietatis: budú lidé… nadutí… majíce zajisté tvárnost milostivosti BiblOl, ~Lit, ~Pad, zpósob ~Praž); bude… tělný, malé oſoby, vilný LékFrantA 167b; nehleď na oſobu jeho [Davidova bratra], že je krásný a vysoký BiblPraž 1 Rg 16,7 (na jeho obličej ani na postavu jeho výsosti ~Card, ~Ol, na obličej jeho ani na vysokost postavy jeho ~Pad) vultum… neque altitudinem staturae eius (volný překlad); ║ to vše biechu jeho [poustevníka] skutci, ale on nám pod cizí oſobu pravieše OtcB 33a sub alterius persona jako o někom jiném; Albert Veliký vypisuje oſobu spravedlivosti TkadlA 38a líčí charakter ♦ [o zjevení, jednání ap.] v osobě koho, čí, čeho [živého] v něčí podobě, jako někdo n. něco: viděl jest [Ježíš po pokřtění] nad sobú ducha svatého v oſobie holubičie EvPraž 3a (Mt 3,16: jako holub ~Seit, tak a pod. i ost.) sicut columbam; množstvie… zvěři v lidské oſobie OrlojB 11b; on [král] jako v uoſobie někoho jiného GuallCtnostM 38a in persona alterius; kterak Anectanabo ukázal se jest králi Filipovi v drakové oſobie ve snách AlexPovB 236a (v spuosobě ~A a ost.); Alexander v oſobie Antigona, rytieře svého BurleyMudrC 201a přestrojen za Antigona; diábel…přišed v uoſobie hada RokLukA 11a; ukázal se jim [učedníkům] Pán v oſobie pútníka RokPostB 228

3. (koho/čeho) obraz, podobenství; [novozákonního jevu v Starém zákoně] předobraz: v zákonu Mojžieše křest v podobenství a v oſſobye podlé toho dovedenie, ješto jest psáno k korintským lidem…: „Všichni sú krščeni v oblaku a v moři“ WaldhPost 94a; i tiem Kristovu znamenává [Bůh] oſobu zřejmě, když jest [kněz Melchisedech] knieže patriarch jiných; on požehnal Abrahama ŠtítStrah 3b figuram; ty [člověče] si obraz svaté Trojice stvořený…, že s k oſobie svaté Trojice stvořen TkadlA 27b

4. (čeho, čí, jaká) forma, způsob existence, bytí: oſobu služebnú vzav [Kristus], v podobnosti člověčí učiněn EvOl 130a (Ph 2,7: podobnost služebničí EvOl 188b, tvárnost sluhy BiblOl, zpósob ~Lit, ~Pad, ~Praž, oſobu, zpósob VýklKruml) formam servi; jenž [Kristus], když jest byl v oſobie boží…, v podobnost lidskú učiněn jest BiblLit Ph 2,6 (v postavě EvOl 129b, v podobnosti EvOl 188b, v tvárnosti BiblOl, v zpósobě ~Pad, v bytu božiem ~Praž, v zpósobě vel v oſobie VýklKruml) in forma Dei; přirozenie hadové sobě k uoſobie byl diábel zvolil ZrcSpasK 3; ta chot [Kristova] na dvé, jako na dvě oſoby sě dělí, točíš v cierkev židovskú a v cierkev pohanskú VýklŠal 13a in duas personas; viperské jedovaté plémě, ješto svým narozením… všeho těla oſobu v nic obrátiti žádá Budyš 3a corporis materiam; jest [Kristus] pravý buoh a pravý člověk v jedné oſobie KorMan 152a; oſoba Kristova jest z boha a člověka AktaBratr 1,233b

5. relig. jaká n. „jedna“, „dvojí“ ap. způsoba, vnější přirozená podoba svátosti oltářní (chleba n. chleba a vína): jedno obětující kněžé pod obojí oſobu posvátně mají přijímati, a obecní lidé jedno pod jednú oſobu chleba, ale ne vína přijímati mají Traktát UK XVII C 15, 194b tělo; své dal jim [učedníkům Kristus] jiesti pod chlebnú Oſſobu Traktát UK XVII C 15, 194a; osob dvojích nechajíc, pod jednu přijímajíc Pís VýbAkad 2/1,287; kteříž pode dvěma osoboma přijímali LetKřižA 54 ed.; ║ ať nevymietají…těch, kteří jsú pod jednu oſobu, z domov ŽídSpráv 115 jsou pod jednou, tj. římského vyznání

6. teol. („božská“) božská osoba, jedna z osob sv. Trojice: abychom…Trojici v jednosti čstili, ani směšijúce oſobie, ni podstavy otlučujíce. Jiná jest vedě oſſoba Otcova, jiná Synova, jiná svatého Ducha ŽaltWittb 225a (Athan. 4 a 5: oſſobow… oſſoba ~Klem, oſob…oſoba ~Pod) personas… persona; v uosobnosti jeden sluove, však z Trojice oſoba pluove VítAlan 17b; hlas obecný všěch tří person, točíš oſob [božských] ComestC 5a personarum; znám jednoho boha a vyznávám jej v oſobach ve třech ŠtítBarlB 25 personis; jeden buoh, jeden byt, jedna podstata, tři oſoby věčné, všemohúcie, nesmierné, rovné v múdrosti HusVýklB 14b personae; jenž [kacíř] držal, že jest jedna oſoba Otec a Syn a že nenie rozdielu v oſobach RokJanB 309a, 309b; Oſoba božská jest zvláštnost, pánu bohu připsaná ŽídSpráv 158

