obzvláščě, obzvlášč adv., ojed. též obvzvlášč; k zvláščě
1. [kde] zvlášť, odděleně (od ostatních), stranou: aby obzvlášť stojíce [odpůrci] u svatého Ambrože s staršími svými, žádný se nepřimíšel k jiné straně BřezKron 452 seorsum
2. [jak] zvlášť, nikoli pohromadě, samostatně: žádná Vaše Milost obzwláſſt beze mne [Lži] jest svých věcí nepůsobila TovHád 35a; přijeli také obwzwlaſſcz Čapek a Rokycan SilvKron 69b seorsum; ač by která [sestra] s ním [bratrem] zbyti nemohla a obzvlášť býti chtěla v poctivém místě Půh 5,241 (1491)
3. obzvláště, zvláště, především: poroučíme úředníkům…a obzvláště spisovatelům, písařům a místopísařům desk zemských ArchČ 9,246 (1408; opis ze 16. stol.)
Srov. oblášč, obvlášč
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obvlášč, obzvlášč, obvláščě, obzvláščě, obvláščně, obzvláščně adv. zvlášť, odděleně, stranou: povolav obvlášč pánů, kteréž sobě věrné býti věřil; obzvlášť, především; jednotlivě, samostatně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obzřieti; obzvlášč, obzvlášč- v. obezřieti;
obvlášč Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.