1. koho/co (čím, v čem [tekutém]) omýt, očistit mytím; [člověka, jeho tělo] umýt: vecě jemu [Ježíš slepému]: Di, omyg na plavišči do Siloe EvVíd 13a (J 9,7: omý sě BiblDrážď, ~Ol, umý EvZimn, ~Beneš, pod. ~Rajhr, umý se ~Praž, BiblLit, ~Pad, pod. ~Praž, vymyj EvOl) lava (kalk n. elipsa předm.); omyla jest [Judit] své tělo BiblCard Jdt 10,3 (~Ol, ~Lit, umyla jest ~Pad, pod. ~Praž) lavit; veš svět vykúpila [krev Kristova] i omyla Vít 87b (v obraze); v kteréž vodě jej [kámen] omygeſſ Lapid 162a; každý věrný má ruce své omýti v krvi nepřátel Kristových BřezKron 454 lavare; nohy [obětního zvířete] womygiṫ [kněží] vodú BiblPraž Lv 1,13 (umyjí ~Pad, zmyjíce ~Card, ~Ol, ~Lit) lavabunt ♦ omyti sě omýt se, umýt se: zpéře [očištěný] rúcho své a omyge se BiblCard Nu 19,19 (~Ol, umyje sě ~Pad, ~Praž) lavabit; aby sě omyla [dcera faraónova] u potocě ComestC 55a ut lavaretur; rucě vaši [hřešících] krve plně jsta, omyte sě, čisti buďte BiblDrážď Is 1,16 (~Lit, umýte sě ~Pad, ~Praž, zmyjte sě EvOl) lavamini (v obraze)
2. co [šat, sítě] oprat, očistit praním: omyge [pokolení Juda] u víně oděv svój BiblCard Gn 49,11 (~Lit, umyje ~Pad, prátiť bude ~Praž) lavabit; omyli sú [očištění] štoly své a zbielili sú je u beránkově krvi BiblOl Ap 7,14 (~Pad, umyli ~Praž, zmyli EvOl) laverunt; mají [rybáři–kazatelé] omyty sieti své, totiž slova kázanie svého mají omyti WaldhPost 108b (v obraze); zpeřme sieti lásky, což sme zmeškali v milování boha a bližnieho, omygme to slzami a svatým pokáním HusPostH 129b (v obraze)
3. koho (čeho, ot čeho, z čeho [od mravní poskvrny] v čem, čím [křtem ap.]) očistit (od něčeho), učinit mravně neposkvrněným (odstraněním něčeho): omy mě ot zlosti mé ŽaltWittb 50,4 (var. v. obmyti 3) lava; omyty jste [křesťané] ve jménu pána našeho Jezu Krista EvOl 167b (1 C 6,11: var. v. obmyti 3) abluti estis; když sme byli křstem svatým omyty [hříšníci] všech svých hřiechóv ŠtítSvátA 157b; ut nos lavaret aby nás omyl crimine z hrzyechu HymnUKA 33a; že nás jest omyl [Kristus] v krvi své od hřiechóv našich ChelčOl 171b ♦ omyti sě čeho [mravní poskvrny] očistit se, zbavit se: musíš sě hřiechuov omyty Vít 33b; nečistoty sě všie omyla [hříšná duše] AlbRájA 104b (~B, ~K)
4. co [nečistotu] (v čem [tekutém]) omýt, smýt, mytím odstranit: aby omyla [voda] nečistoty povětřie ComestC 17b (~S, ~K) ut ablueret; užitečnať jsem tu byla, hřiechy lidské jsem omyla [voda] Svár 297 (fig.); in tuo sanguine v tvé krvi lavisti omyl si [Kriste] peccatum hřiech HymnUKA 84b (v obraze)
5. co [hřích ap.] smýt, smazat, odstranit, zahladit: ač omyge hospodin hřích synóv sionských EvOl 135b (Is 4,4: ~Pror, obmyge BiblLit a ost.) si abluerit; aby omyl [Kristus] našě všě poškvrněnie i našě všěckny hřiechy MatHom 39 abluendi; božie jiezvy, que které diluerunt omily sú cuncta crimina všeckny hřiechy HymnUKA 108a