obzvláščně adv., ojed. též obvzlášně; k zvláščně
1. [se zájm. „každý“] zvlášť, odděleně, samostatně, jednotlivě: k tomu [věnu] obzvláštně každý erb, kněz Augustin i Dorota, právo míti má Půh 5,428 (1481); všem vůbec a každému, buď nynějším neb budúcím, tohoto listu obwzlassne známost majícím ListSlovKniezsa 27 (1478). – Srov. obvláščně 2
2. obzvláště, zvláště, především: to [projev dobroty a štědrosti] obzvláštně jsme zavázáni a povinni učiniti…, kdež se služba boží rozmáhá ArchČ 28,303 (1405); ty almužny a statky kostelní, obzvláštně nadané časně neb věčně, žádný světský pán nemá sobě osobovati BřezKron 502
Srov. obláščně