1. koho/co (čím, v čem [tekutém]) omýt, očistit mytím n. máčením; [člověka, jeho tělo] umýt: obmyges mě [Bůh Davida], a nad snieh oběluju ŽaltKlem 50,9 (BiblOl, ~Pad, pod. ~Praž, umyješ ŽaltWittb, ~Kap, zmyješ ~Pod) lavabis me (v obraze); obmygycze pohřebtež jeho [mnicha] OtcA 80a (~E, omyjíce ~C) lavate; maži tě za krále olejem svaceným, …olejem přirozeným ztučněl si zevnitř jsa obmyt ŘádKorB 73b (~D, oblit ~A) pinguescis exterius ablutus pomazán; Obmyl sem nohy své BiblOl Ct 5,3 (pod. ~Lit, umyla sem ~Pad, ~Praž) lavi; aby člověčie pokolenie zkálené obmyl [Kristus svou krví] AlbRájA 98a (v obraze); abych jí [krví Kristovou] mohl obmyti své rány OrlojB 30a in lavacrum vulnerum meorum (v obraze); lázni nepožíváme [bráhmani], abychom těla naše obmyli AlexPovB 270a (zmyli ~A, ~C, ~D, myli ~T) ut…lavemus; střižené ovce v čisté vodě obmyti, aby tú špínú…nezprašivěly VýklŠal 68b ablui; Obmyz to, cožť jest nečisté KancJist 5; circumluere obmyti SlovOstřS 126; ten úd má býti obmyt a vložen před napravováním v horkú vodu LékSalM 684 debet ablui; jížto [vodou] svaté Hedviky tělo bylo obmyto PasKal A12b (omyto ~MuzA, ~KlemA, umyto ~Tisk); spera rúcho své a tělo své obmyge BiblPraž Lv 14,9 (zmyje rúcho i tělo ~Card a ost.) lotis… vestibus et corpore; ║ obnovil si mé srdce, obmyw mé tělo svatým křstem VeronK 115 očistiv mě na sv. křtu; posteli mú slzami mými obmigi ModlPetr 1 skropím; obmyly sú svá rúcha a zbělili sú je ve krvi beránkově HusSvátA 564a (v obraze) vyprali ♦ obmyti sě omýt se, umýt se: spéřeť rúcho své a sám vodú obmyge se BiblPraž Lv 15,11 (omyt jsa ~Card a ost.) lotus

2. alch. co (v čem [tekutém]) pročistit, nechat projít očistným procesem; [něco propustného] promýt, propláchnout: V vyznamenává obmyti, zvlhčiti, distillovati, kalcinovati. Obmyti jest temné světlé učiniti AlchLull 155; a tehdy máš vodu života, v kteréž obmygeſs zemi AlchLull 59

3. koho / co [duši, srdce] (ot čeho [od mravní poskvrny] v čem, čím [křtem ap.]) očistit (od něčeho), učinit mravně neposkvrněným (odstraněním něčeho); bez vazby „ot čeho“ zbavit mravní poskvrny: obmy mě ot mé zlosti a ot hřiecha mého učisť mě ŽaltKlem 50,4 (BiblOl, ~Pad, ~Praž, omý ŽaltWittb, pod. ~Pod, ~Kap) lava; učenie svatností kostelních, v nichžto obmyty bývají dušě věrných LyraMat 68b lavantur; kto j svatým křstem obmyt, nebude od milosti Jezukristovy odlúčen ŠtítSvátA 28a; móž duch svatý obmyti duši od hřiechóv bez vody tělestné i bez krve vylitie HusVýklB 27b; ani trestánieʻ…ani bázeň smrti nemuože obmyti nevěstky nemoudré JakZjev 269b; že jest obmyta [duše] ot hřiechu přirozeného VýklŠal 35b lota; ale obmyti jste [nespravedliví], ale svati učiněni jste BiblPad 1 C 6,11 (~Praž, omyti EvOl, BiblOl, ~Lit) abluti; baptisati obmyti vel pokřtěni VýklKruml 275b (R 6,3: kteříž smy kolivěk pokrščeni v Jezukristovi, v smrti jeho smy pokrščeni BiblDrážď a ost.); abych je vykúpil a obmyl od hříchuov v krvi své ChelčPost 117b; Obmý srdce své a budeš čist RokJanB 265a; slzami duše bývá obmyta ode všech poškvrn a hříchóv RokPostK 107a ♦ obmyti sě očistit se, zbavit se mravní poskvrny: také my bez něho [Boha] nemuožeme se obmyti JakZjev 6b; nábožnú modlitbú a nebeskú žádostí obmyge a k dřevnie kráse sě navrátí [církev] VýklŠal 76a

4. co [nečistotu] (čím) omýt, smýt, mytím odstranit: mladice slovú duše vyvolených, kteréž na křtu skrze Krista sú obnovené, obmywſſe poškvrnu starého člověka jako nynie narození nemluvňátka VýklŠal 17a (v obraze); prach s nich [jablek] čistě obmity vodú ŠtěpMuz 26; vylém na vás vodu živú a obmyty budú poškvrny vaše RokJanB 44b (~K; v obraze)

5. co [hřích ap.] smýt, smazat, odstranit: tudy hřiechuov neobmygeſſ, ač mu [Bohu] tele obětuješ KatoVít 81a (neodmyješ ~U, ~V, neomyješ ~M, neodsmyješ ~N); Adamovi hřéši tu jsú měli býti obmyti CestMandA 178a; čtyři studnice, jimižto obmyta jest vina lidského pokolenie HusSvátB 175a; své vlastní hříchy… obmyli svou krví AktaBratr 2,101b