opustnúti, -nu, -ne pf. (ipf. pustnúti); k pustý
[o sídle, zemi ap.] zpustnout, stát se pustým; [o stavbě] zchátrat: pobrali mně… orné koně z pluhóv; skrze to mi opustly dva pluhy role Půh 2,132 (1408); synové jeho [Jeruzaléma] opustili sú jej, posvěcenie [tj. chrám] jeho opuſtlo jest jako púšť BiblPad 1 Mach 1,41 (~Kladr, var. v. opustěti 1) desolata est; dissipate sunt opuſtli sú VýklKruml 147b (Is 33,8: var. v. opustěti 1); daj semen, ať by země neopuſtla, nemající, kto by ji dělal BiblPraž Gn 47,19 (by nezpustěla ~Card, by…nezpuštěla ~Ol, ~Lit, nezpustie ~MuzSZ, aby… neobrátila sě… v pustotu ~Pad) ne…redigatur…in solitudinem nestala se pouští; v noci ktos tvrz spálil, a tak kopec opustl ArchČ 37,187 (1461); co za Petrovského a za jiných úředníkuov jest opustlo, že to já opravuji a osazuji ArchČ 7,249 (1464). – Srov. opustěti 1