ˣomluv, -a/-u m.; k omluviti
čeho [nějakého výroku] vyslovení, pronesení, vyřčení: neuhybuj sirdcě mého v slova zlobivá, k omluwu omluvy v hřiešiech ŽaltWittb 140,4 (k omluw ~GlosMuz, k omluvení omluv ~Pod, k omluvením omluvenie ~Klem, k uomlúvaní omlúvaní ~Kap, BiblLit, k omluvení omlúvaní ~Drážď, k vymluvování omluvy ~Ol, k vymlúvaní výmluv ~Pad, ať bych obkládal vymlúvanie ~Praž) ad excusandas excusationes. – Srov. omluva 1
Podle ExcGb je omluwu nejspíše m. omluweniu