|
|
|
oblášč, oblášče adv. 1. [kde, kam] zvlášť, odděleně, nikoli na stejném místě (na stejné místo) s někým n. něčím; [o umístění] stranou: když sedieše [Ježíš] na hořě Olivetskéj…, tázachu sě jeho oblaſſczz Petr a Jakub EvOl 324b (Mc 13,3: var. v. oblástně 1) separatim v ústraní; položichu [sluhové chléb] oblaſſt Josefovi a oblaſſt bratří jeho a Ejipským oblaſſt, jižto spolu jediechu oblaſſtie BiblCard Gn 43,32 (tak a pod. i ~Ol, ~Lit, ~Pad, zvláště…zvláště…obvlášť ~Praž) seorsum; sedm jehnic z stáda…postavi oblaſſt BiblCard Gn 21,28 (~Ol, obvláště ~Praž, súkromie ~Pad) seorsum; lépe li jest, otče, sám oblaſſtie čili s jinými bratry přěbývati? OtcA 235b (~E, oblaſſt ~C) remotius manere; oblaſſczie jeho [mladšího syna] chováše ComestC 272a privatim; plakati bude země, čeledi a čeled oblaſſt za sě, čeledi domu Davidova oblaſſt za sě a ženy jich oblaſſt za sě BiblOl Zch 12,12 (var. v. oblást 1) seorsum na svém místě sama (samy) za sebe; a vidě prostěradla položená a rúchu (-cho rkp)…ne s prostěradly položenú, ale oblaẛtie svinutú BiblLit J 20,7 (~Pad, ~Praž, rózno ~Drážď, ~Ol, EvVíd, na rózno ~Zimn, ~Beneš, o své ~Ol) separatim; oblaſſcze jsa [Lot] na hořě…, zapil sě ŠtítBojVyš 8a; seponere odložiti, oblaſſtie položiti SlovOstřS 148; jsou [zlatníci] oblaſſt a mají své město tak podobně jako v Praze židé CestKabK 28a; ║ od ohledovánie desk, ktož potřěbuje oblaſſtie, ten má kopu dáti DubA 17a mimo čas k tomu vyhrazený 2. [jak] zvlášt, nikoli společně s někým n. něčím, samostatně; [při opozici části k celku] jednotlivě: oblaſſcze jednu a každú osobu boha a hospodina poznati ŽaltPod 102a (Athan 19: zvláště BiblLit, na rózno ŽaltWittb, rozděleně BiblOl, znamenitě ŽaltKlem) singillatim; někdyž zěvně, někdy oblaſcze svú bratříci…napomínáše PasMuzA 314 (~KlemA, zvláště ~Tisk, tajně ~Kal) singillatim; Obl̇aſſt každý v své tajnici přěbýváše sám o sobě OtcB 36a singuli; mníškové přěbýváchu ruozno od sebe, každý obaſſcz (m. oblaſſcz) v své peleši OtcA 181a divisis cellulis; abychom oblaſſt šli OtcB 27b singulariter každý sám; každého jich odved po jednom obl̇aſſt OtcB 39b seorsum; každý oblaſſt OtcB 114b privatim; má [švec] šídlo, štětinu a dratvu. Šídlo je oblaſſtie, ale štětina a dratva držie sě spolu ŠtítMuz 120b (oblást ~Opat) samo o sobě; jestli že by ti, kteříž na spolek se sstúpili zbožím, každý oblaſſtie bydlel a ztravu i náklad každý oblaſſtie svuoj jměl MajCarA 89separati…separatos; oblaſſtye na jednoho nemohú poslati, leč na vešken kraj DubA 18b; alternatim oblaſſczie SlovOstřS 60; my všickni ubrmani…všem obcem i každému obláště přikazujeme ArchČ 1,212 (1422); po všech oblaſſt čeledech zdí i věží diela rozdielná BiblPraž HierPaul 7 (skrze každé čeledi ProlBiblL, ~K, BiblPad) per singulas familias; má je [svědky] oblaſſt bráti a má každého oblaſſt tázati PrávŠvábA 141b sunder; toto naše přidánie té vsi…nemuože býti oblášce (m. oblášče) vyplacováno, než vespolek ArchČ 16,128 (1454) 3. obzvláště, zvláště, především, zejména: bojíť sě [ďábel]…modlitvy, postu, …hněvuov ukrocenie a oblaſſtie čistým srdcem boha milovánie OtcA 23a praecipue. – Srov. vlášče Srov. oblást, oblástně, obláščně, obvlášč, obvláščně, obzvlášč, obzvláščně, zvláščě Pův. to byly jmenné akuzativy *vlášč (srov. stsl. vlaštь ‚vlastní‘ a stč. adv. vlášče) s předložkou ob (A 3), tedy spojení s význ. ‚mimo prostor vlastní někomu‘. – Ad 1: za lat. seorsum stč. též naróznu, na stranu (SlovKlem 3a), v stranu (ComestC 341 h). – Ad 3: srov. napřěd I/7 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
oblást, oblástě, oblástně, oblášč, oblášče, obláščně, obláště adv. zvlášť, odděleně; samostatně; tajně, v skrytu, o samotě; obzvlášť, zejména Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblášč(e), oblášč, oblášče, obláště, obláštně adv. = obzvláště, zvlášť, odděleně, jednotlivě, samo o sobě Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|