1. [o sídle, zemi ap.] zpustnout, stát se pustým, bez lidí upadajícím: hradu se vším sbožím otjide [hrabě]…, tak ten hrad byl i opustyel DalC 39,91 (byl opuſſtiel ~Z, opuštěn byl ~Fs) pleib…wuste; domové tvoji [Jeruzaléme] opuſtiegi EvPraž 2b (Mt 23,38: var. v. opustiti¹ 7) relinquetur vobis…deserta; chrám jeho [Jeruzaléma] opuſtyel jest jako pústka BiblMuzSZ 1 Mach 1,41 (~Ol, ~Lit, posvěcenie… opustlo jest ~Pad, chrám…zkažen jest ~Praž) desolata est; což zasáhla [povodeň] země, tak všecek svrchek zapustila, že všechna dávná města jsú opuſtiela pro to OtcD 111b (jsú…opuſſtiela ~E, opuſſtiala ~C, sú…opuštěna ~A); opuſſtyely sú cěsty, přěstali sú…chozijici stezkú Pror Is 33,8 (BiblLit, pod. MamKapR, opuštěny jsú BiblOl, přetrženy sú ~Praž, rozptýleny jsú ~Pad) dissipatae sunt; dám zemi sníti a opuſtieti BiblOl Ez 15,8 (dám zemi…opuštěnú ~Lit, ~Praž, zpuštěnú ~Pad) dedero terram… desolatam; měštěníné z města…utekli jsú a město opuſſtialo CestMandA 162b (opuſtielo ~C, zpustělo ~B, zpustlo ~D); ║ rod knězě moravského Bedřich vešken zhubi…Tehdy Morava tu kniežat opuſtyela DalC 73,23 (~F, odstúpila ~L, ostala ~Cr) die Merhern…musten… ir fursten emperen pozbyla knížat, zůstala bez knížat sirá. – Srov. opustnúti

2. [zvl. o říši] upadnout, propadnout zkáze (ve stavu opuštění): každé královstvie v sobě zdělené opuſtye a duom na duom spadne EvSeit 142b (L 11,17: ~Víd, ~Zimn, opuštěno bude ~Beneš, pusto bude ~Praž, zpuščeno bude ~Ol, zpustie BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, zpustne ~Praž) desolabitur; všeliké královstvo, ješto…nezpósobeno a nemírno, skoro opuſtye KristA 46a; vrátiece se vzdělámy to, což opuſſtielo jest BiblOl Mal 1,4 (~LitTřeb, jest zkaženo ~Praž, ~Lit, pod. ~Pad) destructa sunt; obě sě straně [v nejednotné zemi] zkazíta, aneb jedna bude zkažena, a tak královstvie v jedné straně opuẛtie HusPostH 48b