obsěkati, -aju, -á pf.; k sěkati
co [čnící součásti] (čemu) osekat, sekáním kolem dokola oddělit, zutínat: obrazuom diábelským kázal [sv. Řehoř] údy obſekati MartKronT 74a; obſſekay tomu stromu kořenie větčie ŠtěpMuz 22; resecare obſekati aut obrubati SlovKlem 22b. – Srov. obrúbati 1, obřězati 1, osěkati