omlúvanie, -ie n.; k omlúvati
1. čeho uvádění: k uomluwany omlúvaní v hřiešiech ŽaltKap 140,4 (var. a lat. v. omluv). – Srov. omluv́enie
2. vymlouvání se, výmluva: neuchylij srdcě mého v slova zlosti, k uomlúvaní omluwany v hřiešiech ŽaltKap 140,4 (var. v. omluv) ad excusandas excusationes ♦ bez(e všeho n. všelikého) omlúvanie bez (jakýchkoli) námitek, bez výhrad, popř. bez otálení: pakli byšte…prodlévali přičiniti sě již vskutku bez omlúvánie ListářRožmb 2,108 (1441); s navrácením listu hlavnieho nám na to daného bez zmatku a omlúvánie všelikého ListářRožmb 4,182 (1450); quatinus in officio scabinatus huiusmodi sine renitencia (omluwanie gl.) et contradiccione qua libet…persistere…debeatis ProkPraxD 156a; kterýž bych koli den toho na vás požádal, aby hned beze všeho odtahovánie a omluwanie jej [počet jízdných a pěších] poslal TovačB 3a (odmlúvaní ~A); aby své sedánie dovedla [oba] bez odporu a bez omluwanie PrávSasE 119b (bez odmlúvanie ~A, ~D) ane wedderrede; ktož by to zboží zemským právem nařekl od desk vložení do tří let pořád zběhlých bez omlúvanie a prodlení všelikého DeskyMorOl 30 (1481)
3. pomlouvání, osočování, pomluva: z jazykať pocházie porúhanie, vrtránie, hřiech, omluwanie, přisahánie, lhánie Kruml 320; propter delaturam pro omluwanye vel utrhánie MamKapR 56a (Sir 38,17; var. v. omluva 5)
4. žehrání, stěžování si: syn boží vypravuje jě [apoštoly] z toho omluwanye, ukazuje, že jest vinna toho, jenž na ně žalováše MatHom 281; s reptáním a s omluwanim dává se zboží a okříkaním BechNeub 188b
Srov. omluva