obvlášč, obvlášče adv.; k vlášče, oblášč
1. [kam] zvlášť, odděleně (od ostatních), stranou: povolav obwlaſſcz pánů, kteréž sobě věrné…býti věřil SilvKron 89b seorsum; a postavil Abraham sedm jehnic s stáda obwlaſſtie BiblPraž Gn 21,28 (var. v. oblášč 1) seorsum; když sú je kladli [sluhové chleby] zvláště Jozefovi a zvláště bratřím, Ejipským také, kteříž spolu jídali, obwlaſſt BiblPraž Gn 43,32 (var. v. oblášč 1) seorsum
2. [jak] zvlášť, odděleně (nikoli společně), samostatně; [se zájm. „každý“ ap.] jednotlivě: ač se v něm [v Písmu] nejmenuje každý obwlaſſtie ChelčZákK 245b; z nichžto [houní] pět obwlaſſtie spojíš a šest s sebú vespolek připojíš BiblPraž Ex 26,9 (szadu ~Card, ~Ol, ~Lit, súkromie ~Pad) seorsum; požehnal [Jákob] všem [synům] obwlaſſtie požehnáními zvláštními BiblPraž Gn 49,28 (každému ~Card, ~Lit, všěm ~Pad) singulis; naplň pytle jich obilím…a vlož všech obwlaſſt penieze při vrchu pytluov BiblPraž Gn 44,1 (každého ~Card, ~Ol, ~Lit, ~Pad) pecuniam singulorum
Srov. oblášč, obvláščně