1. (co [půjčeného] komu) uhradit, vrátit; [peněžitý dluh] splatit, zaplatit: ten přijide, jenž mu [opatovi] bieše puojčil toho šiliňka, a chtě, aby mu opl̇atil̇OtcB 84a repetens eum; ty s u mne [ovce u psa] chléb zajala, Oplatiti s mi nedbala BawEzop 372; ten, ktož by se dlužil na jhru…, komu [věřiteli] aby neoplatil přes kopu nic viece MajCarB 10a (neplatil ~C) respondere; jistiny ledvať polovici oplati [dlužník] BiblPraž Sir 29,7 (vrátí ~Drážď, ~Ol, navrátí ~Lit, ~Pad) reddet; my jim je [vypůjčené peníze věřitelům] máme dáti a oplatiti i s úrokem ArchČ 9,294 (1451); obilé, což on…lidem pójčil, aby jemu lidé to oplatili a dali do sv. Bartoloměje ArchČ 37,982 (1456); aby mi pójčil džberu anebo dvú ryb…, buohdá abych mu zase oplatil ArchČ 15,33 (1478 ?); ║ neostane…dělníka u tebe odplata do zejtřie, ale má inhed oplaczeno býti PasTisk F17a [odplaceno ~MuzA, ~KlemA, zaplaceno ~Kal; srov. Tob 4,15] vyplaceno

2. (co, za co [skutek] čím, co komu) odplatit (něco něčím), dát náhradu (za něco v podobě něčeho); co vynahradit, oplatit; bez předm. odplatit se, odměnit se: dobré dobrým sě oplaty MastMuz 102 (pas.); za to [celování]…Opl̇atil̇ s mi hořkým pláčem se slzami OtcB 137b (oplatil s mi hořký pláč ~C, odplatil ~A, ~E); jakož sem činil, tak mi sě stalo, aneb tak mi Pán oplatil TkadlA 7a; recompensare oplatiti SlovOstřS 146; já nechtě…dobrodinie v zapomenutí nechati, ale zasě dobrým…oplatiti ArchČ 28,45 (1439); jakž se kto má k bohu…, že on [Bůh] na tom miestě zase mnoho lepším oplati RokLukA 142b; jestli přinese jeden druhého v škodu…, musí ty škody oplatit Žilin 108b aufrichten; ║ [části listu:] pozdravenie salutacio pozdrav, přístup exordium oblahoď…, odplata conclusio oplat ProkArs 183a ohlas odplatu za chování adresáta (srov. otplata 10)