7. osoba (zvláštní), jednotlivec ozvláštněný svým společenským zařazením, postavením ap., zvl. nadřazeným, význačná osobnost: nehledáš oſſobi člověcie EvSeit 147b (Mt 22,16: oſobi lidskéj ~Ol, BiblPad, pod. ~Praž, oſoby lidí ~Lit, na tvář lidskú ~Drážď, na člověcie dóstojenstvie ~Ol) personarn; mocí zvláštních oſob, zástavú držejících ty hrady MajCarA 8 personarum; hřiecha velikost má býti vážena po oſſobie, jenž hřeší HusPostH 128a; leč měštěnín byl by ten, leč příchozí, nižádný rozdiel nebude mezi oſobami BiblPad Dt 1,17 (pod. ~Praž, mezi súzenými ~Card, ~Ol, ~Lit) distantia personarum; před súdem lidským, kdež ne po oſobach, ale súdie po pravdě KorMan 10a podle společenského postavení člověka; apoštolé najprvé byli laikové, v laikovské oſobie přijímajíce KorTrak e2b jakožto laikové; osob světských k duchovním počet hodný k tomu [výslechu pikartů] vybrati ArchČ 5,365 (1467); ║ jiní…, jichž oſobu Petr apoštol nesl TovHád 90a které zosobňoval, zastupoval ♦ [o mluvení a jednání] v osobě, z osoby koho, čeho [kolektivu] v zastoupení někoho, na místě někoho; [někoho směrodatného] z pověření; [kolektivu] jménem: Zachař prorok z oſoby kostela prosi Otcě řka: Bí pastýřě ComestC 329b ex persona ecclesiae; což sem odpustil [apoštol Pavel]…, pro vy sem odpustil v oſobie Jezukristově BiblOl 2 C 2,10 (~Lit, ~Pad, ~Praž, na miestě Jezukristově ~Drážď) in persona; David v oſobie lidu izrahelského,…žádá zproščenie BiblLitTřeb L1, 272a (ŽaltKlem 11a); jako die David v žaltáři v oſobie hřiešného: Pane… PříbrZamM 32b; David mluvil v uoſobie věrných lidí potvrzuje RokLukA 56a jako ústy; apoštol die v uoſobě všech takových, jako byl sám AktaBratr 1,215b jako představitel; Hradečtí v osobě obce Vyšehradské k věrné ruce sobě hrad vyšehradský aby drželi BřezKron 434 in persona

8. [u výrazů vybírání, přijímání] preferovaná osoba, jednotlivec mající přednost před ostatními; „přijímati osoby“ ap. (podle bible) vycházet vstříc lidem pro jejich postavení, známost ap., tj. jednat stranicky, nebýt nestranný: nenie vzácnosti oſob u boha BiblDrážď C 3,25 (přijímanie oſob ~Ol a ost.) personarum; nezbierá hospodin oſſob lidských JeronM 10a personarum; nebyl [centurio] příjemce oſob ComestK 257b personarum; přijieti oſobu nemilostivého v súdě nenie dobré BiblLit Pr 18,5 (~Pad, ~Praž, po přiezni činiti ~Drážď, ~Ol) accipere personam; nepřijímá [Pán] oſoby, netbá sbožie Budyš 84a; aby… chudému i bohatému pravdu a spravedlnost bez přijímanie osob činili ArchČ 2,311 (1452)

