1. co, z čeho [poskytnutého, propůjčeného] uhrazovat něco, platit za něco: mohú [mistři]…svá nestydatá kuběnářstvie oplaceti a na ně nakládati ChelčZákK 243a; z nich těch pustotin oplácejí [nájemci] 8 grošuov ArchČ 14,128 (1463); ║ v tom se obci nezdá, by dostačiti mohli jich [neplatících obecní daně] statky viec opláceti ArchČ 21,366 (1470) na jejich statky doplácet; stýskají sobě [sousedé] tolik zaň [Jana Brůnu] opláceti i za jiné; neb kněz děkan, Jan Tesák, Vácha, Cedidlo též nechtie opláceti vedle obce ArchČ 21,364 (1470) tolik zaň doplácet…platit

2. co, za co [za skutky] komu oplácet, odplácet něco, odplácet se za něco (něčím); [za dobré] odvděčovat se: sem milostivý, ale milosti mi sě neoplaczegi ŠtítBrigP 82a (~F); <ná>m to oplacie ŠtítStrah 6b; toť by mi se zle oplácelo za mú věrnú službu ArchČ 8,20(1471); ║ zlého za zlé aby neoplaceli, nepřátely milovali RokJanB 333a zlým nespláceli za zlé (srov. oplacovati 3)

co čím záplatovat, opatřovat záplatou, látat: boží spravedlnost, jenž brání novým rouchem vetchého oplaceti BechNeub 134a (srov. Mt 9,16: ižádný nepřisadí záplaty nového sukna k vetchému rúchu BiblDrážď, nevšívá záplaty ~Pad, ~Praž)