1. co [čnící součásti těla] komu, s koho, s čeho osekat, usekat, sekáním postupně oddělit, zutínat: tomu [nevěrnému] káza [Vladislav] na nátonu bradu obrubati DalL 59,50 (příd. 5; obrúbiti ~Cr, orvati ~P, utieti ~Fs) slahen; dobyv [Štilfríd] meče sílně jej práše, že ruce i nohy jemu [protivníkovi] obrubáše ŠtilfB VýbAkad 1,557 (osekáše ~N); s nie [saně] šest hlav obrubal bieše [Bruncvík] BruncBaw 5a; resecare obsekati aut obrubati SlovKlem 22b

2. koho/co osekat, sekáním kolem dokola zbavit něčeho čnícího (končetin, větví ap.), obrubat; [strom] oklestit: čím čestějie ji [vrbu] obrubaſſ, tiemť se húště obalí ŠtítKlem 84a; mého úředníka do smrti zastřelil a obrubal Půh 2,192 (1410); kohož by popadl [Boček], an tu dělá na tom mlýně, že by jej chtěl obrúbati a oči jim lúpati Půh 2,437 (1415); obrúbal mi služebníka mého Půh 3,351 (1447); jeho [Otakara] po všem boji hledaného…na pomstu bratrskú obrubali jsú SilvKron 32a (jej osekali ~Konáč) obtruncavisse; ║ ačkoli sú od hřiechuov obraubáni, ale aby byli v zákoně viery a lásky JakZjev 399a (v obraze) očištěni od hříchů

3. co [věc] posekat něco, rozsekat povrch něčeho: tu jest jim na Kratiních mostech pobral [Racek] a suol obrúbal a rozsypal Půh 4,150 (1464) rozsekal bečky se solí (?)