9. („ľudská“) osoba, živý lidský jedinec bez rozdílu pohlaví, člověk; v pl. lidé: aby od tváří mnohých oſob…skrze mnohé dieky dály se za ny bohu BiblLit 2 C 1,11 (ot oſob mnohých tváří ~Pad, ot mnohých oſob ~Praž, ot obličeje mnohých lidí ~Ol) ex multorum personis; lépe jest měšec uraziti nežli oſobu TrojA 198b; některé oſoby sú ovšem nehodné k manželství HusManžV 112b; ty v něm [bližním] jsi ne oſſobu, ale láskú HusVýklB 74a fyzicky; měřici [many]…na každého člověka podlé počtu oſob vašich… bráti budete BiblPraž Ex 16,16 (duší ~Card a ost.) animarum; žalobu vedl na jednu ženskú osobu NaučBrn 12; [koně] s tolikéž osobami lidskými ListSlovKniezsa 14 (1459); ║ když sou Táborští některé lehké osoby z královských zbili BřezKron 350 aliquibus levibus… occisis lehkooděnce; jest ten král [Zikmund]… vrah cti i osob jazyku českého BřezKron 487 příslušníků české národnosti; co osob čeledí chováno býti má ArchČ 17,553 (1499) kolik čeledi v pleonastickém spojení s gen. (podle lat.): neseznávaj oſoby chudého, ani cti obličeje mocného EvOl 128a (Lv 19,15: BiblCard, ~Lit, pod. ~Pad, obličeje ~Ol, nehleď na tvář chudého, ani cti oſoby bohatého ~Praž) personam pauperis… vultum potentis; cti oſobu starého BiblPad Lv 19,32 (oſoby starých lidí ~Praž, tváři staré ~Card, ~Ol, ~Lit) personam senis; člověk umělý pohaněn bude ot oſoby mocného BiblPad Sir 21,25 (~Praž, od mocnějšieho ~Lit) a persona potentis — u titulu nadřazené osobnosti: před Jich Milostí [soudců] oſobami státi TovHád 40a; před oſobu majestátu našeho ZřízVlad a5a coram nostra persona nostrae maiestatis; že by on [to] též rád pro VMti osobu učinil ArchČ 4,121 (1466) ♦ osoby i statky (n. sbožie) ap. [u výrazů ohrožení, poškození] životy i majetek: žeť na vás… vytáhne [král] na záhubu statku vašeho i oſſob vašich TrojK 81a personarum; by…jim na jich oſobach i na jich statciech nenabytné škody učinili TrojA 39b; salvis rebus vestris et…personis bez úrazu vašeho zbožie i vašich oſob ProkPraxD 80a; ať naše hned bez úrazu osob i statkuov propustie ArchČ 21,330 (1464)

10. čí [s poses. zájmenem] zdůrazňuje platnost osobního zájmena; „má osobajá, „svú osobu“ sebe ap.: najprvé chválí [apoštol Pavel] svú oſobu BiblDrážď Pror. ad G; tvé přítomné osoby zvláště k tomu [slyšení] potřebujem ArchČ 3,298 (1415) tvé osobní přítomnosti; co se Vašie oſoby [tj. krále] tkne ŽídSpráv 48; jest [zápis] zapsán…před mú osobú tu přístojící SvědBydž 429 (1457) v mé přítomnosti; kteréž [manství] král J. M. z osoby svéj… na mne…převésti ráčil Půh 6,333 (1493) ♦ svú osobu, v svéj (vlastní) osobě ap. [o jednání, přítomnosti] osobně, prostřednictvím vlastní osoby, nikým nezastupován: Kristus matce své v svéj vlastnie oſobye vstřiec vyšel ZrcSpasK 81; mnohoť jest král Priamus ten den spáchal udatného svú oſobu TrojA 159b de persona sua; on již sám příď…, točíš v své oſobie VýklŠal 13b; když by tu svými oſobami byli [páni] přítomni PrávHorM 15a (v oſobach vlastních ~S) in personis propriis; my osobú naší konečně ku pomoci ciesaři vyjeti chceme ArchČ 5,288 (1462); ten zvod Jaroš sám v své vlastní osobě jest přijímal Půh 6,157 (1482); ║ poddaní naši, kteříž sedí obydlem a osobami svými pod jedním z nás [tj. pod králem českým n. uherským], a pod druhým také jiná svá zbožie mají ArchČ 10,290 (1486) bydlí a žijí; pan Jan Škvorecký Janovi Dubeckému na jeho čest nic jest osobú svú nesáhl, poněvadž jest slyšenú řeč pravil ArchČ 9,538 (1491) sám o sobě v svéj osobě [o výroku mluvčího] za sebe, v první osobě: syn Chóre [tj. zpěvák žalmu]… v oſobie své žádá zproščenie BiblLitTřeb L1,268b (ŽaltKlem 4b); syn Chóre prosí v oſobie své vysvobozenie lidu božieho BiblLitTřeb L1, 268b (ŽaltKlem 4b); k témuž [chválení sv. Pavel] nás ponouká v své Oſobě v 1. k Korinth….: Pěti budu duchem JakPost 186a

11. gram. osoba, mluvnická kategorie rozlišující mluvčího, osloveného a nezúčastněný objekt: pronomen zájmie, persona sit osoba dieta KlarVokF 71 (De grammatica)

Srov. obličěj, obraz, soba, život

Ad 11: srov. Fr. Jílek, Klaretovo čes. názvosloví mluvn., VKČSN 1950, č. 4, 29

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


osoba¹ f. osoba, člověk; v svéj osobě vlastnie, svú osobú osobně; podoba, vnější vzhled; jednotlivec jakožto nositel úřadu, povinnosti, práva, zaměstnání; osobnost, bytost, vnitřní podstata: všichni, i spasení i zatracení, vstanú, v těle s duší v své osobě sjednaném
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


osoba² f., osob, -a, -u m. (?) věc přináležející někomu; nebeská říše (nábož.): vy také k sobě volá buóh do svéj věčnéj osoby (v. též osobie)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


osoba f. = postava, podoba, způsoba; — po osobě = podle osoby
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).