|
|
ohavenstvie, -ie n.; k ohavný 1. ohavnost, odporná věc, hnusný jev; „ohavenstvie jest“ komu hnusí se, je odporné, oškliví se: v chrámě bude ohawenſtwie pustoty BiblDrážď Dn 9,27 (~Ol, ~Lit, ohavnost ~Pad, ~Praž) abominatio desolationis; neboť ohawenſtuie jest [stříbro a zlato] hospodinu bohu tvému BiblCard Dt 7,25 (~Ol, ~Lit, ohavnost ~Pad, ~Praž) abominatio est; kak by tu pro ohawenſtwie mezi toliko zabitými mohli [pohané] tak vesele jiesti PasMuzA 500 pro ohavné prostředí; položili sú [známí] mě v ohawenſtuie sobě BiblOl Ps 87,9 (~LitTřeb, var. v. obida 1) posuerunt me abominationem sibi zošklivili si mne; že sú rozbořili [Židé] modlu ohawenſtwie BiblLit 1 Mach 6,7 (MamKapR, ohavnost BiblPad, modlu ohavnú ~Praž) abominationem; Ohawenſtuie jest bohu všeliký zpurný BiblLit Pr 16,5 (MamKapR, ohavnost Páně BiblPad, ohavnost jest před bohem ~Praž, ohyzda jest hospodinu ~Ol) abominatio Domini est; ║ oni [cizinci] sú odkryli ohauenſtuie jejie [dcery jeruzalémské] BiblOl Ez 23,10 (~Lit, ohyzdu ~Pad, hanbu ~Praž) ignominiam nahotu 2. pohana, potupa, zneuctění; komu „v ohavenstvie“ ap. na posměch: učiněn sem v ohawenſtwie súsědóm mým velmi ŽaltKlem 30,12 (ohyzda ~Kap, pod. BiblPad, ~Praž, potupa ~Lit, rúhota ŽaltWittb, BiblOl, pod. ŽaltPod) factus sum opprobrium; ohawenſtwim nemúdrému dal si mě ŽaltKlem 38,9 (ohawenſtuie BiblOl, v pohaněnie ~Pad, v posměch ~Praž, v rúhotu ŽaltWittb, ~Pod, pod. ~Kap) opprobrium insipienti; naplň obličěje jich ohawenſtwy ŽaltKlem 82,17 (ohawenſtuie BiblOl, ohavností ~Pad, ohyzdú ~Praž, hanbú ŽaltWittb, ~Pod, hanby ~Kap, BiblLit) ignominia zahanbením; dnes sem otjal ohawenſtuie ejiptské od vás BiblCard Jos 5,9 (~Ol, ~Lit, potupu ~Pad, pohaněnie ~Praž) opprobrium; vzvrhu na tě [Ninive] ohauenſtwie BiblOl Na 3,6 (~Lit, MamKapR, ohavnosti BiblPad, ~Praž) abominationes; naplň obličej jeho [Zikmundův], totiž světskú chválu jeho, ohawenſtwím zahanbenie Budyš 8b; ║ suspectus ohawenftwie MamUKA 35a podezření (?) 3. [zvl. u sloves činění] ohavnost, ohavný skutek; v pl. ničemnosti, hanebnosti: zahanbeni sú, jížto ohawenſtwie sú činili BiblDrážď Jr 6,15 (~Ol, ~Lit, ohavnost ~Pad, pod. ~Praž, ohavstvie Pror) abominationem; ohawenſtwymi svými naplnili sú [Židé] dědičstvie mé BiblDrážď Jr 16,18 (~Ol, pod. ~Lit, ohavnostmi ~Pad, ~Praž) abominationibus; bojte sě [páni], od takových žen a od dievek veliké nehody a ohawenſtwye přijíti v časiech PulkB 10 magnum scandalum; proto že pod jménem svatým přikryto jest ohavenſtvie HusVýklB 117b; rozmnožena jsú na zemi ohawenſtwij podobná pohanóm ChelčPost 56b 4. nestoudnost, nestoudný skutek: všeliká duše, kteráž učiní z ohawenſtwie tohoto cožkoli BiblCard Lv 18,29 (~Ol, ~Lit, z ohavností ~Pad, pod. ~Praž) de abominationibus; protož dal jest [bezbožníky] buoh v žádosti a ohauenſtuie, neb ženy jich proměnily přirozený běh BiblLit R 1,26 (v žádosti ohavnosti ~Pad, v zápaly ohavnosti ~Praž) in passiones ignominiae Srov. ohava, ohavnost Ad 2: za lat. opprobrium stč. též haňenie, potupenie, úkora. – Ad 3: za lat. scandalum stč. též pohoršenie, pótka. – Srov. též hanba, ohyzda Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
ohavenstvie, -ie n. ohavnost, odporná věc; ohavenstvie jest komu hnusí se, je odporné, oškliví se; pohana, potupa, zneuctění; ohavný skutek; nestoudnost, nestoudný skutek; pl. ničemnosti, darebnosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
ohavenstvie n. = ohavnost Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|